Paní a pánové, mohli bychom takto zcestovati všechny země, které se chopily této americké pomoci, jednu po druhé a všude učiníme stejné poznatky. Je to soustavné zasahování do státní suverenity, umělé zdržování hospodářského rozvoje v zájmu amerických monopolů, snižování životní úrovně lidových mas a stále vzrůstající nezaměstnanost. Svoje pravé úmysly vůči Evropě prozrazují Spojené státy svým stanoviskem a jednáním v Bizonii. Asi 60% dolarového přínosu Bizonie dostane se do rukou generála Claye a jeho německých poradců. Již z první splátky Marshallovy pomocí dostala Bizonie více dolarů, než její sousedé pokládali za zdravé. Nedávné rozhodnutí, že žádný stát, který chce dostati pomoc Marshallova plánu, nemůže žádati reparace ze západního Německa, nenechávají nikoho, tím méně sousedy Německa na pochybách, jakou hru Spojené státy se západním Německem hrají.

Zdá se, že se brzy splní prorocká slova britského tisku, že nynější úsilí o součinnost se brzy změní v evropskou náladu "zachraň se, kdo můžeš! " A právě ta přímo žalostná nemohoucnost kapitalistických států, aby daly do pořádku své hospodářství, neustále mi připomíná slova sovětského národohospodáře: Nezměnitelnou zůstane ta strašná skutečnost, že v posledních 20 letech jediným obdobím, kdy ti, kdož hledali v buržoasních zemích práci, ji skutečně nalézali, bylo období světové války. Jen když miliony lidí se zabíjely navzájem a ostatní miliony vyráběly zbraně k zabíjení, byla kapitalistická společnost s to dát všem pracujícím práci.

Paní a pánové! Ve svém krátkém rozboru hospodářských systémů jsem byl veden snahou, abych na faktech a číslech ukázal rozdílnou funkci hospodářství lidových demokracií a západních kapitalistických států. Je z toho zřejmě, kde hospodářství plní svůj vlastní sociální účel a slouží ke zvýšení blahobytu nejširších vrstev národa, a kde je pracující člověk hospodářsky vysáván a vykořisťován. Ne náhodou, ale podle nezvratné logiky dějin a vědecké pravdy je tato rozdílnost hospodářských soustav zároveň také kriteriem politických a národních svobod, je ukazovatelem skutečné demokracie uvnitř i mezi státy a je znamením, kde stojí síly míru a pokroku a kde zpátečnické živly bezmocně osnují rozvrat a zkázu.

Dnes, paní a pánové, nikdo nemůže být u nás v pochybností, kde je naše místo. Svou prací od února 1948 jsme dokázali, že naše místo jest jedině a pouze po boku bratrského SSSR a států lidové demokracie. I toto Národní shromáždění, vzešlé z vůle lidu v demokratických volbách, svou zákonodárnou prací a celou svou činností prokázalo, že plní a bude plnit vůli lidu, který je pevně rozhodnut vybudovati tento stát jako socialistický. A přece, paní a pánové, ve dnech prvního výročí února 1948 je nutno si připomenout, že i v tomto Národním shromáždění byly doby, kdy členové parlamentu, příslušníci některých politických stran a mezi nimi i příslušníci čs. strany národně socialistické, se namísto budovatelské práce věnovali více štvaní a podkopné práci, která sledovala odstranění všech vymožeností, jichž si lid květnovou revolucí vydobyl. Vzali si příliš dobře k srdci slova svého předsedy dra Zenkla, který se neostýchal předstoupiti před národ s výzvou, aby ho posuzovali ne podle toho, co učinil, ale podle toho, čemu zabránil. A tak jeho učeliví žáci a spolupracovníci, posl. Bartoš, Čížek, Hora a jiní, hnali se i v parlamentě za pochybnou ctí, aby se stali brzdou všem snahám o sociální a hospodářský pokrok v tomto státě. Jsou to nepěkné vzpomínky, ale je třeba sobě i národu, přítomným i budoucím stále a stále připomínat, kam nakonec ústí chorobná ctižádost a reakční myšlení těch, kteří se odcizili lidu.

I posl. Bartoša ostatní s gen. tajemníkem dr Krajinou, dr Zenklem, ministry a jinými vedoucími činovníky strany, ti všichni začali s tím, že se oháněli velkými slovy o potlačené svobodě, špatném hospodářství národních podniků, brojili proti armádě a SNB, zdržovali projednání ústavy, ostouzeli vedoucí činitele pokrokových stran, zejména KSČ. Když národ prohlédl jejich šalebnou hru, neváhali potom přikročit k tomu nejhoršímu a pokusili se v únoru r. 1948 o puč, jímž chtěli za pomoci cizích agentů zvrátit vývoj Československé republiky k socialismu a rozbít bratrské a spojenecké svazky se Sovětským svazem. Avšak pracující lid pod vedením tehdejšího předsedy vlády Klementa Gottwalda již v zárodku zneškodnil jejich podvratnou akci. Po prohrané hazardní hře uprchla většina vůdců a svůdců za hranice, kde pokračují v těsné spolupráci s odsunutými sudetskými Němci ve své vlastizrádné činnosti proti republice. Pracující lidé a pokrokové síly všech politických stran sjednotili se znovu v obrozené Národní frontě, aby pokračovali v započatém díle, nyní však bez přítěže rozvratných živlů. Tato jednota lidu, tak slavnostně potvrzená v únoru 1948, nám nespadla do klína zadarmo. Byla vykoupena těžkými obětmi lidu za války i za revoluce, byla vyhojována všemi pokrokovými lidmi v Národní frontě, ve vládě i v tomto shromáždění, všude na pracovištích, v městech i na venkově. A tato jednota lidu, jednota národa nás zavazuje.

My, poslanci Národní fronty, příslušníci čs. strany socialistické jsme hrdí na to, že můžeme v tomto historickém údobí našich dějin pomáhati ve výstavbě nového, šťastného socialistického státu, že můžeme tak činit, opírajíce se o původní socialistický program strany. A jsme šťastni, že jsme součástí velkolepé jednoty národa, toho národa, který za vedení našeho velkého presidenta Klementa Gottwalda a pod záštitou bratrského Sovětského svazu tak vysoko vznesl prapor socialismu, zástavu míru a pochodeň všelidské lásky a bratrství. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. dr Berák; prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Berák: Paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, páni ministři, paní a pánové!

Pětiletý plán, který znamená podstatné rozšíření a zdokonalení naší plánovací organisace, vyžaduje též nezbytně zdokonalení plánovacího aparátu. To neznamená, že by dosavadní plánovací aparát pracoval špatně. Svědčí o tom výsledky dvouletého plánu, které v průmyslu odpovídají plánovacím předpokladům s pozoruhodnou přesností. Jestliže v jiných úsecích, jako ve stavebnictví a v zemědělství, plán splněn nebyl, není to ani tak vinou plánu samého, jako daleko více účinkem vnějších vlivů, které nebylo lze zvládnouti. Nepřízeň počasí a politická sabotáž působily zde nepříznivě.

Plán se stal součástí celého našeho života. Byl rozšířen a prohlouben. Tomu musí odpovídat také naše plánovací soustava. Proto její reforma souvisí časově s reorganisací celé naší veřejné správy. Zároveň nastupujeme též cestu k socialismu. To vše vyžaduje nové organisace našeho plánování, která by účinně skloubila všechny složky našeho hospodářství ke splnění pětiletého plánu. Má to být organisace pevná, pružná, která by zajistila největší výkony. To vše splňuje předložená osnova, která je však pouze osnovou rámcovou. I když některé funkční přesuny budou provedeny postupně, není pochyby o tom, že se začne co nejdříve, jakmile bude jmenován ministr, který bude stát v čele nového ústředního státního úřadu plánovacího.

Jde o zákon, který se stane důležitým mezníkem ve vývoji našeho plánovaného hospodářství. Teprve tento zákon vytváří a vytvoří předpoklady potřebné k tomu, aby rozvoj jednotlivých úseků našeho hospodářství byl skutečně plánovitě sklouben a aby tak výsledky národního hospodářství jako celku byly co nejlepší.

V kapitalistické minulosti byl vývoj jednotlivých hospodářských odvětví nahodilý a anarchistický, i když vnitrozávodní plánování uvnitř některých podniků dosahovalo vysoké úrovně. Skloubení jednotlivých odvětví národního hospodářství nahrazoval tehdy automatismus honby za ziskem, tak zvaná svoboda podnikání, která znamenala anarchii, krisi, bídu v nadvýrobě a ničení výroby anebo válku jako východisko z krise. Nezměnitelnou zůstane, paní a pánové, ta strašná skutečnost, že v posledních 35 letech jediným obdobím, kdy ti, kdož hledali v kapitalistických zemích práci, ji skutečně nalézali, byla období světových válek. Jenom když miliony lidí se zabíjely navzájem a vyráběly zbraně k zabíjení, byla kapitalistická společnost s to dát všem pracujícím práci. Nezměnitelnou zůstane rovněž ta strašná skutečnost, že v obdobích posledních 35 roků jediná léta, kdy výrobních prostředků kapitalistického světa bylo dokonale využito, byla zároveň lety nejhroznějšího utrpení celého lidstva. A jak hrozně znějí slova, která pronesl americký národohospodář Boulding na 57. konferenci americké národohospodářské asociace! Budiž mi dovoleno, abych je citoval doslova: "Největší problém moderní doby spočívá dnes v tom, jak zvednout spotřebu na takovou úroveň, při níž by bylo možno udržovat plnou výrobu a plnou zaměstnanost. Na neštěstí jedinou použitelnou metodou ke zvýšení spotřeby ve velikém rozsahu je válka, a je zřejmo, že národy se obracejí právě k této metodě, když břemeno nadbytku se stává příliš tíživým. V dnešní době je svět v tísni, vyplývající ze strašlivého dilematu, dilematu, které si sám vytvořil, totiž buď rozšiřovat spotřebu válkou anebo snižovat výrobu prostřednictvím krisí a nezaměstnaností." Jak nelidsky hrozně znějí tato slova! Ano, byla to doba, kdy národní hospodářství bylo výsledkem anarchistického boje všech proti všem, dravého souboje a nemravných monopolů, ve kterém vždy prohrával pracující člověk, a proto docházelo neomylně k tomu, že na jedné straně rostlo množství výroby do závratných rozměrů, zatím co na druhé straně klesala kupní síla obyvatelstva.

Teprve vítězný únor odstranil dřívější mezery v československé lidové demokracii i v plánování. Dalším znárodněním průmyslu, stavebnictví, vnitřního a zahraničního obchodu byly odstraněny mnohé politické a hospodářské překážky, které nám do té doby bránily v úspěšném plnění plánu. Únorové události nám také umožnili mnohem pronikavější účast nejširších lidových mas na uskutečňování plánu. Zatím co před těmito změnami byla jejich pozornost ještě značnou měrou upoutána bojem proti reakčním silám, může se dnes jejich tvůrčí síla soustředit v mnohem větší míře na veliké úkoly hospodářského budování republiky. Loňský únor postavil také pětiletý plán na základnu mnohem spolehlivější a pevnější. Vždyť přece právě na poli hospodářském, na poli našeho plánu bylo lze nejsnáze pozorovat, jak před únorem pracovala reakce k tomu, aby byla vyvolána nejprve hospodářská a tím i politická krise, a kdyby se jí to podařilo, obecný chaos a rozvrat. Tato slova, která zde přednesl náš ministr financí, zůstávají slovy pravdivými. Byl to únor, který umožnil, aby každý z nás pochopil svůj úkol, který bude nutno splnit, aby mohlo být vykonáno velkolepé dílo výstavby a přestavby našeho hospodářství, a aby také každý pochopil, že je to úkol nemalý. Zakousnout se do práce a neumdlít - v tom je skryto tajemství úspěchu a v tom je také úloha každého z nás, kdo jsme se stali účastníky dnešního slavného budování státu. Jsou data v dějinách národa, o nichž můžeme říci, že jsou rozcestími, na nichž národ stanul, aby se rozhodl pro jednu ze dvou cest, z nichž každá vede do jiného světa jiné budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Berák (pokračuje): Den 26. února loňského roku je jedním z nich. Toho dne a ve dnech těsně kolem něho se nerozhodovalo o ničem méně významném než o tom, zda máme pokračovat na cestě k socialismu směrem, který již dávno předtím razily národy Sovětského svazu, na cestě, jejíž průběh, jednotlivé úseky a cíl nám byly dokonale známy, anebo zda se máme dát nebezpečnou odbočkou vedoucí do starého světa, který nám byl také znám a od něhož se právě proto, že jsme jej tak dobře znali, náš národ odvrátil již v květnu památného roku 1945. Byl však znám nejen směr a cíl obou těchto cest, nýbrž také to, že tou druhou cestou byl by šel národ navždy rozdvojen, že jeho větší a důležitější, protože výkonnější část by nikdy nebyla šla dobrovolně s sebou a že by byla rázně záhy znovu dosáhla obratu a nového nástupu na své cestě vpřed; ale jaké zdržení, jaké ztráty hmotné i mravní by byly mezitím nastaly, a mezi nimi také ztráta důvěry Sovětského svazu! Rozhodnutí, k němuž jsme dospěli v loňském únoru, neznamenalo pouze, že jsme zůstali v původním vývojovém směru, nýbrž že jsme tento postup urychlili a že ráz na ráz došlo potom k rozhodnutím a změnám, které od základu přetvořily v prvé řadě ráz našeho hospodářství.

Ostatně události už před loňským únorem se schylovaly nezbytně a logicky stále prudčeji právě k onomu rozhodnutí, k jakému došlo. Již od poloviny roku 1947 objevovali se v našem vývoji různí činitelé, kteří se snažili postavit nejprve hráz toku událostí, aby jej pak v daném okamžiku odvedli jiným směrem. Prudký spád vývoje však narážel na tuto hráz, která sice způsobila nejprve zastavení vývoje, ale hned v zápětí nápor a tlak, který tuto hráz prolomil.

Situace se přiostřila ze dvou příčin. Jednou z nich byly špatné žně a z toho hrozící hlad, neboť nic méně hrozného nás v jarních měsících loňského roku nečekalo. Druhou příčinou bylo liknavé plnění dvouletky v některých hospodářských oborech, plnění nedostatečné, které hrozilo demoralisací také pro úseky, které byly již zkonsolidovány, a potom hospodářským nezdarem. Jestliže si vzpomeneme této doby a náležitě ji rozebereme, seznáme, že pod povrchem slovních potyček v tisku i na půdě tohoto shromáždění se hlavní a rozhodující boj odehrával v hospodářství a že od naší velké hospodářské krise v letech 1930-1934 nemělo pro nás hospodářské dění tak pronikavých a rozhodujících následků jako srážka pokrokových a reakčních sil v našem hospodářství od června předloňského roku do února roku loňského. V hospodářství sváděly v oné době sedmi měsíců vedoucí síly soukromokapitalistického sektoru v zemědělství, průmyslu i ve velkoobchodě zčásti záměrně, zčásti z pudu sebezáchovy poslední boj o své bytí a o nový rozmach. A jak to už v dějinách bývá, politická složka reakce v zahanbující neznalosti věcí hospodářských neviděla hlavní bojiště, zatím co pokrokové síly národa přesně znaly všechny prostředky a posice svého nepřítele. A poněvadž v hospodářství bylo jádro sporu a též hlavní a vývojově účinná síla reakce, muselo dojít po revoluci v únoru loňského roku také v hospodářství k nejpronikavějším důsledkům tohoto rozhodnutí.

Vyšší pracovní úsilí, které nám loňský únor přinesl, přineslo nám už mnohé ovoce; umožnilo nám také přistoupit k uvolnění trhu. Volný trh - to je též velká novinka tohoto roku; volný trh, kde je možno si koupit vše, co si kdo přeje: šaty, prádlo, obuv, ledničku i motocykl. A až toho vyrobíme více, až budeme mít za sebou první rok pětiletky a druhé výročí února, budeme mít ještě více zboží a budeme si ho moci také dopřát. To závisí jenom na nás, na nikom nežli na nás, na naší práci, na naší výkonnosti, vynalézavosti, na úsilí, jakým dne po dni a měsíc po měsíci budeme plnit náš hospodářský plán.

Tak se stala také naše nová zásobovací opatření dalším krokem, který jsme nastoupili na své cestě za lepším zítřkem. Strhující jejich provedení a panika mezi šmelináři probíhala v prvých dnech letošního ledna jako napínavý, dramatický film a současně dokument.

Jak bohatý a dramatický to byl rok, který uplynul od loňského února! Vrovnaný rozpočet, nová cenová politika a uvolnění prodeje zboží řadí se k další změně, neméně významné - ke krajskému zřízení. Zahájení práce krajských národních výborů je hlubokým převratem v řízení věcí veřejných. Pracující lid převzal novým zřízením mnohem větší pravomoc i odpovědnost. Krajské zřízení umožní mnohem větší pohotovost, hybnost a soutěživost. Krajské národní výbory převzaly kromě jiných úkolů též plánování na svém území. Tím prohloubí zakotvení operativních plánů, propracují dlouhodobé plány pro své kraje a budou kontrolovat plnění úkolů pětiletky v obvodu kraje.

Na půdě Národního shromáždění byly před loňským únorem sváděny často prudké boje s reakcí, která zneužívala této nejvyšší zákonodárné instituce ke svým protilidovým a protistátním rejdům. Pro ni nebylo Národní shromáždění mluvčím lidu ve státě, dílnou nových norem života, který se vyvíjí směrem k socialismu, nýbrž tribunou nezřízeného štvaní, často v zájmu hrstky kapitalistů a nepřátel národa a státu. Nebudu vzpomínat různých těch smutných jmen, která přinesla do Národního shromáždění před únorem intriky, zákulisní čachry, demagogií, licitací a tvoření protilidových reakčních bloků. Nechci touto vzpomínkou nikoho oslavovat. Jen bych chtěl připomenout, že se tito pánové pokoušeli znemožnit práci lidově demokratického parlamentu, odtud rozvracet režim a připravovat půdu pro kontrarevoluční puč. A jestliže se jim nepodařilo některý důležitý zákon zmařit, vynasnažili se jej aspoň okleštit, takže vyšel mnohdy z Národního shromáždění změněn k nepoznání. Reakce, která se zahnízdila v některých stranách Národní fronty, zneužívala tím mandátu, který jí ve volbách dal lid. Po únoru se stalo Národní shromáždění skutečným mluvčím pracujícího lidu. Metoda práce se zcela změnila, odpadly neplodné hádky a diskuse. Každý zákon je nyní pečlivě se všech stran prosvětlen, prodiskutován, při čemž plodná diskuse přináší stále nově podněty k dalším opatřením, k novým zákonům. Dnešní Národní shromáždění tak opravdu plní svou zákonodárnou funkci. Také k předložené osnově má dnes Národní shromáždění své pozměňovací návrhy. Vzpomeňme si jen na projednávání rozpočtu na letošní rok. Zatím co dříve byl utrácen čas v neplodných debatách, pří nichž se často nemluvilo k věci, byla tentokrát parlamentní rozprava o rozpočtu bohatou studnicí zkušeností ze všech krajů státu a ze všech odvětví lidské činností. Poslanci N. S. tím splnili svou funkci zákonodárce, který nejen zákony schvaluje, nýbrž také dává k nim podnět, tlumoče při tom vůli svých voličů.

Předložená osnova odstraňuje také nedostatečnou souhru mezi úřady. Bylo to např. v cenové politice, kde pokusy o plánování cen ztroskotávaly na nedostatečném aparátu NÚC, jak správně poukázal předseda vlády Ant. Zápotocký na poslední plenární schůzi Ústřední rady odborů. Právě tyto nedostatky vedly k poznání, že také plánovací aparát nutno stmelit a vybavit větší autoritou.

To je smysl nové organisace ústřední plánovací služby, jak se k ní kladou základy v osnově zákona, který máme čest dnes projednávat. Sjednocuje se dosavadní plánovací aparát, který byl rozptýlen v několika úřadech. Do jeho čela se staví odpovědný ministr, kterému se zajišťuje vliv na všechny plánovací složky. Tím se dostává plánovací organisaci nejen autority úřední, nýbrž také politické. Ústřední plánovací orgán - státní úřad plánovací - byť i nenese označení ministerstva stává se ve skutečnosti ministerstvem. Není to však ministerstvo hospodářství, ono "Wirtschaftsministe- rium", na které se pamatujeme z doby německé okupace, poněvadž mu není svěřen výkon, nýbrž jenom plánování. Provádění plánů se naopak decentralisuje jednak do jednotlivých úřadů, t. j. do jiných ministerstev a institucí, jednak oblastně do hospodářských referátů krajských národních výborů, při čemž je však zaručena žádoucí pomoc a spolupráce těchto institucí s ústředním orgánem plánovacím měrou daleko větší, než tomu bylo doposud. To znamená mnohem lepší technické předpoklady jak pro plánování samo, tak i pro jeho účinnější provádění.