Preto doterajšie zdedené oceňovanie predpisy týkali sa len úzkeho dielu finančného účtovníctva, a to oceňovania v bilanciách, pričom oceňovaniu nákladov a výnosov bola ponechaná úplná voľnosť. Základným ustanovením bol v tomto smere článok 31 a § 29 obchodného zákona, uvedeného zákonom č. 1/ 1863 r. z., na Slovensku § 26 a 28 slovenského obchodného zákona čl. XXXVII/1875. Tieto základné ustanovenia sú však príliš všeobecné, kusé, nepresné a dnešným potrebám nevyhovujúce už aj s úzkeho hľadiska bilančného oceňovania. Popritom boly vydané ešte niektoré zvláštne predpisy, ale aj tie sa vzťahujú len na úzky diel hospodárstva, vymedzený najčastejšie podľa formy podnikania, napr. zvláštne ustanovenia pre oceňovanie v účastinných spoločnostiach podľa § 41 a 49 akciového regulatívu č. 175/1899 r. z. alebo oceňovanie ustanovenia § 23 zák. č. 58/1906 r. z. pre oceňovanie v spoločnostiach s ručením obmedzeným, ktoré boly rozšírené na Slovensko zákonom č. 271/1920 Sb., alebo ustanovenie poisťovacieho regulatívu č. 31/1896 r. z. (na Slovensku podľa vládneho nariadenia č. 307/1922 Sb.). Okrem toho boly vydané oceňovacie ustanovenia, sledujúce dokonca len úkoly dočasné, prípadne jednorázové, ako je napríklad oceňovanie podľa zákona o dávke z majetkového prírastku a o dávke z majetku podľa zákona č. 134/1946 Sb.

Za tohto stavu bolo oceňovanie príliš voľné a ponechávalo súkromným podnikateľom široké možnosti, ktoré aj boly tak bohato zneužívané. Ako nám to ilustruje i známa čierna kniha. Podľa okamžitého prospechu podnikania bol im daný rôzny výklad, najmä s hľadiska úprav docieleného zisku. To viedlo ku skresľovaniu hospodárskych výsledkov, k daňovému úniku, k tvoreniu tichých rezerv a pod. Ani s hľadiska pracovného nebol tento stav žiadúci a úsporný, lebo boly sostavené dvoje bilancie, v častých prípadoch aj troje, to je: popri bilancií obchodnej bola sostavovaná bilancia pre účely daňové a veľa ráz bilancia tajná, ktorá neopustila ovšem nedobytné pokladnice podnikateľov. Tieto predpisy nevyhovovali ani v tej dobe a tým menej vyhovujú dnešným potrebám hospodárstva plánovaného.

Iných obecných oceňovacích predpisov než pre uvedené účely finančné nebolo. Je teda medzera v oceňovaní vo všetkých ostatných úsekoch a odboroch podnikového počtovníctva, ako aj v oceňovaní hospodárstva správy štátnej a ľudovej a v hospodárstve rôznych zariadení práva súkromného a verejného.

S hľadiska časového poradia bol na prekážku porovnateľnosti dát z hospodárstva, vyjadrovaných v peňažných čiastkach, vývoj kúpnej sily menovej jednotky, ktorá od niekoľkých desaťročí podliehala veľkým zmenám, takže hodnoty v hospodárstve boly vyjadrované v korunách nerovnakého obsahu. Táto otázka bola v rámci finančného oceňovania v národných podnikoch riešená spôsobom odlišným od riešenia, ktoré v roku 1927 priniesla zákonná úprava stabilizačných bilancií, a v rámci zákona o oceňovaní môže byť upravená tiež pre podniky ľudovej správy a pre podniky štátne, beztoho, že by bolo potrebné siahnuť k obecnej valorizácii majetku a cudzieho kapitálu podľa vzoru uvedených stabilizačných bilancií, ktoré sledovali výhody a úniky pre kapitalistické podnikanie.

Zákon o oceňovaní musí preto vyplniť medzeru, ktorá vzhľadom na dnešné potreby v plánovanom hospodárstve je veľmi citeľná. Je potrebné, aby boly rovnako oceňované všetky majetkové složky, a to v rôznych druhoch majetku investičného, zásob, složky cudzieho kapitálu, náklady a výnosy, a to v podnikoch všetkého druhu, vo verejnej správe a v rôznych zariadeniach súkromného a verejného práva, ako sú rôzne fondy a nadácie apod. Pritom musí oceňovanie predovšetkým vyhovovať potrebám jednotného hospodárskeho plánu, ďalej potrebám plánovitého vedenia a kontrole hospodárenia, pričom sa súčasne sledujú účely cenové i účely daňové. Toto základné ustanovenie obsahuje § 1 zákona o oceňovaní, v rámci ktorého budú vydané zásady pre jednotnú úpravu cien vládnym nariadením. Podrobné predpisy bude vydávať v smysle § 2 Štátny úrad plánovací záväznými smernicami, predovšetkým pre jednotlivé druhy podnikov a iné hospodárske subjekty.

Jednotnosť úpravy vyžaduje, aby ju podporovali úrady a všetky miesta, ktoré v rámci svojej pôsobnosti vydávajú predpisy alebo činia opatrenia všeobecnej povahy o ustálení cien. Je preto potrebné, aby v týchto prípadoch predchádzala takýmto opatreniam dohoda so spoločným koordinujúcim miestom, t. j. so Štátnym úradom plánovacím. V národných podnikoch, kde už bolo prevedené nové ocenenie podľa doterajších predpisov, nedôjde k novšiemu ustáleniu cien, lebo na túto okolnosť bolo už vopred pamätané a za súčinnosti bývalého gen. sekretariátu Hospodárskej rady boli príslušné smernice upravené v národných podnikoch so zreteľom k potrebám jednotnosti oceňovania nášho hospodárstva. Tým boly získané predpoklady, aby ustálenie cien, v národných podnikoch už prevedené, bolo možné prevziať ako základ pre nové ocenenie v rámci zákona o oceňovaní.

Oceňovaním, upraveným predloženou osnovou, dosiahne sa hladko nielen potrebnej jednotnej úpravy tam, kde doteraz chýbala, ale predovšetkým spoľahlivého srovnávacieho merítka ako inštrumentu pre plánovanie v našom hospodárstve, najmä pre potreby jednotného hospodárskeho plánu. Okrem tejto základnej požiadavky bude vyhovené aj zvláštnym potrebám nášho hospodárstva, lebo bude získaná najmä porovnávacia základňa pre socialistické súťaženie, ktoré sa zvlášť teraz tak sľubne rozvíja medzi jednotlivými podnikmi, pre závody, dielne a pracoviská, pre potrebnú kontrolu korunou, pre určenie a rozdelenie národného produktu, a v tomto rámci pre posúdenie kvality dosiahnutých výsledkov. Týmto bude, pravda, odstránená voľnosť pri oceňovaní, ktorú doterajšie predpisy ponechávali záujmom kapitalisticko-ekonomickým.

Pre prvoradý význam tohto zákona pre plánovanie nášho hospodárstva doporučujem v mene hospodárskeho výboru prerokovávanú zákonnú osnovu prijať podľa zprávy výborovej. (Súhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Juha; prosím aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Juha: Paní a pánové!

Hospodaření jak v oblasti podnikové podle chozraščotu, tak v oblasti veřejné správy podle státního rozpočtu opírá se o číselná data, vyjádřená v peněžních částkách, která pocházejí z různých podniků, z různých zařízení soukromého i veřejného práva a z různých odvětví veřejné správy. Výsledek hospodaření jednotlivých těchto subjektů, a jejich předpoklady podle rozpočtů, nebyly však dosud dobře porovnatelné, a ani sledování a posuzování příčin vývoje nebylo dosud dobře možné. Tento nedostatek měl podklad v kvalitě předpokládaných a vykazovaných čísel, i s hlediska jejich časového sledování.

S hlediska kvality dat z hospodářství, vyjadřovaných v peněžních částkách, neodpovídá vždy náplň koruny, s níž se počítá v jednom odvětví hospodářství nebo jeho úseku, oboru, v jednotlivém podniku a pod., náplni koruny jiného tohoto úseku, podniku, atd. Zásady oceňování a postup při oceňování lišil se dosud velmi podstatně u jednotlivých hospodářských subjektů i u jednotlivých složek majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů, a byl různý i podle účelů, které oceňování v daném případě sledovalo. Namnoze to byly i potřeby jen jednorázové, jako u zákona o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku z r. 1946. Oceňovací instrumenty, t. j. obsahová náplň cen, byly nestejné a nepřihlíželo se rovnoměrně k jednotlivým složkám cen, např. do ceny výrobků se nezapočítávají stejným způsobem náklady spojené s opatřením surovin, různé režijní položky a podobně.

S hlediska časového sledu překážela porovnání dat z hospodářství nestejná náplň peněžních částek podle toho, jak se postupně měnil vnitřní obsah měnové jednotky, takže i z tohoto důvodu byla ztěžována porovnatelnost závěrů; zákon o stabilisačních bilancích z r. 1927, který měl odčiniti tuto různorodost obsahu koruny, sledoval však spíše daňové výhody soukromého podnikání.

Této okolnosti bylo namnoze vědomě zneužíváno k skreslování dosahovaných výsledků hospodaření. Prvořadá byla zde hlediska soukromého podnikání, nesoucí se především k zatajování zisku a k vytváření tichých reserv. Data z hospodářství nepodávala tedy spolehlivého obrazu o jeho skutečném stavu a o výsledcích hospodaření a ztěžovala i nutnou kontrolu. Nemohlo jích proto být spolehlivě použito ani pro rozpočtování. Z hospodářství podnikového mohl tento nedostatek nepříznivě ovlivňovati i spolehlivost obrazu o hospodaření celkovém.

Tento stav nevyhovoval již dříve a tím méně vyhovuje potřebám dnešního hospodářství plánovaného, budujícího na potřebě spolehlivého rozpočtování. V r. 1946 byl vydán zákon o jednotné organisaci podnikového početnictví, kterým se vyhovuje požadavku formální stejnorodostí dat z hospodářství jakožto předpokladu pro plánování a zejména pro jednotný hospodářský plán. Avšak ani nejlépe provedená organisace podnikového početnictví není k tomu dostačující, nemají-li formálně stejnorodá data z hospodářství jednotnou materiální náplň v peněžních částkách, t. j. chybí-li jednotná úprava oceňování. Tato úprava je tedy souběžná s formálním pořádáním dat podnikovým početnictvím, takže o oceňování majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů je třeba uvažovat v rámci tohoto formálního roztřídění a pořádání dat z hospodářství podle jednotlivých úseků účetnictví, rozpočetnictví, kalkulace a statistiky.

Až dosud byla však úprava oceňování velmi kusá a nedostatečná. Vydány byly jen některé předpisy o oceňování v oboru účetnictví finančního, a to pokud se týká oceňování bilančního. Základem bylo tu velmi všeobecné ustanovení čl. 31 a čl. 29 všeobecného zákoníka obchodního z r. 1863. Oceňování v jiných úsecích účetnictví, na př. v provozním účetnictví, než oceňování bilanční, upraveno vůbec nebylo a chybělo i v ostatních oborech podnikového početnictví, zejména v rozpočetnictví; neupraveno zůstalo dále oceňování pro účetnictví a rozpočetnictví veřejné správy.

Rozpočtování v podnicích i ve veřejné správě musí však míti směr a cíl opírající se o spolehlivé předpoklady a počítající s porovnatelnými výsledky. Přitom je třeba spolehlivě sledovati příčiny, které vedou k dosahovaným výsledkům, provádět kontrolu, porovnávat její výsledky a odstraňovat vyskytnuvší se nedostatky. Spolehlivé posouzení dosažených a předpokládaných výsledků v rámci hospodářského plánování teprve umožní činit závěry o pracovních výsledcích a rozhodnutí o náležitém rozdělení jejich produktu a o dalších opatřeních, jako o rozvrhu disponibilních surovin, materiálu, pracovních sil atd., a to s hlediska celostátního hospodářství a v jeho rámci s hlediska jednotlivých podniků, závodů atd.

Těmto speciálním požadavkům spolehlivého rozpočtování, vedle všeobecných potřeb našeho plánovaného hospodářství, má vyhověti jednotná úprava oceňování, k níž se klade základ zákonem o oceňování. Předmětem oceňování jsou jednotlivé složky majetku, cizího kapitálu, nákladů a výnosů v podnicích všech druhů, ve veřejné správě a v různých zařízeních soukromého i veřejného práva.

Úprava oceňování sleduje, jak uvádí zákon v § 1, potřeby jednotného hospodářského plánu, potřeby plánovaného vedení a kontroly hospodaření, a současně účely cenové a daňové. V první řadě jde tedy o zmíněné potřeby plánovací, zahrnující spolehlivé rozpočtování, k němuž se pojí i sledování účelů cenových a daňových z důvodů současně racionalisačních; je totiž žádoucí, aby naše hospodářství nebylo administrativně zatěžováno víckráte. Touže prací, třebas pro různé účely. Při konkurenci těchto potřeb a účelů bude třeba nalézti řešení optimální, v rámci potřeb jednotného hospodářského plánu. Proto zákon o oceňování klade úpravě oceňování jednotný základ. Podle zákona vydá vláda nařízením oceňovací zásady, v jejichž rámci státní úřad plánovací upraví závazné směrnice pro oceňování pro jednotlivá odvětví, úseky nebo obory našeho hospodářství. Dosavadní předpisy týkající se oceňování přestanou platit, po případě nebudou použivatelné, postupně, jak se stanou pro stanovené okruhy podniků a jiných zařízení závaznými předpisy vydané podle tohoto zákona.

Vydáním zákona o oceňování nevzniknou státu zvláštní náklady, naopak, jednotná úprava oceňování činí přítrž dosavadní oceňovací volností, která vedla nejen ke skreslování hospodářských výsledků v podnicích, ale bylo jí namnoze používáno k tvoření tichých reserv, zejména v zásobách zboží, dokonce k daňovému úniku na úkor pracujícího lidu. Tím přispěje zákon i k lepšímu zjišťování daňových základů.

Jménem rozpočtového výboru, který osnovu zákona o oceňování projednal na své schůzi, konané dne 16. února 1949, doporučují slavnému Národnímu shromáždění osnovu ve znění, jak byla vládou navržena a hospodářským výborem schválena k přijetí. (Souhlas.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Rozprava odpadá, jelikož nikdo není ke slovu přihlášen.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. Ing. Kútik: Nie sú.

Zpravodaj posl. Juha: Nikoli.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Budeme projednávat třetí odstavec pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 198), ktorým sa upravujú niektoré pomery v odbore stavebnej obnovy na slovensku (tlač 227).

Zpravodajem je posl. dr Štefánik. Dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. dr Štefánik: Slávne Národné shromaždenie! Panie a páni!

Sbor povereníkov nariadením zo dňa 22. októbra 1945, č. 128 Sb. nar. SNR, upravil pokračovanie výstavby miest a obcí na Slovensku. V hlave IV tohto nariadenia stanovil povinnú úpravu pozemkov k stavebným účelom a usporiadanie právnych pomerov s tým súvisiacich. Podľa tohto ustanovenia úpravu pozemkov, potrebných pre výstavbu miest a obcí na Slovensku, nariadí Štátny plánovací a štatistický úrad a prevedie ju príslušný katastrálny meračský úrad. Tento úrad vypočuje všetkých účastníkov, vyhotoví umiesťovací plán, ktorý po trojdennom vyložení k verejnému nahliadnutiu v príslušnej obci zašle miestne príslušnému okresnému súdu na ďalšie pokračovanie. Okresný súd vykoná šetrenie na mieste samom a podľa výsledku tohto šetrenia rozhodne o umiestení usnesením. Pokračovanie pri tomto šetrení, ako aj náležitosti usnesenia upravuje nariadenie. O náhrade pridelených nehnuteľnosti rozhoduje okresný súd v umiesťovacom usnesení. Pozemnoknižný súd so zápisom vlastníckeho práva prenesie aj ťarchu na novo pridelené parcely.

Túto matériu normuje tiež zákon zo dňa 12. apríla 1946, č. 86 Sb., o stavebnej obnove, a to §§ 7-10. Normuje ju však odlišne od ustanovení hlavy IV nariadenia Sboru povereníkov č. 128/1945 Sb. n. SNR, najmä v tom smere, že pokračovanie vo veci stavebnej obnovy a teda aj vo veci úpravy pozemkov potrebných pre výstavbu miest a obcí na Slovensku, dáva na Slovensku do pôsobnosti okresných komisií pre obnovu, resp. štátnym stavebným úradom, teda úradom správnym. V ods. 3 § 28 stanoví, že nariadenie č. 128/ 1945 Sb. n. SNR sa zrušuje, pokiaľ odporuje tomuto zákonu. Okresné súdy na Slovensku maly však väčšinou za to, že ustanovenia hlavy IV nar. č. 128/1945 Sb. n. SNR zákonom č. 64/1946 Sb. zrušené neboly, a preto aj po nadobudnutí účinnosti tohto zákona, t. j. po 9. máji 1946, kedy tento zákon nadobudol účinnosť, pokračovaly vo veci úpravy pozemkov potrebných pre výstavbu miest a obcí podľa hlavy lV cit. nariadenia Sboru povereníkov.

Bývalý Najvyšší súd v Bratislave vyslovil však vo svojom rozhodnutí zo dňa 21. októbra 1947, č. j. R 208/1947-2, právny náhľad, že ustanovenia hlavy lV nariadenia Sboru povereníkov č. 128/1945 Sb. nar. SNR boly ustanovením ods. 3 § 28 zák. č. 64/1946 Sb. zrušené. Nemôžu preto od účinnosti zák. č. 64/1946 Sb. vo veci obstarávania a úpravy pozemkov na stavebné účely ani na Slovensku pokračovať súdy, ale správne úrady. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Komzala.)

Ďalším dôsledkom tohto právneho náhľadu je, že všetko pokračovanie, vykonané po 9. máji 1946 vo veci výstavby miest a obcí na Slovensku podľa hlavy lV uvedeného nariadenia Sboru povereníkov súdmi, nemá právneho podkladu a všetky vykonané práce mohly by byť zmarené a ohrozené. Vzhľadom na značné finančné náklady s týmto pokračovaním spojené, ako aj vzhľadom na tú okolnosť, že súdne konania po stránke odbornej sú bezvadné, javí sa byť účelné i potrebné odstrániť nastavšiu právnu neistotu dodatočným sankcionovaním vykonaného súdneho konania. Toto je úlohou predloženého vládneho návrhu zákona, ktorým sa upravujú niektoré pomery v odbore stavebnej obnovy na Slovensku, tlač č. 198.