A těm, kteří by chtěli tvrdit, že chtějíce mír, se přece takto zařizujeme a tím že se odkláníme od Masarykova humanismu, odpovíme Masarykovými slovy, která pronesl roku 1929 v Táboře: "Chceme mír, chceme mír v Evropě. Tento náš pacifismus neznamená podlamovat bojového ducha. To znamená vychovávat občana uvědomělého, který chce mír, ale když je donucen, je dobrým vojákem. To, co si prací národ vydobyl, národ bude chránit ze všech sil, bude-li třeba."

A k tomu bych dodal všeobecně, že všechny války ukázaly, jak lid, je-li vychován ve vědomí, že spolurozhoduje, bere též věc obrany státu za vlastní až do krajnosti. A tak tomu u nás také je.

Snad se vám, paní a pánové, zdálo, pokud jste věnovali svojí laskavou pozornost mé řeči, že jsem se nedržel věci. Ano, neopíral jsem se všude o literu předloženého zákona. Šel jsem tak trochu mezi řádky. Branný zákon je pro mne mohutný pilíř obrany našeho celého státního života. Viděl jsem za jednotlivými ustanoveními tohoto zákona vyrůstat silného, zdravého, pevného, odhodlaného a vycvičeného českého člověka, muže i ženu, o které můžeme ve spojenectví s SSSR a lidově demokratickými státy opřít bezpečnost a budoucnost Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. Polák. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Polák: Slávna snemovňa, panie a páni!

Vlaňajším februárom nastúpila naša republika nové cesty. Ľudovou demokraciou speje k jej vyššej nadstavbe - k socializmu. Prestavujeme a preskupujeme nielen naše hospodárstvo ako základnú bázu našej existencie a plánovaného vzostupu, ale aj všetky ostatné úseky nášho vnútorného života, aby sme súladne speli k jednotlivým časovým etapám budúcej socialistickej výstavby.

Nová prestavba vyžiadala si mnohých zmien v každom sektore nielen po stránke vecnej, ale aj po stránke osobnej. Celý hospodársky a štátny aparát je v preskupovaní. Všetci vieme, že je to nutné práve tak, ako bolo nutné zmeniť celý nás hospodársky a politický systém. Ak budovanie a preskupenie štátneho aparátu je dôsledkom hospodárskej a politickej nutnosti, ešte výraznejšie sa ukázala potreba novým formám nášho života prispôsobiť aj bezpečnostné sbory nášho ľudovodemokratického režimu, v prvom rade našu armádu, ktorá má byť aj v smysle našej novej ústavy záštitou nielen bezpečnosti našej republiky, ale aj zábezpekou vydobytých práv českého a slovenského ľudu.

Naša armáda od oslobodenia niesla vo svojom složení všetky prvky politického nesúladu práve tak, ako ich mal náš politický život. Neblahý vývoj pomerov po stránke rozdielneho nazerania na politický smer republiky odzrkadľoval sa aj v novobudovanej brannej moci. Aj v nej, tak ako mimo nej, srážaly sa vyhrotené dva svety, jeden s pohľadom na východ a druhý na západ. Preto naša branná moc nebola jednoliatym celkom a bola nie plne schopným telesom obrany štátu, ale skôr nebezpečným lákadlom pre toho, ktorý hľadá naše slabiny. Tento nezdravý vývoj sa musel ukončiť pre vlastný záujem republiky.

Tak ako sa muselo ukončiť minulého roku prešľapovanie v politickom vývoji, muselo sa prikročiť aj k ideologickému a organizačnému sceleniu našej armády a jej prebudovaniu v armádu nového typu - armádu ľudovú, ktorá bude v ľude koreniť a z neho rásť, aby sa stala skutočnou zábezpekou a ochranným štítom jeho štátnej suverenity.

Takáto armáda už nebude cudzou svojmu vlastnému prostrediu, v ktorej branec pri vstupe do nej stráca svoje presvedčenie, svoju súdnosť, kde ho udržuje vo väčšine len strach pred trestnými paragrafmi. Naša republika chce mať armádu, ktorá je preniknutá opravdovou láskou k svojej zemí a k svojmu životu, ktorej branci považujú brannú povinnosť za vrcholné plnenie mravného záväzku každého občana nášho štátu, ktorý chráni jeho prácu a všetko, čo mu sociálne spravodlivý vlastný režim môže dať.

Predložený vládny návrh branného zákona stavia našu armádu na celkom odlišnú základňu ako branný zákon vydaný v roku 1920. Predovšetkým neoddeľuje armádu od ľudu, nevytvára z nej teleso samo pre seba, ktoré kedysi muselo stáť ako nepolitické teleso stranou od ľudu, viac preto, aby mohla byť viac sborom policajným než branným.

Návrh nového branného zákona vychádza priamo z politických zmien, ktoré pred rokom postavily štát, a teda aj našu armádu, do služieb ľudu. Bude orgánom a záštitou jeho moci. Bude tvoriť organizované jadro našej brannosti, okolo ktorého sa sústredí - najmä v časoch nebezpečenstva - všetko, všetky ľudové sily ozbrojené aj neozbrojené práve tak, ako všetky naše zdroje, schopnosti a životy.

Úlohy našej novej armády sú v novom zákone dané. Z nich vidno, že už nestaviame na vyslovenej defenzivite vo výchove našich brancov. Veď celý náš život, jeho ciele a politika sú v službách mieru. Všetko úsilie socialistického sveta vyvíja sa len pre čestné, spravodlivé dorozumenie, nemá a nemal imperialistické chúťky ani také úmysly.

Ale už nechceme a nemôžeme mať zákonom sankcionovanú defenzivitu v armáde, v jej výchove a príprave, lebo s tým chodí aj negativizmus a porazenectvo. V tom máme svoje skúsenosti. Naša ľudová branná moc musí byť na výške po každej stránke, aby zodpovedne mohla čeliť všetkému, čo prinesie nová vojnová a strategická technika. Chceme ale, aby zároveň bola stále spojená aj s celým naším životom, s plánmi našej výstavby, nášho úsilia po lepšom živote a vyššej jeho úrovni, lebo len tak budú naši vojaci vedení k obetavej láske k nemu a opravdovému vlasteneckému slovanskému cíteniu.

Nový typ brannej moci, ako je stavaný predloženým zákonom, bude ovšem vyžadovať nového ducha nielen od brancov a veliteľských kádrov, ale aj od nás všetkých, od domova brancov, od ich pracovísk, úradov, od mládeže až nahor. Musíme pochopiť, že tak ako sa musíme cítiť jediným celkom pri vytváraní nášho života, pri novej jeho výstavbe, musíme tvoriť jediný celok aj pri ochrane toho, čo máme.

Voči minulosti sme vo výhode. Nedávna vojna nás názorne poučila aj pri hľadaní vzorov pre našu armádu. A tak sme videli tzv. najlepšiu armádu sveta, vystrojenú s vedeckou dômyselnosťou, vysokou technickou vyspelosťou, aké mal k dispozícii führer, ktorý celé nacistické Nemecko a pozdejšie všetky hospodárske sily aj jeho satelitov postavil do služieb technického a materiálneho vystrojenia svojich armád, s ktorými chcel dobyť svet. Videli sme ich v pochode po Europe, ale videli aj ich zúfalý koniec a porážku.

Videli sme aj iné armády, ktorých osudy neboly radostné ani pre vlastný štát ani pre nás, ktorí sme boli prvou obeťou našej vlastnej slabosti a neschopností bojovať za svoju slobodu a neschopnosti vidieť aj slabosť vtedajších našich spojencov. No a videli sme aj miliardami vybudované pevnostné pásma, ktoré nevedely odolať práve tak ako armády, ktoré ich bránily, lebo im chýbalo to najdôležitejšie, to vzácnejšie ako oceľ a betón, chýbalo im, čo maly sovietske armády, každý sovietsky vojak, chýbalo im opravdové presvedčenie pravdy svojho boja, presvedčenie a láska k tomu, čo mali brániť ako svoje najvlastnejšie.

Nacistická bohorovná nafúkanosť a len k beštialite a k pošliapaniu slabšieho zameraná nacistická vojenská morálka nevedela vydržať skúšky, aké vedel vydržať toľko ráz neuveriteľnou námahou skúšaný sovietsky vojak, ktorý sa neshrútil ani u brán Moskvy, ani v uliciach Stalingradu a ani v stovkách iných vojensky zúfalých situácií, ktorý prekonal všetko a zvládol všetky prekážky a svojou morálkou prekvapil celý svet.

Našou snahou má byť čo najskôr sa priblížiť k tomuto vzoru, čo najviac sa sblížiť s bratskou armádou sovietskeho spojenca, a to nielen technicky, ale hlavne duchom. Som presvedčený, že o to ide aj nášmu armádnemu vedeniu a na to kladie dôraz aj jej vrchný veliteľ, náš prezident Klement Gottwald.

Nový branný zákon má na pamäti aj sprístupnenie armády naším ženám a ich zapojenie do brannosti, najmä v čase zvýšeného nebezpečia.

Sme všetci presvedčení, že naše ženy, ako to ukazujú aj novšie skúsenosti z ich zapojenia do výstavby a nových úloh, i tu vykonajú svoju povinnosť čestne. Odbremenia armádu v mnohých úsekoch, ktoré doteraz viazaly mnohočetné mužské sily, a cenný bude aj mravný prínos ženy do armády, ako to vidíme aj v iných úsekoch verejného života.

Podľa návrhu je veková hranica brannej povinnosti nadol i nahor rozšírená. Zodpovedá to skutočnosti, ako táto hranica bola použitá najmä v druhej svetovej vojne. Prakticky to znamená brannú povinnosť všetkých, akonáhle by sme boli ohrození. Nemožno si to ináč predstaviť. Budeme armádou všetci, ktorí máme poctivý pomer k našej republike. Aj Sovietsky sväz len tak odolal a víťazil, že sa boja zúčastnili všetci. Nebola výnimkou ani mládež a neboli vypojení ani starí ľudia. A tak to má byť a bude aj u nás.

Sme na strane tých, ktorí by sa radšej pripravovali už definitívne len na mier, vlastnú prácu a vyriešenie vlastných bolestí. Kým však nie je tak všade, kým sa znova rinčí zbraňou, kým už v čírej našej existencii sa vidí príčina k zlu, musíme byť ostražití a musíme sa pripravovať, aby sa neopakovalo to, čo sa stalo u nás 14. a 15. marca pred 10 rokmi preto, lebo vtedajší politický systém rozleptal aj našu armádu a vytvoril podmienky našej kapitulácie.

Slovensko víta našu brannú moc, lebo sa kryje s jeho predstavami ešte z čias jeho národného boja za slobodu. Ak slovenské národné povstanie vykonalo svoju úlohu po každej stránke, vykonalo ju preto, lebo bývalá slovenská armáda, aspoň jej prevažná časť prešla na stranu ľudu a len takto, vedený hlavne príkladom ruských a našich partizánov, vedel ako jednoliaty celok vykonať dielo, ktoré bolo právom hodnotené aj sovietskym vedením, ktoré vedelo vydržať aj najnepriaznivejšie podmienky boja.

Slovensko víta nový typ armády aj z toho dôvodu, že z nej úplne vymizne nešťastná národnostná diferencia starej minulosti, ktorá brala Slovákom chuť trvale slúžiť v armáde.

Aj tomuto sjednoteniu pomôže ľudovosť armády. Zmizne kastovnícka výchova veliteľských sborov, politické straníctvo a národnostné roztržky.

Za Stranu slovenskej obrody prehlasujem, že predloženú osnovu nového branného zákona s uspokojením vítame najmä dnes, keď je dorozumenie o mier stále viac a viac ohrožované nie našou mierovou výstavbou, ale vojnovým pokrikom s druhej strany.

Uvedomujeme si plne silu a hodnotu nášho spojenectva s bratským Sväzom sovietskych socialistických republík, ku ktorému sa aj týmto zákonom ešte viac primykáme a pod záštitou ktorého môžeme pokojne pokračovať v našej práci napriek vyvolávanej vojnovej psychóze, paktom a propagande. Nedáme sa mýliť ničím a nikým a neprepadneme panike a ani zradcovstvo pestovať nebudeme. A na to márne počítajú tí, ktorí opustili našu vlasť. Dnes len ľutujeme tie roky, o ktoré sme prišli, že až po 4 rokoch po skončení svetovej vojny zriaďujeme tento nový podklad našej armády.

Našej ľudovej armáde želáme, aby sa čím skôr stala vyrovnaným členom našich spojencov a aby sa čo najskôr priblížila vojenskou hodnotou a láskou k vlasti svojmu vzoru, hrdinskej sovietskej armáde.

Nech žije ľudová armáda, nech žije záštita mieru, naše spojenecké armády na čele s prvou armádou sveta, s armádou bratského Sovietskeho sväzu! (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dále má slovo pí posl. Ertingerová. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Ertingerová: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

V návrhu branného zákona, v § 5 odst. 3. se říká: "Ženy mají odvodní a služební povinnost zpravidla v době mimořádného opatření, pokud je nepřevzaly dobrovolně. Z naléhavých důvodů, zejména není-li počet žen, které dobrovolně vstoupí do vojska, dostatečný, může však vláda nařízením stanovit, že ženy mají odvodní a služební povinnost i mimo dobu mimořádných opatření". Co říká česká a slovenská žena tomuto návrhu? Především každá pracující žena ví, že služba v lidově demokratické armádě je nejvyšší ctí pro každého občana, tedy i pro ženu, a že je vrcholnou povinností. Mimo tento návrh naplňuje každou ženu hrdostí, že tento stát, stát lidové demokracie spějící k socialismu, tak důsledně respektuje rovnoprávnost žen, že jim dává možnost i bránit svoji zemi, bránit všechny revoluční vymoženosti, bránit všechny výsledky kolektivní práce.

Branná moc, která je součástí lidově demokratického zřízení, právem počítá se ženami, branná moc ví, že mnohé úkoly dovedou ženy právě tak dobře jako muži, ba někdy dokonce i lépe. Vojenská správa potřebuje žen především u zdravotnictví, u proviantství, u služby hospodářské, protiletecké obrany, u zpravodajského vojska a ve službě osvětové. Služba ženy v armádě není konec konců nic nového a setkáváme se s ní nejen v armádě sovětské, ale i v armádách západních demokracií, které, ačkoliv neuznávají rovnoprávnost žen s muži, přece jen jejich služeb v armádě dovedly plně využít.

První světová válka a zejména zkušeností druhé světové války jasně dokazují, co ženy vykonaly ve službách armád. Nebylo překážek, před kterými by ustoupily, nebylo obětí, kterých by se zalekly. Znaly jen svou velkou vlasteneckou povinnost zničit nepřítele nejkrutějšího, osvobodit svou vlast a vrátit mír jejím obyvatelům. Okupace českých zemí, bezohlednost nepřítele, jeho snaha zničit nebo vykrást vše nejlepší, co národ měl, hluboce otřásly každým mužem i ženou, semkly je ve společný obranný šik, který na každém pracovním úseku, každý den, každou hodinu, ba každou minutu mařil plány okupantů. Muži i ženy mlčky vytvořili jednotnou obrannou armádu celonárodní, která houževnatým systematickým odporem rozkládala nepřátelské akce. Veliká vlastenecká láska vedla ženy do ozbrojeného odboje proti nejkrutějšímu nepříteli, ženy se zbraní v ruce bojují v partyzánských oddílech, vědomy odpovědnosti a povinnosti k svému národu; vedla naše ženy k tomu, aby vstoupily do zahraničních armád, aby vedeny příkladem velkých sovětských žen pracovaly, bojovaly, umíraly a vítězily ve spravedlivém boji za velikou věc, za svobodu svého národa. Ano, tato svoboda českého a slovenského národa, národa, ve kterém lid sám sobě vládne, byla posvěcena utrpením a životy tisíce žen, které neznaly hrůzy fašistických věznic a koncentračních táborů, žen, které věřily, že bojují za nový život, za spravedlivější společenský řád, za nový, plný život všech lidí, za radost a štěstí velikých i malých, a byly to naše statečné ženy, které právem byly zahrnuty obdivem a láskou celého národa ve vítězných květnových dnech 1945. A je symbolické, že právě měsíc březen, měsíc, kdy vzpomínáme výročí nejsmutnějšího, výročí německé okupace, nejděsivějších dnů českého národa, že tento měsíc je také měsícem mírových manifestací, kdy pracující lidé všech národů v celém světě proklamují mír. Ano, právě v takových dnech nám nejvýrazněji vyniká nutnost obrany státu, obrany výstavby práce, klidu a proto především obrany míru. Všechny české i slovenské ženy vědí, že to nikdy nebude náš stát, který by zahájil útočnou válku, že to nikdy nebude sovětský svaz, ke kterému nás pojí nejužší svazek přátelství, který by napadl jiný stát, a že to nebudou země lidové demokracie, které by chtěly porušit mír. Proto tím lépe také vědí, že my všichni nikdy nedopustíme, aby všechny naše revoluční vymoženosti, všechny výsledky usilovné mírové výstavby, všechna ta práce milionů rukou byla zničena nepřítelem pro nejrůznější záminky, že nikdy nedopustíme, aby naše země byly znovu obsazeny nepřítelem, aby pracující člověk byl znovu vykořisťován, aby se vrátily dny národního i lidského útisku.

Ano, dnes naše ženy vědí, co pro ně znamenají země lidové demokracie, země, které otevřeně a důrazně provádějí mírovou politiku, co pro ně znamená vláda pracujícího lidu, která jim vrací lidskou důstojnost, která oceňuje jejich práci, která jim dává i právo bránit stát.

A jak dokazuje dnešní naše žena oprávněnost všech těchto vymožeností? Copak to není ona, která se zapojila do budovatelského úsilí, což pak tu není tisíce žen pracujících v průmyslu, tisíce pracujících žen v zemědělství, ano, i tisíce pracujících žen v domácnosti? Všechny pracující ženy dnes odstraňují nános předsudků a ponižujícího otroctví, do kterého je uvrhl kapitalistický společenský řád a tím je isoloval od všeho dění. Dnes pracující ženy v pracovním soutěžení a v údernickém hnutí dokazují závažnost a opravdovost své práce, dokazují oprávněnost svého zastoupení v lidové správě i ve veřejných funkcích, dokazují svým nadšeným socialistickým budováním, svou účinnou láskou k vlasti svoji schopnost tuto vlast bránit.

Bylo dojemné a především strhující poslouchat na konferenci údernic a stachanovek z průmyslu i zemědělství, jak kolektiv žen vytváří nové pracovní podmínky, jak zvyšují produktivitu práce, jak hovoří o perspektivách nového života a jak především tento nový život budují každodenní vytrvalou, drobnou, ale nutnou prací, ze které právě vyrůstají nové formy života. Ano, taková práce je prací tvůrčí.