Zákon dává Praze výjimečné postavení. Bude ctí a hrdostí Prahy a jejího lidu, že tohoto výjimečného postavení dobře využijí nejen ku prospěchu svého města, nýbrž ku prospěchu celého národa a celé republiky. A když tak vidíme, jak se náš president, naše vláda i poslanecká sněmovna, nejlepší mozky a nejlepší ruce snaží, kde se jen dá, na všech možných úsecích vytvořit lepší život pracujícího člověka, když srovnáme to s tím, co se v současné době děje v imperialistickém táboře, kde - zatím co my při každém zákoně jednáme o lepším životě pracujícího u nás, oni jednají o válce, o atomové bombě, o racionalisaci smrti, pak nejlépe vidíme, že jsme na dobré a správné cestě. (Potlesk.) A tento zákon je dokladem naší vůle a touhy po míru, a proto i tento zákon je důkazem naší síly, naší pravdy a našeho vítězství. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Pexa. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Posl. Pexa: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Národní shromáždění přistoupilo k jednomu ze svých nejradostnějších úkolů, ke splnění svých povinností k hlavnímu městu Československé republiky, jednomu z nejkrásnějších měst světa, městu bohaté a hrdinné historie dovršené slavným květnovým povstáním. Praze, která má odedávna svůj zvláštní a přední význam v životě národa, v jeho úsilí politickém, kulturním i hospodářském, a která je v mnohém ohledu vzorem městům a obcím ostatním, dostane se nyní oprávněného zákonného ocenění a předpokladu k dalšímu budování lidové správy. Dnem 1. dubna vstoupí v platnost zákon o organisaci správy v hlavním městě Praze jako splnění § 129 Ústavy 9. května, jež zdůraznila mimořádné postavení a význam Prahy ustanovením, že organisaci lidové správy v hlavním městě republiky upravuje zvláštní zákon.

Zákon přinese změnu v ohledu právního umístění Prahy v systému reorganisované lidové správy, v ohledu územní organisace nových městských obvodů, jakož i v ohledu decentralisace a skutečného zlidovění. Základní změna, vyslovená až v prozatímním pražském statutu z r. 1945, ale dosud neprovedená, bude spočívat v tom, že ústřední národní výbor bude podřízen přímo vrcholným orgánům státním. Po zrušení zemských národních výborů není již prakticky překážky, aby se dostalo Praze zařazení, jakého si zaslouží vzhledem ke své slavné historii dávné i nejnovější, vzhledem k svému politickému i hospodářskému významu a v neposlední řadě i pro svůj rozsah a počet obyvatelstva, neboť na území velké Prahy bydlí, žije a pracuje téměř ¹/₁₀ všech občanů republiky.

Na pražské zřízení nelze proto mechanicky přenášet schéma správy krajské, okresní nebo místní. Bylo nutno nalézt řešení, které by nejen zachovalo a zdůraznilo charakter hlavního města republiky, ale přitom splnilo i rámcové zásady lidové správy, formulované zejména nedávným kroměřížským sjezdem národních výborů. Proto zákon vytváří pro Prahu správní zřízení, jehož lidové orgány nejsou závislé na institucích pražského kraje a jsou ve svém celku zmocněny působností národních výborů krajských, okresních a místních.

Vůdčím principem celé nynější reformy, kterou si vyžádal vývoj i lid, je účelná decentralisace, skutečné zlidovění veřejné správy a její pronikavější přiblížení lidu. Okrajové orgány, dosavadní obvodní rady, stávají se obvodními národními výbory s širokou pravomocí v téměř veškerých záležitostech správy. Rozhodování je tak přeneseno z centrálních orgánů milionového města přímo do vlastních středisek životních a pracovních, do menších a snáze přehledných obvodů, kde je lepší možnost posouzení, větší znalost místa a bezprostřednější styk s lidem.

S rozšířenou pravomocí nejnižších orgánů městské správy vzrůstá ovšem i jejich odpovědnost nejen k instancím nadřízeným, ale především k samému obyvatelstvu. Této odpovědnosti bude úzkostlivě dbát zvláště ve věcech, kde je rozhodnutí obvodního národního výboru konečné.

Současně nikdy nesmí obvodní národní výbory zapomenout svých povinností k pražskému městskému celku, zvláště v hospodářských a pracovních potřebách obyvatelstva. Týká se to především souvislosti pracovišť a bytů. Je známo, že do některých průmyslových částí města dojíždí pracující lid zbytečně přes celou Prahu, čímž ztrácí mnoho času, potřebného k odpočinku. Proto je nutné, aby po decentralisaci nestaly se některé pražské obvody zejména ve věcech bytových hermeticky uzavřenými celky, ale aby dál ochotně vyřizovaly a povolovaly výměny bytů z důvodů, kdy jde o přiblížení člověka a rodiny pracovnímu místu. Bude i nadále nutná spolupráce jednotlivých obvodů ve věcech sociálních, hospodářských i v jiných záležitostech, jako je otázka organisace různých brigád, zařízení zdravotních a j. Vláda ostatně upraví nařízením sdružování ke společnému výkonu lidové správy v některých oborech.

Zvyšuje se také odpovědnost ústředního národního výboru především tím, že bude přímo podřízen centrálním orgánům státním. Dosavadní vývoj však dokázal, že i v nové době jde Praha vždy příkladem všem obcím republiky nejen v komunálních, nýbrž i v kulturních, sociálních a hospodářských záležitostech, takže si právem zaslouží čestného historického predikátu "Praha, matka měst".

Je pochopitelné, že ke stanovení a vyřešení všech otázek lidové správy města Prahy, k vymezení všech podrobností a k vytvoření norem pro všechny referáty není příslušný právě vytvořeny zákon, který je zákonem sice základním, avšak pouze rámcovým. Dalšími zákony budou upraveny podmínky a podrobnosti o výkonu volebního práva, o provádění voleb a způsobu odvolávání členů ústředního národního výboru a obvodních národních výborů. Zákonem bude také určen způsob, jakým lid provádí kontrolu činnosti správních orgánů a jakým způsobem se tyto lidu zodpovídají. Vláda pak vydá urychleně řadu prováděcích nařízení a předpisů o organisaci obvodních lidových orgánů, o novém rozdělení Prahy na 16 městských obvodů, jakož i o rozdělení působnosti mezi ústřední národní výbor a obvodní národní výbory. V mezích prováděcích vládních nařízení budou pak moci věc podrobněji upravit ústřední úřady, v některých případech sám ústřední národní výbor s jejich schválením.

Souborem těchto opatření spolu se základním zákonem a za praktické spolupráce pražského lidu bude vybudována v hlavním městě republiky vzorná lidová správa, skutečně demokratická a lidová, hospodářská a hospodárná, s velkými zřeteli ke kulturním a sociálním potřebám a právům občanstva a k prospěchu lidu i státu. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu pi zpravodajkyni posl. Macháčovej- Dostálovej.

Zpravodajka. posl. Machačová-Dostálová: Předkládám pozměňovací návrh posl. Krosnáře, Pexy, Machačové, Štětky, Koktána, Žiaka a druhů ke zprávě výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona, tisk 247, o organisaci správy v hlavním městě Praze, tisk 255.

Podepsaní navrhují, aby § 25 osnovy ve znění zprávy výborové byl pozměněn takto:

Poslední věta § 25, odst. 2 se škrtá a nahrazuje se větou tohoto znění: "Ministr vnitra též pověřuje jednotlivé členy funkcemi."

Odůvodnění: Touto změnou se přizpůsobuje znění § 25 k § 42 zákona o krajském zřízení.

Podpredseda Žiak: Sú ešte nejaké ďalšie návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajka posl. Machačová-Dostálová: Nejsou.

Podpredseda Žiak: . Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože bol podaný pozmeňovací návrh posl. Krosnářa, Pexu, Štětku, Machačovej-Dostálovej, Koktána, Žiaka a druhov, prednesený pani zpravodajkyňou, mienim dať hlasovať takto:

Najprv o osnove zákona v úprave tohto návrhu; ak nebude prijatá, o osnove zákona podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky proti tomu spôsobu hlasovania? (Neboly.)

Nie sú. Budeme teda hlasovať, ako som uviedol.

Kto súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 4 oddielmi, 29 paragrafmi, nadpismi oddielov, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou v znení zprávy výborovej v úprave návrhu poslancov Krosnářa, Pexu, Štetku, Machačovej-Dostálovej, Koktána, Žiaka a druhov, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona v znení návrhu poslancov Krosnářa, Pexu, Štětku, Machačovej-Dostálovej, Koktána, Žiaka a druhov. (Dlhotrvajúci hlučný potlesk.)

Tým je vybavený 4. odsek poriadku.

Budeme rokovať o druhom odseku poriadku, ktorým je

2. Spoločná zpráva výboru sociálno-politického a zdravotníckeho a výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 258) o platenej dovolenej na zotavenú v r. 1949 (tlač 260).

Zpravodajcom za výbor soc.-politický a zdravotnický je posl. Tejchman. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Tejchman: Pane předsedo, paní a pánové!

Vláda lidově demokratické republiky předložila parlamentu vládní návrh zákona o placené dovolené na zotavenou v roce 1949, tisk 258. V roce 1948 byla upravena dovolená na zotavenou zákonem čís. 220 z r. 1947. V podstatě šlo o prodloužení působnosti zákona č. 82/47. Při projednávání zákona č. 82/47 o přechodné úpravě placené dovolené bylo doporučeno připraviti definitivní úpravu. K definitivní úpravě však v r. 1948 nedošlo a rovněž tak i na rok 1949 předkládá vláda návrh zákona o placené dovolené pouze na jeden rok. S definitivní úpravou se dosud vyčkává. Vede k tomu potřeba poznání dalšího vývoje hospodářských poměrů a získání zkušeností pro dlouhodobou úpravu.

Předloženy návrh zákona vychází především ze zásady vyslovené v § 28 Ústavy 9. května, zaručující všem pracujícím právo na oddech po poctivě vykonané práci. Přihlédneme-li k podmínkám nástupu, jakož i k délce dovolené, zjistíme, že u nás je úprava ve srovnání s cizinou na nejvyšší úrovni. Zatím co u nás je dovolená pracujících zaručena zákonem pro všechny pracující, v řadě průmyslově vyspělých zemí Západu je dovolená určována jen kolektivními smlouvami. To prakticky znamená, že otázka dovolených je v rukou kapitalistů a nikoli státu. Právě v těchto dnech chystají se angličtí horníci do boje za zlepšení své dovolené. Dovolená je jim už léta slibována, ale pro ziskuchtivost kapitalistů nesplněna.

U nás se mnohdy zapomíná na minulá léta v prvé republice. Tehdy nejen že průměrná dovolená činila týden, ale znamenalo to, že dělník prakticky těch 7 dní nemohl použít opravdu v klidu k odpočinku. Výdělky byly takové, že chtěl-li dělník zajistit své rodině nejnutnější výživu, bylo vyloučeno, aby těch několik dní v roce využil k zotavení v našich horách a ozdravovnách. Ba praxe byla taková, že dělník ve snaze zajistit si pár korun navíc zříkal se dovolené, nebo v dovolené hledal další možnost mimořádného výdělku. Naproti tomu dnes široce organisovaná akce Revolučního odborového hnutí umožňuje pracujícím lidem za nepatrnou částku strávit dovolenou v lázních, horách, ozdravovnách a dokonce i v cizině.

Paní a pánové, loňského roku několik tisíc pracujících z továren trávilo svoji dovolenou u moře. Je vůbec znám jediný případ z doby prvé republiky, že by se dělník dostal na zotavenou k moři? To bylo výsadou vykořisťovatelských vrstev a jejich pomahačů. Dělníkovi zůstalo toliko přání a sny. Kdybyste před deseti lety byli řekli těmto lidem, že v r. 1948 a v příštích letech pojedou na zotavenou k moři, chápali by to jako špatný žert. A jaká je situace nyní? Podle odhadu bylo v r. 1948 na dovolené asi 2,772.000 zaměstnanců, z toho asi 590.000 úředníků. Průměrná délka dovolené činila 3¹/₂ týdne. Průměrný týdenní výdělek byl asi 870 Kčs, průměrný měsíční plat 5.200 Kčs. Celkový náklad na dovolenou v r. 1948 činil podle odhadu u dělníků 6.664,000.000 Kčs, u úředníků 2.420,000.000 Kčs, tedy celkem 9.084,000.000 Kčs.

Tato čísla jsou dokladem růstu životní úrovně pracujících. Jsou však i dokladem toho, co znamená tato sociální vymoženost pro naše hospodářství. Mají-li být tyto vymoženosti pro budoucnost zachovány, je třeba, aby každý plnil své závazky vůči celku především na svém pracovním místě. Vládní návrh zákona řídí se zásadou, že plná dovolená patří těm kdo si ji plně zaslouží. Bylo by nesprávné, aby ten, kdo poškozuje zájmy celku absencí, fluktuací a pod., měl nárok na stejně dlouhou dovolenou jako ten, kdo poctivě celý rok pracuje. Uvědomme si, jaké jsou to hospodářské ztráty, zaviněné neodpovědnou absencí a stálým měněním práce.

V navrhovaném zákoně je výměra dovolené ponechána ve stejné výši jako v minulém roce. Podmínky pro získání nároku byly však zpřísněny. Jde především o tato opatření: čekací doba, po kterou musí trvat pracovní poměr u téhož zaměstnavatele k získání nároku na dovolenou, byla prodloužena ze 6 na 9 měsíců. U mladistvých byla zvýšena ze 3 na 5 měsíců, avšak jen v případě prvého začlenění do práce. Další podmínkou pro získání nároku je, že zaměstnanec koná práci v r. 1949 alespoň 75 dnů. Zaměstnanci, kteří přecházejí svévolně a v rozporu s hospodářským plánem z místa na místo, ztrácejí nároky, kterých nabyli v dřívějším zaměstnání.

Aby bylo zabráněno zneužívání léčebné péče t. zv. zdravotními dovolenými, jak bylo v některých vrstvách zvykem, stanoví zákon, že tato léčebná péče se započítává do dovolené. Naproti tomu zákon přináší některá zlepšení, jež mají zejména odstranit křivdy, způsobené zaměstnancům při přechodu na jiné pracoviště v souhlase s hospodářským plánem. Zaměstnancům s nimiž byl pracovní poměr po 1. lednu 1947 rozvázán bez jejich zavinění, jednak podle předpisů o hospodárném zaměstnávání pracujících, jednak o uvolňování postradatelných zaměstnanců nebo o návratu odborně vyškolených zaměstnanců do jejich povolání, započte se do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou a pro prodloužení dovolené v novém zaměstnání trvání všech předchozích pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku. Totéž platí pro zaměstnance, kteří po 1. lednu 1947 dobrovolně přešli z administrativy do výroby důležité pro splnění pětiletého plánu. Stejně se to vztahuje na zaměstnance, kteří po skončení okupace změnili zaměstnání buď ve veřejném zájmu nebo na doporučení úředního lékaře. Tato ustanovení platí i pro účastníky pracovních brigád. Další výhoda se poskytuje zaměstnancům, kteří odešli v národním zájmu do pohraničí a změnili svůj obor. Těm se zaručují tři týdny dovolené, jsou-li zaměstnáni od 1. 5. 1946 u téhož zaměstnavatele. Návrh zákona je rozšířen i na veřejné zaměstnance, což je dalším krokem k vyrovnávání rozdílu mezi jednotlivými kategoriemi zaměstnanců.

S přihlédnutím k dosavadním zkušenostem bude letošní dovolená plánována tak, aby nebyl v žádném případě narušen plynulý chod našeho hospodářství. Hromadná dovolená bude povolena jen ve výjimečných případech a po předchozím schválení, kde o tom rozhodnou nadřízené úřady, a to jen z důvodů provozně nezbytných. Bude se zásadně trvat na tom, aby dovolená určená k zotavení po práci byla plně využívána. Je v zájmu naší výroby, aby pracující právě pro své zdraví dovolené dobře využívali. Zájem nás všech musí být jeden: využít dovolené v největší míře k tomu, abychom nabyli sil k další práci, k práci, která povede k zvyšování životní úrovně pracujících.

Paní a pánové, výbor sociálně-politický a zdravotnický projednal ve své schůzi dne. 23. března osnovu zákona a usnesl se doporučit ji plenu Národního shromáždění k přijetí se změnami uvedenými v předloženém vám tisku 260. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je pán posl. Tauš. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Tauš: Paní a pánové!

Předložený návrh zákona o placené dovolené na zotavenou v roce 1949, byť časově omezen pouze na tento rok, zcela naplňuje § 28 Ústavy 9. května, v němž se praví, že všem pracujícím přísluší právo na odpočinek a že toto právo se zaručuje zákonnou úpravou pracovní doby a placené dovolené na zotavenou, jakož i péčí o zotavení pracujících. Nebylo tomu tak za prvé republiky a nikdy před tím, aby pracující lid měl takto svá práva zaručena.