Složení generálního sekretariátu Hospodářské rady a státního úřadu plánovacího, převod cenové politiky do ústředního plánovacího orgánu a zapojení statistické služby do plánovací organisace - to vše může znamenat technické usnadnění. To však není nejpodstatnější. Výtky mnohokolejnosti byly často vznášeny jenom z nepochopení a někdy z apriorního zaujetí proti plánování vůbec a byly skutečně opodstatněny jenom velmi zřídka. Sjednocení plánovacích orgánů může však nicméně přinésti značný prospěch tím, že větší autorita politického ministra v čele ústřední plánovací služby s podporou zkušených techniků našeho plánování - jak se velmi dobře osvědčili při dosavadní plánovací praksi - zvýší účinnost celého plánovacího aparátu.

A zde nutno, paní a pánové, vzpomenout několika slovy, jak se rozvinula organisace plánovací služby u nás.

Není sporu o tom, že dosavadní organisace měla do značné míry povahu řešení příležitostného. Tvořila se jednak kolem generálního sekretariátu Hospodářské rady, jednak ve státním úřadě plánovacím.

Pro Hospodářskou radu, která byla vyvolána v život, aby řešila zásadní hospodářské otázky, ale nebyla po chuti některým politickým stranám původní Národní fronty a proto se nescházela, byl utvořen generální sekretariát. Když pak v r. 1946 došlo k dohodě o dvouletém hospodářském programu vlády a jedním z jeho článků bylo, že bude vypracován dvouletý plán, byla vládou jmenována ústřední plánovací komise, v jejímž čele jako předseda stál sám předseda vlády a jako úřadující předseda generální sekretář Hospodářské rady. Tím se jaksi stal generální sekretariát Hospodářské rady kanceláří ústřední plánovací komise, poněvadž jejím úřadujícím předsedou byl právě šéf tohoto úřadu, a státní úřad plánovací byl do plánování 2LP včleněn mimo jiné tím, že přednostové jeho odborů a oddělení se stali referenty jednotlivých pracovních komisí ústřední plánovací komise a tím zásobovali celý státní plánovací úřad úkoly až příliš značnými.

Třeba si uvědomit, že po nezbytných zásadních debatách začala Ústřední plánovací komise své práce na vytvoření dvouletého plánu vskutku až v srpnu 1946 a že již 28. října onoho památného roku byl přijat Prozatímním Národním shromážděním příslušný zákon. Jeho osnova byla hotova v polovině října. Byla to jakási heroická doba Ústřední plánovací komise, generálního sekretariátu Hospodářské rady i státního úřadu plánovacího, a to nejen velkým výkonem, ale též proto, že tehdejší nedostatek podkladů musel být nahrazen zkušeností, opatrností, avšak často též odvahou k odhadu. Zřejmá velikost úkolu a mimořádná jeho významnost živily ve všech účastnících ono nadšení pro krásnou tvůrčí práci, bez níž by se sotva bylo zdařilo to, co se pak stalo hybnou silou téměř všeho hospodářského dění následujících dvou let. A zde je nutno vzpomenout též toho, že tehdejší předseda vlády Gottwald už ve svém vstupním projevu, stejně jako před pětiletým plánem, narýsoval jasnozřivě hlavní cíle obou hospodářských plánů. Podrobná a až úzkostlivá analysa Ústřední plánovací komise a konečně u dvouletky též její výsledek potvrdily podivuhodně správnost jeho základní konstrukce se dvěma výjimkami - v zemědělství a ve stavebnictví - které nebyly zaviněny ani plánem, ani jeho tvůrci.

Když se pak celá takto složená plánovací služba zhostila ve lhůtě jí dané též druhé velké práce, to jest operativních plánů, učinila vláda z Ústřední plánovací komise nejen orgán, který měl provádění plánu koordinovat a kontrolovat, ale též vládní orgán poradní pro otázky souvisící s plánem.

Od té doby došlo sice k mnoha drobným organisačním změnám i k zásadnímu rozhodnutí, podle něhož generální sekretář Hospodářské rady se stal současně předsedou tehdejšího státního úřadu plánovacího. Nicméně v podstatě táž organisace, která vypracovala plán dvouletý, navrhovala vládě i dnešní pětiletý plán, využívajíc zkušeností vlastních a bohatých výsledků jiných institucí, zejména ovšem příslušných ministerstev a především Ústřední rady odborů, jejichž zásluhy o navrhování, provádění i nutné změny plánů jsou v některých směrech zcela základní.

Není pochybnosti - a cítilo se to po celou dobu od roku 1946 - že celá organisace, byť i vždy znovu se osvědčující, nejen výkonná, nýbrž i všestranně podnětná, je organisací příležitostnou a do souhrnu státní správy nedostatečně včleněnou a že bude nutno našemu plánování dát jak formu, tak i organisaci definitivní a začlenit ji obdobně, jako je tomu v jiných státech s plánovaným hospodářstvím, do státní správy jako její podstatný a ostatním resortům rovnocenný článek.

Zdokonalení plánovací organisace nespočívá ovšem jen v těchto, abych tak řekl, technických opatřeních. Největší význam má to, že ústřední plánovací služba se bude opírat o nejširší iniciativu pracujících. To neznamená jen demokratisaci plánovací služby, která má takto povinnost pečlivě naslouchat hlasu pracujícího lidu, jemuž má sloužit, z jehož stále objevované tvůrčí síly má čerpat a jehož iniciativy má využívat, nýbrž je to též technicky podstatné zdokonalení našeho plánování. Tak na př. vstřícných plánů může být využito nejen na prospěch celého hospodářství, nýbrž mohou být mnohem úspěšněji harmonisovány a tím zabezpečeno jejich úspěšnější uskutečnění. O to se musí opírat především politická autorita našeho plánování, které musí být plánováním skutečně demokratickým, lidovým, poněvadž bez přímé účasti širokých vrstev pracujících, bez lidské práce by plán zůstal jen kusem popsaného papíru.

Nová organisace ústřední plánovací služby tedy sjednocuje a zjednodušuje naše plánování, využívajíc všech dobrých zkušeností, kterých jsme nabyli, a vyplňujíc dosavadní mezery. Ústřední plánovací úřad bude mít v nové organisaci k disposici pohotověji než dosud materiál, kterého potřebuje, aby z něho těžil k dokonalejšímu plánování naší pětiletky. A v Ústřední plánovací komisi bude mít ministr jako dosud poradní sbor, který národohospodářským rozborem, praktickými zkušenostmi a hodnocením fakt se širších hledisek, určených obecným zájmem, může podnětně i kriticky zvyšovat úroveň našeho plánování. Tím se zajišťuje našemu národnímu hospodářství a jeho jednotlivým odvětvím plný, optimální rozvoj. Předseda státního úřadu plánovacího - ministr se stává členem vlády, jehož úkolem bude starat se o skloubení všech hospodářských úseků, o správné vzájemné vztahy mezi nimi a o maximální rentabilitu a úspornost národního hospodářství jako celku.

V rámci krajů je důležitost plánování vyjádřena jasně tím, že místopředseda krajského národního výboru je zároveň plánovacím referentem. V Sovětském svazu je důležitost plánování jako prvořadé národohospodářské činnosti vedoucí k socialismu a charakteristické pro socialismus vyjádřena tím, že předseda Gosplanu Vozněsenskij je zároveň náměstkem předsedy vlády.

Po schválení tohoto zákona dospějeme také ke skutečné cenové politice, kterou jsme dosud vlastně neměli. Začalo ji provádět teprve ministerstvo financí při zavedení všeobecné daně, takže tím se stal ministr financí jedním z hlavních článků našeho plánovaného hospodářství. Čím více plánování zdokonalujeme, tím hlouběji do něho proniká hodnota jako výsledek a měřítko práce. Tím však je ještě úžeji potom spjato plánování s politikou cenovou a finanční. Reorganisace sama by však - a to opět zdůrazňuj i - byla málo platná, kdyby tu nebyl kádr lidí, kteří znají problematiku plánování a mají dost theoretických i praktických zkušeností, jak problémy řešit. Dialektika vývoje přináší stále nové a nové problémy, se kterými je nutno vždy znovu a znovu se vypořádat. Nikde jinde se neukazuje dialektika vývoje tak jako právě při plánování. Každé opatření, které se podnikne v kterémkoliv úseku hospodářství, má odezvu i důsledky v celé ostatní hospodářské oblasti. Proto reorganisace plánování musí jen zesílit jeho harmonii, musí směřovat k opravdové jednotě plánu. Prostředkem k tomu je nepochybně též sjednocení celé plánovací služby. Je jí třeba poskytnout co nejvíce materiálu; to je úkolem statistiky, která zapojením na plánovací aparát může mnohem účinněji přispět k řešení konkretních úkolů plánování.

Posilujeme-li takto technicky i politicky autoritu naší plánovací služby, musí si být na druhé straně plánovací orgány vědomy, že jejich úkol je hospodářsky uskutečňovat velké politické cíle našeho plánování, naší pětiletky. Bude úkolem příštího státního úřadu plánovacího, aby se staral o včasné odhalování a odstraňování případných disproporcí a nerovnoměrnosti ve vývoji národního hospodářství. Znamenalo by, že jsme se ještě nezbavili kapitalistického způsobu isolovaného a odděleného hospodaření na jednotlivých úsecích a že se spokojujeme jen s dílčími úspěchy, kdyby naše podniky, ústřední ředitelství a ministerstva pracovaly a plánovaly jen isolovaně na svých úsecích. Takovým starým způsobem hospodaření bychom nedosáhli a ani bychom nemohli dosáhnout nejlepších výsledků. Bude nyní záležet nejen na plánovatelích samých a na plánovací službě, nýbrž na všech národohospodářských a politických činitelích, jak rychle se naše plánované hospodářství bude příště zdokonalovat a rozvíjet. Bude záležet především na tom, aby se plánování stalo majetkem veškerého pracujícího lidu, který je přesvědčen, že nikoli v poslední řadě pomocí plánování dospějeme k socialismu.

Opřeni o nerozlomné spojenectví se Sovětským svazem nastoupili jsme cestu míru. Spolu s ním bojujeme za snížení zbrojení, za demokratisací Německa a Japonska a proti obnově válečného potenciálu a militaristických sil v těchto zemích.

Národy celého světa chtějí mír. Vědí, že neexistují mezi velmocemi takové otázky ani žádné rozpory, které by se nedaly vyřešit dohodou a spoluprací. Na společné cestě s naším věrným spojencem, Svazem sovětských socialistických republik, která od února nezná přetvářky ani falše, se setkáváme s podporou všech mírumilovných národů, všeho čestného a pokrokového lidstva, všech těch, kdož nesli na svých bedrech tíhu druhé světové války a nyní s oprávněným rozhořčením odmítají všechny útočníky a podněcovatele nové války.

Také tato osnova, o níž zanedlouho budeme hlasovat, je důkazem, že jsme nastoupili správnou, lepší cestu, cestu, po níž my všichni víme, kam chceme dojít a kam také dojdeme: ke zvýšení blahobytu celého národa, k lepšímu zítřku - socialismu.

Ze všech těchto důvodů, paní a pánové, budou poslanci čs. strany lidové rádi hlasovat pro předloženou osnovu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dále je přihlášen pan posl. Török; prosím, aby se ujal slova.

Posl. Török: Slávne Národné shromaždenie!

Osnova zákona o hospodárskom plánovaní - plánovací zákon - znamená ďalší krok na ceste k usmerneniu a upevneniu systému hospodárskeho plánovania v našom štáte na ceste k socializmu, ktorú cestu sme nastúpili po oslobodení. I keď táto osnova zákona predkladá sa parlamentu až v treťom roku nášho plánovaného hospodárstva, čo by sa zdalo trocha oneskorene, keďže máme za sebou výsledky našej dvojročnice a začiatkom tohto roku vstúpil do života zákon o našej prvej päťročnici, skutočnosť je však tá, že sme vypracovanie dvojročného a päťročného plánu sverili doterajším plánovacím inštitúciám, menovite Ústrednej plánovacej komisii, zostavenej z našich najlepších odborníkov, ktorá bola pomocným orgánom vlády. Táto doterajšia organizácia plánovacej služby vyhovovala počiatkom nášho plánovaného hospodárstva, najmä keď sa mohla oprieť o bohaté skúsenosti plánovania v našom bratskom Sovietskom sväze, kde vyspelé plánovanie robí dnes priamo zázraky v jeho hospodárskom napredovaní a jeho pozitívne výsledky obdivuje dnes s úctou celý svet.

Ústava z 9. mája určila definitívne smer a úlohy našej plánovacej služby, keďže vo svojom XII. článku stanoví, že celé národné hospodárstvo má slúžiť ľudu, a z toho dôvodu štát riadi všetku hospodársku činnosť jednotným hospodárskym plánom. Z týchto skutočností sa doterajšiu organizačnú štruktúru našej plánovaní, ktorá nielen že obsahuje náplň spomenutého článku ústavy, ale súčasne zjednodušuje doterajšiu organizačnú štruktúru našej plánovacej služby, lebo odstraňuje dvojkoľajnosť a zaisťuje takto spoluprácu všetkých orgánov a hospodárskych činiteľov či už v oblastiach, krajoch a okresoch, ba zaisťuje takto účasť každého občana na plánovanej výstavbe a prestavbe nášho nového hospodárskeho systému.

Už prerokovanie päťročného plánu v ovzduší tvorivej spolupráce všetkých složiek obnoveného Národného frontu bolo dokladom, že pracujúci ľud zvíťazil nad tými, ktorí do februára 1948 marili budovateľské úsilie a splnenie dvojročného plánu. Dvojročný plán uložil veľké úlohy nášmu priemyslu, poľnohospodárstvu, stavebníctvu, ako aj všetkým štátnym sektorom nášho hospodárskeho života. Veľké sucho a v jeho dôsledku neúroda v r. 1947 bola vstave rozvrátiť náš hospodársky život, nakoľko ohrozovala výživu pracujúcich a tak schopnosť k práci. V núdzi nám pomohol spojenecký, bratský Sovietsky sväz, a pracovitosť nášho robotníctva, najmä dobré výsledky v priemyselnom odvetví nám umožnili zvýšeným vývozom zaopatriť chýbajúce potraviny, čím sa nám podarilo zabezpečiť hoci skromnú, ale predsa pravidelnú výživu obyvateľstva.

Bez plánovitého podnikania neboli by sme mali predpoklady pre zdolanie ťažkostí, ktoré ohrožovaly priam korene nášho života. A tu treba zvlášť zdôrazniť skutočnosť, že táto pohroma neúrody zastihla nás hneď na prahu nášho plánovaného hospodárstva, teda v prvom roku našej dvojročnice.

Zvláštnej pozornosti si zaslúži významná skutočnosť, že naše plánovanie nerobíme izolovane, sami pre seba. Štáty ľudových demokracií a prvý socialistický štát sveta, Sväz sovietskych socialistických republík, sú nám priateľskými partnermi nielen v politike, ale nadovšetko v hospodárskych stykoch, v hospodárskej a obchodnej spolupráci. To nás robí nezávislými od vplyvov hospodárskych kríz v kapitalistických krajinách. Naše plánovanie by bolo pochybné, keby sme nemali pred sebou jasné a isté perspektívy do budúcnosti.

Naše hospodárske a obchodné smluvy so Sovietskym sväzom, Poľskom, Rumunskom, Bulharskom a Maďarskom nás včleňujú do veľkého hospodárskeho spoločenstva, v ktorom máme a budeme mať s naším vyvinutým priemyslom významné postavenie. Zásadné usmernenie celého nášho priemyslu a taktiež kladenie dôrazu na plánovanie a výstavbu ťažkého priemyslu je veľmi odôvodnené, lebo nám umožní výmenu tovarov, najmä surovín, ktoré potrebujeme. Hospodárska smluva so SSSR nám zabezpečuje všetky suroviny pre náš priemysel. Tu je odpoveď na obavy tých, ktorí s pochybnosťou hľadeli na spriemyselnenie Slovenska a tvrdia, že s veľkým úsilím budované slovenské továrne budú zápasiť s nedostatkom surovín. Materiál je zabezpečený a odbyt tovarov má najväčšie možností umiestenia, i keby ešte ďalej trvala studená vojna proti nám.

To sú bezpečné základy nášho plánovania na dlhý čas dopredu, to sú podmienky, že u nás nebudú hospodárske krízy a nezamestnanosť, a to sú aj záruky našej politickej a hospodárskej istoty a štátnej bezpečnosti.

S takými to výhľadmi vstupujeme teda do prvej našej päťročnice, pokiaľ ide o zdokonalenie našej plánovacej služby po stránke organizačnej a pokiaľ ide o hospodársku a obchodnú spoluprácu so štátmi ľudových demokracií.

Vlastné skúsenosti nás však poučujú, že len organizovaná účasť širokých más pracujúcich vo všetkých úsekoch plánovacích prác nám dáva predpoklady a záruku reálnosti plánu a jeho splniteľnosti.

Čím viac zainteresujeme pracujúci ľud do týchto prác, aby každý vedel o prípravách a cieľoch plánu, tým väčšia istota pre jeho realizáciu. A toto bude úlohou regionálnych orgánov Štátneho plánovacieho úradu, na Slovensku konkrétne Slovenského plánovacieho úradu so sídlom v Bratislave, a plánovacích referátov pri krajských národných výboroch, ktoré preniknú i do okresov a obcí, aby takto zaistili pre plánovacie práce čím väčšiu účasť pracujúceho ľudu.

A teraz nech mi je dovolené, panie a páni, aby som objektívne zhodnotil výsledky plánovaného hospodárstva na Slovensku s porovnaním jeho hospodárskej zaostalosti v minulosti. K tomu je potrebné, aby som uviedol aspoň hlavné príčiny, prečo hospodársky vývoj na Slovensku zaostal v minulosti za vývojom v zemiach českých.

V minulom storočí prekonali zeme české veľkú priemyselnú revolúciu, lebo maly k tomu jednak lepšie politické a technické predpoklady pre industrializáciu a tiež poloha Čiech bola na tie časy výhodnejšia voči ostatným štátom stredoeurópskym, nakoľko železničná sieť sa rozširovala zo západu na východ. Vtedajší kapitalisti budovali svoje priemyselné podniky blízko dopravných centier a nebrali do úvahy rozvrstvenie obyvateľstva, jeho zamestnanosť a potreby, lebo jediným merítkom výhodnosti investícii bol čím väčší zisk.

V tom čase Slovensko bolo značne izolované od Uhorska po stránke dopravnej, čím sa oneskorilo vo vývoji za zemami českými, a hoci malo dosť lacných pracovných síl a surovín, prvé väčšie priemyselné strediská začali sa tu budovať len pred prvou svetovou vojnou. Avšak i po týchto začiatkoch spriemyselnenie Slovenska stále zaostávala jeho hospodárska štruktúra za zemami českými. Podľa štatistických údajov v r. 1890 prislúchalo v Čechách zo 100 obyvateľov 40 obyvateľov k poľnohospodárstvu a v r. 1930 už len 22 obyvateľov. Na Slovensku v r. 1890 prislúchalo zo 100 obyvateľov k poľnohospodárstvu 70 a k priemyslu asi 13 obyvateľov. Postupne i na Slovensku klesalo percento obyvateľov prislúchajúcich k poľnohospodárstvu a stúpalo percento obyvateľstva v priemysle a živnosti, avšak tento postup bol v porovnaní s českými zemami len nepatrný. V r. 1930 bolo na Slovensku zo 100 obyvateľov asi 57 v poľnohospodárstve, čo je o 35 obyvateľov viac ako v tú istú dobu v Čechách, a v priemysle a živnostiach 19, teda o 23 obyvateľov menej ako v Čechách. K tomu treba doplniť ešte tú skutočnosť, že na Slovensku bol výnos pôdy o 40% nižší ako v Čechách.