Předseda vlády Antonín Zápotocký na společně konferenci, kdy hodnotil pracovní nástup žen - budovatelek, kdy poukázal na masovost a význam údernického hnutí a hodnotil podíl žen na výstavbě republiky, řekl, že ženám se vláda nikdy nebude bát dát do rukou i zbraně, že takové ženy dovedou hájit výsledky svého budování. A naše ženy, ženy - osídlenky z pohraničí, dělnice z továren, zemědělky, jedna za druhou vystupují a slavnostně slibují, že svou prací vytvoří pevný a silný stát, že budou tento stát bránit, že ve svých rodinách vychovají zdravé a radostné lidi, kteří právě proto, že uznávají cíl našeho snažení, půjdou neochvějně cestou lidové demokracie k socialismu, a kteří právě proto, že znají sílu obrovského mírového hnutí, sílu sovětské armády a armád lidových demokracií, zajistí a ubrání klidnou mírovou výstavbu naší země. A bude to česká i slovenská žena, která svoji rodinu, své děti, svůj národ chce, dovede a bude bránit a která vítá možnost, kterou jí nový branný zákon dává. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Prosím dále pana posl. Holdoše, aby se ujal slova.

Posl. Holdoš: Panie a páni!

V zákone, o ktorom jednáme, je novým spôsobom postavená otázka našej brannej moci. Po prvý raz zákon predstavujúci právny podklad organizácie československej brannej moci vychádza z hľadiska, že naša branná moc je súčiastkou ľudovodemokratického štátneho zriadenia. Prevádzanie ľudovej obrany vlasti, ako sa v ňom hovorí, spočíva na tom základe, že základňou pre zabezpečenie Československej republiky je práve toto naše spoločenské zriadenie a spojenecké sväzky so Sovietskym sväzom a ľudovodemokratickými štátmi. Je pravda, že armáda predmníchovskej kapitalistickej republiky ako nástroj moci kapitalistov bola súčiastkou vtedajšieho kapitalistického zriadenia so všetkými triednymi protikladmi, v armáde sa manifestujúcimi. No pravda je tiež, že sa bývalá vládnuca trieda vystríhala povedať, že branná moc je súčiastkou kapitalistického zriadenia. V tom spočíva práve nové postavenie otázky. V tom sa tiež ukazuje skutočnosť, že náš štát je mocným nástrojom robotníckej triedy a pracujúceho ľudu. Branná moc, ktorú budujeme, má byť praktickým garantom pre vedúcu spoločenskú složku v našom štáte v tom smere, že svoje poslanie bude vstave plniť s hľadiska zabezpečenia socialistickej výstavby našej republiky a s hľadiska posilnenia svetového frontu mierových síl.

Naše spoločenské zradenie opiera sa o robotnícku triedu ako o najuvedomelejšiu, najskúsenejšiu silu pri prestavbe našej spoločnosti. Vychodiac z hlavných zásad nášho branného zákona musíme teda budovať našu brannú moc tak, aby sme vytvorili všetky potrebné politické a ekonomické predpoklady pre to, aby naša branná moc toto poslanie mohla plniť. Od doby, kedy sme prikročili k obnoveniu republiky na ľudovodemokratických základoch a k organizovaniu novej armády, uplatnily sa v nej postupne už mnohé významné prvky, dávajúce jej ľudovodemokratický charakter. Od historických februárových dní sa tento proces zintenzívnil v dôsledku celého radu praktických opatrení, ktoré našly tiež právny výraz v zákonoch už tu odhlasovaných. Áno, po februári, keď sme vstúpili do rozhodného štádia budovania armády, zreteľne sa v nej prejavujú dôsledky hlbokých spoločenských zásahov, ktorými sa vyznačuje naše úsilie o socializmus. A aj zákon, ktorý dnes prijmeme, vychodí z nového charakteru spoločnosti a hlboko politicky vytyčuje rámec organizácie našej brannej moci.

V tom súvise chcem sa obmedziť len na jedno z podstatných hľadísk. Chcem podčiarknuť význam našich bojových tradícií. Naša branná moc, naša ľudovodemokratická armáda musí byť budovaná na tradíciách a skúsenostiach tých síl, ktoré boly nositeľmi sociálneho pokroku. Preto aj mnohé, čo bolo v armáde ešte donedávna povedané pokiaľ ide o tradície, alebo aj povedané nebolo, musí byť prehodnotené s tohto hľadiska.

Keď hovoríme o tradíciách, mienime tradície ľudovej obrany, ktorej žiarivé a poučné príklady nachodíme v dávnejšej i nedávnej našej minulosti, ako rovnako ich tiež nájdeme v histórii iných národov. Pri skúmaní týchto pokrokových novodobých tradícií overujeme si cestu, ktorú zaznamenala naša robotnícka trieda v úsilí o získanie dnešného vedúceho postavenia vo štáte. Presvedčujeme sa, že nebolo toho úseku v úsilí o dosiahnutie spoločenského pokroku, v ktorom by robotnícka trieda nebola zaujala politicky správne hľadisko a v ktorom by nebola vystupovala tiež ako aktívna sila.

Spomeniem rok 1936, kedy v súvise so vzplanutím fašistického povstania vo Španielsku naša strana jasne videla, že tam nejde o domácu záležitosť Španielov. Naša strana varovne upozorňovala, že za generálskym pučom stoja Hitler a Mussolini, že je mýlne hovoriť o španielskej vojne ako o vojne občianskej, pretože je to vojna za nezávislosť španielskej republiky proti tým agresívnym fašistickým silám, ktoré si vyhliadly národy našej republiky za bezprostrednú obeť. Je cťou našej strany, že na obranu Prahy mobilizovala už vtedy bojovníkov na obranu robotníckeho Madridu. Niekoľko tisíc československých dobrovoľníkov bojovalo vo Španielsku na obranu československej demokracie, dobrovoľníkov, ktorí si boli vedomí výzvy s. Klementa Gottwalda. A kto to bol? Robotníci z Ostravy a Kladna, drevorubači z Horehronia, nádenníci a zemerobotníci, ktorí odišli za chlebom do Francúzska, Ameriky, Kanady a Argentíny. Títo tvorili jadro slávnych bataliónov medzinárodných brigád, akými boly prápory Dimitrov a Masaryk. Títo preslávili meno súdruha Gottwalda, ktorým bola pomenovaná najlepšia z protilietadlových baterií španielskej republikánskej armády. A robotník Pavel Jozef vedel viesť prápor Dimitrovov do víťazných bojov, ako aj desiatky iných z robotníckej triedy vyšlých veliteľov. Je našou pýchou, že protilietadlová bateria súdruha Klementa Gottwalda vo februári 1938 sostrelila prvého nemeckého Messerschmidta 109, prvého, ktorý v druhej svetovej vojne bol sostrelený protilietadlovou obranou.

Naša buržoázia nemala záujmu na protifašistickej obrane republiky a podľa toho sa zachovala. Poškvrnila sa zradou a hanebným prisluhovaním imperialistickému fašistickému Nemecku. Doma stála neklamne obidvoma nohami. V tábore nepriateľa. Jej predstavitelia v zahraničnom odboji stáli v službách organizátorov protisovietskeho ťaženia. Doma spolu s generalitou prinútili armádu kapitulovať a svoj hanebný pokus zakrývali poukazom na to, že sme boli cudzinou opustení. Neuviedli ale, že Sovietsky sväz nám chcel pomáhať, že vo Španielsku sa viedla vojna proti Hitlerovi a Mussolinimu, ktorá bola poučným príkladom ľudovej obrany vlasti. Zamlčali, že keď ich imperialistickí spojenci opustili, bola ešte vo Francúzsku robotnícka trieda, ktorej milióny príslušníkov išlo do generálneho štrajku na znak protestu proti zrade Bluma a Daladiera. Nie s hľadiska celkového pomeru síl, nie s hľadiska celkovej tendencie medzinárodne-politického vývoja, nie s hľadiska potrieb obrany demokratickej Československej republiky vychádzala vládnuca trieda predmníchovskej republiky. Neochotná, neschopná organizovať odpor proti fašistickým útočníkom, postrašená domácim protifašistickým hnutím, nenávidiaca socialistický Sovietsky sväz, kapitulovala. A aj tí niekoľkí predstavitelia československej buržoázie v zahraničí, ktorí spojovali svoj osud s plánmi západných imperialistických štátov, nechceli sa poučiť ani polepšiť. V službách Daladiera nepripustili československé vojenské a politické kádry zo Španielska do tvoriacej sa armády a stovky skúsených bojovníkov nechali hniť v koncentračných táboroch. Namiesto vojenskej a politickej prípravy na boj proti Hitlerovi organizovali medzi vojakmi ohováračské kampane proti Sovietskemu sväzu, proti komunistom, za ktorými bezúspešne sliedili ako poľovnícki psi. Ale aj tuná v československej zahraničnej armáde boli vedúcou silou komunisti, ktorí odhaľovali podstatu tej "čudnej vojny", v ktorej sa nebojovalo proti Nemcom, ale kde sa strojily plány na prepadnutie Sovietskeho sväzu. Priemyselní a pôdohospodárski robotníci, mobilizovaní vo Francúzsku, pod vedením strany nedopustili, aby sa uskutočnil plán politického vedenia československej emigrácie vo Francúzsku, v rámci expedičného sboru účastniť sa protisovietskej vojny vo Fínsku. A ako sa títo robotníci pripravovali na skutočnú vojnu, najlepšie vysvitá z toho, že po odchode zvyšku československej armády do Anglicka tisíce drobných ľudí sa zúčastnilo ozbrojeného boja proti Nemcom vo Francúzsku a Československu.

Medzi najkrajšie naše nové tradície patrí isto budovanie a slávny boj našej armády na území Sovietskeho sväzu pod vedením generála Svobodu. Tu z malého jadra dobrovoľníkov vyrástol prápor, spojený neodlučne s menom Sokolova, tu sa vytvorila československá brigáda, pozdejšie armádny sbor, ku ktorému sa viaže vďaka nášho ľudu za obetiplné boje pri prechode cez Duklu do republiky. Ako naša strana politicky viedla zápas proti Nemcom a fašistickému režimu, vysvitá z chovania tých našich vojakov na východnom fronte, ktorých nemeckí lokaji chceli hnať proti Sovietskemu sväzu. Nebolo by sa čím chváliť, keby sme mohli povedať len toľko, že nechceli bojovať proti tým, od ktorých celý národ čakal slobodu. Nesmie ale upadnúť v zabudnutie, že už roku 1942 malo veliteľstvo ukrajinských partizánov spojenie s vojakmi a dôstojníkmi takzvanej zaisťovacej divízie. Jej príslušníci prechádzali na stranu bieloruských a ukrajinských partizánov. Organizovane prešly väčšie jednotky na ich stranu pod vedením kapitána Nálepku, hrdinu Sovietskeho sväzu a slovenského národného povstania, ktorý sostavil prvý československý partizánsky oddiel a preslávil v Sovietskom sväze meno nášho národa. Obdobne aj vojaci takzvanej rýchlej divízie prechádzali na stranu Červenej armády a bojovali ďalej pod Svobodovým vedením.

Významnou udalosťou v bojoch proti Nemcom bol prechod 2.000 slovenských vojakov na dolnom Dnepri 30. októbra 1943, medzi ktorými bolo na 35 dôstojníkov. Takto chápali svoju povinnosť poctiví synovia nášho ľudu, ktorí sa nedali pomýliť zradou vládnucej vrstvy.

Na tradíciách, vytvorených týmito vojakmi, na tradíciách politických zápasov robotníckej triedy a na jej skúsenostiach musíme budovať našu brannú moc

V tomto zákone na rozdiel od starého vyjadruje sa ofenzívny sposb ponímania zabezpečenia našej slobody a svrchovanosti proti imperialistickým štváčom. Potrebujeme teda naviazať na tie tradície, ktoré sa charakterizujú takýmto ofenzívnym chápaním obrany našej vlasti, opierajúce sa o silu protiimperialistického tábora, na čele ktorého je nepremožiteľný Sovietsky svz. Je to jedine boj pracujúceho ľudu na čele s robotníckou triedou, ktorý sa vyznačuje týmto ofenzívnym duchom. Preto jeho bojové tradície sú pre našu brannú moc nezaplatiteľným zdrojom poučenia a skúsenosti. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Komzala.)

Naša armáda ich preberá vo vedomí, že boly získané za cenu veľkých obetí. Robotnícka trieda aj v našej krajine draho doplatila na to, že bola v minulosti vylúčená z účasti njma na vojenskom sposbe zabezpečenia národnej slobody a demokratických práv. O to viac si ich musí naša branná moc vážiť a vedieť používať. Našou snahou musí byť, aby sme čo najskr prekonali vzdialenosť, ktorá nás ešte delí od ideálnej predstavy o brannej moci, od sovietskej armády.

Naše spoločenské zriadenie, naša vnútorná a zahraničná politika vytvorily pre to všetky hospodárske, politické a mravné predpoklady. Čím skoršie ich využijeme k dosiahnutiu sovietskeho vzoru, tým rýchlejšie prispejeme k tomu, že príslušníci armády ešte s včším záujmom a vážnosťou budú chápať svoje povinnosti. Čím viac sa priblížime ku vzoru príslušníka sovietskej armády, tým viac stúpne sebavedomie našich vojakov. Aj náš ľud bude hrdý na svoju armádu, upevní k nej ešte viac dveru a zahrnie ju ešte včšou starostlivosťou láskou. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. dr. Polanský. Dávam mu slovo.

Posl. dr. Polanský: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Ve sněmovních výborech i zde v řečech zpravodajů, pana ministra nár. obrany i jiných řečníků byla již podrobně zhodnocena osnova nového čs. branného zákona, jímž náš svrchovaný lid buduje svou brannou moc. Jde o obranu naší svobody a nezávislosti, jde však též o obranu vymožeností naší národní a demokratické revoluce. Hlavním pak úkolem a posláním naší branné moci ve smyslu osnovy je účinné střežení míru. Chceme, aby čestně byly plněny závazky, vyplývající z našeho spojenectví se Sovětským svazem a s ostatními lidově demokratickými státy proti nepřátelské agresi.

Naše výbory také ocenily, jak hluboce mírový je sám charakter naší armády, jak je úzce spojena s lidem a lid s ní v úkolech budovatelských, i jak zachování míru je největším přáním národů Československa. Avšak stejně jako k cílům budovatelským, je lid spojen se svou brannou mocí i v jejím poslání nejvyšším. V případě ohrožení vystoupí veškerý náš lid jako jeden muž a spolu s vojáky nepřipustí, aby ještě někdy došlo ke zkáze, k ponížení a utrpení, jehož 10. výročí jsme právě s hořkostí vzpomínali. Budeme-li ohroženi, chopíme se zbraní a celý národ se změní v odhodlané bojovníky. Již nikdy se nebude rozhodovat o nás bez nás, jíž nikdy nebudeme věřit těm, kteří nás zradili. Už nikdy nedopustíme nový Mnichov. Zárukou toho je naše branná moc a naše obranné smlouvy. Z nich ovšem největší záruku a naději nám skýtá smlouva s nejslavnějším vítězem druhé světově války, Sovětským svazem. Armáda Sovětského svazu, vedená geniálním stratégem J. V. Stalinem, armáda, která velkolepým a v dějinách ojedinělým rozmachem hnala nesčetné hitlerovské hordy zpět až do jejich doupěte, armáda, která přinesla svobodu nám i jiným národům Evropy a vztyčila vítězný prapor nad Berlínem - tato armáda je naší nejlepší záštitou a též naším nejskvělejším příkladem. (Potlesk.)

Paní a pánové, projednáváme osnovu nového čs. branného zákona ve dnech, které nejen vnucují tyto historické reminiscence, ale které jsou také naplněny ovzduším, jež není takové, v jaké doufalo lidstvo po poslední hrozné světové válce. Zatím co na jedné straně stojí veliký tábor národů mírumilovných, které obnovují své země, zpustošené válkou, rozvíjejí své hospodářství k zvýšení životní úrovně lidu, vynakládají své síly na rozkvět kultury i na opatření sociální, jsou v jiných i národech značné tendence k rozpoutání nového válečného požáru. I když se tyto skutečné snahy zbrojařů zastírají vznešenými frázemi, přece fakta mluví jasnou řečí.

Tak sovětský odborářský "Trud" přinesl 15. t. m. výmluvné srovnání: "V SSSR činí výdaje na udržování branných sil pouze 19% všech rozpočtových výdajů a financování sociálně kulturních opatření 29%. V USA však vojenské výdaje podle odhadu zvláštního vojenského pozorovatele v listu New York Times ze dne 16. ledna t. r. dosahují 55-65% celkového rozpočtu, zatím co na osvětu a školství je v této baště kapitalismu vydáváno méně než 1%. Nepoměrně těžké břímě zbrojní horečky doléhá i na anglické pracující. Vojenské výdaje Anglie převyšují úroveň z let 1938-39 trojnásobně".

Smysl všeho toho je nám zřejmý a již Lenin před desítiletími podal správnou diagnosu, když napsal, že "imperialismus je urputným bojem kapitalistických států za rozdělení a znovurozdělení světa; proto za kapitalismu jsou války nevyhnutelné." Tím více proto sílí fronta obrany míru a zasahuje už i do samých státu kapitalistických, kde pokrokové složky si uvědomují zkázu, kterou opět chce kapitalismus přichystat lidstvu. Protiválečně a protiimperialistické manifestace jdou dnes již celým světem a lze doufat, že jejich úspěšným vyvrcholením bude mezinárodní sjezd pro mír, svolaný do Paříže na 20. duben t. r. Také Československo je v nejpřednějších řadách mírového tábora. Potvrdilo to mimo jiné právě i veliké shromáždění pražského lidu v předvečer 10. výročí přepadení republiky, kde promluvili význační představitelé našeho života. Na této mohutné manifestaci promluvil také jménem čs. strany lidové její předseda, ministr dopravy Alois Petr, a vyslovil všechno to, co cítí dnes miliony našeho lidu: "Přejeme si upřímně mír, neboť jen mír a svobodná práce může nás dovést k cílům, které jsme si vytyčili." (Potlesk.) A je třeba znovu a znovu opakovat i jeho volání ke křesťanům, aby v duchu přikázání božího, které praví "Nezabiješ!", vystoupili proti imperialistům svých zemí, kteří chtějí uvrhnout svět do nové války, jež by byla zničující pohromou pro celé lidstvo. Věříme, že mírové výzvy lidově demokratických národů a všeho mírumilovného světa nebudou marné, a poněvadž věříme ve skutečný pokrok, v civilisaci a ve vítězství konstruktivních sil nad silami temnot a zla, věříme také, že mír bude zachován a že budou země i lidé uchráněni nové války.

Zárukou této víry jsou nám podle osvědčených zkušeností a zásad především také silné a zejména vnitřně silné lidově demokratické armády, které jsou nejbezpečnějšími zárukami míru. A tyto armády, československou nevyjímaje, mají již slavnou tradici z nedávné doby. Stačí připomenout jména jako Stalingrad, Kyjev, stačí vzpomenout zkušeností partizánských a bitev, které mají pro nás zvlášť veliký význam, jako Sokolovo a Dukla i pražské květnové povstání, což jsou zároveň doklady, základy a vzory statečnosti československého vojáka.

A s tímto dějinným odkazem v srdcích stojí čs. armáda na stráži, věnujíc se přitom svým úkolům výchovným jako skutečná a nejvhodnější škola demokracie, i úkolům budovatelským ruku v ruce s pracujícím lidem. K tomu všemu dává osnova nového branného zákona dobré předpoklady. Naše branná moc je skutečnou školou demokracie nejen ve výchově ukázněnosti, ale především rovnoprávnosti, kterou branný zákon důsledně uplatňuje. Je to hlavně v zavedení rovnoprávnosti mužů i žen v této nejčestnější občanské službě, při čemž ovšem v době mírové je vojenská povinnost otevřena ženám jen na základě dobrovolnosti. V tom je opět zdůrazněno hledisko sociální, které také velmi významně proniká celou osnovou. Toto hledisko umožňuje mimo jiné i odklady všem, kdož se připravují na své budoucí povolání, tedy už nejen studentům, jako dříve, a ponechává možnost náhradní služby i v jiných případech náležitě odůvodněných.

Také zřetel hospodářské spolupráce v naléhavých případech potřeby je v osnově branného zákona správně uplatněn. Tím se jistě zejména pamatuje na naše zemědělství a ostatní obory prvovýroby. Vším tím, spoluprací se zemědělci a dělným lidem, se ještě více utuží pouto mezi vojáky a pracujícími k vzájemnému prospěchu, k užitku státu a také zdaru pětiletého plánu. A tato budovatelská spolupráce, zákonem umožněná, je současně nejvýmluvnějším dokladem, že vytváříme především armádu mírovou. Je nutno zdůraznit, že tento dobrý vztah branné moci k dělníkům a zemědělcům má také své významné a nezapomenutelné kořeny v nedávné minulosti. Byli to dělníci, kteří v pražském povstání se stali vojáky a byl to náš venkov, který podal během války tak bohatě pomocnou ruku hrdinným partizánům a parašutistům.