Příští vydavatelské činnosti chceme však splatit velký dluh vůči naší vlastní české a slovenské literatuře. Chceme napravit to, co dělala československá buržoasie, když místo naší vlastní dobré literatury podporovala pochybnou cizí tvorbu a když z celého světa u padajícího kapitalismu k nám importovala všelijaký literární brak a otravný jed. Vzpomeňme si, jak československá buržoasie v odrodilosti vychvalovala všechno cizí, všechno západnické, francouzské, anglické a americké a jak v duchu protivlasteneckého kosmopolitismu postupně zatlačovala, snižovala a nakonec urážela naši vlastní národní kulturu, naši národní literaturu. (Potlesk.) A přece díla Boženy Němcové, Jana Nerudy, Aloise Jiráska, Petra Bezruče, a díla Hviezdoslavova a ostatních našich básníků a spisovatelů, mrtvých i živých, musí nám býti tisíckráte dražší a milejší než všechny pochybné plody cizí západní produkce. (Potlesk.)

Ano, máme spisovatele, na něž můžeme býti hrdi, my Češi a Slováci, neboť jejich díla jsou prodchnuta výrazným duchem pokrokovým, demokratickým, revolučně lidovým a i socialistickým. Jsme povinni teprve náležitě zhodnotit slovesný umělecký poklad našich národních klasiků, a kdybychom v nové vydavatelské činnosti neudělali pro počátek nic jiného, než že bychom vydávali klasická díla naší národní literatury, naší české a slovenské literatury, udělali bychom mnoho pro nové duševní a mravní povznesení našeho lidu a pro jeho vzdělání, pro vzdělání a výchovu zvláště naší mládeže. A při této příležitosti musíme vzdát nejoddanější díky presidentu republiky Klementu Gottwaldovi (Potlesk.), který se postavil v čelo akce pro vydání spisů Aloise Jiráska a v čelo hviezdoslavovské akce pro vydání spisů slovenských národních klasiků. Jak ohromný zájem se projevuje v nejširších masách lidu o jiráskovskou a hviezdoslavovskou edici, stejně jako o edici naší národní knihovny!

Zatím co reakční emigranti v zahraničí lžou o poklesu zájmu o četbu v naší zemi, hlásí se nám ne desetitisíce, ale statisíce pracujících lidí k subskripci na díla našich národních klasiků. Mohli bychom vydávat miliony výtisků nových knih a ještě by to nestačilo k ukojení vskutku dychtivé touhy našich pracujících po vzdělání. My si však klademe za úkol ukojit tuto touhu postupně, podle daných možností, tím, že se budeme starat o plánovité řízení ediční činnosti v celém státě, umožnit co nejvýkonnější vydavatelskou činnost.

Při úsporném hospodaření papírem se budeme starat, aby v co největším nákladu mohla vycházet literatura marxisticko-leninská, aby byly natištěny všechny potřebné nové učebnice pro naše školy, aby byla vydávána literatura technická a vědecká, aby spolu s edicemi Jiráska, Hviezdoslava a národní knihovny byla vydávána další díla naší původní tvorby, zvláště tvorby nové, aby pak své místo v přednostních edicích měla tvorba sovětská, tvorba lidově demokratických zemí, revoluční tvorba ostatních zemí a aby nadto ještě zbyl papír i pro jiné hodnotné knihy.

Při plánovitém řízení vydavatelské činnosti se chceme opírat o novou organisaci našeho znárodněného polygrafického průmyslu. Je známo, že v cizím rozhlasu jsou šířeny různé smyšlenky o stavu našeho polygrafického průmyslu. Ve skutečnosti je tomu však tak, že je nyní v proudu veliké reorganisační dílo, týkající se jednak nové organisace znárodněného polygrafického průmyslu, jednak i nové organisace vydavatelské činnosti. Ovšem že přechodně jsou s tímto reorganisačním dílem spojeny určité otázky i obtíže. Avšak jíž brzy bude stanovena nová organisace znárodněného polygrafického průmyslu, a na podkladě předloženého vydavatelského zákona nabude pevné podoby i nová organisace vydavatelské činnosti. Chci přitom zdůraznit, že máme velký zájem na tom, aby byla plně udržena a nadále zhodnocena vyspělost a mimořádná kapacita našeho polygrafického průmyslu. Má se to dít nejen tištěním knih, nýbrž i vydáváním jiných publikací, reprodukcí malířských děl a posléze i novou organisací při vydávání hudebnin. Naším plánem je zřídit zvláštní výtvarnické nakladatelství při Svazu čs. výtvarníků a zřídit samostatné hudební nakladatelství, které by se pod vedením Svazu čs. hudebních skladatelů staralo o vydávání hudebnin všech druhů a o nototisk nejen pro naši potřebu, nýbrž i pro potřebu ostatních zemí. Chceme, aby náš vyspělý polygrafický průmysl mohl plnit důležitou pomocnou službu i pro ostatní země lidově demokratické, a je naším ideálem, aby se Československo stalo základnou vydavatelské a tiskárenské činnosti v tomto širokém měřítku, aby i tak hrálo svou významnou úlohu ve společném vývoji zemí v oné oblasti, která představuje nový svět, svět socialismu.

Tyto nadějné a radostné perspektivy spojujeme s novým rozvojem vydavatelské činnosti, k němuž dává základ předložený vydavatelský zákon. Ministerstvo informací a osvěty, jak už bylo řečeno, dostává v něm za úkol řídit nejen veškeré vydávání knih, hudebnin a jiných publikací, nýbrž řídit i veškeré jejich rozšiřování. V rámci distribuce kulturních hodnot, která patří k naší působnosti, připadá ministerstvu informací a osvěty uskutečnit nyní zásadu kultury pro lid i v tom smyslu, že také knihy a jiné neperiodické publikace budou co nejvíce šířeny v masách pracujícího lidu, že nově vydávané knihy budou určeny a vyhrazeny pro veřejné lidové knihovny, pro závodní knihovny, pro Gottwaldovy knihovny, pro knihovny v městech i na vesnicích, pro knihovny mládeže, knihovny školní, vojenské atd.

Pokud jde o rozšiřování knih, je velmi důležité ono ustanovení zákona, v němž se praví, že k rozšiřování neperiodických publikací kulturně-politického významu není třeba vůbec žádného zvláštního oprávnění. O tom pak, která publikace má kulturně-politický význam, rozhoduje ministerstvo informaci a osvěty. Je to velmi významné uvolnění v rozšiřování knih, stejné jako se rozšiřování knih uvolňuje tím, že napříště budou míti oprávnění kolektivní vydavatelé knih zároveň i právo knihy sami šířit.

Co se týče knihkupců, budou napříště krajské národní výbory udělovat knihkupecká oprávnění k rozšiřování knih, a knihkupci dosavadní, jimž bude ponechána koncese, i knihkupci budoucí, noví, stanou se fakticky distributory knih, distributory, řídícími si potřebami šíření osvěty a kultury.

A tak, paní a pánové, vidíte, že zákon o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací zajišťuje plnou souhru všech činitelů, jež mají působit k novému rozmachu publikační činnosti, aby bylo právě učiněno zadost oněm vyšším zájmům, zájmům kulturním, výchovným a vzdělávacím.

Vážená sněmovno, paní a pánové! Předložený návrh zákona o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací je beze sporu mimořádně významným legislativním aktem a vy jste povoláni, paní a pánové, o tomto významném zákonu dnes hlasovat. V zahraničním, západním rozhlase se kdosi pokrytecky pozastavoval nad tím, že prý jsem já na sjezdu Svazu československých spisovatelů již předem ohlásil schválení tohoto zákona na dnešní den, na den 24. března, a to za předsednictví pana předsedy Národního shromáždění dr. Oldřicha Johna. Jak prý jsem to mohl předem vědět a že prý je to také doklad toho, jak všechno se u nás nyní děje na rozkaz. Ano, tak ubohých a směšných argumentů se chytají už reakční pomlouvači, naši nepřátelé.

Myslím, že předložený návrh zákona bude dnes, 24. března, v tomto slavném domě zajisté manifestačně schválen, neboť není zákona, jenž by tak plně uzrál k svému uskutečnění jako tento zákon, není zákona, jenž by měl tak bezvýhradnou a plnou podporu všeho lidu, jako tento zákon, a není zákona, při němž by si toto slavné Národní shromáždění bylo vědomo tak jistě a plně vůle lidu, jako je tomu u tohoto zákona.

Nechť proto Národní shromáždění přistoupí k hlasování o tomto zákonu s vědomím, že schvaluje zákon, který je hrdým důkazem revolučních změn v naší zemi, že schvaluje zákon, který je důkazem toho, že před námi je nová epocha vzestupu naší vzdělanosti, že schvaluje zákon, který je důkazem toho, že tak jako v naší zemi, zemi Komenského, byla vzdělanost vždycky cestou k pokroku, že cestou vzdělání a cestou stále vyšší kultury půjdeme u nás v Československu i k socialismu a ke komunismu. (Potlesk.) Je to cesta, na které je nám příkladem veliký Sovětský svaz, vedený generalissimem Stalinem (Potlesk.), a je to cesta, po které nás do krásné a šťastné budoucnosti vede náš milovaný president, president Československé republiky, soudruh Klement Gottwald. (Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Řečníky jsou posl. Drda, Čaplovič, Šafařík, dr. Trávníček a Podborský.

Dávám slovo panu posl. Drdovi.

Posl. Drda (uvítán potleskem): Paní a pánové!

Dnešní den, v němž Národní shromáždění projednává vládní návrh zákona o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací, je pro celou československou kulturu ne nevýznamným svátkem. Naše nepřestajné úsilí, abychom obšťastňujícím jasem naší národní kultury prosvětlili a obohatili život všeho pracujícího lidu a abychom naši krásnou vlast proměnili opravdu v utěšený zemský ráj, dostává v tomto významném zákonu velikou kulturně politickou zbraň a nástroj. Jak opravdově, pronikavě a důsledně řeší naši ústavní a vládní činitelé základní otázky našeho kulturního rozmachu a rozvoje, to ukázala už celá řada kulturních zákonů, počínaje zákonem o jednotné škole i o divadle jako statku národním (Předsednictví převzal místopředseda David.)

Před únorem jsme o každý z nich museli svádět tvrdý boj se záškodnickou reakcí, která v rozvoji národní kultury viděla nebezpečného nepřítele svých tmářských snah a v neustálém zvedání kulturní úrovně našich bratrských národů nepřekonatelnou překážku svých nepočestných úmyslů. Po únoru se každý z těchto kulturních zákonů stává jasnou perlou ve vítězném diadému naší lidové demokracie, směřující rozhodným krokem k socialismu. Navazujeme v tom na nejčistší tradici našich národních dějin: tak jako byla česká a slovenská kultura mocným nástrojem našeho národního probuzení, mohutným podněcovatelem národní vůle a sebevědomí, stane se i v budoucnu jedním z významných činitelů našeho socialistického rozkvětu, stane se životodárným sluncem našich socialistických zítřků. Promyšlený způsob, jímž jsou už dnes připravovány všechny podmínky a nástroje nezadržitelného a strhujícího kulturního rozmachu naší vlasti a našich národů, vyzařuje svým jasným příkladem i k těm národům, jejichž režimy jsou nepřáteli svého lidu i kultury: francouzští, angličtí, belgičtí, holandští i skandinávští kulturní pracovníci, kteří měli při návštěvě naší vlasti možnost poznat naše cílevědomé kulturně-politické úsilí i jeho první přesvědčivé plody, vyjadřují se s obdivem a s upřímnou úctou o lidově demokratickém Československu a jeho kulturní politice a odnášejí si domů názorné poučení, jak lidově demokraticky, k socialismu mířící řád uvolňuje, podporuje a organisuje tvůrčí síly i v oblasti kulturní.

I dnešní zákon, o němž věřím, že bude spontánně a nadšeně přijat Národním shromážděním, patří k základním kamenům naší kulturní politiky. Jím se konečně česká i slovenská kniha beze zbytku stává kulturním statkem našich národů a přestává být předmětem kupčení, spekulace a výdělkářství v rukou soukromých podnikatelů. Nový zákon nám dává všecky předpoklady a podmínky k tomu, abychom skoncovali s literárním brakem všeho druhu, abychom učinili přítrž otravování duší našeho lidu, zneužívání a vykořisťování jeho kulturní dychtivosti, abychom odzvonili zmetkům a odstranili reakční hnilobu a plíseň, tak často skrytě vegetující na stránkách potištěného papíru.

Na druhé straně pak je signálem k velkorysému plánovaní v oblasti naší knižní kultury, neboť nám umožní soustředit všecky síly i prostředky k podpoře opravdového a čistého rozkvětu naší národní slovesnosti i živého proudění mezi kulturou naší a slavnou kulturou sovětskou, významnými kulturami ostatních lidových demokracií a samozřejmě i k prohloubení styku a poznávání všech pokrokových děl a autorů celého světa. Národní ediční rada česká i Národní ediční rada slovenská, spojené v Ústřední ediční radě a složené z nejvýznamnějších kulturních pracovníku, se podle tohoto zákona stanou orgánem naší knižní kultury, která na stránkách příštích česky a slovensky tištěných knížek přinese našemu lidu jak opravdové bohatství světových i našich klasiků, tak i všecky vynikající kladné hodnoty tvorby moderní.

Není už, myslím, třeba přinášet nové důkazy a nová svědectví o tom, jak byla vykořisťována a zneužívána kniha v rukou soukromých podnikatelů. Pomineme-li všecky hříchy staré, stačí nám, podíváme-li se na údobí mezi lety 1945 a 1948, v kterém už bezesporně byla dána soukromým podnikatelům možnost, aby osvědčili svou kulturnost při vydávání knih. Mohl bych tu vypočíst víc než sedmero smrtelných hříchů, jichž se proti naší knižní kultuře, naší slovesnosti a konec konců proti národnímu zdraví vůbec dopustili. Ale podívejme se aspoň na těch sedm:

1. Bezostyšně pokračovali ve starém vykořisťování našich národních klasiků, hřešíce na oblíbenost některých děl v národě. Boženy Němcové Babička, Erbenova Kytice, Máchův Máj a jiná autorsky nechráněná díla byla libovolně, často i na černo vydávána jednak v nedůstojných, hanebně vypravených a nepečlivých otiscích a nehorázně označována jako vydání "lidová", jednak byla táž díla na druhý způsob vykořisťována v horentně drahých, nevkusných, zdánlivě "bibliofilských" úpravách, hřešících na lidskou hloupost.

2. V úseku literatury dětské a literatury pro mládež stejné kořistnické choutky napáchaly mnoho škod úmyslným a nestydatým předražováním knih mnohdy tupého obsahu a kýčařských obrázků, jejichž vnější honosnost z nich měla udělat drahé předvánoční dárkové zboží. Každá hloupost, každý sentimentální a slaboduchý výtvor nemohoucích pisatelů byl nakladatelům dobrý, jestliže jej bylo možno "obléknout" okázalým způsobem a před vánocemi po dvou, po třech i více stovkách zpeněžit. Laciná a dobře vypravená dětská kniha s hodnotným obsahem byla u soukromých nakladatelů vzácnější než příslovečná bílá vrána.

3. Byl neustále vydáván brak všeho druhu od hloupých, povrchních a polopornografických bestsellerů až po všelijaké snáře, učebnice grafologie a podobně.

4. Byla prováděna skrytá, ale důkladná sabotáž děl sovětské literatury i jiných pokrokových autorů. Pro mnohé soukromé nakladatele tyto pokrokové, nám blízké a u nás milované literatury jako by ani neexistovaly; jiní chytráci vydali tu a tam sovětského autora tak říkajíc jako alibi, ale vytištěné knihy nechali ležet ve skladech, distribuci zdržovali a sabotovali, aby mohli prohlásit, že je to neprodejný "ležák".

5. Vědomě byly vydávány a pašovány na trh romány s protisovětskou, protidemokratickou a protihumanistickou tendencí, knihy destruktivní, cynické, matoucí čtenáře a zavlékající k nám hnilobu a rozklad měšťáckých literatur.

6. Zejména v oblasti literatury naučné a vědecké byly pod rouškou vědeckého zájmu a dokumentace vydávány a rozšiřovány mnohé pseudovědecké, idealistické i jinak zpátečnické názory, protisovětské, protimarxistické a protidemokratické polemiky, přímo ohrožující zdravý rozvoj naší vědy, a konečně

7. byl vědomě udržován a zmnožován chaos na našem knižním trhu nedovoleným přetiskováním, vydáváním na černo, zatajováním papíru a spekulace s nim a vyvoláváním nálad, jako by lidová demokracie nepřála kulturnímu rozvoji, jako by se lid odvracel a nezajímal o knihy a jako by nastávala vleklá krise na knižním trhu.

I kdyby nový zákon neznamenal nic jiného, než jenom potlačení těchto nešvarů, musel by jej každý kulturní pracovník přivítat s ulehčením a radostí. Ale my vidíme především jeho mocný účin positivní. Nový zákon je nám základnou pro organické, cílevědomé a košaté rozvíjení plánu také v této oblasti kulturní, a velkou podporou příštího rozvoje českého i slovenského písemnictví.

Rok hluboké proměny a ničím nezadržitelného rozmachu, jak jsme jej prožili od února 1948, skoncoval navždycky s ovzduším mravní lhostejnosti a indiferentnosti, která přežívala ze starých, špatných časů. Nový hospodář naší vlasti, pracující lid, vyburcoval v sobě všecky tvořivé i mravní aktivity, všecky dobré ctnosti a všecku opravdovost, všecky dovednosti a všecko zapálení a odhodlání, aby z naší země vybudoval svůj opravdový, trvalý a šťastný domov, aby socialistickou výstavbou uskutečnil dávná slova touhy po opravdovém zemském ráji. Už za jeden jedinký rok po tom, co bylo únorem naplněno opravdové osvobození a rozvázány všecky tvořivé síly lidu, dozrává první radostné ovoce této svobody. Zvedá se očividně množství materiálních hodnot, vytvářených pracujícím lidem pro obecné dobro, naše země se nepřestajně a po všech stránkách kultivuje, život krásní pod pracujícíma rukama, nová velká díla výstavby rostou den za dnem. A ruku v ruce s těmito radostnými skutečnostmi roste v lidech nové sebevědomí, nový altruismus, zvedají se noví, dotud neznámí hrdinové práce, rozvíjejí se nové talenty a dovednosti, zdvihá se nová, nebývalá lačnost po vědění, znásobuje se kulturní dychtivost mezi dělníky, rolníky, mezi mládeží z měst i vesnice, mezi starými i mladými. Ničemu víc se naše vlast v těchto dnech nepodobá než jediné obrovské škole, jedinému velikému učilišti, v němž statisíce hlav dychtivě touží po vědění a poznávání stále větším, důkladnějším a pronikavějším. Věru, že už není daleko den, kdy umělecká i naučná knížka bude v rukou českého a slovenského člověka tak obvyklou věcí denní potřeby, jako je lžíce.

Zmobilisovat všecky prostředky a hodnoty, nasycovat správně tuto kulturní dychtivost a ještě ji rozněcovat neustálým přínosem hodnot nových, to je slavný úkol, který stojí před plánovateli rozvoje naší knižní kultury. V otázce kulturního dědictví máme nebývale jasno. Sám president republiky moudrým a jasnozřivým gestem ukázal na živý smysl díla Jiráskova i Hviezdoslavova a podtrhl význam kladných a pokrokových tradic v naší národní kultuře. Naší klasikové, jejichž dílo je v souzvuku s ušlechtilými tradicemi našeho národního vývoje, se dožijí slavné a nebývalé renesance, ke které už ministerstvo informací a osvěty "Národní knihovnou" položilo dobrý základ. A stejně i klasiky světové budeme u nás vítat jako všechno velké a pokrokové, všechno kladné a tvořivé, neboť tito klasikové, třeba od nás oddělení staletími a hranicemi, stojí na naší straně světa.