Budeme projednávat druhý odstavec pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického o vládním nařízení ze dne 6. ledna 1949, č. 16 Sb., kterým se upravují některé nároky zaměstnaných důchodců v počátečním období pětiletého hospodářského plánu (tisk 246).

Zpravodajem je posl. Mátl, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Mátl: Paní a pánové!

Kritický nedostatek pracovních sil, jaký byl na počátku provádění dvouletého hospodářského plánu, vedl k tomu, že bylo nutno do pracovního procesu zařadit všechny práce schopné osoby, mezi jinými též práce schopné důchodce.

Zákon ze dne 9. května 1947 o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil zajišťoval důchodcům veřejnoprávního sociálního pojištění stejně jako poživatelům veřejných odpočivných platů, kteří uposlechli výzvy vlády a začlenili se znovu do práce po dobu provádění dvouletého hospodářského plánu jejich plný, nezkrácený důchod. Účinnost tohoto zákona skončila dne 31. prosince 1948.

Také v počátečním období pětiletého plánu bude práce důchodců platnou pomocí hospodářství. Je však třeba vzít i zřetel na nynější situaci. Nedostatek pracovníků se pociťuje jen v některých t. zv. opomíjených oborech, a to ještě jen při některých druzích prací, zvláště při pracích manuálních. Není proto nutno výhodu zajištěnou důchodcům v dvouletém hospodářském plánu, která hospodářsky nebyla trvale únosná, dále poskytovat. Na druhé straně je však třeba předejít poruchám, jež by mohly nastat ve výrobě náhlým odchodem těch důchodců, kteří jsou na svých pracovních místech nepostradatelní, jako na př. v hutích nebo v textilní výrobě.

Těmto potřebám slouží nařízení schválené vládou dne 6. ledna 1949, publikované pod čís. 16 ze dne 31. ledna 1949 ve Sbírce zákonů republiky Československé.

Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal ve své schůzi, konané dne 15. února 1949, toto vládní nařízení, kterým se upravují některé nároky zaměstnaných důchodců v počátečním období pětiletého hospodářského plánu rozvoje Československé republiky, vydané podle § 42, odst. 1 zákona čís. 241/48 Sb., a usnesl se doporučit Národnímu shromáždění jeho schválení. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav a změn textových?

Zpravodaj posl. Mátl: Nejsou.

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby Národní shromáždění schválilo vládní nařízení ze dne 6. ledna 1949, č. 16 Sb., kterým se upravují některé nároky zaměstnaných důchodců v počátečním období pětiletého hospodářského plánu rozvoje Československé republiky, vydané podle § 42, odst. 1 zák. č. 241/1948 Sb., nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění schválilo vládní nařízení ze dne 6. ledna 1949, č. 16 Sb.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 242) o rodinných přídavcích (tisk 248).

Zpravodajkou je posl. Kleňhová-Besserová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Kleňhová-Besserová: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Zákon, který předkládáme dnes ke schválení, jedná předně o novelisaci zákona čís. 154/1945 Sb. a jeho novely čís. 58/1947 Sb., které se ukázaly vzhledem ke změně, kterou přinesl zákon čís. 99/1948 Sb., jako nedostatečný. Bylo a je třeba, aby starý zákon byl změněn a doplněn tak, aby byl přizpůsoben zákonu o národním pojištění a tak změněn ve prospěch těch, kteří mají nárok na rodinně přídavky. Nebudu se zabývati celým zákonem podrobně, protože důvodová zpráva obsáhle vyčerpává celou problematiku. Chci vyzvednout jen některé změny a doplňky, které ze zákona vyplývají.

Podstatná změna je v tom, že byla snížena věková hranice dítěte pro bezpodmínečný nárok na rodinné přídavky z dosavadních 18 na 16 let věku. Tato změna je nutná proto, že v §§ 58, 67 a 68 zákona o národním pojištění je stanovena věková hranice týmž způsobem. Bylo třeba zde zákon upravit tak, aby bylo dosaženo jednoty v této otázce. Přitom zůstává ustanovení, že po dosažení 16. roku věku budou poskytovány příspěvky jen tehdy, nepřevyšuje-li vlastní příjem dítěte 1.800 Kčs v kalendářním čtvrtletí, nebo nemůže-li si pro nemoc nebo tělesnou vadu samo opatřiti výživu, anebo připravuje-li se studiem na další životní dráhu.

Dále myslím, že nejdůležitějším opatřením v tomto zákoně je, že nárok na rodinný přídavek má ten, kdo se o dítě skutečně stará. Byly případy - a já bych jich mohla uvésti z péče o mládež celou řadu - kdy na příklad rodičům bylo dítě z důvodů sociálních, mravnostních nebo jiných odebráno z rodičovské péče a dáno do péče cizí anebo dítě svobodné matky bylo dáno do pěstounské péče a pak se stalo, že rodinný přídavek byl nadále vyplácen rodičům anebo pracující matce. Právě v tom je ten význam, že nejen péče, ale starost o dítě a jeho zaopatření je podtržena v zákoně tak, aby rodinný příspěvek dostával skutečně ten, kdo se o dítě stará a u koho dítě žije.

Časté byly případy, že soud při vyměřování vyživovacího příspěvku na dítě započítával do něho i rodinný přídavek. Tuto nespravedlivost nový zákon odstraňuje a napříště nesmí žádný soud rodinný přídavek do vyživovacího příspěvku započítávat.

A kolik stížností jsme slyšeli od matek ať z rozloučených nebo rozvedených manželství nebo od svobodných matek, které měly v opatrování dítě, že rodinný přídavek je vyplácen otci. Podle starých zákonných norem byla věc upravena tak, že když otec platil méně než 600 Kčs na dítě, dostávala přídavek matka, když však platil více, zůstával přídavek otci. Nový zákon toto opatření ruší a rodinný přídavek bude dostávat v každém případě ta osoba, která má dítě v opatrování, ať již vyživovací příspěvek je jakýkoliv.

Konečně podtrhuje nový náš zákon jednu velikou věc: náš bratrský poměr k dělníkům cizí státní příslušnosti, kteří pracují na území Československé republiky. § 19 zmocňuje totiž vládu, aby vládním nařízením upravila vyplácení rodinných přídavků zaměstnancům, pracujícím na našem území a pečujícím o děti v zahraničí. Jde zde zejména o dělníky bulharské, polské, rumunské a italské. To dokazuje, že naší vládě záleží nejen na českých a slovenských dětech, ale že i děti těch, kteří pracují pro naší republiku a zanechaly své rodiny ve své vlasti, mají požívat stejných výhod jako děti naše.

To jsou myslím ty nejpodstatnější věci, které náš nový zákon vedle ostatního přináší. Jde snad ještě o to, abychom si připomenuli, že Fond rodinných přídavků, ze kterého se rodinné přídavky vyplácejí, má nějaké přebytky. Těchto peněz se pak používá na financování různých zařízení pro mládež. Na příklad bylo z těchto přebytků nakoupeno roku 1948 za 15 mil. Kčs dětských výbaviček. Na zařízení jeslí na Moravě bylo věnováno 345.000 Kčs, na porodnickou kliniku v Praze - Podolí 1 milion Kčs, na péči o mládež v českých zemích bylo darováno 48,530.000 Kčs. Na individuálních podporách, které se vyplácejí v naléhavých případech, bylo vyplaceno 7,677.000 Kčs. (Předsednictví převzal místopředseda Richter.)

Toto jsem chtěla uvést jen k tomu, abych podtrhla, že všech peněz, které jdou do Fondu rodinných přídavků, se využívá jen a jen pro děti.

Dodávám ještě, že tento zákon nepřinese žádných mimořádných zatížení pro státní pokladnu. Případné schodky budou uhrazeny z Fondu rodinných přídavků.

Máme zde schválit zákon o rodinných přídavcích, z něhož jsem uvedla jen nejdůležitější části. Je to zákon potřebný, který s konečnou platností vyjasňuje eventuální nedorozumění anebo kolise mezi starým zákonem č. 154/1945 Sb. a zákonem č. 99/1948 Sb. Je to zákon nejvýš spravedlivý a doporučuji proto jménem soc.-politického výboru jeho schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Richter: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajka posl. Klenhová-Besserová: Nikoliv.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 24 paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 24 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Budeme projednávat čtvrtý odstavec pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického k vládnímu návrhu zákona (tisk 220) o započtení příjmů ze soukromé výdělečné činnosti na doplatky služebních příjmů a odpočivných platů některých veřejných zaměstnanců (tisk 249)

Zpravodajem je posl. Kolář. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kolář: Slavné Národní shromáždění!

Soc.-politický a zdravotnický výbor ve své schůzí konané 15. března projednal vládní návrh zákona o započtení příjmů ze soukromé výdělečné činnosti na doplatky služebních příjmů a odpočivných platů některých veřejných zaměstnanců. Zákon řeší a odstraňuje nesrovnalosti, které vznikly tím, že po revoluci v květnu 1945 byli ze státní služby odstraněni ti, kdož za okupace se ukázali nehodni státní služby. U některých těchto zaměstnanců jejich odstranění trvalo také několik měsíců, než byli předvolání před očistné komise pro veřejné zaměstnance a než byli očištěni a nastoupili opět do státních služeb. Tito zaměstnanci po dobu své suspense nebo odstranění našli si pravidelné vedlejší, velmi dobře honorované zaměstnání a po očištění a nastoupení do státní služby dostali za všechny měsíce, kdy byli odstranění, vypláceny všechny služební požitky, takže jen litovali, že jejich odstranění netrvalo déle, poněvadž na něm vydělali podstatné částky. Proto osnova zákona spravedlivě odstraňuje křivdy, napáchané na poctivých zaměstnancích, kteří zůstali ve státních službách, tím, že zaměstnanec, kterému vznikl nárok na doplatky za dobu suspense, je povinen přihlásiti všechny příjmy, které měl v době svého odstranění, a to do 60 dnů po úřední výzvě, nebo učinit prohlášení, že žádných vedlejších příjmů neměl. Nevyhoví-li této úřední výzvě do 60 dnů, t. j. nepřízná-li příjmy nebo neučiní-li prohlášení, že žádných příjmů neměl, má se za to, že jeho vedlejší příjem se rovnal příjmu služebnímu, a takový zaměstnanec je povinen vyplacené částky vrátit. Zákon pamatuje také na to, aby zaměstnanci mohli přeplacené částky vrátit případně ve splátkách, které však musí být zaplaceny do tří roků.

Sociálně-politický a zdravotnický výbor s návrhem osnovy projevil jednomyslně souhlas a předkládá jej slavnému Národnímu shromáždění ve víře, že vládní návrh zákona schválí. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Kolář: Nejsou.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 8 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 8 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu. Přistoupíme k projednávání pátého odstavce pořadu, jímž je

5. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 245), jímž se zrušují vyživovací komise zřízené podle zákona o státním příspěvku vyživovacím a přenáší jejich působnost na národní výbory (tisk 253).

Zpravodajem je posl. dr. Kučera. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Kučera: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Předložená osnova zákona tisk 245 zrušuje vyživovací komise zřízené podle zákona o státním příspěvku vyživovacím a přenáší jejich působnost na národní výbory. Rodinám občanů podléhajících branné povinnosti, kteří v čs. branné moci v mobilisaci nebo v určitých případech mimo mobilisaci konají vojenskou službu, náleží podle zákonů č. 530/19 a 120/1921 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků nárok na vyživovací příspěvek. O tom, zda žadatelé mají nárok na vyživovací příspěvek, o jeho poukazování a zastavení rozhodují v českých zemích okresní a zemské vyživovací komise. Ty obstarávají také celou agendu souvisící s vyživovacími příspěvky, jsou veřejnými úřady, které podléhají ministerstvu vnitra, a řízení před nimi jest upraveno zvláštními ustanoveními, obsaženými v zákoně č. 530/1919 Sb.

Rozhodovati o nároku, o výměře příspěvku na výživu, po příp. ustanovovati platebního příjemce, poukazovati a zastavovati příspěvek na výživu je podle dosavadních právních předpisů povolána vyživovací okresní komise, v jejímž obvodu osoba nárok činící má své řádné bydliště v čase, kdy její nárok na podporu vznikl. Jestliže však řádně bydliště osoby nárok činící je mimo československé státní území, tedy uvedená úřední jednání příslušejí zemské vyživovací komisi toho politického správního obvodu, ve kterém má k službě povolaný domovské právo, pokud se týče je nebo by byl povinen k odvodu. V případech, kdy povolený není československým občanem, příslušejí uvedené úřední úkony podle § 7 nařízení z 20. 10. 1919, č. 582 Sb., zemské vyživovací komisi v Praze.

Zemské vyživovací komise jsou evidenčním místem pro vyživovací příspěvky osob k nárokům oprávněných, všech těch ke službě povolaných, kteří v jejich obvodu mají domovské právo, pokud se týče jsou nebo by byli povinni k odvodu. Pro případ, kdy povolaný není československým státním občanem, ustanovuje se evidenčním místem zemská vyživovací komise v Praze.