Je třeba říci celému národu, jak čs. armáda v Sovětském svazu bojovala nejenom proti Hitlerovým vojskům, ale musela se bránit také proti vlastnímu MNO a proti t. zv. hlavnímu velitelství v Londýně, které měli po celou dobu války v rukou nepřátelé lidu, nepřátelé pokroku a socialismu. V čele těchto nepřátel lidu stál bývalý generál Ingr. Tento zapřísáhlý odpůrce Sovětského svazu maří spolu s náčelníkem zpravodajského oddělení Moravcem, bývalým generálem Neumanem a ostatními zaprodanci kapitalismu výstavbu československé jednotky v Sovětském svazu, ale nabízí při vypuknutí sovětsko-finské války československé jednotky zformované ve Francii jako expediční jednotku do Finska proti Sovětskému svazu. Ingr a celá jeho klika dobře věděli, že Sovětský svaz chce poskytnout vedení československého odboje všemožnou pomoc, ale východní jednotka československé armády nebyla v programu této zrádné společnosti. Za to však odjíždí z Londýna v květnu 1941 do Sovětského svazu československá vojenská misse v čele s podplukovníkem Heliodorem Pikou, který se nedávno jako zrádný divisní generál před státním soudem přiznal, že přijal za velkou sumu liber a dolarů nabídku pracovat v Sovětském svazu jako špion proti našemu spojenci. Vojenská misse vedená Pikou místo aby podporovala budování československých vojenských jednotek, maří z londýnského příkazu výstavbu Svobodových vojsk, posílá do Londýna vylhané hanlivé zprávy o Sovětském svazu, pokouší se zanášením nesvárů reakční a protisovětské tendence demoralisovat československou jednotku, nepřipouští komunisty na velitelská místa, brání jejich odchodu do armády, zakazuje osvětu, vytýká generálu Svobodovi nedodržení služebního postupu, když žádal generalissima Stalina dopisem, aby povolil odeslání československé jednotky na frontu, a zatím co československá vojska hrdinně bojovala u Sokolova, Bílé Cerkve, u Kyjeva, zatím co naši padali u Žaškova a pod Duklou, vytýkal Londýn jejich veliteli, že překročil svou pravomoc, poněvadž tyto hrdiny vyznamenal a povýšil. Píka vyzrazuje londýnskému vedení úkoly, se kterými jsou posílání z východu naši parašutisté do Československa, a Ingr s Moravcem neváhají nasadit proti těmto hrdinům své agenty a ohrozit tak zločinně život odbojových pracovníků. Jedním z těchto agentů londýnské reakční kliky byl také bývalý posl. Bartoš. Čím více se blížil první československý samostatný sbor hranicím vlasti, tím více usilovala zrádná klika o jeho zničení. Ingr zakazuje doplňování Svobodova sboru novými branci, i když už pronikli na území Československé republiky. Zánikem východního sboru měla vzniknout hluboko v týlu nová armáda, armáda v čele s generálem Hasalem a reakčními důstojníky, armáda pro dělání t. zv. pořádku, armáda pro t. zv. vládu silné ruky, pro kterou byli v Londýně už v r. 1941 cvičeni vyšší důstojníci na velitele okresů, byli cvičení na pány okresní hejtmany. A všichni tito služebníci kapitalismu připravovali po celou dobu války diktátorské zásahy proti českému a slovenskému lidu po osvobození Československa, všichni tito diktátoři byli rozhodnuti pokračovat ve svobodné republice v protilidové, protidemokratické a protisovětské branné politice.

Proto, paní a pánové, mařili výstavbu lidově demokratické armády, bránili její demokratisaci a rozvraceli naše spojenectví se Sovětským svazem a ostatními lidově demokratickými republikami. Reakce se snažila všemi prostředky získat armádu jako nástroj vlastní třídní politiky pro sebe a když se jí to nedařilo, chystala se zrádná klika, povzbuzovaná Zenklem, Lettrichem, Ripkou, Drtinou, Krajinou, Vilímem a jejich spojenci zmocnit se roku 1948 velení v armádě a rozbít lidově demokratické zřízení. Únorové vítězství lidu drtí reakci a tak skupina reakčních generálů od Ingra, Moravce, Neumana přes Piku, Mrázka až ke Kutlvašrovi, řada 28 zrádných generálů organisuje z nenávistí k novému řádu sabotáže, osnuje vraždy, vyzrazuje za libry a dolary angloamerickým špionážním centrům důležitá vojenská a průmyslová tajemství. Nenávist k dělnické třídě žene je k zločinům příprav úkladů o republiku, k vojenské zradě, a tito vyvrhelové se připravují v případě války ve spojení s Němci vpadnout vlastnímu národu do zad. Ale k velké radosti drtivé většiny národa postavila se v únorových dnech převážná část armády na stranu pracujícího lidu. (Potlesk.) Vítězství nového řádu zbavilo národní život, zbavilo armádu zrádců a tak kráčí naše armáda od únorového vítězství s celým národem uvědoměle, radostně a svobodně na nové cestě vpřed. (Potlesk.) Nová naše armáda dohání rychlým tempem, co bylo bržděno a mařeno reakcí. Nebýt únorového vítězství lidově demokratického řádu, nebyly by uskutečněny požadavky, které pracující lid už od osvobození na armádu kladl, a ani dnes, paní a pánové, bychom nejednali o zákonech, které znamenají podstatné posílení naší armády.

A tak přistupujeme k prvému výročí slavného únorového vítězství, přistupujeme k prvému výročí vítězství pracujícího lidu s radostnou bilancí velkých úspěchů v úsilí o vybudování armády skutečně lidové, skutečně demokratické. Únorem byla definitivně poražena buržoasní branná politika, znamenající bránit mocipány proti lidu. Zvítězila branná politika lidová, zvítězila politika budovaná na nových principech a na nových předpokladech lidově demokratické státní politiky.

V únoru zvítězila Gottwaldova branná politika, za kterou bojoval soudr. Klement Gottwald po celých dvacet let v čele revoluční strany dělnické třídy. (Potlesk.) President. Klement Gottwald stal se tak zakladatelem, stal se tak nejvýznačnějším představitelem branně moci v lidovém pojetí, politiky, která se osvědčila v boji za svobodu a samostatnost našich národů. Dlouholetý boj Klementa Gottwalda za lidové pojetí obrany vlasti, požadavek zdemokratisování armády a především důstojnického sboru, spojenectví se Sovětským svazem, Gottwaldův boj proti mnichovanům, ideová, taktická politická základna, na které se zrodil z Gottwaldova popudu náš branný odboj, Gottwaldovy myšlenky o branné politice obsažené v Košickém a budovatelském vládním programu, v Ústavě 9. května, v historickém jeho projevu na listopadovém zasedání ústředního výboru komunistické strany Československa - to všecko představuje presidenta republiky Klementa Gottwalda jako tvůrce naší nové branné politiky a obrany vlasti, kde armáda už nikdy nebude mocenským aparátem vládnoucí menšiny, nýbrž bude sloužit zájmům pracujícího lidu a stane se spolehlivým nástrojem politiky lidově demokratického řádu.

Tak sleduje výstavba armády od února klasickou jasnost Gottwaldovy linie lidové branné politiky. Naprosté zlidovění armády a především demokratisace důstojnického sboru je prováděna doplňováním sboru hlavně z řad dělnické třídy a z našich vojenských škol budou přicházet k plukům důstojníci vyšli z dílen, továren a polí, ze šachet a dolů, důstojníci vyšli z prostého lidu, věrní lidu a oddaní novému řádu.

Radostný poměr vojáka k dělníku je utužován patronáty závodů nad vojenskými jednotkami. Dělníci chodí mezi vojáky, dělníci učí vojáky revoluční bdělosti, učí vojáky nezlomné víře v socialistickou budoucnost. Armáda se účastní výstavby republiky a pracující lid je přesvědčen, že zbraní, vyrobených jeho rukama, nebude už nikdy použito proti němu. Pracující lid, dělnická třída ví, že lidová armáda, jeho armáda, nebude už nikdy kapitulovat bez boje, protože nebude kapitulovat lid, nebude kapitulovat vláda lidu, nebude kapitulovat president lidu. (Potlesk.)

Po únoru jsme už definitivně skončili s nepolitičností armády a základem politického školení v armádě je vědecké učení marxismu-leninismu, které je podle slov presidenta Klementa Gottwalda jediné pevným základem armády skutečně moderní a skutečně pokrokové. A tak roste naše nová armáda po únoru, roste cestou přesvědčení, že idea obránců republiky musí být totožná se smýšlením a cítěním vedoucí a nejvyspělejší třídy, kterou je třída dělnická.

Únor nám umožnil budovat naši armádu důsledně podle vzoru slavné a vítězné armády sovětské (Potlesk.), jejíhož 31. výročí zrodu vzpomíná v hluboké úctě, lásce a vděku všechen český a slovenský lid a s ním celý kulturní svět. Sovětská armáda nám zůstane vzorem klasického vojenského umění a hrdinství, zůstane nám vzorem armády lidově demokratické a antifašistické.

Paní a pánové, v žádné zemi na celém světě nebylo prokázáno v boji tolik hrdinství, tolik lásky k vlasti a svobodě, jak tomu bylo ve veliké vlastenecké válce, v boji sovětské armády, sovětského lidu proti Německu. Sovětská armáda přinesla lidstvu největší oběti, měla geniální vojevůdce, vybojovala největší vítězství a zůstane i nadále nejspolehlivější zárukou spolehlivého demokratického a opravdového míru.

Od nejmenších bojových družin a skupin Rudých gard veliké říjnové socialistické revoluce až k nejsilnější a nejmocnější armádě světa - to je cesta, kterou šel vývoj ozbrojené moci osvobozeného lidu podle rad všesvazové komunistické strany (bolševiků) pod vedením Lenina a jeho velikého žáka generalissima Stalina. (Potlesk.)

Proto si dnes znovu připomínáme, za co musíme být vděčni a čemu se musíme učit od sovětské armády. Dnes si také znovu připomínáme význam Leninova příkazu: Nechť žádné vnitřní uspořádání sovětského Ruska nepřestane stavět otázku armády na prvé místo - a Stalinova slova: Buď vybudujeme pravidelnou, pevnou a disciplinovanou armádu, nebo nás setřou s tváře této země.

Návrhy zákonů, které má dnes slavné Národní shromáždění schválit, jsou výsledkem Gottwaldovy lidové branné politiky státu, znamenají plánovitou a důslednou demokratisaci a očistu armády a jsou proto velikým příspěvkem pevnosti, disciplinovanosti a spolehlivosti armády.

Český a slovenský pracující lid souhlasí s opatřením, souhlasí se zákony, aby v armádě nezůstal ten, kdo to s pracujícím lidem a republikou nemyslí poctivě a dobře. Kdo nesouhlasí s ideologií našeho nového řádu, kdo nesouhlasí s naší cestou k socialismu, ten podle slov ministra národní obrany do armády nepatří. (Potlesk.) Náš pracující lid v čele s dělnickou třídou pečuje o svou armádu, má ji rád a zůstane před úklady reakce stále a bděle na stráží, by se do řad naší armády již nikdy nevloudili nepřátelé pokroku a socialismu. Po všech těch zrádcích, kteří ukládali o svobodu lidově demokratické republiky, dohrál již také Píka, po Píkovi gen. Mrázek, po něm gen. Kutlvašr. A těm, kteří ze zahraničí hanobí a kují pikle proti republice nového řádu, těm odpovídáme: Na každého dojde! (Potlesk.) Odpovídáme: Nechť si všichni naši nepřátelé dobře uvědomí, že se socialismem, že s pracujícím lidem není možno chytračit. Žádná politika dvojí tváře, žádná střední cesta, žádné kličkování s obranou této naší republiky. Všichni zrádci budou nakonec odhalení a po zásluze tvrdě potrestání. V lidově demokratické armádě zůstanou jenom ti, kteří souhlasí s budovatelskou i brannou politikou většiny národa, ti, kteří souhlasí s řádem socialisující demokracie ve prospěch pracujícího lidu v čele s dělnickou třídou.

Paní a pánové, zákony, které má dnes slavné Národní shromáždění přijmout, a to jak návrh zákona na reorganisaci velitelského sboru, tak návrh zákona na očistu gážistů a poddůstojníků mimo činnou službu, posílí obranu země jdoucí rozhodně a pevně k socialismu. Svoboda, práce a mír je heslem dělníka a i vojáka této země, ale nepřipustíme, abychom se stali obětními beránky uchvatitelů. Věříme, věříme s presidentem Klementem Gottwaldem, že ve válce, která by nám byla vnucena, zvítězíme, protože věříme, že armáda vítězného února po boku Sovětského svazu a ostatních lidově demokratických republik, povzbuzena důvěrou lidu bude pokračovat v úsilí dokončit výstavbu armády lidu, lidu oddané, politicky vyspělé, uvědoměle ukázněné a bojově mocně. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Proto, paní a pánové, prohlašují jménem klubu poslanců komunistické strany Československa, že s návrhy zákonů tisky 223 a 238 souhlasíme. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Ing. Novák. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Ing. Novák: Pane místopředsedo, pane ministře, paní a pánové!

Jestliže důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o úpravě právních poměrů souvisících s reorganisací velitelského sboru vojska praví, že úbytek a nedostatečný početní stav sboru délesloužících přímo ohrožuje výcvik a pohotovost armády, musí to být pro nás všecky výstražným signálem. Zpráva uvádí také příčiny tohoto znepokojivého stavu a odůvodňuje opatření obsažená v navrhovaném zákoně, která vzhledem k úplně změněným politickým a sociálním poměrům v našem lidově demokratickém zřízení umožní nám nápravu tohoto stavu.

Je samozřejmé, že pro vzor navrhované úpravy jdeme tam, kde velkolepé vítězství ve světovém zápolení potvrdilo správnost organisace, výchovy a výcviku lidové armády - do Sovětského svazu. Zkušenosti získané tam za 20 let od doby, kdy Lenin vydal svojí slavnou knihu "Socialistická vlast v nebezpečí", přes celý řetěz intervenčních akcí a vnitřních vítězných bojů proti vnitřní i zahraniční reakci na pevném podkladě socialistického zřízení státního vytvořily z Rudé armády neodolatelnou sílu, která zachránila nejen národy Sovětů, ale osvobodila i ostatní národy, nacistickým Německem porobené.

Nebyla to ovšem jen organisace, v níž se Rudá armáda ukázala nadřazenou německému válečnému stroji. Zvítězil též ruský výcvik a iniciativa nad německým kaprálským drillem, a byla to zejména výchova, duchovní příprava sovětského vojáka, která tu rozhodovala. Pro německého útočníka byla duchovní přípravou teorie o Herrenvolku, povolaném k tomu, aby méněcenné národy odstranil a ovládl svět, a Mein Kampf, který se stal biblí německého národa. Lží a podvodem začal německý útok proti svobodě světa a loupeží a pleněním, mučením a vyvražďováním všeho obyvatelstva pokračoval. Hitler stokrát ujišťoval, že nemá útočných úmyslů a dával mírumilovná ujištění, aby hned na to slavnostně podepsané smlouvy věrolomně porušil, mírumilovné státy zákeřně přepadl a obyvatelstvu dal zakusiti všecky hrůzy nacistické "ochrany". S jakou morálkou mohl pak jít německý voják do boje, když později musel začít přemýšlet, poněvadž na počátku války nepřemýšlel, byl jen zpit snem o světovládě a snadnými vítězstvími nad státy rozleptanými pátou kolonou, jejichž vlády vzaly raději na sebe jho třídně příbuzného Německa, než aby se odvolaly k lidu a s ním svedly boj s kapitalistickou agresi. Že německý útok na svobodu světa byl imperialistickým tažením za dobytím zdrojů surovin a podrobením národů, které měly buď dodati otrocké levné síly německé světové říši, anebo býti vyhubeny, o tom není sporu.

Naproti tomu sovětský voják šel do boje s posláním organisátora vítězství - Stalina: Soudruzi rudoarmějci a rudí námořníci, vědečtí a političtí pracovníci, partyzáni a partyzánky! Na vás se dívá celý svět jako na sílu, která je s to zničit lupičské hordy německých vetřelců, velké osvobozenecké poslání vám připadlo. Buďte hodni tohoto poslání! Nechť vás vede vítězný prapor velikého Lenina - volá Stalin všemu bojujícímu lidu a ukazuje vysoký mravní cíl: osvobozenecké poslání.

A 6. listopadu 1943 vytyčil úkoly protihitlerovské koalice takto: Osvobodit evropské národy, poskytnout jim plné právo a svobodu, aby samy o sobě rozhodovaly, potrestati nacistické zločince, vyloučiti možnost nové agrese, vybudovati trvalou hospodářskou a kulturní spolupráci evropských národů.

Je samozřejmé, že tyto vysoké mravní hodnoty, za něž se bil sovětský voják a které zůstávají i pro nynějšek i pro budoucnost ideálem mírumilovného světa, k nimž se ještě připojily válečné zkušenosti, bojovný duch, nezlomná vůle a neochvějná víra ve vítězství, které ani v dobách nepříznivých neselhaly, musely přinést Sovětskému svazu válečné i morální vítězství.

A to nám musí být při budování naší armády světlým příkladem. Organisace, výzbroj, výcvik a duchovně-osvětová příprava jsou podkladem a měřítkem ceny armády. V tomto smyslu ovšem v první řadě přichází v úvahu vytvoření dokonalých kádrů - velitelského sboru vyššího i nižšího, neboť armáda bude takovou, jakým bude její velitelský sbor. Zákon, který povznáší ty, kteří se vojenské službě věnují, na rovnocenné pracovníky se službami jinými, který je existenčně zabezpečuje, umožní jim, aby se úkolům, které jim připadají, plně věnovali.

Musíme si ovšem uvědomit, že v případě konfliktu je život celého národa v sázce a že celý národ je bojujícím tělesem, ať již se zbraní v ruce, nebo v továrně a na poli, a bojujícímu vojsku velí též záložní velitelský sbor. Víme dobře, co znamenala ve válečných osudech evropských států pátá kolona a víme, že Sovětský svaz radikálně odstranil toto hrozné nebezpečí i na nejvyšších místech, naštěstí ještě včas, těsně před válkou. A vzpomeňme, jak skvělá naše mobilisace v r. 1938 dokázala světu jednomyslnou vůli českého národa hájiti se zbraní v ruce svojí svobodu. Ale v pozadí u nás pracovala zrada a reakce, která raději přijala pro národ protektorát kapitalistického fašistického Německa, než aby se vším lidem, opřena o socialistický Sovětský svaz, čelila nacistické agresi. Kapitalistická agrárně-demokratická klika dovedla nás k Mnichovu a naše armáda, zrazená vnitřním nepřítelem, musela bez boje opustit opevněné posice a vydat, ač neporušena, všecku výzbroj a výstroj se všemi zásobami triumfujícímu Hitlerovi. Už nikdy Mnichov, je nyní devisou každého poctivého vlastence! Aby se nemohl opakovati, bylo potřebí důsledné očisty všech národních vrstev. Ale přesvědčili jsme se, že pátá kolona nebyla zcela potlačena ani únorovými událostmi, tím méně za blahovolného režimu předúnorového. Po květnu 1945 byl národ jednotný, poněvadž prošel peklem nacistické okupace a koncentračními tábory. Všem bylo jasné, že staré kapitalistické methody se přežily a že budeme muset budovat naši republiku jako skutečně lidově demokratický stát, že naše cesta jest jen jediná, a to cesta k socialismu - novému pořádku budoucího společenského života, jak to došlo výrazu v Košickém programu.