Jaký je náš dosavadní způsob zásobování a jaké máme s ním zkušenosti? Při poválečném nedostatku zboží převzali jsme přídělový způsob zásobování, při kterém zásadně dostával každý občan stejný příděl. Tento způsob vypadá na první pohled velmi demokraticky a spravedlivě. Ve skutečnosti jsou však při něm bohatí a příživníci privilegováni. Neboť jaká je to spravedlnost, když v době nedostatku předmětů denní potřeby se měří stejně kapitalistovi, jenž vykořisťuje cizí práci a hromadí zisky, jako dělníkovi nebo malému rolníkovi, kteří mají největší zásluhu o plnění plánu. Nebo když dostává tentýž příděl spekulant a boháč, který žije z bezpracného důchodu, jako stachanovec, úderník práce a zasloužilý konstruktér. Což není jasno, že při takovémto způsobu zásobování se vlastně přiživují tyto zbytky kapitalistických vrstev v naší společnosti na zařízení, které má sloužit k zajištění minimálního přídělu pracujícím? Ale co ještě horšího! Je všeobecně známo, že spekulanti a bohatí zákazníci odnímali tajemnými kanály černého obchodu značnou část zboží, a to právě zboží nejlepší jakosti, přídělovému řízení, takže se velmi často na dělníka a pracujícího člověka zboží nedostalo. Zato však zbytky kapitalistů a bohatí, kteří mají dostatek peněz a styky a jsou soukromému obchodníkovi i třídně bližší, zboží dostávají, takže při tomto zdánlivě demokratickém a spravedlivém zásobovacím režimu jsou to často bohaté vrstvy, jež jsou ve skutečnosti privilegovány. Tak zboží, určené zásobování pracujících, mizelo pod pulty soukromých obchodníků, jak ukázaly nadmíru jasně nedávné namátkové kontroly. A odtud odplývalo zboží na černý trh, kde vysoké nezákonné ceny byly zdrojem ohromných zisků šmelinářů a spekulantů. Jak zřejmo, ztroskotávala na tomto způsobu zásobování mnohdy i naše socialistická zásada o odměňování podle práce, stejně jako naše úsilí zvýšit produktivitu práce hmotnou zainteresovaností dělníka. Neboť co je platna dělníkovi vyšší mzda, odměna za práci přes čas nebo za mimořádný výkon, jaký užitek má z daňových úlev za mimořádné práce, když nakonec má tentýž příděl stachanovec jako ulejvák. Podobně je tomu i na venkově, kde jsme uvolnili právě nedávno nadkontingentní zemědělské výrobky. I zde je rolníkův zájem na volném odprodeji nadkontingentního zboží a tím i jeho zájem o zvyšování produktivity velmi často podvazován, když si za stržené peníze může sotva kde něco kalého přikoupit.

Tyto zkušenosti nám tedy ukazují, že nemůžeme setrvati při dosavadním způsobu zásobování. Tím méně, když zvyšovaná výroba nám přináší nové spotřební statky. Nemůžeme přece do té doby, než budeme s to uvolnit všechno zboží, zhoršovat dnešní situaci ještě o to, že přírůstek zboží budeme rozdělovat dosavadním nedokonalým způsobem.

Jak by řešili situaci kapitalisté? Jejich methody známe. Z naší vlastní minulosti po první světové válce a ze zkušeností kapitalistických států dnes. Kapitalisté by třeba při nedostatku zboží vše uvolnili. Ceny by nekontrolovatelně stoupaly, při čemž mzdy by za nimi daleko pokulhávaly. Majetné vrstvy by mohly nakupovat v přeplněných obchodech co hrdlo ráčí, zatím co dělníci by neměli zaručeno ani to nejnezbytnější k životu. Takové jsou zkušenosti naše v minulosti i dnešní pochmurná skutečnost ve Francii, Italii a jiných kapitalistických státech.

Nedostatky našeho zásobovacího systému byly nám dostatečně známy a proto jsme se nejednou již pokusili aspoň o částečnou nápravu. Tak už v r. 1946 jsme dali na volný trh kvalitní cigarety za zvýšené ceny, v druhé polovině loňského roku jsme sáhli k přednostnímu zásobování dělníků a zaměstnanců prostřednictvím závodních rad a před vánoci jsme provedli známou balíčkovou akci. Všechny tyto pokusy setkaly se s úspěchem. Ukázalo se, že pracující mohou býti tímto způsobem lépe zásobování a že stát může vytlačit černý obchod. Ve větším měřítku učinili tyto zkušenosti v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a jinde, kde již dříve zavedli při vzrůstající výrobě spotřebních statků dvojí ceny. V Sovětském svazu došli touto cestou dokonce již k úplnému zrušení přídělového hospodářství a k úplnému uvolnění trhu.

Vycházejíce z těchto zkušeností, přistupujeme i my k novému způsobu zásobování. Tento první krok k uvolnění přídělového zásobování umožňuje nám především zvýšená výroba některých druhů průmyslových spotřebních statků. Jak již řečeno, nejsme dosud tak daleko, abychom mohli všechno toto spotřební zboží uvolnit. Na to by doplatili dělníci a pracující, kdežto zbytky kapitalistických vrstev a spekulanti by na tom vyzískali. Saháme tudíž jen k částečnému uvolnění trhu těmito spotřebními průmyslovými statky, pokud to zvýšená výroba dovoluje, a to cestou dvojích cen. Zásobování dělníků a některých jiných kategorií pracujících těmito průmyslovými spotřebními statky zajišťujeme tím, že pro ně ponecháváme v platnosti dosavadní přídělový způsob zásobování ve výši přídělů, jaké měli loňského roku, a za ceny přibližně stejné. Ceny na volném trhu budou podstatně zvýšeny a cenový rozdíl bude odčerpán zvýšenou sazbou všeobecné daně. Přitom dosavadní příděly potravin zůstávají zachovány pro všechny občany bez rozdílu, za nezměněné ceny. Také výše nájemného zůstává nezměněna. Pracující budou i nadále zásobováni potravinami přednostně, jak to bylo zavedeno již v druhé polovině loňského roku, a toto přednostní zásobování bude ještě dále rozšiřováno.

Dvojí ceny se týkají těchto druhů zboží: textilní zboží; boty kožené a gumové (kromě pracovní obuvi kožené); osobní auta, motocykly, jízdní kola; velo- a moto-pneumatiky; gumové textilní zboží; benzin pro osobní auta a motocykly; mýdlo. Pro odběr textilního zboží a bot bude vydána nová šatenka, na kterou mají nárok především dělníci, dále ostatní námezdně pracující (soukromí, státní a veřejní zaměstnanci), dále rolníci do 15 ha, kteří splnili na 100 % osevní plán v hospodářském roce 1947/1948, kontingenty obilí, brambor, masa, mléka a vajec v předcházejícím období, jakož i dílčí osevní plán hospodářského roku 1948/1949, a rodinní příslušníci těchto vrstev; dále důchodci a jejich manželky (mimo příjemce rent z kapitálu); vysokoškolští studenti; slovesní, hudební a výtvarní umělci, řádně organisovaní v příslušných syndikátech a jejich rodinní příslušníci; a konečně kojenci do jednoho roku bez rozdílu.

Ostatní vrstvy obyvatelstva budou nakupovat textil a obuv bez šatenky, bez bodů, bez poukazů na volném trhu, ovšem za ceny zvýšené.

Dělníci, rolníci a zaměstnanci budou moci vedle svých přídělů za vázané ceny nakupovat také za zvýšené ceny na volném trhu. Podobná úprava jako u textilu a obuvi se zavádí i u ostatních vyjmenovaných průmyslových výrobků. Budou prodávány ve značné části na vázaném trhu na poukazy, které vydá ROH dělníkům a zaměstnancům, kteří je nejvíce potřebují.

Tento nový způsob zásobování textilem, obuví a pod., jakož i dvojí ceny jsou důsledkem přechodu k částečnému uvolnění trhu. Zatím co za vlády kapitalismu přechod k volnému trhu by byl spojen s velkými útoky na životní úroveň dělnictva a pracujících, u nás, v lidové demokracii, se naopak děje se záměrným privilegováním právě dělníků a pracujících.

Nový způsob zásobování zvyšuje totiž životní úroveň dělnictva a ostatních pracujících, což je smyslem našeho plánovaného hospodářství, kde zvýšení výroby má vésti ke zvýšení životní úrovně. Neboť se dělníkům a ostatním privilegovaným vrstvám zajišťují loňské příděly v neztenčené výši a za přibližně stejné ceny a pokud možno nejlepší kvality. To znamená faktické zlepšení proti loňskému roku, kdy značná část bodů nemohla být honorována, neboť značnou část nejlepšího zboží odnímali pracujícím přes černý trh kapitalisté. Ti jsou dnes z přídělového zásobování zcela vyloučeni a odkázání se svou potřebou pouze na volný trh za vysoké ceny. Pracující rovněž zvýší svou životní úroveň tím, že si ke svým přídělům a k přednostnímu zásobování budou moci přikoupit na volném trhu. Je zcela přirozené, že dosavadní způsob zásobování zlepšujeme právě v tom směru, aby se dostalo privilegovaného postavení dělníkům a ostatním pracujícím, kteří mají hlavní zásluhu o konsolidaci našeho hospodářství, o plnění našich plánů a kteří jsou nejspolehlivější oporou na cestě vývoje naší lidové demokracie k socialismu. (Potlesk.) Naproti tomu jaký div, že ze zvýhodněného zásobování vylučujeme kapitalisty, příživníky a spekulanty, kteří rozvracejí naše hospodářství a brzdí pokrokový vývoj naší republiky.

Jsou arciť odkázáni na volný trh i někteří drobní výrobci, kteří nepatří do řad kapitalistů, jako na př. zemědělci nad 15 ha a řemeslníci. Avšak těmto vrstvám se většinou nedaří špatně, i když sami pracují. Vyrábějí pro vlastní zisk a od osvobození většinou nahromadily slušný majetek, takže si mohly zakoupit auta, stroje a pod. Někteří se docela obohacují na černém trhu. Rozdělujeme-li z mála, je přirozeno, že dáváme přednost těm, kdož mají o obecné blaho zásluhu největší.

Přednostní zásobování a zavedení volného trhu bude zároveň jedním z prostředků potírání rovnostářství, které se u nás od květnových dnů v důsledku zejména cenové a mzdové politiky a ve spojení s politickými poměry doby předúnorové zakotvilo. Rovnostářské tendence brzdí rozmach pracovního úsilí a vzestup produktivity práce a je v rozporu se socialistickou zásadou odměny podle práce. Při novém způsobu zásobování může dělník vyšší mzdu, kterou si zasloužil vyšším výkonem, stejně jako malý a střední rolník vyšší příjem, kterého dosáhl za nadkontingentní zemědělské výrobky, uplatnit na volném trhu ke zlepšení své životní úrovně. Nový způsob zásobování dává možnost, aby po zásluze byli zejména odměňováni stachanovci, úderníci práce, zlepšovatelé výrobního procesu a všichni ti, kdož při výstavbě socialismu přinášejí oběti ve prospěch národa a republiky.

Nový způsob zásobování bude zároveň jedním z prostředků naší politiky omezování a zatlačování kapitalistických živlů. Kapitalisté, spekulanti a kořistníci, žijící z cizí práce, nemohou nakupovat na vázaném trhu za nízké ceny a jsou odkázáni výhradně na volný trh s cenami podstatně zvýšenými. Tak se podrývá základna třídní existence kapitalistických a kořistnických živlů a brzdí jejich reprodukce ze soukromého podnikání.

Nový způsob zásobování bude rovněž znamenat těžkou ránu pro spekulanty všeho druhu. Neboť ceny na legálním volném trhu budou všeobecnou daní regulovány tak, že se nikomu nevyplatí přestupování zákonů na černém trhu. To je také důvodem vysokých cen volného trhu, neboť jinak by spekulanti zboží skoupili a prodávali je pak s nezákonným ziskem na černo.

Volný trh nám brzy přinese pokles černých cen, což nám opět umožní postupně snižovat ceny na legálním volném trhu. Peníze, které až dosud vydělávali na černém trhu spekulanti, poplynou nyní ve formě všeobecné daně do státní pokladny a odtud jich bude použito k financování investic pětiletého plánu, k rozmachu našeho hospodářství a tím opět ke zvyšování blahobytu pracujícího lidu. Pracující pak, kteří doplní své příděly nákupem na volném trhu za zvýšené ceny, budou tak činit u vědomí, že finanční prostředky odčerpané takto všeobecnou daní jsou určeny k výstavbě socialistického hospodářství, jehož oni jsou dnes pány.

Těchto všech reálných výsledků našeho nového způsobu zásobování a naší nové cenové politiky lze dosáhnouti za jednoho rovněž reálného předpokladu: že bude od samého počátku soustavně a trvale plněn náš výrobní plán, zejména také plán výroby spotřebních statků, a to nejen kvantitativně, ale i kvalitativně, a že bude lze když ne zvyšovat, tož aspoň dodržovat kvotu, určenou z výroby pro domácí trh.

Tak, paní a pánové, naše nová cenová a přídělová politika spolu se všeobecnou daní je nejen přechodem k volnému trhu, ale i nástupem k plánování cen a mezd, prostředkem podněcování produktivity práce, nástrojem k omezování a zatlačování kapitalistických živlů, prostředkem odměňování nejzasloužilejších pracovníků, nástrojem akumulace a prostředkem k dalšímu upevnění naší měny.

Druhým zdrojem finanční akumulace jsou zisky podniků. Aby se mohly opravdu stát spolehlivým zdrojem socialistické akumulace, musí být jako vše ostatní plánovány. Z hospodářství SSSR vidíme, že ve srovnání s daňovým výnosem je zisk daleko méně významnou položkou. Na rozdíl od hospodářství kapitalistického hnací silou a cílem našeho hospodářství není a nemůže být zisk. Zisk zde má především funkci kontrolního nástroje. Je tedy nezbytně nutno, aby národní podniky zisk vykazovaly. Dosáhnouti akumulace ziskem lze dvojím způsobem. Jednak tím, že peněžní akumulace se dosáhne pouhým zvýšením cen. Takovýmto způsobem prováděné hromadění zisku v podnicích by však zatemňovalo a znesnadňovalo jejich finanční kontrolu. V zisku podniku má se projevit jen taková finanční akumulace, která vznikla snížením výrobních nákladů.

Vytvořením Fondu znárodněného hospodářství bude možno soustřeďovat zisky na jednom místě a používat jich podle plánu.

Závažnou okolností je, že zisky za rok 1946 až 1947 nejsou dosud tak vysoké, aby s nimi mohlo býti počítáno jako s vydatným pramenem pro financování plánovaných investic a ostatních plánovaných úkolů. Podniky byly nuceny dosud nalézati finanční úhradu pro své plánované úkoly z velké části úvěrem u bank. Zde však možno již v roce 1949 očekávati určité zlepšení. Jednak lepší cenová politika odstraní dosavadní ztrátovost některých sektorů, jednak tlak na snížení výrobních nákladů bude prováděn finančním plánem podniku a případně i povinným zúročením kmenového jmění a reservních fondů a zejména i finanční kontrola bankou již ponese své ovoce.

Do Fondu znárodněného hospodářství bude totiž připlývat zúročení kmenového jmění a reservních fondů národních podniků. Úrok bude činit 3¹/₄ % u všech podniků a možno tedy počítat s příjmem Fondu téměř 4 miliard Kčs již za rok 1948. Protože v roce 1949 dojde ke zvýšení kmenového jmění a mimo to v roce 1949 do Fondu přispějí též ostatní znárodněné podniky, spadající pod ministerstvo vnitřního obchodu, informací a zahraničního obchodu, které teprve mají býti delimitovány a konsolidovány, lze počítati, že tato částka se ještě zvýší.

Úrok z kmenového jmění bude nutno odvésti i tehdy, jestliže bilance podniku skončila ztrátou anebo i ziskem menším, než je 3¹/₄ % kmenového jmění. Mimo to ovšem odvedou podniky do Fondu ještě 70 % té části zisku, která jim po zúročení kmenového jmění zůstane. O tyto částky, jež lze za rok 1948 odhadnout asi na 2 miliardy, se příjmy Fondu zvýší. Lze očekávat, že s postupující konsolidací národních podniků se tato částka v roce 1949 rovněž zvýší.

Jako socialisté musíme mít k ziskům v průmyslu jiný poměr, než jsme k nim měli v době kapitalismu. V kapitalismu představovaly zisky jednu ze složek nadhodnoty, již si přisvojoval kapitalista. V socialismu však již nadhodnota nepřipadá soukromému kapitalistovi, nýbrž státu a je použita ku prospěchu pracujících a zvýšení jejich životní úrovně. Proto se musíme snažit, aby zisky národních podniků byly co nejvyšší.

Důležitým opatřením, jímž bude možno dosáhnout v podnicích zvýšení zisku, je hospodaření podniků podle rozpočtu a kontrola korunou. Bez hospodaření podle rozpočtu neměli bychom dostatečně přesného obrazu o finančním hospodářství podniku. Je proto nezbytně nutno přikročit k vytvoření předpokladů pro pořádek ve finančním hospodářství podniků.

Jde především o bilanční pořádek v národních podnicích. Národní podniky průmyslové a potravinářské, vytvořené z podniků znárodněných v prvé etapě, vznikly většinou ke dni 1. ledna 1946. K tomuto dni musí sestavit své zahajovací bilance, které obsahují jejich majetek a závazky při zahájení jejich činnosti. Teprve pořízení zahajovacích bilancí národních podniků umožnilo sestavit jejich bilance za rok 1946 a 1947, z nichž jsou nyní patrny výsledky jejich hospodaření za první 2 léta jejich existence.

Z řady prostředků a opatření, jimiž se zajišťuje finanční pořádek v podnicích, zmiňuji se ještě o rozpočetnictví, které se u nás počátkem roku 1949 v podnicích zavádí. Zavedením rozpočetnictví bude nejen podnik jako celek, ale i jeho jednotlivé složky, tedy na př. určitá dílna, předem vědět, jaké jsou její plánované náklady v určitém časovém období, a bude moci srovnávati plánované náklady s náklady skutečnými. Je tedy rozpočetnictví velmi důležitý nástroj zhospodárnění provozu, zejména tím, že každý pracující bude moci sledovat hospodaření jednotky, v níž pracuje. Obzvláště v našem hospodářském řádu bude tento nástroj neobyčejně důležitý, protože umožní úzkou spolupráci všech pracujících s vedením podniku a dá možnost, aby všichni pracující mohli sledovat výsledky své práce a neustále napínat své síly k zvyšování její produktivity. Bude nutno, aby rozpočet podniku byl rozčleněn na jednotlivé dílny, aby byl ve formě co nejsrozumitelnější zpřístupněn všem zaměstnancům v dílně pracujícím tak, aby umožnil budování vstřícných plánů, vedoucích k zhospodárnění výroby ve formě přesných čísel.

Bez nejrozsáhlejší spoluúčasti všech pracujících byly by všechny cifry, stanovené rozpočetnictvím, ciframi papírovými a mrtvými. "Socialismus nelze vybudovat bez aktivní účasti nejširších mas," řekl soudr. Slánský.