Proto vítáme vládní návrh zákona o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací a věříme, že po jeho proměnění v zákon budeme vydávat a rozšiřovat krásné knihy lépe, než tomu bylo dosud. Kniha je zbraň ducha. Byla nám útěchou v dobách těžkých a zlých. V dobách nejtěžšího utrpení našeho národa museli jsme ji bránit a chránit, museli jsme za její existenci bojovat. Nyní stává se svobodnou. Odčiňujeme tímto zákonem velikou křivdu, páchanou na české knize, která byla a je spjata s osudem našeho národa. Ta plamenná výzva o volání našich mistrů slovesného umění, Jana Nerudy, Vrchlického, Arbesa, Jiráska, Wolkera, Hory, Tomana, Vančury, Julia Fučíka a jiných, a zač dělnická třída bojovala, se dnes stávají skutkem.

Paní a pánové, odhlasováním tohoto zákona, věřte, uskutečníme dávný sen našich velikánů ducha a myšlení, uskutečníme pravdu bojovníků z roku 1881, z dávné i blízké minulosti, kteří umírali v žalářích a na popravištích německého fašismu za svobodu národa, aby naše umění, kultura, naše kniha staly se majetkem celého národa a velikou duchovní zbraní na naší vítězné cestě k socialismu tak, jak nám ji ukázal náš strážce svobody, ducha a myšlení, náš president Gottwald (Potlesk.)

Místopředseda David. Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. dr. Dolanskému.

Zpravodaj posl. dr. Jul. Dolanský: Všecky změny a opravy návrhu, jak jsem je uvedl, jsou obsaženy v tisku 250; tam je doslovně uvedeno také nové znění zákona na str. 2-4.

Místopředseda David: Děkuji.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 15 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, kromě těch, které byly uvedeny p. zpravodajem, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 15 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí, ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednávání čtvrtého odstavce pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávat čtvrtý odstavec pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 247) o organisaci správy v hlavním městě Praze (tisk 255).

Zpravodajkou je posl. Machačová-Dostálová. Dávám ji slovo.

Zpravodajka posl. Machačová-Dostálová: Pane předsedo, paní a pánové!

Zákonem o organisaci správy v hlavním městě. Praze, který nyní máme projednávat, naplňuje se především § 129, odst. 2 Ústavy 9. května, který stanoví, že organisaci lidové správy v hlavním městě republiky upraví zvláštní zákon. Dnes tedy splňujeme toto ustanovení našeho základního zákona. Jde však o více nežli snad o pouhé mechanické splnění toho, k čemu nás zavazuje naše ústava. Mám za to, že ono výjimečné postavení, které Praze přiznává ústava, nepochází jen z té skutečnosti, že Praha je hlavním městem republiky, že je sídelním městem presidenta a vlády, nýbrž že ona výjimečnost má býti zdůrazněna historickou úlohou Prahy a jejího lidu v době minulé i v době nedávné.

V květnu 1945 i v únoru 1948 se rozhodovalo o osudu celého národa na pražských ulicích a pražský lid to byl, který se postavil rozhodujícím způsobem jak proti okupantům, tak v únoru proti zrádcům z vlastních řad. Budete-li dnes, paní a pánové, projednávat a schvalovat zákon o organisaci správy v hlavním městě Praze, mějte prosím přitom na mysli, že zde nejde jen o některá, byť i nová správní nebo organisační opatření, ale že zde jde o jakýsi základní zákon, který má na dlouhou dobu umožnit růst a rozkvět našeho hlavního města, neboť veškerá činnost politická, hospodářská i kulturní bude řízena lidovými orgány.

Jaké jsou jeho hlavní charakteristické rysy? Především uzákoňuje jednu z vůdčích zásad lidové demokracie, že lid si zákony nejen dává, ale že aktívně spolupracuje při jejích provádění, neboť tento zákon, který vy jako zástupci lidu zde ve sněmovně přijmete, bude uskutečňován nejen zástupci lidu v národních výborech, ale i lidem samým, a lze říci, že dává možnost každému jedinci, aby svou kritikou nebo činorodým námětem ovlivnil práci svého národního výboru. Při nové organisaci lidové správy v Praze jde vlastně i o to, aby každý občan pochopil, že plnění veřejných úkolů není jen věcí úřadů, nýbrž že každý občan má právo a dokonce povinnost účastnit se každodenně plnění úkolů veřejné správy. A jde o úkoly nemalé, neboť jak podle ústavy samé, tak i podle právě projednávaného zákona bude lidová správa vykonávat na území Prahy veškerou pravomoc. Přebíráním agend ze zaniklého zemského národního výboru a jednotlivých ministerstev se podstatně rozšíří okruh její působnosti. Vždyť na příklad i veškeré veřejné finance, t. j. berní správy, ba dokonce i celní úřady, úřad ochrany práce, to všechno dnes bude spravovat ústřední národní výbor a obvodní národní výbory.

To je, paní a pánové, podstatný rozdíl mezi naší lidovou demokracií a onou tolik vychvalovanou a nám často za vzor dávanou demokracií buržoasní. Chtěla bych vzpomenout při této příležitosti třeba oněch deputací pracujících lidí, kteří v době před únorem přicházeli ke svým poslancům do parlamentu. Někteří z těchto zvolených zástupců lidu posílali na deputace strážníky a vykazovali je z parlamentu a projevené vůli říkali teror ulice. Lidová správa nejen že nikoho, kdo chce poradit nebo ukázat, jak lépe sloužit lidu, nevyhání, nýbrž přímo zve a požaduje od pracujícího lidu, aby se aktivně zapojil do správy svých záležitostí. A můžeme říci, že cokoliv dobrého za ta necelá čtyři léta zkušeností vzniklo nebo bylo uskutečněno, vytrysklo vždy z bohatého pramene tvůrčích schopností našeho pracujícího lidu. Tož to je jedna z hlavních zásad, která charakterisuje zákon o organisaci lidové správy v hlavním městě Praze.

Druhou takovou zásadou je, že zákon ve svých důsledcích odstraňuje beze zbytku i poslední stopy dřívější policejně byrokratické správy a proměňuje ji ve správu důsledně lidovou a demokratickou. Nebude na škodu také si připomenout, že zdánlivě malé pozůstatky někdejšího policejně byrokratického režimu sloužily až do února naší reakci jako platforma k útokům proti našim revolučním vymoženostem, proti všemu, co nás mělo přiblížit k socialismu, a často byly namířeny proti samé myšlence národních výborů.

Před únorem byla pražská radnice velmi často svědkem, jak se některé reakční elementy snažily postavit mezi stát a obec barikádu všelijakého harampádí starých dvorských dekretů, císařských patentů a zákonů z doby Marie Terezie; jak se snažily využít Prahu a dostat ji do oposice proti vlastní vládě. Zákon odstraňuje jakýkoli, ve svých důsledcích nezdravý systém dvojkolejnosti a uskutečňuje také v Praze onu zásadu ústavy, že národní výbory jsou orgány státní moci na svém území. Zákon odstraňuje také s definitivní platností pražský magistrát. Je samozřejmé, že nejde jen o škrtnutí neblaze proslulého jména, ale především o odstranění pojmu, který pro pražského občana magistrát znamenal, pojmu nástroje dříve vládnoucí kapitalistické třídy, která tohoto magistrátu dovedla tak využívat a zneužívat ve svůj prospěch a proti zájmům občanů. Kdybychom se zeptali kteréhokoli průměrného pražského občana, jaký by chtěl mít svůj národní výbor a jak by měla vypadat správa jeho města, nepochybně by odpověděl, že by měla byt jednoduchá, hospodárná a co nejvíce blízká lidu.

Tož se podívejme, do jaké míry zákon tyto požadavky plní, a to nejen slovem, ale i duchem, kterým je naplněn. Jednoduchá správa je taková, která odstraňuje všechny zbytečné komplikace, která - promítnuta do praktického života - by odstranila putování občanů za jejich záležitostmi ze dveří do dveří, od referenta k referentu, od jedné instance ke druhé, s horou dokladů a mořem podpisů. Zákon a vládní nařízení, které jej má blíže rozvést, nejen že umožňuje jednoduchou správu, ale vlastně ji přímo nařizuje tím, že přenáší výkon pravomoci přímo na referenty, kteří také sami přímo na místě mohou rozhodovat. Odpadá tedy cesta do komise, z komise do rady, do plena a kdoví kam ještě.

Ale jsou ještě další paragrafy tohoto zákona, které celou dosavadní tězkopádnou a složitou správu podstatně zjednodušují. Pochopitelně, že ruku v ruce se zjednodušením správy jde i její zhospodárnění. Nejpevnější je vždy správa nejjednodušší, a na tomto poli udělal proto ústřední národní výbor už pěkný krok kupředu tím, že z některých dosavadních byrokraticky spravovaných úřadů nebo ústavů vytvořil komunální podniky se skutečně podnikovým vedením, s denním obratem až 15 milionů Kčs, které za poměrně krátkou dobu své činnosti vykazují slušné úspěchy právě na poli zhospodárnění veřejné správy. Dnešní doba vyžaduje i od veřejných a obecních zaměstnanců, aby zvyšovali produktivitu práce. Pod kontrolou lidu budou napříště nejen volení zástupci, ale i zaměstnanci ústředního národního výboru a jeho orgánů, kteří se stejnou měrou musejí přičinit o to, aby každá věc občana byla vyřizována s láskou jako věc živého člověka a ne jako mrtvé jednací číslo.

Už prvé přípravy k decentralisaci ukazují, že bude možno dosavadní počet zaměstnanců částečně snížit, neboť myšlenka decentralisace spočívá především v nové, lepší organisaci práce. Za krátkou dobu od února můžeme pozorovat velké změny. Zlepšil se zejména poměr mezi úředníkem a občanstvem. To, co se nám nepodařilo za 20 let předmnichovské republiky daří se nám nyní. Dokladem toho je výzkum, který byl v nedávných dnech proveden ústavem pro výzkum veřejného mínění při komunálním náborovém podniku; a tu se ukázalo, že orgány lidové správy jsou pražským občanstvem posuzovány poměrně dobře. Ukázalo se, že už většina zaměstnanců ústředního národního výboru a jeho složek si osvojila z valné části slušné jednání s lidmi a opustila staré byrokratické způsoby. Prostě občan přestal pro ně být pouhou stranou. Jen 20 % Pražanů si postěžovalo, že zaměstnanci ústředního národního výboru s nimi jednali suše a bez zájmu, a jen 7 % sdělilo, že byli přijati nevlídně. Naproti tomu daleko největší část dotázaných měla zkušenosti dobré a potvrdila, že úřad skutečně už dnes není vrchností. Výzkum ukázal další zajímavou věc, že se pražský občan obrací ve svých záležitostech průměrně nejméně třikrát do roka na některý z orgánů ústředního národního výboru. To znamená, že má-li Praha 1 mil. obyvatel, je třeba jen tímto způsobem vyřídit do roka přes 3 mil. záležitostí.

Výzkum potvrdil dále, že je stálý předpoklad, o kterém jsem se již zmínila, že je třeba zainteresovat pražského občana na práci lidové správy. Ústřední národní výbor a obvodní národní výbory se musejí od občana dovědět o všech jeho přáních, a naopak, občané musejí být informováni o všech těžkostech, na něž ústřední národní výbor ve své práci naráží, a musejí je pomáhat řešit a odstraňovat. Celých 71 % Pražanů potvrdilo při výzkumu, že se zajímá o činnost pražské lidové správy.

Je tu otázka, jak přibližuje zákon lidovou správu hlavního města lidu. Přibližuje ji účelnou decentralisací dolů na obvodní národní výbory, decentralisací všeho, co se nedotýká jednotnosti a celistvosti hlavního města, tolik jako plánování a výstavba města, rozpočet, doprava, kanalisace a pod. Všimněte si, paní a pánové, že tady vzniká nový pojem "obvodní národní výbory" na rozdíl od dřívějších obvodních rad, ale také na rozdíl od dnešních místních a okresních národních výborů. Obvodní národní výbor proto, že ve své podstatě slučuje působnost místních a okresních národních výborů a že je to vlastně specificky pražská věc, neboť některé národní výbory samy o sobě představují města až s 80.000 i více obyvateli.

Nyní bych chtěla ještě blíže politicky zdůvodnit některá ustanovení zákona, především to, že zákon vymezuje zvláštní postavení Prahy, která, i když není samostatným krajem, přece má ústřední národní výbor s plnou krajskou působností. Tím, že se maximálně možná výkonná pravomoc přenese až dolů na obvodní národní výbory, které se tím z největší části stanou rozhodujícím orgánem I. stolice, zjednoduší se zároveň odvolací cesta, neboť ústřední národní výbor bude v případech odvolání rozhodovat jako druhá a konečná instance.

§ 1 pamatuje také na to, že Praha musí zůstat jako jediný a nedílný celek, i když se dělí na několik správních obvodů, což bude podle § 2 upraveno vládním nařízením. Po této stránce se dosavadní struktura Prahy změní. Zásadně šlo o to, vytvořit pro budoucnost obvody pokud možno stejné, ne jeden malý a druhý příliš velký, při čemž se přihlíží k důvodům hospodářsko-politickým i správním. Také komunikační spoje, zalidnění, sociální struktura i některé prvky urbanistické rozhodovaly o novém rozdělení Prahy. Bylo dbáno i toho, pokud se obvody od sebe podstatně liší, aby jejich vývojová tendence směřovala k vyrovnání.

§ 5 dělá definitivně konec s jakýmkoli vrchnostenským postavením úřadů vůči lidu. Nemáme-li už dávno vládců z boží milosti, nemůžeme mít ani takové úředníky, kterým Bůh, když jim dal úřad, dal i patent na všechen rozum. Z veškeré své činnosti jsou volení funkcionáři i zaměstnanci lidové správy podle tohoto zákona odpovědni jedinému a nejvyššímu vládci, svobodnému lidu.

§ 6 určuje okolnosti, za kterých lze orgány pražské lidové správy rozpustit. Mám však za to, že to zůstane jen akademickým ustanovením, neboť v dobách politicky svízelnějších obstál ústřední národní výbor celkem dobře. Tím spíše lze mu důvěřovat nyní, když pokrokové síly určují ráz a směr jeho práce. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

Zajímavý a dobrý způsob řešení podřízenosti pražských orgánů lidové správy stanoví § 8. Je to vertikální podřízenost od vlády přes resortní ministry až dolů, a horizontální od plenárního zasedání přes primátora a radu zase až k referentům obvodních národních výborů. Zdá se to komplikovaná záležitost, vyvolávající duchy kompetenčních sporů, ale opravdu jen zdánlivě, neboť jaké spory, jaké křížení působností, řídíme-li se jen jednou sociální nebo finanční politikou? Jasno o cílech i o cestách, kterými chceme ke svým cílům dojít, vylučuje při vzájemném politickém chápání úkolů jakékoli zásadní rozpory.

Chtěla bych se ještě zmínit o novém pojetí funkce hlavních složek ústředního národního výboru a obvodních národních výborů, plena, rady, primátora a referentů. Zákon stanoví, že plenum se usnáší jen na zásadních věcech povahy politické, hospodářské nebo organisační. Dříve to bylo tak, že rozhodovalo o tisíci různých jednotlivostech, až se někdy celková koncepce v tom utopila. Napříště to bude jinak. Plenum bude určovat jen linii komunální politiky, schvalovat rozpočty, plánování a výstavbu města. V zákoně je výslovně uvedeno, že plenum ústředního národního výboru může kteroukoli věc stáhnouti na sebe a vyřídit ji samo. V podrobnostech budou všechno samostatně rozhodovat referenti. Lidově demokratický režim se nemusí opravdu bát svěřit značně velkou pravomoc do rukou jednotlivců, neboť je přesvědčen, že na místa funkcionářů lidové správy přijdou nejlepší z nejlepších, tím spíše, že napříště veškerá činnost lidové správy v celku i v jednotlivých úsecích musí být a bude plánována. Nic nebude ponecháno náhodě. Funkcionář lidové správy, který by na svém úseku neznal konkrétně a jasně své úkoly, bude zajisté funkcionářem jen do té doby, než se jeho krátkozrakost projeví.

Stojí za povšimnutí také § 28, který vypočítává některé zákony a normy, které zanikají přijetím zákona o organisaci správy hlavního města Prahy. Je mezi nimi kromě jiných i stoletý dědeček, pražský obecní řád z roku 1850, který ve zdraví překonal různé éry, oddaně sloužil Franz Josefovi, Grošovi, Baxovi i Zenklovi.

V závěru bych chtěla zákon zhodnotit jako dobré dílo; dobré především proto, že to je politický zákon, navíc ještě psaný jasnou a srozumitelnou řečí. Velmi se přibližuje onomu ideálu, jak o něm mluvil soudruh Lenin, že zákon má být takový, aby každá kuchařka podle něho mohla řídit stát. Nezachází do zbytečných podrobností, nesměruje dobrou vůli dělat práci pro lid ještě lépe. Otvírá Praze dveře, aby jimi vedla svůj lid do lepší budoucnosti. Je ovšem samozřejmé, že sebelépe vysoustruhované paragrafy samy o sobě nedokáží nic. Život jim musí vdechnout lidé, kádry. Na pražských funkcionářích lidové správy, na těch stovkách oddaných pracovníků, kteří svůj čas, schopnosti a energii z největší části dávají úplně nezištně k disposici, bude záležet, jak budou umět s tímto dobrým nástrojem zacházet. A dosud vykonaná práce nám dává nejlepší naděje.

Jako členka ústředního národního výboru chtěla bych ještě poděkovat tomuto shromáždění a naší vládě v čele se soudruhem Zápotockým a ministrem vnitra soudruhem Noskem za jejich zájem a aktivní účast na budování nové, lepší lidové správy v naší Praze. Ale především bych chtěla jménem všeho pražského lidu poděkovat našemu presidentovi, v němž má pražský lid a lidová správa vzácného ochránce, rádce i pomocníka. Doporučuji proto slavnému Národnímu shromáždění přijetí tohoto zákona v plném znění se změnami, jak vyplývají ze znění zprávy výborové.