Naše armáda má ještě v jednom směru sympaticky novou tvář. Je to ve směru kulturním. Světem lidově demokratického vojáka není již jen cvičiště nebo učebna s vojenskou vědou, ale ve značném rozsahu i život kulturní. Osvěta má v našich kasárnách široké pole působností a spolu s budovatelskou pomocí vytváří nový typ vojáka, to jest vojáka plně zapojeného do životního tepu svého národa, svého lidu a jeho myšlení i díla. Tím se liší armáda lidově demokratická od nelidových a tím pak často i nelidských armád tradičně militaristických. Náš voják zůstává i v kasárnách skutečným člověkem se všemi občanskými právy a povinnostmi, zůstává v nejkrásnějším styku s lidem a žije plným životem kulturním.

V tom všem spočívá význam nového branného zákona a všech našich nových vojenských předpisů a reforem. Zákon dává tedy veškeré předpoklady k dobudování dobré čs. armády, a s takovou armádou, hmotně i duchem vyzbrojenou, oddanou státu a lidu, se nemusíme bát budoucnosti.

Poslanci čs. strany lidové samozřejmě odevzdají pro osnovu své hlasy.

Ať žije naše lidově demokratická armáda a její vrchní velitel Klement Gottwald! (Potlesk.) Ať žije její zářný příklad a vzor, armáda Sovětského svazu, ať žije dobrý genius mírového úsilí světa, generalissimus J. V. Stalin! (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je posl. Šalgovič.

Posl. Šalgovič: Slávne Národné shromaždenie! Je mi cťou hovoriť ako príslušníkovi armády k návrhu nového branného zákona za Komunistickú stranu Československa. Nový branný zákon má byť právnou normou, na základe ktorej sa bude ďalej budovať nová ľudová branná moc našej republiky. Z tohto dôvodu dnešné zasadnutie, v ktorom rokujeme o osnove nového branného zákona, bude veľkým dňom v dejinách nášho vojenstva.

Rokujeme o osnove, návrhu nového branného zákona, ktorý hneď v prvom paragrafe hovorí o úlohách našej brannej moci tak, že našu brannú moc budujeme k obrane nezávislosti národa českého i slovenského, k ochrane vymožeností našej národnej a demokratickej revolúcie, nášho ľudovodemokratického zradenia a spojeneckého sväzku so Sväzom sovietskych socialistických republík. Tieto postuláty sú sväté pre každého pracujúceho človeka našej vlasti. Za ich dosiahnutie viedol urputný boj náš pracujúci ľud proti buržoázii domácim zradcom a proti hitlerovskému fašizmu.

Je pochopiteľné, že keď za ne tvrdo bojoval, keď za to, čo dnes máme, položilo životy mnoho tisíc najlepších synov a dcér robotníckej triedy, je nutné vytvoriť podmienky k tomu, aby o tieto vymoženosti nemohol byť svojím triednym nepriateľom obraný a okradnutý.

Nástrojom k ochrane týchto jeho práv a vymožeností má byť branná moc, branná moc spoľahlivá, politicky vyspelá, predchnutá uvedomelou kázňou a vysokým vojenským umením. Branná moc skutočne ľudu verná a oddaná.

Je pochopiteľné, že takúto brannú moc nemohla budovať naša robotnícka trieda na starom právnom základe ani na starom tzv. vojenskom vedeckom základe, na ktorých budovala svoju armádu bývalá vládnuca trieda, buržoázia, preto, že buržoázna armáda v dôsledku týchto skutočností nevedela ubrániť slobodu národa. Buržoázna armáda v dôsledku vyššie uvedených skutočností a jednak i preto, že jej generalita a v značnej miere i veliteľský sbor regrutoval sa z vládnucej triedy, nebola schopná napriek snahe veľkej väčšiny vojakov a určitej častí pokrokových dôstojníkov brániť republiku proti fašistickým hordám.

Ihneď po hanebných dňoch mníchovských, kedy buržoázia zradila a kedy úplne skrachovala jej nevedecká a nesprávna branná politika, nastúpila robotnícka trieda na čele so svojou komunistickou stranou na bojovú cestu proti teroru a útlaku fašizmu. Robotnícka trieda začala tak hneď po okupovaní našej vlasti v mohutnom ľudovom hnutí, v boji proti fašizmu a domácim zradcom klásť fundamenty novej armády, novej lepšej vojenskej doktríny a nového nazerania na obranu vlasti.

Na Slovensku jediná komunistická strana po vyhlásení žilinskej lžiautonomie nedala sa umlčať a burcovala a organizovala od hanebného 6. októbra 1938 až do príchodu slávnej Červenej armády široké masy slovenského pracujúceho ľudu do neúprosného a nesmieriteľného boja proti nemeckým uchvatiteľom a ich slovenským fašistickým prisluhovačom.

Za šesť rokov nemeckej nadvlády a tisovsko-tukovského režimu sa ukázalo, že ľudové vrstvy sú zdatnejšími a schopnejšími bojovníkmi za slobodu národa než trieda, ktorá skôr mala v rukách vládnu moc než buržoázia. Ukázalo sa tiež, že myšlienku obnovy Československej republiky, spoločného štátu Čechov a Slovákov, v dobe poroby a neslobody niesla vo svojom bojovom zápale nie buržoázia, ale robotnícka trieda.

Najjasnejšie príklady týchto skutočností môžeme uviesť z doby slávneho slovenského národného povstania a po dočasnom jeho potlačení a odchode častí povstaleckých jednotiek do hôr, kde pokračovaly ďalej v partizánskom boji proti fašistom.

Či malým dôkazom zdatnosti, odhodlania a nenávisti k fašizmu je tá skutočnosť, že už v roku 1940 handlovskí baníci postavili sa proti sociálnemu útlaku a vykorisťovaniu vo stávke tak, že bratislavská tzv. lútková vláda musela poslať do Handlovej fašistického ministra Macha a nemeckého korteša Karmasina. Dôkaz, akými metódami zlomili zradcovia slovenského ľudu túto stávku, sú Machove slová, uvedené v "Slováku" z roku 1940, kde hovorí: "Nechal som zavrieť všetky obchody a krčmy na okolí Handlovej a to vám ručím, že pracovať sa tu bude, ale je otázka, kto tu bude pracovať a kde vy budete pracovať."

Vidno, že terorom a hladom bolo potrebné donucovať slovenského robotníka k práci. A nakoniec i tankami, ktoré tam prizvali.

Či je malým dôkazom bojového odhodlania, lásky k Sovietskemu sväzu, idee spoločného štátu Čechov a Slovákov tá skutočnosť, že záložníci, povolaní do zbrane, poväčšine robotníci a roľníci, vzbúrili sa v Ružomberku už v roku 1939 proti službe vo fašistickej armáde a prevolávali na slávu Stalinovi, Moskve a Československej republike? Títo vojaci rozohnali gardistickú veselicu a zbili ružomberských gardistov. Na bojovom výstupe tejto ružomberskej posádky veľkú zásluhu má i vplyv revolučného robotníctva dnešného závodu, ktorý nesie meno veľkého Lenina.

Ďalším dôkazom bojovej schopnosti nášho pracujúceho ľudu je tá skutočnosť, že na územie slovenského národného povstania odchádzaly desiatky a stovky robotníkov, aby posilnily rady bojujúcej armády.

Uvediem len pár príkladov. Tak s posádkou, ktorá ustupovala z mesta Trnavy, odišlo mnoho robotníkov tamojšej továrne "Coburg", mnoho drobných roľníkov, ktorí odmietli ďalej pracovať pre fašistov a išli posilniť početne i bojovým elánom rady novotvoriacej sa československej armády.

Z bývalých Baťovian odišla nielen všetka pracujúca mládež tamojšieho priemyselného centra, ale aj mnohí roľníci z okolia. Táto jednotka predtým v boji neskúsených a nevycvičených príslušníkov ľudu patrila zanedlho k najhrdinskejším a k najlepším jednotkám v povstaní a pozdejšie i v partizánskych bojoch.

Mohli by sme uvádzať ďalšie príklady o robotníckych celkoch z Podbrezovej, zo Zvolena, o roľníkoch z Dobrej Nivy, z južného Slovenska, ako chrabro sa bili za slobodu Československej republiky a proti tisovským fašistom.

Najhrdinskejší vojaci a velitelia partizánskych jednotiek pochádzali taktiež z radov robotníckej triedy a roľníkov. Spomeniem len partizána Štefana Tučeka, robotníka, majora Pavloviča z robotníckej rodiny, hrdinu Sovietskeho sväzu kapitána Jána Nálepku, syna roľníkovho a desiatky iných.

Veľká väčšina jednotiek, ktoré vydržaly bojovať ako jednotky partizánske, bola složená z najuvedomelejších príslušníkov robotníckej triedy a bola vedená vo väčšine prípadov príslušníkmi komunistickej strany. Príslušníci týchto jednotiek si uvedomovali v plnom rozsahu historickú dôležitosť, priamo nutnosť ich revolučného boja, vedeli, že je to boj ideologie, ktorá je majetkom celej robotníckej triedy a pokrokových pracujúcich príslušníkov národa. Vedeli, že ich veľké víťazstvo prinesie i veľké zmeny sociálne, politické, ktoré od základu zmenia štruktúru našej spoločnosti, v ktorej bude robotnícka trieda triedou vládnucou.

Toto vedomie a tieto skutočnosti boly i žriedlom ich hrdinstva a odvahy. Umožňovaly im viesť tento boj víťazne. Hlboká viera a vedomie, že bojujú za vec spravodlivú, za lepší zajtrajšok pracujúceho ľudu, robily z továrenských robotníkov a z dedinskej chudoby hrdinov protifašistického boja.

Nemôžem nespomenúť tú závažnú skutočnosť, že najlepšími organizátormi tohto boja boli príslušníci Červenej armády, sovietski partizáni a československí partizáni, bojujúci na Ukrajine a na Bielej Rusi, ktorí priniesli na Slovensko cenné bojové skúsenosti, ktoré s príslovečnou láskou sovietskeho človeka oddávali slovenskému pracujúcemu ľudu, aby mohol v neľútostnom boji proti fašizmu uhájiť svoju slobodu. Je potrebné, aby som povedal pri rokovaní o osnove nového branného zákona aspoň niekoľko kritických slov o vojenských špičkách v slovenskom národnom povstaní a o vyšších veliteľoch, ako aj o určitej časti veliteľského kádru prvej československej armády.

Zatiaľ čo ľudové vrstvy vedené komunistickou stranou, predchnuté vyššie uvedenými ideami, hrdinsky sa bily a vlastnou hruďou chránily každú piaď stále zmenšujúceho sa územia, v plnej miere sklamali vyšší velitelia, najmä príslušníci štábu prvej československej armády. Svojou politickou negramotnosťou a chabými znalosťami buržoáznej vojenskej vedy, skomolenej rôznymi príštipkami fašistickej doktríny, neboli vstave správne zhodnocovať vojenskú situáciu a pochopiteľne neboli ani schopní vybudovať obranu územia povstaleckými jednotkami dočasne obsadeného. Dôkazom klasickej vojenskej neschopnosti je použitie druhej paradesantnej brigády, ktorú rozkúskovali, pochopiteľne i z politických príčin, a tým úplne podlomili jej bojaschopnosť, ktorú už ona dokázala ako kompletný celok v Karpatoch a ktorú by iste bola dokázala i v slovenskom národnom povstaní. Vojenské špičky v slovenskom národnom povstaní dokázaly nám znovu, že buržoázna vojenská doktrína patrí do arzenálu starožitností.

Vojenské špičky slovenského národného povstania nestotožňovaly sa s ideami, za ktoré sa boril náš ľud, tieto idey im boly cudzie, ako aj určitej časti veliteľského sboru. Z toho vyvierala ich nechuť k boju, obava o svoj život a majetok a v desiatkach prípadov nasledovalo opustenie sverenej jednotky - dezertérstvo.

Do partizánskych bojov, keď sa vlastne šlo pokračovať v boji začatom v slovenskom národnom povstaní, prešla z dôstojníckeho sboru 1. československej armády len malá hŕstka politicky uvedomelých dôstojníkov.

Dovolil som si pri prerokovávaní nového branného zákona uviesť týchto niekoľko poznámok preto, aby som dokázal, že základy našej novej ľudovej armády kládol náš pracujúci ľud v boji proti fašizmu a jeho prisluhovačom, v dobe povstania proti tisovsko-tukovskej tzv. vláde a najmä v partizánskych oddieloch a československej zahraničnej armáde v SSSR.

Naša robotnícka trieda sa ukázala ako schopnejší organizátor obrany svojej zeme než buržoázia, lebo práve z robotníckej triedy vyšly desiatky a stovky dobrých a statočných veliteľov, ktorí dnes svoje bojové skúsenosti a vojenské schopnosti dávajú k dispozícii našej ľudovej armáde.

Slávna snemovňa, na zásadách nového branného zákona, na základe bojových skúseností československej armády, po jej vzore s pomocou našej robotníckej triedy, pod vedením komunistickej strany vybudujeme silnú, bojaschopnú ľudovú armádu, záštitu našej samostatnosti. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je p. posl. Pošusta. Dávam mu slovo.

Posl. Pošusta: Paní a pánové!

Druhá světová válka byla dobou nevídaných vítězství Sovětského svazu a jeho Rudé armády. Národy SSSR nesly v této válce na svých bedrech hlavní tíhu bojů s fašistickými uchvatiteli a rozhodly nakonec o jejich úplné vojenské porážce. Celý průběh druhé světové války od června 1941 až po útok na Berlín se vyznačuje hromadným hrdinstvím sovětských vojáků, sovětského lidu a sovětské mládeže. 165 dnů hájili na př. baltičtí námořníci pevnost Hanko ve Finském zálivu. Oděsa se bránila 69 dnů, Sevastopol se nevzdal hitlerovskému náporu po 6 měsíců. Nesmrtelnými se stali obránci Leningradu, Moskvy a Stalingradu. Sovětský lid nezapomene jmen 28 gardistů - panfilovců, kteří se při obraně hlavního města směle postavili proti 50 nepřátelským tankům, způsobili fašistickým útočníkům těžké ztráty, statečně padli, ale nepřítele k Moskvě nepustili. Sovětský lid nezapomene jména leteckého poručíka Gastello, který se s hořícím letadlem vrhl mezi nepřátelská letadla a cisterny s hořlavinami. Nezapomene jména Alexandra Matrosova, který svou hrudí ucpal střílnu nepřátel, aby zabezpečil úspěch své části.

Co bylo příčinou těchto a nesčetných jiných skutků bezpříkladného hrdinství sovětských lidí? Proč mohl Sovětský svaz rozbít na padrť nejsilnější armádu, která kdy byla v historii lidstva poražena? Příčina není jen v síle Rudé armády, pramenící z toho, že je armádou skutečně lidovou, armádou bratrství mezi národy sovětské země, armádou jejich ochrany a svobody, že je armádou svobody všech národů světa. Příčina není jen v tom, že Rudá armáda je skvěle zorganisována, skvěle technicky vybavena a řízena nejvyspělejší vojenskou vědou.

Sovětský svaz se mohl stát neporazitelným a vítězným hlavně proto, že všechen jeho lid, jeho ženy a zvláště mládež věnovali veškeré své síly a schopnosti na pomoc frontě; proto, že obětavě snášeli potíže války, hrdinně pracovali a zásobovali armádu vším, čeho potřebovala k dosažení vítězství; proto, že sovětští lidé, kteří zůstali na území dočasně obsazeném nepřítelem, se vzchopili k partyzánské válce a pomáhali armádě drtit německo-fašistické dobyvatele.

Sovětský svaz mohl prostě zvítězit proto, že se jeho lid, jeho mládež, všechny jeho národy semkly v jeden skvělý branný celek, že ze sovětského lidu budovatele se stal po hitlerovském napadení země lid bojovník, lid hrdina a nakonec lid vítěz. My v Československu, paní a pánové, chceme od května 1945 budovat armádu podle nepřekonatelného sovětského vzoru. Branný zákon, o kterém budeme dnes hlasovat, je jedním z významných kroků vpřed na této cestě. Nejde nám však ani všeobecně, ani dnes při rozhodování o novém branném zákoně pouze o vybudování armády, jdoucí ve stopách armády sovětské. Jde nám i o vytváření branně připraveného, odhodlaného a zdatného národního celku, který jedině může být zárukou úspěchu ve vážných chvílích, jak to známe ze sovětského příkladu.

Postavme si otázku, máme-li i my, jako v Sovětském svazu, předpoklady k tomu, abychom z našich národů vytvořili dokonalý branný celek. Myslím, že takové předpoklady máme v plné míře. Lidově demokratický řád republiky široce podporuje rozvíjení branných hodnot v našem národním i státním organismu, odstraňuje překážky s cesty tomuto rozvoji, vyřazuje z vlivu na vedení společných záležitostí vykořisťovatelskou třídu, která brannost našeho lidu dovedla v historii jen rozkládat, zrazovat nebo zneužívat, zajišťuje stále stoupající úroveň národního hospodářství a tím i stálé zdokonalování materiální a technické základny našeho branného státního celku.

Neexistence národnostních menšin, štvaných ze zahraničí proti československému státu, a pevný svazek Čechů a Slováků v novém Československu rovněž významně přispívají k rozvoji branných hodnot v našem lidu a pomáhají v něm vychovávat nerozbornou politickou morální jednotu.

Československý lid a zvláště mládež Československé republiky miluje stále horoucněji a stále hlubším vlastenectvím svoji lidově demokratickou zemi a hrdinně pracuje na vybudování socialismu. Pro zajištění socialistického vývoje, pro perspektivu krásného, skutečně svobodného života bez vykořisťovatelů domácích i cizích je československý lid odhodlán v případě potřeby bojovat i se zbraní v ruce. Náš lid je totiž hluboce přesvědčen, že v boji o socialistický stát jde a vždy půjde o boj spravedlivý, a ve jménu spravedlivých tužeb a cílů český a slovenský lid byl, je a bude nejen branný, ale i vysoce bojovný. Podívejme se jen na skvělou brannou tradici našeho lidu, jak v boji za spravedlivé pokrokové ideály vytvořil lidovou husitskou armádu, jak se pod heslem navázání na husitství a boje za národní osvobození v prvé světové válce dal s nadšením zmobilisovat pod prapory zahraničních československých legií. Vzpomeňme května a září památného roku 1938, jak se tehdy skvěle projevilo branné odhodlání našeho lidu a naší mládeže, jak šli naší hoši hrdě a pevně na hranice bojovat proti Hitlerovi, jak je mámy a tátové posílali bez slz, se slovy "Nedat se!", a jak se sami zaříkali, že demokratickou republiku budou proti Hitlerovi bránit všemi prostředky.