Ale ani před světovou literaturou naší doby se nebudeme uzavírat. Naopak otevřeme zeširoka dveře literatuře bojovné, pokrokové, i v plánování naší kultury postavíme proti hloupému, falešnému a podvodnému kosmopolitismu, representovanému americkými krváky a konfekčními polopornografiemi, representovanému existencialismem pana Sartra, bojovný a činorodý internacionalismus té literatury, která zápasí o lepší zítřek člověka a světa. Bude to velkou posilou pro pokrokové spisovatele ze zemí dosud nesvobodných, uvidí-li, jak náš svobodný lid s úctou a láskou otvírá jejich knížky, bojující o tytéž pokrokové ideály, které nás vedou na naší cestě k socialismu.

O tom, s jakou láskou, pečlivostí a s jakou vůlí učit se od svých starších a zkušených bratří budeme vydávat literaturu sovětskou, i našemu lidu srdečně blízkou, i naším lidem srdečně milovanou, jak často se budeme obracet k bratrské literatuře polské, k dílům pokrokových literatur bulharské, maďarské, rumunské, není, myslím, třeba dále mluvit. Sovětské písemnictví svou vysokou ideovostí, svým zapáleným socialistickým vlastenectvím i svým opravdovým humanismem zůstává nejzářivější metou nejen pro českého a slovenského čtenáře, ale i pro celé naše písemnictví.

Zejména však pro naši původní tvorbu domácí nastává nová, radostná epocha. Chtěl bych s tohoto místa upřímně poděkovat ministru informací a osvěty i všem ostatním vládním, ústavním i úředním činitelům, kteří se podíleli na vytvoření tohoto zákona, jménem celé spisovatelské obce, jménem Svazu československých spisovatelů. Naplnily se jím všecky předpoklady pro nebývalý rozmach obojího našeho písemnictví. Nedávnému spisovatelskému sjezdu, jemuž bylo Národní shromáždění laskavým hostitelem, vzkázal pan president ve svém poselství:

Nastal čas, začít i v naší literatuře novou kapitolu, nadepsanou: Od slov k činům. I tu máme již zřejmé jisté počátky, i tu se již rozběhly první praménky. Ale potřebujeme celý mohutný proud, celý bouřlivý příval nového, ideově bojovného, zapalujícího umění. Náš lid přímo žízní po takovémto umění, které by mohl zvát svým.

Tato moudrá učitelská slova osobně zavazují každého českého a slovenského spisovatele. Dnešním zákonem se navršily zdárné podmínky pro novou literární tvorbu, pro rozmach české a slovenské knihy. Žijeme v nové skutečnosti, která nás radostně zjitřuje, stojí před námi nový člověk, jenž bude hrdinou i čtenářem nového umění, naplňuje nás radostný pocit života, jenž posiluje slabé, upevňuje kolísající a ještě více zoceluje rozhodné. Nikdy nestála před českým a slovenským spisovatelem tak mohutná a strhující tematika, tolik živých hrdinů, tak jasné a přesvědčivé perspektivy. Nikdy život sám nebyl tak heroickou a dojímavou básní, v jakou se rozvíjí dnes. A nikdy nečekalo odměnou za nová literární díla tolik lásky, úcty a vážnosti, kolik jí pro své básníky má nachystáno náš pracující lid.

Jen jedno přitom musíme mít my spisovatelé na mysli: že naší první povinností, kterou jsme zavázáni svému lidu, je aktivní, tvořivá účast na výstavbě socialismu, že novou občanskou a mravní legitimací českého a slovenského spisovatele, jenž chce byt hoden účastí na velkém tvůrčím díle svého lidu, budou jen a jen jeho nové knihy, nové verše, nové divadelní hry či filmové náměty, ztvárňující novou československou skutečnost, zachycující a vyzdvihující nové hrdinství našeho lidu, jeho boj a vzmach k radostné budoucnosti, jeho houževnaté tvůrčí úsilí. A jen u toho budeme napříště ctít svrchované literární mistrovství, kdo se bude umět na křídlech své obrazivosti zvednout nad denní tok přítomného života a nebojácnýma i láskyplnýma očima pronikavě pohlédnout do budoucnosti, vydat pravdivé svědectví o jejích radostných perspektivách, budit a učit a inspirovat český a slovenský lid, rozplameňovat jeho lásku a zakalovat jeho nenávist k nepřátelům a škůdcům.

A ještě jednu poznámku mi dovolte nakonec: včera jsme na těchto místech nadšeně přijali nový branný zákon lidově demokratické republiky Československé. Zítra bude v New Yorku zahájen mírový kongres amerických kulturních pracovníků, na který jsme i my vyslali své delegáty. Náš dnešní zákon, jenž bude dobrým tmelem do hráze naší mírové výstavby, je v úzké souvislosti s oběma těmito fakty. Neboť jestliže vytvoříme silnou, sebevědomí našeho lidu pozdvihující a myšlence světového pokroku oddanou literaturu, posílíme tím naši uvědomělou brannost, posílíme i nedělitelný světový mír.

Mnozí z amerických pokrokových kulturních pracovníků, bojujících proti americkému imperialismu a nastupujícímu wallstreetovému fašismu, posílají mírovému kongresu své pozdravy z vězení či vyhnanství. Skutečnost, že československý spisovatel může mírovému kongresu poslat upřímný pozdrav s parlamentní tribuny za srdečného souhlasu celého zákonodárného sboru, mluví i za mořem jasnou řečí. (Potlesk.) Pozdravuji u příležitosti našeho významného kulturního zákona všecky pokrokové spisovatele a kulturní pracovníky na new-yorském kongresu, pozdravuji všecky statečné síly, organisující boj za světový mír, jehož nejmocnější záštitou a hrází je mateřská země socialistické skutečnosti, slavný Sovětský svaz, i generalissimus světového míru a pokroku, Josef Vissarionovič Stalin. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Slovo má posl. Čaplovič.

Posl. Čaplovič: Vážené panie a pánovia!

Vládny návrh zákona o vydávaní a rozširovaní kníh, hudobnín a iných neperiodických publikácií je významným doplnkom kultúrnych zákonov doteraz odhlasovaných našou snemovňou, ktorý vhodne zapadá do veľkorysej Hviezdoslavovej akcie, prebiehajúcej z podnetu pána prezidenta republiky Klementa Gottwalda ako i nedávneho sjazdu československých spisovateľov. Po poštátnení divadla, filmu a rozhlasu, dôležitých to výchovných a poučných činiteľov, prichádza rad i na vydávanie a rozširovanie kníh, hudobnín a iných neperiodických publikácií, z vydávania ktorých vyraďuje sa súkromno-kapitalistický živel. Výhradné právo nielen plánovať vydavateľskú činnosť, ale i spravovať ju má Ministerstvo, poťažne Povereníctvo informácii a osvety, ktoré oprávnenie môže udeliť kultúrnym organizáciám a inštitúciám zahrnutým do § 3, bod 1-6. Odteraz budeme nielen plánovať, ale i spravovať celú našu vydavateľskú činnosť z jedného centra, aby sme tak ako na poli hospodárstva i na poli kultúry plánovaním a spravovaním vytvorili predpoklady stupňujúceho sa kultúrneho rozmachu, aby vo vydavateľskej činnosti bolo rozhodujúcim hľadisko kultúrnej potreby a kultúrnych záujmov najširších vrstiev pracujúcich, a nie ako doteraz zisk a triedny záujem buržoáznokapitalistický.

Potrebu plánovať a spravovať vydavateľskú činnosť vynucuje si aj fakt, ako na to upozornil pán prezident Gottwald, že u nás dnes nie dopyt, nie záujem širokej čitateľskej obce, ale výrobná kapacita našich papierní rozhoduje o našom vydavateľskom programe. Ale fakt tento nie je, ako sme už spomenuli, hlavným motívom vydania spomenutého zákona; cieľom jeho je vniesť poriadok do vydávania kníh, hudobnín, výtvarných reprodukcií a vôbec neperiodickej tlače, znemožniť, aby v čase nášho socialistického budovateľského úsilia otravovaná bola duša pracujúceho človeka - a o toho nám dnes ide - myšlienkami antidemokratickými a antihumanistickými, aby bol na úkor životného optimizmu, ku ktorému nás oprávňuje nielen perspektíva blízkej budúcnosti, ale aj výsledky dosiahnuté na poli hospodárskom, sociálnom a kultúrnom, šírený životný pesimizmus alebo obdiv pre buržoáznokapitalistický systém. Naopak chceme, aby kniha stála v službách nášho veľkého socialistického budovateľského úsilia, aby šírila radosť z novej práce, zo socialistického súťaženia, zo zvýšenia produktivity práce, aby pozornosť pracujúceho človeka neodvádzala od súčasnosti a jej problémov, ale aby ich pomáhala riešiť a prekonávať, kresliac radostný život budúcnosti, socializmu, za ktorý hodno nielen pracovať, ale aj bojovať a žertvovať.

Kniha bola vždy dôležitým kultúrnym činiteľom a hrala vždy dôležitú úlohu v živote našich národov. Od XV. storočia, od čias vynájdenia kníhtlače, bola kniha šíriteľom pokroku, otvárala nové obzory, spájala nás s celým kultúrnym svetom reprezentujúc nás i prinášajúc smelé myšlienky prestavby ľudskej spoločnosti, z ktorých vyrástla myšlienka socializmu. V časoch národného obrodenia kniha pomáhala nielen národ národne uvedomiť a tým stmeliť v jeden celok, ale ukazovala i na ľud ako základ každého štátu, prosperita ktorého má byť jeho vedúcou myšlienkou. Kniha myšlienkou vlastenectva zapaľovala srdce pre prácu za vlasť a národ, aby si - po dosiahnutí týchto úloh - stavala ciele vyššie, vznešenejšie: myšlienky -všeľudské, humanistické a pacifistické. Realistickými zábermi a sociálnou tematikou ukazovala kniha na biedu a nedostatok ako logický následok nemravného a neľudského kapitalistického vykorisťovateľského systému, z ktorého vedie jediná cesta do spravodlivého spoločenského poriadku, cesta k socializmu.

No, popri týchto kladných, vznešených myšlienkach kniha stála i v službách protipokrokových, odnárodňovacích, úzkoprsé nacionalizačne šovinistických, v službách vojnového podpaľačstva a ideológie buržoázno- kapitalistickej, a tak vedomie práve tohto faktu, táto dvojitá jej úloha núti nás nepripustiť otravovanie duší a podomielanie zdravých základov, nepripustiť vydávať to, čo by brzdilo a hatilo naše úsilie o nové, spravodlivejšie spoločenské usporiadanie sveta, o socialistické Československo.

Hoci ide o plánované a spravované vydávanie kníh, hudobnín, výtvarných reprodukcií a neperiodickej tlače, netreba mať obavy z obmedzenia slobody ducha a vedeckého bádania, naopak práve ľudovodemokratický režim alebo i príklad socialistického Sovietskeho sväzu dáva také možnosti kultúrneho rozmachu, aký svet dosiaľ nepamätá. Veď na Slovensku sa dosiaľ nikdy nevydávalo toľko hodnotných kníh ako dnes, dosiaľ nikdy sa nepredalo toľko kníh ako dnes, kníh, ktoré nie sú len ozdobou knižníc úzkej vrstvy meštiackej spoločnosti, ale cenným a obľúbeným prostriedkom poučenia i výchovy najširších vrstiev pracujúcej pospolitosti. Kedysi, pred prvou svetovou vojnou diela najväčšieho slovenského básnika Pavla Országha Hviezdoslava vychádzaly nákladom 300 exemplárov a aj z tých si Vajanský trúfal umiestiť len 200 exemplárov na knižnom trhu. Po prvej svetovej vojne, za prvej Československej republiky pomery sa natoľko zlepšily, že diela slovenských spisovateľov vychádzaly už nákladom 2.000-3.000 exemplárov, čo bolo na slovenské pomery úctyhodné číslo. Dnes plánujeme Hviezdoslavovu knižnicu vydávať v 50.000 exemplárovom náklade, teda 20-25násobne väčšom ako za prvej Československej republiky, a nie sú to čísla premrštené, nereálne. Čitateľská obec na Slovensku sa široko rozrástla a bude rásť ďalej, lebo kniha našla si cestu do domácnosti robotníka a roľníka, a tak si mohla krajská kultúrno-propagačná komisia žilinského kraja vytýčiť za cieľ a vyzvať do súťaže aj ostatné kraje, získať k IX. sjazdu našej strany aspoň 1 % obyvateľov kraja za predplatiteľov Hviezdoslavovej knižnice, knižnice, ktorá nám sprístupní našich klasikov, to najlepšie, čo predošlé generácie vytvorily na literárnom poli. Získať 1 % obyvateľov ako predplatiteľov bude znamenať získať väčšiu polovicu predplatiteľov z plánovaných 50.000 exemplárov, a veríme, že tak ako Jiráskova knižnica na Slovensku, aj Hviezdoslavova knižnica v českých zemiach nájde svojich priaznivcov, aby aj takto bola dokumentovaná naša kultúrna spolupatričnosť. 50.000 exemplárov kníh, to je kultúrny prevrat, revolúcia, akú mohla vytvoriť len ľudová demokracia spejúca k socializmu. Jej úspech je závislý práve na plánovaní a spravovaní našej vydavateľskej činnosti, ako aj na zákonnej úprave jej rozširovania.

Pravda, aby sa toto veľké podujatie mohlo stať skutkom, treba pre Slovensko jednak zvýšeného prídelu papieru a matríc a jednak modernizácie polygrafického priemyslu, lebo slovenský polygrafický priemysel trpí nielen nedostatkom papieru - čo je konečne celoštátny zjav - ale aj nedostatkom matríc, ako sa o tom denne môžeme presvedčovať z našej periodickej tlače.

Zákon o vydávaní a rozširovaní kníh, hudobnín, výtvarných reprodukcií a neperiodickej tlače značí medzník na ceste k znárodneniu kultúry, medzník nebývalého kultúrneho rozmachu, a preto s radosťou vítam v mene slovenských členov Komunistickej strany Československa tento zákon, ktorý vyrástol z potrieb ľudu a pre ľud, vyhlasujúc, že za zákon budeme hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dalším řečníkem je p. posl. Šafařík. Dávám mu slovo.

Posl. Šafařík: Pane místopředsedo, páni ministři, paní a pánové!

V souvislosti s útoky a pomluvami vnitřních i zahraničních nepřátel republiky o nichž tu již mluvil pan ministr informací a osvěty Václav Kopecký - jako by náš lidově demokratický režim potlačoval tvůrčí rozvoj naší národní kultury, dochází v duchu naší ústavy k cílevědomému vyřešení jedné z palčivých otázek českého a slovenského kulturního života, otázky nové úpravy nakladatelského podnikání české a slovenské knihy, hudebnin a neperiodických publikací. To je takové podnikání, aby česká a slovenská kniha stala se opravdu výsostným majetkem všeho lidu a aby novou tvůrčí náplní nového dějinného vývoje, zaměřeného k socialismu, našla cestu k jeho srdci a mozku. S tou českou a slovenskou knihou, aniž tomu při dobré vůli mohl zabránit publikační odbor ministerstva informací a osvěty, jak jsme o tom slyšeli, dosud spekulovaly soukromokapitalistické zájmy bez ohledu na kulturní potřeby lidu a státu. Ani tehdy, když po květnové revoluci vznikla některá velká nakladatelství kolektivní - o jejichž dosavadní činnosti lze vcelku vydat dobré svědectví, poněvadž si uvědomovala kulturní a výchovný význam české a slovenské knihy - nebyla česká kniha zbavena soukromokapitalistických vlivů, což mělo za neblahý následek, že se nám dostal do obecních a závodních knihoven u nás na venkově leckde protipokrokový a podřadný měšťácký brak, a knihovnickým inspektorům a pokrokovým knihovnickým radám dá mnoho práce, než se tohoto braku zbaví a nahradí jej knihami našich českých a slovenských národních klasiků a slavnými autory sovětských spisovatelů a pokrokových spisovatelů světových.

Není třeba si zapírat, paní a pánové, proč není skutečnost taková, jaká by měla být. Je to především ta skutečnost, která byla s vřelou opravdovostí prodiskutována v tomto slavnostním sále na nedávném sjezdu Svazu československých spisovatelů, že totiž někteří spisovatelé dosud nedovedli správně rozpoznat nový dějinný vývoj, jenž se v nás i kolem nás s takovou převratnou prudkostí odehrává a jejž tak krásně vyjádřila dělnice jedné koksárny u nás na Českomoravské vysočině. Na otázku, co by si přála číst od našich autorů, prostě odvětila: Aby byli pravdiví. Není třeba, aby psali jen o prostředí, které znám, o těžkém životě na Českomoravské vysočině, o naší koksárně, o hutích, o dílnách a o polích. Přečtu si se stejným zájmem knihu o cestě na severní pól, o cizích zemích, ale musí být pravdivá. Spisovatel musí dopodrobna znát lidi, o kterých píše, musí za nimi stát, musí to být kus jeho vlastního života. Náš spisovatel musí své umění dát cele do služeb našeho lidově demokratického zřízení a svým uměním přetvářet člověka pro nové úkoly společenského socialistického řádu. Proto si musíme všímat života v továrnách, dílnách, na polích, na našich vsích, prostě všude, kde je tvůrčí život.

Byla tu též anarchie nakladatelského podnikání, která způsobila, že čeští nakladatelé dávali často přednost překladům cizích autorů pochybných jmen před původními pracemi nových, mladých tvůrčích autorů českých. Byla tu honba za ziskem bez ohledu na kulturní poslání a význam české a slovenské knihy. Byli jsme svědky, jak se až tři soukromokapitalistické vydavatelské firmy dohadují o společném vydání jedné a téže knihy, jakmile byl zajištěn až desetitisícový náklad a statisícový zisk. Marně se pracující člověk na našem venkově sháněl po knihách českých a slovenských národních klasiků, marně český a slovenský dělník žádal u soukromokapitalistického nakladatele a knihkupce knihy sovětských socialistických spisovatelů. Nebyly nikdy na skladě, třeba se jich haldy povalovaly pod pultem.

Paní a pánové, česká kniha byla vždy úzce spjata se životem českého lidu. Tato spjatost se po prvé živelně projevila v době, kdy česká emigrace pobělohorská, opouštějíc trvale svou rodnou vlast, zanechala zde všechen majetek; jen česká kniha jí stačila pro potěchu náboženské víry a lásky k rodnému jazyku. Ani české národní obrození a mohutný rozmach českého a slovenského kulturního života nelze si představit bez české a slovenské knihy. Zejména dnes se počíná měnit starý způsob života na našich vsích. Dělník i drobný rolník touží po vzdělání, po politickém uvědomění, po lidové tvořivosti a soutěživosti. Jeho pojetí nového vývoje na cestě k socialismu je živé, reálné a kritické. Jsou to knihy a zase knihy, od útlých nehonosných brožurek politické literatury až k dílům dobré socialistické beletrie, které se tak dychtivě na našich vesnicích čtou; a nikdy jich není dost. Kniha - to je jako máma, přiznává děvče za pletacím strojem našeho národního havlíčkobrodského podniku pletařských závodů. Je to obsah, který mne poučuje, vede, varuje, utěšuje a povzbuzuje; ale vidím-li knihu potrhanou, pošpiněnou a jinak poškozenou, to je, jako bych viděla svou vlastní mámu, již kapitalistický svět bezbrannou odkopl. V tom je ona nesmírná vděčnost pracujícího lidu měst i venkova za to, že tento zákon nejen ukončí soukromokapitalistickou vydavatelskou anarchii české a slovenské knihy, ale bude bedlivě střežit, jaká česká a slovenská kniha se bude tisknout a jakou českou a slovenskou knihu dostane náš lid do rukou. Po vzoru sovětských spisovatelů budou i naši spisovatelé psát knihy o socialistickém budování, o tvůrčí soutěživosti, o tvůrčím lidovém umění. Po vzoru sovětského lidu bude i náš pracující člověk měst i venkova číst knihy o hrdinech práce z našich závodů, dílen a dolů, o nově se rodící vesnici, především však o novém, k socialismu směřujícím člověku. Naše nová kniha se opět stane živým pramenem víry a hlubinou bezpečnosti českého a slovenského lidu, stane se opravdovým bojovníkem socialismu a tvůrčího realismu, bude sama o sobě úctou k životu a láskou k člověku. I v naší nové literatuře po vzoru literatury sovětské pozná budoucí historik náš pracující lid, který budoval s nadšením a obětavostí svou socialistickou vlast, pochopí, že hlavní věcí není zisk, ani touha po slávě, nýbrž ušlechtilé myšlenky nového socialistického vlastenectví.