Vzpomeňme dalších neklamných svědectví o hluboké brannosti našeho lidu: československých zahraničních armád v druhé světové válce, především armády gen. Svobody, rozsáhlého partyzánského hnutí v českých zemích i na Slovensku, vzpomeňme slavného slovenského povstání a povstání pražského.

Všechna tato a četná jiná branná vystoupení českého a slovenského lidu jsou jediným řetězem hrdinství, odhodlanosti a vůle bránit nejvyšší hodnoty národní a lidské společnosti.

To, co se dá říci o brannosti lidu, nedá se však bohužel mnohdy říci o brannosti českého a slovenského národa jako celku. Ty vrstvy a třídy, které v historii našich národů lidu vládly, se totiž zřídka kdy ztotožnovaly s ideály, na jejichž obranu či prosazení lid povstával. A tak mnohdy docházelo k záměrnému otupování a rozkládání branné pohotovosti lidu se strany vládnoucích tříd.

Vraťme se opět do historie. Což není Bílá hora, úzké šlechtické spiknutí proti monarchovi, výmluvným svědectvím o tom, že musí být ztracena každá vojenská akce, která se neopírá o lid a jeho politickou vůli? Což není historie československých legií na Rusi roku 1918 dokladem toho, jak může být zneužito spravedlivého bojového nadšení prostých lidových vojáků k cílům, jež jsou v rozporu s ideály, pro něž šli původně do boje? Vzpomeňme v té souvislosti 4. praporu našich legií, který se nedal zneužít tehdejší reakční generalitou, byl rozpuštěn a přešel k Rudé armádě.

A vzpomeňme dále na příklad, že to byli prostí vojáci, poddůstojníci a důstojníci jdoucí s lidem, kteří se chtěli v r. 1938 a 15. března 1939 bránit Hitlerovi a že jejich branné odhodlání bylo zrazeno tehdejší buržoasní vládou. Vzpomeňme, že to bylo navzdory kapitulantským pokynům této vlády, když z místeckých kasáren uvítali přicházející Hitlerovu okupační armádu střelbou a po dlouhé přestávce, ve které pobili 18 okupačních vojáků, složili zbraně teprve na rozkaz posádkového velitele.

Vzpomínejme, paní a pánové, často na události z let 1938 a 1939. Připomínejme si heroismus našeho lidu, aby tím více vystupovala velikost zrady naší buržoasie. Připomínejme si, že to byla komunistická strana Československa, která tehdy vedla lid k jeho úžasnému brannému vzepětí, že to byl Klement Gottwald, který hovořil 22. září před parlamentem k nastoupivšímu bojovnému pražskému lidu. Připomínejme si též, a často, hořkost, tragičnost slov, jež pronesl Klement Gottwald 11. října 1938 po odtržení pohraničí ve Stálém výboru Národního shromáždění, když řekl:

"Vláda neměla ani politického ani ústavního práva kapitulovat. Lid chtěl bojovat, armáda chtěla bojovat. Celý národ chtěl svou zemi bránit všemi prostředky. Byl jsem jako komunista hrdý na to, že jsem Čech, byl jsem hrdý na národ husitů, k němuž patřím. Vím, že český lid zůstal i nadále národem husitů. Avšak nemohu být ani jako Čech ani jako komunista hrdý na činy vlád, které přivedly národ k 30. září a nynějším jeho následkům."

Tak hovořil, paní a pánové, Klement Gottwald o jednom z posledních buržoasních článků řetězu zrady, jichž se dopustila česká a slovenská buržoasie na nejsvětějších ideálech a citech našeho lidu.

Myslím, paní a pánové, že nemusím po tom, co již bylo řečeno, podávat důkazy o tom, že tak hanebných aktů zrady se nemůže lidově demokratická republika na svém lidu dopustit.

První z nich je spolupráce armády s lidem. Je všeobecně známo, že v první republice armáda s lidem nešla. Vojáci, slouživší v první republice, se na př. pamatují, že na 1. máje museli zůstávat v kasárnách v pohotovosti, zatím co městy táhly průvody lidu. A nebylo to jednou, kdy armády bylo použito i k zakročování proti lidu, jako při mostecké stávce, třebaže vládcové první republiky na střílení do dělníků používali raději četníků a policie, aby o armádě mohli prolhaně prohlašovat, že je nepolitická.

V kapitalistických státech dodnes v různých obměnách trvá tento vztah armády a lidu. Ve Francii na příklad vláda nasazuje vojáky do dolů a do průmyslu jako stávkokaze a podle okolností jich používá i k masakrování revolučních dělníků.

V novém Československu došlo však ve vztahu armády k lidu a lidu k armádě k obrovským změnám. Vytváří se nerozlučná jednota lidu a armády v práci pro republiku, v kulturním i politickém snažení. Desítky závodů převzaly patronáty nad vojenskými útvary. Skupiny Svazu mládeže přijímají patronáty nad vojenskými akademiemi a školami. Vojáci pracují jako brigádníci na žních, v továrnách, na šachtách. Vojenská úderka z Nové jámy na Ostravsku, která razí nové cesty racionalisace hornické práce a která byla jako vzor vysoko vyzdvižena ministrem Klimentem na konferenci hornických úderek v lednu v Praze, není vyjímkou, ale typickým zjevem.

Nemůže být sporu o tom, že za takovýchto podmínek bude při budování republiky ukována taková jednota pracujícího lidu a armády, že pro nás nebude těžké přetvořit ji případně i za jednotu v boji proti nepřátelům, bude-li proti nim potřeba republiku bránit.

Druhá významná věc, o které bych se chtěl zmínit, je vztah mládeže k vojenské službě. Je opět všeobecně známo, že v první republice pokládali mladí lidé vojenskou službu za krajně nemilou povinnost. I tenkrát zpívali při odchodu na vojnu jako kdysi při nástupu do služby v cizí rakousko-uherské armádě smutné písničky typu "Těžko mě matička vychovala" atd.

Dnes je poměr mládeže k vojenské službě ve většině případů naprosto jiný. Víme ze zkušenosti ve svazácké organizaci, jak populární je na př. mezi mládeží otázka náboru do vojenských akademií, leteckých akademií a škol důstojnického dorostu. Víře, jak se mladí lidé přímo živelně těší na to, až se otevřou brány Žižkových škol, i na prostou službu v armádě.

Hrdinství sovětských komsomolců v druhé světové válce, skvělé vzory Zoji Kosmoděmjanské, Lízy Čajkiny, Krasnodenské organisace Mladé gardy zapalují i naše mladé lidi a probouzejí v nich odhodlání být přípraven k obraně vlasti, být nejen jejím dobrým budovatelem, ale i jejím dobrým vojákem. Branná mládež, mající vřelý vztah k vojenské službě, dnes podstatně posiluje brannost našeho státního celku.

Třetí věc, o které chci mluvit před závěrem, je věc branné výchovy našeho lidu a naší mládeže, je význam institucí a organisací, které k branné výchově lidu a mládeže přispívají.

Máme v Československu řadu institucí a organisací, které pomáhají vytvářet a udržovat politicko-morální, tělesnou a odbornou brannou připravenost našeho lidu a naší mládeže. Některé z nich, jako Sokol a Junák, mají za sebou dlouhou a některé nejen dlouhou, ale i pestrou historii. Žádný národ nemá tak tradiční a tak rozšířené tělovýchovné a sportovní hnutí jako náš. V málo zemích světa působí tak silné a vlivné organisace mládeže k posilování a propagování brannosti mezi mládeží jako u nás. Přesto však není branná výchova v Československu dosud prováděna dost systematicky a v dost masovém měřítku.

Organisacím a institucím, provádějícím brannou výchovu, otvírá se u nás v současné době široké a odpovědné pole působnosti. Bude to zvláště obrozený Sokol a bude to jednotný Československý svaz mládeže, jenž vznikne za měsíc sloučením SČM a SSM, který bude hrát při branné výchově naší mládeže a československého lidu rozhodující roli. Bude to pochopitelně i naše škola, bude to celá Národní fronta v čele s komunistickou stranou, jež bude odpovídat za to, jak budou naše národy semknuty v jediný, branně připravený, odhodlaný a zdatný organismus.

Tím vším, paní a pánové, máme připraveny předpoklady, máme otevřenu cestu k následování skvělého sovětského vzoru. Je jen potřeba, aby v novém Československu byla nadále prohlubována jednota lidu a armády, aby náš lid cílevědomě navazoval na velikou brannou tradici danou dějinami. (Předsednictvo převzal místopředseda David.)

Je potřeba, aby náš lid a naše mládež záměrně pěstovaly v sobě branné vlastnosti a ctnosti. Aby se s láskou a pílí učili ovládnout techniku, aby upevňovali svou tělesnou zdatnost systematickým prováděním tělovýchovy a sportu ve škole i v jednotné sokolské organisaci, aby prohlubovali a rozvíjeli lásku k své lidově demokratické vlasti, lásku k Sovětskému svazu a k celému mírovému táboru ve světě. Aby zvláště naše mládež pod praporem Československého svazu mládeže se naučila dobře chápat nový smysl našeho vlastenectví, vlastenectví činu. Aby spolu s pracujícím lidem dobře viděla souvislost mezi budovatelskou prací na výstavbě republiky a mezi posilováním jejího branného potenciálu. Aby viděla konkretně, že práce nad normu, odvádění nad kontingent, soutěž tvořivosti mládeže, že to všecko posiluje a vytváří branné hodnoty v našem národním a státním kolektivu.

Jsme přesvědčeni, paní a pánové, že náš lid a především naše mládež takto svou úlohu pochopí. Jsme přesvědčeni, že na poli posilování a pěstování branných hodnot v československém lidu za vedení KSČ najdou a splní svou úlohu i různé lidové organisace: Sokol, Svaz mládeže, celá Národní fronta, že v tomto směru dobrý kus práce udělá i státní aparát a zvláště školy. Jsme přesvědčeni, že jejich společným úsilím bude vychována pevná a hrdinná jednota československého lidu v tvoření a hájení nejvyšších národních hodnot v boji za dosažení socialismu, že naše skvělá lidová armáda se bude moci opírat. o branně připravenou odhodlanou a zdatnou mládež, o budovatelský ale i bojovný lid. Jsme přesvědčeni, že v tomto smyslu se celá naše lidově demokratická republika stane jednotným branným organismem, a že bude na jedné straně významnou součástí mírového tábora ve světě, vedeného Sovětským svazem - a že bude na druhé straně sevřenou pěstí západním válečným štváčům, varující před rozpoutáním nového válečného dobrodružství. (Potlesk.)

Místopředseda David: (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Vodička. Dávám mu slovo.

Posl. Vodička: Slavná sněmovno!

Přijetím osnovy branného zákona v dnešní schůzi Národního shromáždění dáváme naší lidově demokratické republice zákon, podle kterého bude nadále budována naše branná moc. Při této příležitosti je třeba zdůraznit skutečnost, že osnova tohoto zákona se projednává právě v době, kdy světová reakce stupňuje své válečné štvanice a provokace, aby zneklidňovala světovou veřejnost a vyvolávala nejistotu v masách pracujícího lidu. Branný zákon je však také projednáván ve dnech, kdy se ve všech zemích organisují síly míru, kdy jsme svědky ohromných masových schůzí a demonstrací pro mír, které jsou v kapitalistických zemích brutálně potlačovány, kdy význační představitelé lidu jsou pro své mírové projevy stíhání. Je to však také ve chvílí, kdy přípravný výbor pro svolání mírového kongresu v Paříží dostává záplavu souhlasných projevů, což dokazuje, jakou sílu představují ti, kdož si přejí mír. To dokazuje, že pokrokový lid všech národů má ve svých rukách velké možnosti zakřiknout troufalost válečných štváčů, kteří pro světovládné cíle amerického imperialismu a v zájmu zvětšení zisků amerických miliardářů ohrožují světový mír.

Do této fronty bojující za mír patří i náš národ a náš lid, který je a byl vždy národem a lidem mírumilovným, dnes i v historii. Nejlepším důkazem toho je právě projednávaná osnova branného zákona, ve kterém jsou určeny úkoly naší branné moci. Branným zákonem ukazujeme celému světu, že náš stát je státem mírumilovným, že naše armáda je určena jen k obraně svobody a nezávislosti obou našich národů a k ochraně všech vymožeností, docílených národní a demokratickou revolucí, že náš stát je spojencem jedině států mírumilovných, jakým je Sovětský svaz, který od svého vzniku až po naše doby již tolik pro mír obětoval. Tímto zákonem dokazujeme, že náš lid a armáda jsou věrnými ochránci míru nejen pro své země, ale ve spojenectví s ostatními mírovými silami světa i pro uhájení míru v celém světě. Válka tedy nebude, jak si přejí američtí imperialisté a s nimi spojená světová reakce. Nebude proto, že síly míru jsou daleko silnější a mocnější. Jsou to síly, které si mír přejí, ale také tento mír v čele se Sovětským svazem brání a také ubrání.

Jménem Svazu bojovníků za svobodu prohlašuji, že vítáme tento zákon důležitý pro vnější bezpečnost našeho státu a pro uhájení světového míru. Vítáme tento zákon, ve kterém jsou řešeny všechny otázky armády tak, jak jsou obsaženy v Košickém vládním programu, v programu prvé Gottwaldovy vlády a v ústavě naší lidově demokratické republiky.

Že armáda Československé republiky splní jí dané úkoly a povinnosti, že bude vždy v každém případě státi na svém místě, je nám zárukou to, že jejím vrchním velitelem je president republiky a čestný předseda Svazu bojovníků za svobodu Klement Gottwald a ministrem národní obrany také člen našeho Svazu gen. Ludvík Svoboda, jimž oběma jménem všech bojovníků za svobodu v Československé republice vyslovuji vřelý dík za jejich zásluhy a vybudování této spolehlivé obrany našeho státu. (Potlesk.)

Jménem našich členů také ujišťuji tento slavný sbor, naši vládu a našeho presidenta, že všemi silami budeme spolupomáhati k tomu, aby naše armáda byla vždy mocným nástrojem vnější i vnitřní bezpečnosti naší republiky a po boku mírumilovných států a národů i mocným ochráncem světového míru.

Ať žije československá armáda, spolehlivý obránce naší lidově demokratické republiky a důležitý obránce světového míru! Ať žije její vrchní velitel president Klement Gottwald! (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu již není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor branný a bezpečnostní, posl. Dolejškovi.

Zpravodaj posl. Dolejšek: Paní a pánové!

Dovolte mi, abych před odhlasováním branného zákona vzpomněl zásluh našeho ministra národní obrany, p. armádního generála Svobody, vrchního velitele naší východní armády, bojující po boku slavné armády Osvoboditelky. (Potlesk. - Poslanci povstávají.) Jeho spoluprací vznikl i tento zákon, který zaručuje, že tak jako v únoru 1948, nyní i navždy bude lid a armáda jedno. (Dlouho trvající potlesk. - Poslanci usedají.)

Místopředseda David: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor ústavně-právní, posl. dr. Němcovi.

Zpravodaj posl. dr. Němec: vzdávám se slova.

Místopředseda David: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový, posl. Juhovi.

Zpravodaj posl. Juha: vzdávám se slova.

Místopředseda David: Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Dolejšek: V § 73, odst. 2, v řádce čtvrté za slovo "vůbec" vložiti čárku.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 5 částí, druhou o 6 oddílech, 85 paragrafů, nadpisy částí, nadpisy oddílů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.).

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 5 částmi, druhou o 6 oddílech, 85 paragrafy, nadpisy částí, nadpisy oddílů, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, s opravou právě uvedenou, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové. (Dlouho trvající potlesk.)

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.