Vybudovali jsme soustavu národních výborů jako orgánů lidové správy. Dosavadní vyživovací komise vznikly za platností starého administrativního aparátu, který jsme zlikvidovali zavedením soustavy národních výborů. Agenda týkající se vyživovacích příspěvků je částí veřejné správy. Podle § 124 Ústavy 9. května vykonávají národní výbory na území, pro které jsou zvoleny, veřejnou správu ve všech jejích oborech. Po zavedení krajského zřízení bylo tudíž nutno, aby i agenda vyživovacích příspěvků byla nově upravena a aby působnost zvláštních vyživovacích komisí přešla na národní výbory. Převedení působnosti vyživovacích komisí na národní výbory je tudíž v souhlasu s ústavou i s kompetencí vymezenou národním výborům.

Jest ovšem třeba, aby co nejdříve došlo k novému zákonu o vyživovacím příspěvku, který by přihlížel k novému brannému zákonu a k hodnocení vojenské služby v naší lidově demokratické armádě, neboť dosavadní původní předpisy o vyživovacím příspěvku z roku 1919 a 1921 již nedostačují a musejí býti reformovány. I v tomto směru bude podán důkaz, že stát má v lidové demokracii zcela jiný zájem na sociálních poměrech občanů než stát kapitalistický.

Podle navrhované osnovy přechází působnost okresních vyživovacích komisí na okresní národní výbory a působnost zemských vyživovacích komisí na krajské národní výbory. V těch případech, kdy rozhodovala zemská vyživovací komise v Praze, přechází působnost na ústřední národní výbor v Praze. Osnova obsahuje také přechodné ustanovení o pokračování v řízení, zahájeném již před okresní nebo zemskou vyživovací komisí, kdy dlužno rozhodnouti podle dosavadních předpisů. Osnova zákona znamená tedy další zjednodušení veřejné správy.

Doporučuji tudíž jménem ústavně-právního výboru, aby tato vládní osnova tisk 245 byla Národním shromážděním přijata podle předložené zprávy tisk 253, jak ji projednal a schválil ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 16. března 1949. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Kučera: Nejsou.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové. Tím je vyřízen 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání šestého odstavce pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 241), kterým se mění dekret presidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (tisk 254).

Zpravodajem je posl. dr. Langer. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Langer: Paní a pánové!

Podle dekretu presidenta republiky č. 108/45 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku možno zkonfiskovat bez náhrady a bez dalšího - kromě majetku a majetkových práv Německé říše a království Maďarského - též majetek a majetková práva osob fysických nebo právnických německé nebo maďarské národnosti, a to za určitých podmínek. Pokud však jde o majetek a majetková práva osob jiné než německé nebo maďarské národnosti, je možno podle dekretu 108/45 bez náhrady zkonfiskovat majetek a majetková práva osob fysických, jen pokud se provinily ve smyslu dekretu, avšak majetek a majetková práva osob právnických jedině za předpokladu, že budou splněny tyto dvě podmínky: 1. že orgány, zastupující právnickou osobu, postupovaly ve smyslu dekretu závadně, a 2. že tento závažný způsob lze přičísti k vině fysickým osobám, které jsou členy právnických osob nebo jsou jejími kapitálovými účastníky čili podílníky na majetku nebo podniku.

Takováto stylisace dekretu, který počítal s tím, že kapitálovými účastníky právnických osob jsou výhradně osoby fysické, buď znemožňovala, aby vůbec byly zkonfiskovány majetky osob právnických jiné než německé nebo maďarské národnosti, nebo tak zkomplikovala vyřešení některých případů, že dodnes nemohly být projednány s konečnou platností, a proto musely zůstat otevřeny. Dekret 108/45 nepřihlížel prostě ke skutečnosti, že v imperialistickém stadiu kapitalismu ovládá několik finančně silných jedinců nebo skupin pomocí monopolů celý řetěz kapitálových společností tak, že jedna taková kapitálová společnost ovládá jiné, další, a tyto opět další a další jiné společnosti, takže tímto způsobem je možno prostřednictvím poměrně malého kapitálu ovládat obrovské kapitály, a že přitom ovšem nejsou kapitálovými účastníky právnických osob osoby fysické, nýbrž naopak další osoby právnické. Tím se umožňuje zahalovat skutečně odpovědné fysické osoby do závoje anonymity, ačkoliv jde velmi často o cizince nepřátelské lidově demokratickému režimu. Tím se také stále rozšiřuje okruh osob fysických, které by bylo možno činit odpovědnými, až k takovému stavu, že prakticky se vůbec znemožní zjišťovat všechny akcionáře - a to již vzhledem k samé povaze akcií - a tím méně provádět s nimi řízení. A tak se nakonec znemožňuje - v rozporu s právním cítěním lidu a se zájmy republiky - podle dosavadního stavu zkonfiskovat majetek a majetková práva právnických osob jiných než německé nebo maďarské národnosti, i když kolaborovaly s okupanty, i když je podporovaly a prohřešily se proti republice Československé. Po únorovém vítězství lidu nad kapitalistickou reakcí je dosavadní znění § 1 a 2 dekretu č. 108/45 již neudržitelně, ježto znemožňuje náležité realisování a využití vítězství lidu, který v dnešním období přechodu od kapitalismu k socialismu přistoupil k omezovaní a vytlačování zbytků kapitalistických živlů. Tento nežádoucí stav odstraňuje projednávána osnova, která zavádí změny proti dosavadnímu stavu ve dvou směrech: ve směru hmotně právním a ve směru řízení. Ve směru hmotně právním jde jednak o konfiskaci majetku právnických osob jiných než německých nebo maďarských, jednak o náhradu nevinným kapitálovým účastníkům takových právnických osob. Ve směru řízení jde o zjednodušení řízení cestou decentralisace.

První změnou staví se na roveň fysickým osobám v jejich činnosti právnické osoby i jiné než německé nebo maďarské, při čemž se přejímá textace, kterou již zavedl zákon č. 114/48 o úpravě některých poměrů znárodněných dolů.

Druhá změna týká se náhrady nevinným kapitálovým účastníkům právnických osob, jichž majetek byl zkonfiskován pro trestnou činnost ve smyslu dekretu č. 108/45. Osnova upravuje přesněji otázku, za jakých podmínek přísluší náhrada. Podle osnovy je předpokladem poskytnutí takové náhrady, že: 1. jde o fysické osoby, které nespadají pod ustanovení § 1, odst. 1 dekretu, 2. že jim nelze přičítat závadnou činnost a chování příslušné právnické osoby, ani zanedbání přiměřené opatrnosti při určení její správy nebo dozoru na ni, 3. že nejednají ani přímo, ani nepřímo v zájmu osob, na něž se vztahuje § 1, odst. 1 dekretu.

Přitom spočívá důkazní břemeno na osobě, která uplatňuje nárok. I zde se používá existující již textace zákona č. 114/48. Poslední změna týká se řízení, které se zjednodušuje tím, že se vypouštějí z dekretu č. 108/45 v odstavci 4, § 1 ustanovení věty čtvrté a páté. Tím se odnímá možnost orgánům, nadřízeným okresním národním výborům, aby převzaly vedení řízení o konfiskaci nepřátelského majetku a rozhodovaly samy ve věci v prvé stolici místo okresních národních výborů. V důsledku toho odpadá také možnost, aby v odvolacím řízení rozhodovalo ve II. stolici ministerstvo vnitra. Tato změna je v zájmu decentralisace veřejné správy a přispívá podstatně ke zjednodušení kompetenčních předpisů. Je to služba veřejnosti, ježto přispívá k jasnosti a srozumitelnosti předpisů a tím i k jejich zlidovění.

Navrhují jménem výboru ústavně-právního, který projednal osnovu ve své schůzí dne 16. března 1949, aby Národní shromáždění schválilo osnovu ve znění předloženém v tisku č. 254. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Langer: Není jich.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové.

Tím je vyřízen 6. odstavec pořadu.

Budeme projednávat sedmý odstavec pořadu, jímž je

7. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 244) o zrušení sirotčích pokladen (tisk 252).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr. Skála. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Skála: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o zrušení sirotčích pokladen tisk č. 244 vychází z faktu, že sirotčí pokladny jsou již dnes vlastně přežitkem. Jejich účelem v minulosti bylo umožnit bezpečně uložení hotovostí poručenců a opatrovanců na slušný úrok. Avšak již během 19. století, když došlo k rozvoji peněžnictví a později i k úpravě řádných revisí, stávala se funkce sirotčích pokladen méně důležitou. Po vydání zákona č. 181/48 o organisaci peněžnictví, podle něhož za vklady u ústavů lidového peněžnictví ručí stát, je možno přikročit k likvidaci sirotčích pokladen. Tyto pokladny budou rušeny postupně, neboť je nutno jejich aktiva, zejména hypotéky a cenné papíry, nejprve realisovat a rovněž je nutno rekonstruovat účetní stavy některých pokladen, které byly poškozeny válečnými událostmi. Předpokládá se, že sirotčí pokladny budou zrušeny do konce r. 1955.

Ústavně-právní výbor projednal tento vládní návrh zákona o zrušení sirotčích pokladen ve své schůzi dne 16. března 1949 a doporučuje jej slavnému Národnímu shromáždění k přijetí ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Zpravodajem za výbor rozpočtový je posl. Leflerová. Dávám jí slovo.

Zpravodaj posl. Leflerová: Paní a pánové!

Předložená osnova zákona tisk 244 provádí opatření k likvidaci a dále zcela ruší sirotčí pokladny, které existují již od r. 1859 a jsou tedy zařízením již velmi zastaralým.

Účelem sirotčích pokladen bylo zajistit hotovosti sirotků u soudu, který v době plnoletosti jim vracel tuto hotovost zpět. Tato formálně právní jistota jevila se však v praxi tak, že sirotek dostal sice vyplacenou uloženou částku, ale všechna léta až do jeho plnoletosti používal kapitalistický řád jeho peněz ve formě zápůjček, na př. upsání válečné půjčky ze sirotčích pokladen, k upevnění svého vykořisťovatelského řádu, a tak zpravidla malá částka, která byla do sirotčí pokladny vložena, byla po vyplacení znovu kapitalismem pohlcena, na př. v době nezaměstnanosti.

V době okupace zákonem č. 423/42 se přistoupilo již k přípravě likvidace sirotčích pokladen, takže od r. 1943 přestaly sirotčí pokladny přijímat hotovosti sirotků. Hospodaření za okupace projevuje se však v tom, že dnes máme v sirotčích pokladnách říšskoněmecké papíry, které pozbyly svou hodnotu, v ceně 2,062.400 marek. Mimo to hypotekární pohledávky, zvláště na Těšínsku, jsou znehodnoceny tím, že nemovitosti byly německými okupanty zničeny. Náš lidově demokratický stát však své zákony nejen dává, nýbrž i důsledně provádí, a proto byla zákonem č. 193/46 převzata tato pozůstalost po kapitalismu a okupaci, aby mohla být uvedena do patřičného hospodářského pořádku.

Organisaci lidového peněžnictví, kdy za vklady lidových peněžních ústavů ručí stát, stát lidově demokratický, který veškeré hodnoty vytvořené pracujícím člověkem dává jemu zpět, je dnes umožněno, aby hodnoty sirotků byly napříště ukládány toliko v peněžních ústavech, neboť peněžní ústavy v lidově demokratickém státě jsou samy o sobě jistotou. Není proto třeba dnes dávat peníze do sirotčích pokladen, lidové peněžnictví dává nám dnes větší jistotu než sirotčí pokladny za kapitalismu. Proto přistupujeme k jejich likvidaci a tím odstraníme nepohyblivé zařízení sirotčích pokladen.

Pro zjednodušení agendy budou sirotčí pokladny slučovány v rámci krajského zřízení. 177 sirotčích pokladen má svá aktiva v cenných papírech v hodnotě 57,316.000 Kčs, hypotekární zápůjčky v ceně asi 86 mil. Kčs a úsporně vklady a hotovosti v ceně asi 38,800.000 Kčs. Pasiva sirotčích pokladen tvoří pohledávky sirotků v částce 189,199.000 Kčs a říšskoněmecké papíry 2,062.400 marek.

Vydatnou pomocí při zjednodušení celého likvidačního chodu, který se nám jeví v přednesených číslech, bude již zřízený Soustředěný reservní fond sirotčích pokladen, který je spravován účtárnou ministerstva spravedlnosti. Tento fond vznikl v důsledku zákona č. 319/48 o zlidovění soudnictví, když byly zrušeny zemské soudy v Praze a v Brně. Soustředěný reservní fond obstará zejména postupné převzetí jednotlivých reservních fondů, dále soustředění a realisace cenných papírů sirotčích pokladen a tím zajistí účelné disponování hotovostí, potřebných k odbavování sirotků.

Od r. 1950 ruší se roční podpora z těchto reservních fondů na účely péče o mládež a jejich hodnota se určuje do státní pokladny. Tento vládní návrh zákona nevyžádá si finančního zatížení státní pokladny, naopak celkový stav čistých reservních fondů v částce kolem 30 mil. Kčs bude v ročních kvotách podle dohody ministra spravedlnosti s ministrem financí odváděn do státní pokladny a tím bude našim dětem vrácen ve formě sociálního zabezpečení. Zde vidíme jasně sociální politiku lidově demokratického státu, který nezastírá jen formální nedostatky, neřeší je charitativně, ale velkoryse tím, že zabezpečuje naše děti po všech stránkách jejich potřeb a děti lidově demokratického státu stávají se dětmi celého národa.

Rozpočtový výbor projednal na své schůzí dne 16. března 1949 tento vládní návrh zákona a doporučuje Národnímu shromáždění jeho přijetí. (Potlesk.)