Výsledek státních podniků a finančních monopolů není ovšem výsledkem čistě podnikovým. Je v něm zahrnuta velmi podstatná složka daňová, ať již jde o tabákový monopol ve skupině státních podniků, nebo o finanční monopoly, které jsem vám jmenoval. Zde sektor kolektivního podnikání velmi úzce souvisí s daňovým sektorem státních příjmů, který zase naopak má v sobě složky podnikové, jak ještě vysvětlím.

Příjmy daňové jsou preliminovány částkou 69 miliard 300 milionů Kčs, z toho 57 miliard v českých zemích a 12 miliard 300 milionů na Slovensku; slovenská účast tedy činí 17³/₄ % celostátních daňových příjmů.

Z daňových příjmů připadá na přímé daně a na ty složky poplatků, které nebyly zahrnuty do všeobecné daně, okrouhle 16 miliard 900 milionů -Kčs. Proti roku 1948 je zde pokles o 1¹/₂ miliardy, který se projevuje u daně důchodové, u všeobecné daně výdělkové a u daně pozemkové. Souvisí to jednak se zavedením daně zemědělské a daně živnostenské, jednak s druhou etapou znárodnění, která znárodněním mnoha podniků je vyloučila ze všeobecné daně výdělkové. Pokles konečně také pochází ze slevy všeobecné daně výdělkové, která byla uzákoněna v roce 1948 a přišla k dobru drobným a středním živnostníkům. Zemědělská daň znamená další snížení daňového inkasa ve prospěch malých a středních zemědělců. Zbytek půdy, na který se zemědělská daň nevztahuje, je nadále podroben dani pozemkové, u níž valorisací sazeb byl pokles výnosu částečně zmírněn. Zdanění pracovního důchodu - daň ze mzdy, daň zemědělská a daň živnostenská - činí zhruba 6¹/₄ miliardy, t. j. 7 % všech státních příjmů. V přímých daních je sektor kolektivního podnikání účasten hlavně ve zvláštní dani výdělkové, ať již jde o podniky národní, družstevní nebo podniky svazku lidové správy. Zatím nemohu tento podíl veřejného sektoru vyčíslit. Až bude dokončena výstavba nového systému přímých daní, budeme moci říci, kolik z výnosu přímých daní připadá na kolektivní sektor, kolik na soukromý sektor podnikatelský, kolik na bezpracné důchody a kolik na pracovní důchod obyvatelstva. V této době není takové rozčlenění bohužel možné.

Všeobecná daň, shrnující výnos dosavadní daně z obratu, cenových vyrovnávacích částek, přepychové daně, nepřímých daní, dopravních daní železničních a některých drobnějších poplatkových složek, je preliminována částkou 47 miliard 714 milionů Kčs, t. j. 53,4 % všech státních příjmů. Je novým typem daně v naší daňové soustavě a kromě shrnutí dosavadních příjmových zdrojů, které jsem jmenoval, bude plnit svou funkci jako instrument k akumulaci kapitálu, a to tím, že v rámci plánovaných cen bude odčerpávat určitou část hrubého zisku podniků, t. j. určitou část nadhodnoty, aby se takto nashromáždily prostředky k investicím podle plánu. Ta část výnosu všeobecné daně, která bude odčerpávat hrubý zisk podniků, jako to činily dosud cenové vyrovnávací částky, patřila by - pokud jde o podniky veřejného sektoru - do prvé skupiny státních příjmů, mezi příjmy ze zkolektivisovaného podnikání; pro její vyčíslení chybí nám zatím podklad.

Rozpočet cel je o 102 mil. Kčs vyšší než v roce 1948; důchodkové pokuty preliminujeme rovněž se zvýšením, a to o 74 mil. Kčs.

Celkově činí preliminář všech daňových příjmů - bez finančních monopolů - 65 miliard 782 mil. Kčs. V rozpočtu na rok 1948 jsme preliminovali příjem na veřejných dávkách (bez monopolů) 40.766 mil. Kčs, resp. po připočtení cenových vyrovnávacích částek a přepychové daně celkem 46.328 mil. Kčs. Rozpočet daňových příjmů na rok 1949 je tedy vyšší o 19 miliard 454 mil. Kčs, t. j. o 42 %.

Kromě pravidelných daňových výnosů, o kterých jsem hovořil, zařadili jsme do návrhu rozpočtu ještě částku zhruba 3¹/₂ miliardy Kčs jako doplatky daně z obratu a nepřímých daní. Jsou to částky, které byly na těchto daních v prodejních cenách vybrány v roce 1948 (u daně z obratu v posledním čtvrtletí, u nepřímých daní v prosinci 1948) a jež mají podniky odvésti po 1. lednu 1949, takže budou tvořit rozpočtový příjem roku 1949.

Poslední, nejmenší skupinu státních příjmů tvoří příjmy administrativní v celkové částce 6 miliard 325 mil. Kčs, která je okrouhle o 2 miliardy 258 mil. vyšší než v rozpočtu na rok 1948. Jsou to správní příjmy jednotlivých rozpočtových kapitol.

Největší složkou administrativních příjmů jsou provozní výnosy v kapitole ministerstva zdravotnictví v částce 3 miliardy 164 mil. Kčs. Je to hlavně ošetřovné ve státních nemocnicích a jiných léčebných ústavech. Tato částka představuje celou polovinu všech administrativních příjmů státu a právě u ní nastalo proti roku 1948 velké zvýšení, které způsobilo vzrůst skupiny administrativních příjmů v rozpočtu na rok 1949. Je to v prvé radě důsledek zvýšení počtu lůžek asi o 70.000 zestátněním léčebných a ošetřovacích ústavů a částečně také úprava ošetřovacích sazeb se zřetelem na požadavek, aby hospodářství státních léčebných ústavů bylo ve výdajích i v příjmech vyrovnané.

To by bylo ve zkratce asi všechno, co jsem vám, paní a pánové, chtěl říci o příjmové stránce návrhu státního rozpočtu.

Shrnuji tento přehled konstatováním, že příjmový rozpočtový plán je objemem velký, podstatně větší než v předešlých letech. Považuji jej však za splnitelný, poněvadž jsou pro toto splnění zajištěny předpoklady jak v plánovaném hospodářství, tak v daňové soustavě. V plánovaném hospodářství není daňový rozpočet jenom odhadem částek, které lze hospodářství a spotřebě na daních odčerpat, a proto jej nelze posuzovat isolovaně, nýbrž vcelku s celým hospodářským vývojem. Daňový rozpočet přímo vyvěrá z hospodářského plánu a plánovaný vzrůst daňového výnosu úzce navazuje na hospodářský rozvoj.

Mechanické číselné srovnání výše státního dluhu podle návrhu rozpočtu na rok 1949 s rozpočtem na rok 1948 překvapuje. Ve výsledném saldu vzrůstá totiž státní dluh o 20 miliard 693 milionů Kčs na celkovou částku 142.164 mil. Kčs. Je to o 4.136 mil. Kčs více než předpokládaný rozpočtový schodek na rok 1948 včetně 6.396 milionů Kčs investic státních podniků, odkázaných v roce 1948 na úvěr. Zdálo by se, že je to v rozporu s tím, co jsem řekl ve výkladu o vývoj i státního hospodářství za uplynulý rok.

Podrobnější rozbor nám však musí dokázat, že zde rozpor není, a současně vysvětlit, čím vlastně toto zvýšení státního dluhu vzniklo.

Hlavním důvodem je, že do návrhu rozpočtu na rok 1949 se zařazují některé starší závazky z dob dřívějších a že tedy rozpočet státního dluhu po této stránce zpřesňujeme. Do této skupiny patří:

Návrh rozpočtu státního dluhu preliminuje potřebu na výplatu úroků vnitřního státního dluhu 3.145 mil. Kčs, což je o 233 mil. Kčs více než v rozpočtu na rok 1948. Úroky z dluhů sjednaných se preliminují podle vládního nařízení č. 229/46, takže dluh z doby před okupací se úrokuje v zásadě sazbou, která nepřekročuje 3¹/₂ %, a dluh z doby nesvobody sazbou, která nepřekročuje 3 %. Dluhová služba zápůjček sjednaných po osvobození se koná podle smluvních podmínek.

Na úmor vnitřního státního dluhu se preliminuje pouze paušální částka 75 mil. Kčs, poněvadž se počítá s tím, že většina dluhů, které dospívají v roce 1949, bude prolongována.

Pokud jde o zahraniční dluhy, jsou v návrhu rozpočtu zařazeny úrokové a umořovací platy na dluhy předválečné, jejichž služba byla již upravena. Jde o investiční půjčku z r. 1922 a devisový úvěr z roku 1936. Totéž platí o obchodních úvěrech sjednaných po osvobození. Všechny tyto platy jsou preliminovány částkou 662 mil. Kčs. V roce 1949 budou vykonány první dvě kapitálové splátky na britský úvěr z roku 1945 v celkové výši 1 milion liber, t. j. 201,5 mil. Kčs. Jako v rozpočtu na rok 1948 je zařazena i do rozpočtu na rok 1949 reserva 100 milionů Kčs na splátku úvěrů na nákup válečných přebytků Spojených států pro případ, že by vláda USA podle platné dohody o tuto částku požádala.

K výkazu dluhu třeba ještě poznamenati, že značná část dluhů uvedených v návrhu rozpočtu jsou t. zv. dluhy nominální, ze kterých se buď úrok a úmor neplatí, nebo které nejsou a patrně nebudou z největší části aktivovány. Jsou to:

Část nákladů na dluhovou službu je refundována podniky, jimž byly svého času vyplaceny příděly z úvěrových operací na investice. Státní pokladna sama hradí největší rozdíl, který v návrhu rozpočtu je preliminován částkou 3.039 mil. Kčs. Při počtu obyvatel 12,338.000 znamená to zatížení na hlavu částkou 246 Kčs. Toto zatížení jest v ČSR podstatně nižší než v četných jiných státech, na př. v Anglii a USA.

Rozpočtový zákon na rok 1949 se v různých směrech odlišuje od dřívějších finančních zákonů, i když - z nedostatku stálého finančního řádu - podržuje jejich základní myšlenkovou konstrukci.

Již jeho označení ukazuje změnu: rozpočtový zákon na r. 1949 se opírá o květnovou ústavu a proti dřívějšímu označení "finanční zákon", pocházejícímu z rakouské doby, volí nové přiléhavější označení vzaté přímo z ústavy. O tento základní zákon se pak opírá v celé své konstrukci, zvláště také co do postavení Slovenska, případně slovenských ústavních orgánů.

Druhým hlavním sloupem rozpočtového zákona (stejně jako rozpočtu samého) je pětiletý hospodářský plán. Jeho úkolům slouží různá ustanovení rozpočtového zákona; zvláště poukazuji na ustanovení o investicích a o čtvrtletních výkazech očekávaných i realisovaných výdajů a příjmů. Sem bych zařadil také ustanovení § 10 rozpočtového zákona, které má umožnit finanční likvidaci prací a dodávek v témže rozpočtovém roce, ve kterém byly materiálně splněny. Tak má být zjednána shoda mezi materiálním a finančním plněním plánu.

Ustanovení dřívějších finančních zákonů o hospodaření rozpočtovými prostředky vyznačovalo se úmyslnou ztuhlostí. V tom směru znamená rozpočtový zákon na rok 1949 značný krok ke zpružnění státního hospodaření, protože dává ministru financí v dohodě s předsedou Nejvyššího účetního kontrolního úřadu možnost uvolnit přísné předpisy o virementech. Záleží arci na praxi hospodařících orgánů, zdali tuto výhodu správně pochopí a zdali si budou vážit zvýšení vlastní odpovědnosti, které z tohoto uvolnění pro ně vyplyne.

Těsnější spojení hospodářství svazků lidové správy se státní správou a jejich začlenění do pětiletého plánu je patrno z ustanovení § 12, odst. 6, které předvídá zavedení čtvrtletních hlášení očekávaných i realisovaných potřeb a úhrad také pro svazky lidové správy.

Letošní rok jsme zahájili rozpočtovým provisoriem, které bylo stanoveno zvláštním zákonem. Rozpočtový zákon však počítá již s tím, že ani v příštím roce (1950) nebude možno projednati státní rozpočet před začátkem roku, jednak proto, že operativní plány na rok 1950 budou sestavovány až koncem roku 1949, jednak proto, že účetní a statistické podklady pro reální rozpočet vyžadují dat, která se co nejvíce budou blížiti počátku rozpočtového roku. Proto pamatuje rozpočtový zákon na r. 1949 již na zmocnění vlády k rozpočtovému provisoriu v roce 1950.