Vládny návrh zákona má tri paragrafy. V § 1 - ako som už spomenul - sankcionujú sa všetky vykonané nariadenia a usnesenia, vydané od 9. mája 1946 do účinnosti tohto zákona podľa §§ 15-18 nariadenia Sboru povereníkov č. 128/1945 Sb. nar. SNR tým, že sa na ne hľadí, ako keby boly vydané podľa §§ 9 a 10 zák. č. 86/1946 Sb. Ustanovenia § 2 možno nazvať ustanoveniami prechodnými. Podľa ods. 1 tohto paragrafu totiž v konaní, zahájenom podľa §§ 15-18 nariadenia č. 128/45 Sb. nar. SNR, majú na Slovensku pokračovať súdy, avšak len v tých prípadoch, ak pred účinnosťou tohto zákona bolo už vykonané šetrenie na mieste samom podľa § 15 cit. nariadenia Sboru povereníkov. V ods. 2 sa stanoví, že ak súd pred účinnosťou tohto zákona už odstúpil vec Štátnemu stavebnému úradu a ak okresná stavebná komisia previedla už miestnu obhliadku podľa § 7, ods. 2-3 zák. č. 86/1946 Sb., má byť pokračované ďalej podľa ustanovení tohto zákona. V § 3 stanovená je účinnosť zákona dňom vyhlásenia a uvedení členovia vlády, ktorí ho vykonajú.

Ústavno-právny výbor prerokoval na svojej schôdzke dňa 16. februára 1949 tento vládny návrh zákona, ktorým sa upravujú niektoré pomery v odbore stavebnej obnovy na Slovensku, prijal ho bezo zmeny a usniesol sa doporučiť Národnému shromaždeniu jeho prijatie.

Podľa tohto usnesenia doporučujem Národnému shromaždeniu predložený vládny návrh zákona na prijatie. (Súhlas.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajca posl. dr Štefánik: Nie sú.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 3 paragrafy, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 3 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Budeme prerokovávať štvrtý odsek poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 200), ktorým sa menia a doplňujú niektoré ustanovenia zákona o dávke z majetkového prírastku a dávke z majetku (tlač 232).

Zpravodajcom je posl. Vojanec. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vojanec: Paní a pánové, slavné Národní shromáždění!

Vládní návrh zákona tisk 200, kterým se mění a doplňují některá ustanovení o dávce z majetkového přírůstku a dávce z majetku (zákon č. 134 z 15. května 1946) má za účel zlikvidovat v krátké době vázané majetkové hodnoty, které byly sice řádně přihlášeny podle dekretu č. 95 z r. 1945, ale nebyly již přihlášeny k vyměření dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku. Vláda naší lidově demokratické republiky zavádí důsledně a postupně pořádek na všech úsecích veřejného života, a tak i zde bylo přikročeno k tomu, aby byly zlikvidovány poslední zbytky vázaných, k dávce nepřihlášených majetkových hodnot a aby také v této části naší hospodářské a finanční politiky došlo tak říkajíc k úklidu stolu.

Aby nebylo tímto zákonným opatřením nikomu ublíženo, rozhodl rozpočtový výbor při projednávání osnovy, že změní datum konečné platnosti, do kterého měly býti podle vládního návrhu zákona podány přihlášky, t. j. 31. prosince 1948, na 31. března 1949, takže i ten, kdo z jakéhokoli důvodu přihlášku nepodal, má ještě nyní více než měsíc k tomu, aby tak učinil. Tímto opatřením se nikterak neporušuje subjektivní právo vlastníka majetkové hodnoty k tomu, aby v případě, že finanční správa prohlásí tyto majetkové hodnoty neprávem za propadlé, prokázal, že přihláška byla ve smyslu zákona podána včas a že tudíž propadnutí majetku nenastalo.

Vlastním účelem tohoto vládního návrhu je snadné zlikvidování všech případů, kdy majetkové hodnoty přihlášené k soupisu podle dekretu č. 91/1945 nebyly přihlášeny k dávkám podle zák. č. 134/1946. Podle úředního zjištění je takových případů asi 600.000, a poněvadž o každém jednotlivém případu podle dosavadního ustanovení § 86, odst. 5 zák. č. 134/1946 měl by být vydán zvláštní výměr o propadnutí majetkové hodnoty, lze si snadno učiniti představu o ohromném pracovním zatížení finančních úřadů i místních národních výborů, kdyby měla být tato agenda provedena. Správně však ministerstvo financí tvrdí, že řada těchto výměrů je nedoručitelná vzhledem k značné fluktuaci obyvatelstva, zejména v pohraničí. Samo zjišťování by si dnes vyžádalo ohromné práce našich orgánů lidové správy, a myslím, že tyto orgány mají v dnešní době jistě řadu daleko důležitějších úkolů na starosti než tuto, povětšině pro ně zbytečnou práci.

Pokud pak jde o práva občana - majetníka těchto hodnot, neumožnila ani dosavadní ustanovení § 86, odst. 5 citovaného zákona odstraniti účinné propadnutí majetku, pokud nebyla řádně splněna přihlašovací povinnost. Tímto zákonem nově upravená ustanovení, jak § 86, odst. 5, tak zejména § 82, dávají možnost v odůvodněných případech na žádost propadnutí zrušit nebo poskytnout náhradu i v těchto případech. Je to pro poplatníka značná výhoda, pro republiku, její finanční správu a orgány její lidové správy značné ulehčení. Lze ovšem míti za to, že případů nevědomě nepřihlášených vkladů ve smyslu zák. č. 134/1946 bude nepatrné množství pro velikou pozornost, která byla této otázce všeobecně věnována, a zejména také pro dlouhou dobu více než dvou let, během které měla býti přihlašovací povinnost splněna, třeba i opožděně, a jistě také proto, že osoby, kterých by se to pravděpodobně mohlo týkat, vybíraly během té doby z těchto svých vkladů a byly proto peněžními ústavy na tuto povinnost včas upozorněny.

Třeba ještě upozorniti na to, že byla-li majetková hodnota snad neprávem prohlášena za propadlou, že se o tom majetník této hodnoty doví u příslušného peněžního ústavu, pojišťovny nebo úschovny v souvislostí se zamýšlenou disposicí.

Tato zákonná úprava je dalším krokem ke konečnému řešení otázky vázaných vkladů a hospodářství měnového likvidačního fondu. Vzhledem k tomu, navrhují, aby slavné Národní shromáždění přijalo a schválilo vládní návrh zákona tisk 200 tak, jak jej upravil a schválil rozpočtový výbor ve své schůzi 16. února t. r.; zpráva byla paním a pánům poslancům předložena jako tisk 232. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Vojanec: Nejsou.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.).

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 2 článkami, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 4. odsek poriadku.

Prikročíme k rokovaniu o piatom odseku poriadku, ktorým je

5. Zpráva výborov ústavno-právneho a rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 213) o premlčaní trestností menových priestupkov (tlač 234).

Zpravodajkyňou za výbor ústavno-právny je posl. dr Pátková. Dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. dr Pátková: Paní a pánové!

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi vládní návrh zákona tisk 213 o promlčení trestnosti měnových přestupků. V podstatě nejde v daném případě o nic jiného než o to, že se tímto vládním návrhem prodlužuje promlčovací lhůta u těchto měnových přestupků ze 3 na 5 let. Tříletá doba promlčovací byla stanovena dekretem presidenta republiky z 19. října 1945. Lhůta má být prodloužena proto, že k největšímu počtu daňových a těžkých důchodkových přestupků došlo právě kolem výměny peněz v listopadu 1945. Jde o postižení těchto důchodkových přestupků, kterých se dopustili jednak ti, kteří neoprávněně vybírali, jednak ti, kteří neoprávněně vydávali a uvolňovali peníze. Zejména v důvodové zprávě ministerstva je uvedeno, že to má postihnouti Slovensko, kde nebyla provedena dostatečná a řádná revise, poněvadž nebyl dostatek cvičených orgánů.

Ústavně-právní výbor neprovedl žádných podstatných změn na předloženém vládním návrhu, pouze několik úprav formálních, pokud jde o dělicí znaménka. Prosím slavnou sněmovnu, aby přijala návrh tohoto zákona v předloženém znění, jak byl též přijat výborem ústavně-právním. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je posl. dr Hulínský. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Hulínský: Slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi dne 17. února vládní návrh zákona o promlčení trestnosti měnových přestupků a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění přijetí tohoto vládního návrhu ve znění přijatém výborem ústavně-právním. (Souhlas.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajka posl. dr Pátková: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr Hulínský: Není změn.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 3 články, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 3 článkami, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 5. odsek poriadku.

Budeme rokovať o šiestom odseku poriadku, ktorým je

6. Zpráva výborov zahraničného a ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 201) o prebežnom prevádzaní medzinárodných hospodárskych smlúv obecnej povahy (tlač 228).

Zpravodajcom za výbor zahraničný je posl. Žiak. Dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. Žiak: Slávne Národné shromaždenie!

Hospodárske styky s cudzinou, pre náš československý štát tak veľmi dôležité, upravujeme medzinárodnými hospodárskymi smluvami. Hospodárske smluvy s cudzími štátmi schvaľuje Národné shromaždenie. Nerušený chod hospodárskeho života si veľmi často žiada, aby sa medzinárodné hospodárske smluvy uviedly do praktického života už pred schválením v Národnom shromaždení. Doteraz bola dočasná úprava stykov s cudzinou riešená zákonom č. 158/1923, ktorý zmocňoval vládu, aby so súhlasom prezidenta republiky, vyhlásením vo Sbíerke zákonov a nariadení uvádzala do dočasnej platnosti: 1. obchodné smluvy, ktoré upravujú obchodné styky s cudzími štátmi na základe najvyšších výhod, 2. obchodné smluvy, ktoré poskytujú cudzim štátom úľavy z ciel autonomného colného tarifu.

Platnosť tohto zákona bola časove obmedzená; preto jej účinnosť predlžovaly neskôr vydané zákony, naposledy článok 7 zákona č. 109 z r. 1926, a to do dňa, kedy nadobudne účinnosť nový colný sadzobník.

Zákon č. 158/23 Sb., v niektorých výrazoch nepresný, má i značné praktické nevýhody a nedostatky. Veď vydaním nového colného sadzobníka neprestane nutnosť dočasne prevádzať hospodárske a menovite obchodné smluvy, takže niet príčin, aby sa platnosť zákona o predbežnom prevádzaní medzinárodných hospodárskych smlúv časove obmedzovala. Taktiež treba pamätať i na prípady, kedy nejde len o smluvy, ktoré obsahujú doložku najvyšších výhod alebo ktoré poskytujú úľavy z platného autonómneho colného sadzobníka.

Keď dnes rokujeme o predloženom návrhu zákona, robíme tak preto, aby sme splnili úlohu vypovedanú v Ústave 9. mája, ktorá v § 74 hovorí, že zákon stanoví, kedy možno hospodárske smluvy obecnej povahy prevádzať ešte predtým, než s nimi vysloví súhlas Národné shromaždenie. Takými smluvami sa rozumejú len veľké hospodárske smluvy investičné a tzv. klasické obchodné smluvy a smluvy s doložkou najvyšších výhod. Platobné alebo kontingentné dohody o výmene tovarov, pokiaľ k ich prevádzaniu nie je potrebný zákon, nevyžadujú schválenia v Národnom shromaždení a preto nemusia byť zahrnuté v zákone. Predložený návrh zákona je obsahove širší, nemá žiadneho časového obmedzenia. Je mi treba konštatovať, že zákonom nie sú dotknuté vrcholné práva Národného shromaždenia.

Zahraničný výbor rokoval na svojej schôdzke 15. februára 1949 o vládnom návrhu zákona o predbežnom prevádzaní medzinárodných hospodárskych smlúv obecnej povahy a usniesol sa doporučiť Národnému shromaždeniu jeho prijatie bezo zmeny. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je posl. dr Prokeš. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Prokeš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Předložený vládní návrh zákona tisk 201 týká se předběžného provádění mezinárodních hospodářských smluv obecné povahy. Dne 28. října 1918 vstoupila naše republika na forum mezinárodní jako samostatný stát. Od té doby uzavírala mezinárodní hospodářské smlouvy s ostatními státy. Mezinárodní hospodářské smlouvy sjednává a ratifikuje president republiky a před ratifikací se podle ústavy vyžaduje souhlas Národního shromáždění. V praxi se však ukázalo, že velmi často nastala nutnost provádět uzavřené mezinárodní hospodářské smlouvy dříve, než je technicky možno opatřit jejich schválení Národním shromážděním. Tak vydány byly zákon z 25. listopadu 1919, č. 637 Sb., a zákon z 12. srpna 1921, č. 349 Sb., které pak nahradil zákon č. 158/1923 Sb. o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou, kterým se zmocňuje vláda, aby se souhlasem presidenta republiky vyhlášením ve Sbírce zákonů uváděla v prozatímní platnost: 1. obchodní smlouvy sjednané s cizími státy, jež upravují obchodní styky na základě nejvyšších výhod, 2. obchodní smlouvy, v nichž se cizin státům za přiměřené vzájemné výhody poskytují též úlevy z cel platného autonomního celního tarifu.