Zpravodaj posl. Patera: Paní a pánové!

Výbor branný a bezpečnostní doporučil Národnímu shromáždění, aby přijalo vládní návrh zákona o úpravě právních poměrů souvisících s reorganisací velitelského sboru vojska, tisk 215.

K vládnímu návrhu zákona, který také projednal soc.-politický a zdravotnický výbor ve své schůzi konané dne 15. února 1949, je nutné se zmíniti o tom, co zákon přináší pro nově zřízený sbor poddůstojníků z povolání s hlediska sociálního.

Zřízením sboru poddůstojníků z povolání rušíme sbor rotmistrů, kteří z větší části budou převedení do důstojnického sboru, a sbor délesloužících poddůstojníků po stránce organisační, a na jejich místo nastupuje sbor poddůstojníků z povolání. Tím se zjednoduší poměr velitelského sboru ve spolupráci s mužstvem. Poddůstojník z povolání bude neustále ve styku s mužstvem, neboť zákon pamatuje na to, že poddůstojník bude bydlet společně s mužstvem v kasárnách.

Co přináší zákon po stránce sociálního zajištění poddůstojníka z povolání? Byli jsme svědky, že mezi honorováním rotmistrů, kteří byli placeni podle platového zákona č. 103/36 Sb., a délesloužících poddůstojníků honorovaných podle nouzového zákona č. 83/32 Sb., vydaného v době největší hospodářské krise, byl hodně veliký rozdíl, délesloužící poddůstojníci dostávali takovou odměnu, která byla velmi malá a nestačila na to, čeho bylo k životu potřebí. A proto co bylo možno pozorovat ve sboru déle sloužících poddůstojníků po roku 1945?

Že nám stav sboru rapidně klesal a tím i počet nižších velitelů malých složek, neboť odchod do civilního zaměstnání zaručuje každému vyšší výdělek k zajištění dobré životní úrovně rodiny poddůstojníka.

Lidově demokratická republika je si vědoma těchto chyb starého řádu a také tyto chyby napravuje, neboť není možné míti takto špatně zajištěný nižší velitelský sbor po stránce sociální.

Návrh zákona počítá s tím, že má-li býti postaven nový sbor poddůstojníků z povolání, musí míti zaručeny takové životní podmínky, které by se přiblížily poměrům v soukromém zaměstnání a daly poddůstojníku z povolání vyhlídky do budoucnosti pro něho i pro jeho rodinu pří řádném výkonu služby.

Vládní návrh zákona zajišťuje poddůstojníka z povolání po stránce platové tak, že upravuje jeho plat podle platového zákona č. 103/36 Sb.

Tato platová úprava je přechodná až do vyjití nového platového zákona. A proto bude tento zákon jistě přijat poddůstojnickým sborem se zadostiučiněním, neboť není zde obavy z almužnické odměny za vykonanou službu v armádě. Tím dokazuje lidově demokratická republika, jak buduje každý sektor a jak napravuje chyby spáchané starým řádem. Za to, že můžeme opravdu demokraticky budovat, vděčíme únorovému vítězství pracujícího lidu nad zrádnou reakcí, která by se nikdy nezajímala o potřeby sociálně slabých, ale starala by se jen o to, jak by uspokojila své zájmy. Tento zákon ukazuje našemu lidu, jak rychle dovede lidově demokratická republika řešit problémy, které za dřívějšího řádu by nebyly řešeny vůbec.

Jako zpravodaj soc.-politického a zdravotnického výboru, který zákon projednal, doporučuji Národnímu shromáždění přijetí zákona tak, jak byl navržen branným a bezpečnostním výborem. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Dávam slovo zpravodajcovi k ods. 8 za výbor rozpočtový, posl. Sajalovi.

Zpravodaj posl. Sajal: Paní a pánové!

Domnívám se, že doba, která je tak bohatá na události, jest toho vinna, že tomuto zákonu, který znamená reorganisací velitelského sboru, věnuje veřejnost poměrně malou pozornost. A přesto je to hotová revoluce proti armádním zvyklostem, že se o nich vojínům v dřívějších armádách ani nezdálo. Vojín bude nastupovat svoji službu s vědomím, že není již jen bezmocným nástrojem v rukou svých třídních protivníků, ale plnoprávným členem vojenské obce, a dveře ke všem hodnostem jsou otevřeny.

Mohlo by se tvrdit, že to není nic nového. Již Napoleon tvrdil, že každý jeho voják nosí v torbě maršálskou hůl. To byla ovšem polopravda. Zajisté i v armádách všech režimů mohli se jednotlivci z lidu vysoko vyšvihnout. Rozdíl je v tom, že to, co se dělo dříve náhodně a namátkově a podařilo se pouze těm, kteří zrazovali zájmy třídy, ze které vyšli, to se bude podle předložené osnovy dít cílevědomě, budou se vyhledávat schopní lidé, aby byli školení a povyšování.

Zákon odstraní hlubokou propast existenční a společenskou, která byla mezi mužstvem, poddůstojníky a důstojníky. Každý pilný schopný vojín, který bude chtít v armádě sloužit, bude moci dosáhnout kterékoli důstojnické hodnosti. Tím se uskuteční pravá demokratisace armády a republika bude mít zaručeny vojáky věrné a důstojníky spolehlivé.

Armáda měla ve všech dobách třídní ráz. Vojáci z lidu byli zde jen proto, aby sloužili, bojovali, ztráceli zdraví a život za zájmy často cizí jim i národu. Příslušníci vládnoucí třídy si zajistili vyšší velitelská místa a monopol na generální štáby.

I československá armáda bude mít tímto zákonem vyhraněný charakter - charakter lidové armády. To bude zárukou, že se nebudou opakovat případy předmnichovské, kdy národ bojovat chtěl, ale vládnoucí třída a generalita vzala na sebe raději jho poddanství a cejch národní a vojenské zrady.

Poddůstojníkům se však nedostává jen těšínského jablíčka: Jednou budete důstojníky! Zákon řeší existenční otázky všech poddůstojníků, ať již mají jakoukoliv hodnost a pojmenování. S potěšením mohou konstatovat, že poddůstojníci budou napříště zrovnoprávnění se zaměstnanci, kteří jsou v povoláních civilních. Není to žádný dar, ale povinnost, kterou jsme byli poddůstojníkům povinni splnit.

Rozpočtový výbor ve své debatě také výslovně konstatoval, že pozdě, ale přece splácí republika svým poddůstojníkům svůj dluh. Pro tento rok nevyžádá si zákon žádných zvláštních nákladů, protože potřebné částky se uhradí z úspor MNO. Proto jménem rozpočtového výboru s dobrým svědomím doporučují osnovu v předloženém znění ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Dávam slovo zpravodajcovi výboru branného a bezpečnostného k ods. 9, ktorým je za posl. Šalgoviča posl. Ing. Kútik.

Zpravodajca posl. Ing. Kútik: Slávne Národné shromaždenie!

Do Košického vládneho programu bola pojatá zásada, že veliteľské miesta v novej ľudovej armáde československej môžu zastávať len dôstojníci a rotmajstri úplne demokratického, protifašistického smýšľania, a ďalej sa hovorilo, že v dôstojníckom sbore, pochopiteľne sa myslelo i v záložnodôstojníckom sbore, bude prevedená očista od protiľudových, zradcovských a protidemokratických živlov. Táto očista začala sa prevádzať zákonom č. 72/ 46 Sb. u gážistov z povolania a zákonom č. 116/ 47 Sb. u záložného veliteľského sboru. No s prevádzaním očisty sme nemohli byť nijako spokojní, tobôž nie s prevádzaním očisty záložnodôstojníckeho sboru. Do komisie sa dostali dôstojníci, ktorí sami nemali miesto v armáde, dôstojníci smýšľania protiľudového a protidemokratického, ktorých tam dosadili zradcovia Lettrich a Zenkl. Ako mohla prevádzať očistu dôstojníckeho sboru napr. komisia, na čele ktorej stál generál Kristín, ktorého sme museli z armády pre jeho protiľudový postoj prepustiť? Ako mohla prevádzať očistu komisia, v ktorej sedel agent západných imperialistov, kpt. Lettrich, zradca mjr. Šavel a v ktorej sa uplatňovala od A až do Z zásada: čím viac dôstojníkov s politickou školou HG v armáde, tým lepšie. Každodenné boje museli dôstojníci pokrokového smýšľania svádzať o to, aby boly uplatňované zásady Košického vládneho programu podľa zákona 72/46 Sb. a zákona 116/47. Pochopiteľne pri takom složení komisie v armáde sa im to nepodarilo. Skrátka: očista ani aktívneho, ani záložne-dôstojníckeho sboru nebola dokonale prevedená. Túto skutočnosť potvrdily i februárové udalosti. K tomu ešte vyššie uvedené zákony majú povahu retribučnú, t. j. stíhajú len tých dôstojníkov, ktorí sa v okupácii neosvedčili alebo ktorí sa národného odboja nezúčastnili. Toto hľadisko však po veľkých zmenách, po prevedení národnej a demokratickej revolúcie, po víťaznom februári, keď budujeme v našej zemi hospodársky a spoločenský poriadok socialistický, keď v našom štáte je u moci robotnícka trieda, toto hľadisko vôbec nepostačuje.

Nepostačuje z toho dôvodu, lebo my sme neprebrali starú armádu ani jej ducha, ale hlavne po februári sme začali budovať armádu zbrusu novú, ktorá vyžaduje i nový typ veliteľa, veliteľa úplne oddaného ľudovodemokratickému štátnemu zriadeniu. Aktívny dôstojnícky sbor prešiel na základe zákona 213 intenzívnym preverovaním s hľadiska nových zásad, ktoré som skorej uvádzal. Vojenská správa nemala možnosti preveriť takýmto spôsobom záložnodöstojnícky sbor. A tak máme dnes v záložnodôstojníckom sbore ľudí úplne nepriateľsky založených ľudovodemokratickému zriadeniu.

Ako by títo ľudia bránili našu ľudovú demokraciu? Ako by velili nižším alebo vyšším jednotkám, keby to republika potrebovala, vieme si živo a dobre predstaviť.

Na základe predloženej osnovy bude záložným dôstojníkom, ktorí nemajú kladný pomer k ľudovej demokracii, odobraná hodnosť a budú preložení do počtu mužstva ako vojaci v zálohe. Cestou akčných výborov dávame nášmu pracujúcemu ľudu možnosť očistiť záložnodôstojnícky sbor od živlov, ktoré do neho nepatria. My sme pevne presvedčení, že náš ľud toto prevedie dokonale. Som toho názoru, že očista prevedená na základe tohto zákona značne posilní brannú schopnosť a bezpečnosť nášho štátu a posilní tiež našu ľudovodemokratickú armádu.

Preto doporučujem v mene branného a bezpečnostného výboru, ktorý sa s prerokovanou osnovou tlač 217 zaoberal na svojej schôdzke dňa 15. februára 1949, aby Národné shromaždenie predmetnú osnovu prijalo. (Súhlas.)

Podpredseda Komzala: Teraz pristúpime k spoločnej rozprave.

Prihlásení sú títo poslanci: Hložek, Ing. Novák, Holdoš.

Dávam slovo prvému rečníkovi posl. Hložkovi.

Posl. Hložek: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Národní shromáždění jedná dnes o velmi důležitých základních zákonech armádního života, neboť jak navrhovaný zákon na reorganisaci velitelského sboru vojska, tak také osnova zákona, podle kterého bude provedena očista v řadách vojenských gážistů a poddůstojníků mimo činnou službu, znamenají pokračování v důsledném plnění Košického i budovatelského vládního programu, znamenají plnění vládního programu vlády obrozené Národní fronty a konečnou fázi likvidace branné politiky a vojenské doktriny buržoasie i s jejími neblahými a pro národ tragickými následky.

V čele předmnichovské Československé republiky stála buržoasie, jejíž branná politika nevycházela ze zájmů lidu, nebyla založena na potřebách republiky a národa. Buržoasní branná politika a vojenská doktrina neměla vůbec na mysli obranu naší státní samostatnosti a národní svobody, nýbrž myslila jenom na obranu svých třídních zájmů, t. j. na záchranu třídní nadvlády buržoasie a především na záchranu nejreakčnější části, těžkého finančního kapitálu, seskupeného kolem agrární strany, jejíž příslušník stál téměř nepřetržitě v čele ministerstva národní obrany. Agrární strana také určovala po celou dobu předmnichovské republiky celkový směr naší státní a tím také branné politiky, jejíž představitelé měli větší strach z vlastního lidu než z fašismu, který byl spíše jejich třídním spojencem. Proto buržoasie nejen nebyla schopna zajistit obranu vlasti před nepřítelem, kterým byl německý fašismus, ale ani se nechtěla bránit, protože boj proti fašismu by byl znamenal nejen válku po boku Sovětského svazu na obranu naší národní a státní nezávislosti, ale byl by především bojem na obranu demokracie a pokroku, a toho si nepřátelé lidu nepřáli.

Z takových tendencí tedy vycházela předmnichovská branná politika a vojenská doktrina, která byla podřízena státní politice, opírající se po celou řadu let o zájmy imperialistické Francie a nemající zájmu na opravdové obraně republiky. Nic nepomohlo, paní a pánové, ani poctivé snažení značné částí řadového důstojnického sboru, ani jejích píle a upřímná radost z uzavření spojenectví s SSSR r. 1935, protože selhalo politické vedení armády, selhal Syrový, Moravec, selhala agrární buržoasní branná politika, protože nechtěla pochopit charakter války na obranu republiky jako válku všenárodní, válku lidovou, která nesmí zůstat jenom záležitostí armády a generálního štábu, nýbrž která musí být osvobozovací válkou všeho lidu, to jest obranou státu, jakou hlásal soudr. Klement Gottwald po celou řadu let před válkou.

Buržoasní branná politika nepočítala s prvkem tak důležitým, jakým je v boji činitel mravní. Byla pěstována nepolitičnost armády a její příslušníci byli už r. 1925 zbaveni volebního práva. Armáda musela být od lidu přísně isolována, důstojnický sbor zůstal vnitřně nesjednocen, politicky neškolen, šířena protisovětská propaganda, zamlčována síla Sovětského svazu, a to i tehdy, když měli důstojníci vyslaní do Sovětského svazu o sovětské armádě referovat. Dokonce v oficiosním časopise MNO byla záměrně zdůrazňována vojenská moc fašistického Německa a tak očkován armádě jed malomyslnosti a kapitulantství. Pokrokové a demokratické nesmělo do armády a politické vedení armády vykonalo vše, aby mezi lidem a důstojnickým sborem i armádou vyrostla propast co největší.

Jedná-li dnes sněmovna o návrhu zákona na reorganisaci velitelského sboru vojska, činí tak proto, aby odstranila kazy a křivdy napáchané buržoasní brannou politikou, která rozlišovala velitelský sbor ve smyslu kapitalistického dělení společnosti. Součástí a úmyslem buržoasní branné politiky bylo zapojit dva spojovací články mezi důstojnický sbor a mužstvo: jednak rotmistry, které pokládal tehdejší řád - protože pocházeli převážně z řad pracujících - za příslušníky nižších vrstev, a dostalo se jim proto také nedůstojného označení gážistů mimo hodnostní třídy, jednak délesloužící poddůstojníky, kteří byli - jak již také zdůraznil zpravodaj - produktem kapitalistického vykořisťování a hospodářských krisí předmnichovské republiky.

Ačkoliv oba tyto sbory plnily v armádě velmi důležité poslání, sloužily délesloužící poddůstojníci za mizerný groš, bez zajištění existence v nejistotě a bídě a rotmistři, kteří konali s velmi dobrým úspěchem také službu na místech určených pro důstojníky, byli přes dlouholeté a veliké své zkušenosti odstrkováni a sliby stále jim dávané nebyly nikdy splněny.

Rozhoduje-li dnes Národní shromáždění také o návrhu zákona, podle kterého bude provedena očista i v řadách vojenských gážistů a poddůstojníků mimo činnou službu - a to nejen vzhledem k jejich chování po dobu okupace, ale i s ohledem na jejich postoj k republice lidově demokratického řádu - je třeba připomenout, že to byla branná politika buržoasie, která jednostranným a třídním výběrem důstojnického i poddůstojnického sboru ohrozila spolehlivost a bojeschopnost armády. Jen velmi nepatrné procento velitelského sboru předmnichovské armády bylo původu dělnického a mezi důstojníky v záloze to bylo jenom 1%. Politickému vedení předmnichovské armády vyhovovali jako důstojnický dorost daleko lépe synkové německých fabrikantů, maďarských aristokratů a statkářů než synkové poctivých českých a slovenských pracujících lidí. Tak byla buržoasií pěstována v armádě pátá kolona i budoucí velitelé SS a SA.

Je zajímavé slyšet dnes důvody, pro které se politické vedení armády pod vlivem vládnoucích politických činitelů vedených agrárníky zdráhalo doplňovat důstojnický sbor z řad dělnické třídy a pracujících vůbec.

Tehdejší vojenští theoretikové rázu Moravcova a Smetánkova i se Syrovým a ostatními služebníky kapitalismu našli pro tento svůj třídní výběr z řad buržoasie své t. zv. vědecké odůvodnění a říkali o továrních dělnících, že jejich úplnému tělesnému i duševnímu rozvinutí brání specialisace práce v moderním průmyslovém podnikání a neskýtají tudíž předpoklad pro řádné plnění velitelských funkcí, velitelé rozhodní, rozvážní a snaží se účelně pracovat, jak tomu byli zvyklí při řízení svého podniku. Podnikatelé byli podle nich rození důstojníci a pracující lidé předurčení vojíni. Kdepak dělníci, méněcenní lidé, a stát se veliteli! A komunisté se nedostali ani do poddůstojnické školy.

Jak to s těmi podnikateli "rozenými důstojníky" dopadlo, ukázal Mnichov, kde se zhroutil celý ten systém národní obrany budované zájmy buržoasie, která nedovedla národu zajistit ani chleba, ani svobodu. Lid chtěl bojovat, armáda chtěla bojovat, ale veliké ideové, materiální, výcvikové a operační nedostatky vojenské doktriny buržoasie a celého politického systému nebyly schopny jiného než na vyšší rozkaz bez boje kapitulovat.

A přes tento bankrot vedení státu nepřáteli lidu byli jsme svědky toho, jak se klika vyšších důstojníků, slepě oddaných nejreakčnější částí buržoasie, rozhodla i po Mnichovu pokračovat v Londýně a z Londýna v dosavadní branné politice a vojenské doktrině.