Na slavnostním zasedání ústavně-právního výboru, které se konalo dne 4. května 1949, jsme si znovu připomněli všechny skutečnosti, z nichž se zrodila nová ústava. Provedli jsme bilanci, jak jsme ústavou splnili úkol zabezpečit, upevnit a konsolidovat únorové vítězství. Znovu jsme si uvědomili, kolik ještě úkolů je před námi. Především je třeba plánovitě a rychle dobudovat náš lidově demokratický právní řád, aby se stal pevnou zárukou všech vymožeností lidu, aby celý náš právní řád rozvinutím ústavy usnadňoval naši cestu k socialismu.

Náš lid miluje Ústavu 9. května. Je to lidová charta a charta lidových práv. Mocná vlna socialistického soutěžení, jež zachvacuje města i vesnice, továrny, závody, školy a vědecké ústavy, jakož i obětavá práce lidu na plnění pětiletky jsou důkazem nesmírné lásky, vděčnosti a oddanosti našeho lidu k lidově demokratickému řádu. Pracující lid miluje vlastní ústavu, která mluví o plodech jeho vítězství. Zajišťujme proto stále, aby její myšlenky ještě více pronikly do vědomí každého českého a slovenského člověka, aby se ústava stala majetkem nejširších mas. Tento úkol si znovu připomínáme v prvé výročí Ústavy 9. května. Je to úkol celé obrozené Národní fronty.

Právem vzpomínáme prvého výročí Ústavy 9. května. Je to po slavném 1. máji, svátku dělnické třídy, svátku mezinárodní solidarity pracujícího lidu celého světa. Je to v týdnu výročí května 1945, dne osvobození našich národů největším spojencem a přítelem, Sovětským svazem. Z těchto zdrojů síly pramení naše oprávněná radost, s níž vítáme a slavíme první výročí ústavy. Náš pracující lid při této příležitosti vzdává hold velkému osvoboditelskému dílu Sovětského svazu, které umožnilo našemu lidu vydání takové ústavy, která zabezpečuje všechna jeho práva a zajišťuje mírovou výstavbu státu. Proto náš lid uctíval 9. květen letos jako pracovní den a manifestoval přímo na pracovištích na směně míru své pevné odhodlání ještě více zvýšit pracovní úsilí, překročovat pracovní normu a neustat v práci pro mír.

Pracovní směna 9. května jako směna míru ve výročí ústavy dosvědčuje před celým světem, co chtějí národy našeho státu. A pracovní směna míru ve výročí ústavy je výrazem síly lidově demokratického režimu. A tak práce, právo na práci ústavou zaručené a ústava prací lidu slavená a zajišťovaná upevňuje víru v naše síly a mobilisuje všechen pracující lid za nová vítězství. (Potlesk.)

Předseda: Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru rozpočtového (tisk 291) o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1945 (ode dne osvobození do konce roku 1945) - (tisk 240).

Zpravodajem je posl. Janouš, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Janouš: Pane předsedo, páni ministři, paní a pánové!

Projednávání státního závěrečného účtu na rok 1945 nám poskytlo příležitost v časovém odstupu 4 roků porovnat a změřit výsledky, kterých jsme v našem hospodářském životě za tuto dobu dosáhli. Rozpočtový výbor provedl důkladný rozbor účetní závěrky druhého závěrkového období za rok 1945.

Poučení pro nás z toho vyvěrající bylo zhodnoceno v široké a plodné diskusi. Rok 1945 byl pro nás rokem nad jiné památným a historickým. Slavné vítězství hrdinné Rudé armády nad hitlerovskými loupežnými hordami vrátilo svobodu i nám a našim zemím. Košický vládní program přijatý na první schůzi vlády dne 5. dubna 1945 byl pevným základem budování nového státu - státu lidově demokratického - s novou, vyšší formou demokracie. Lid s nadšením přivítal zásady Košického vládního programu a žárlivě střežil jeho plnění. Pronikavé hospodářské, sociální a společenské změny, které až dosud byly u nás provedeny, začínaly se uskutečňovat právě na základě Košického vládního programu jíž v roce 1945. Hospodářské výsledky dosažené v roce 1945 nejen ve státním sektoru, ale v celém národním hospodářství, jsou tedy výsledky hospodaření mimořádné historické doby s mimořádnými historickými úkoly.

Čísla obsažená v II. závěrkovém období státního závěrečného účtu se nemohou proto mechanicky porovnávat se žádnou účetní závěrkou z let předcházejících. Závěrečný účet je skutečně podrobný a je sestaven s nevšední odpovědností a svědomitostí.

Časově se závěrečný účet vztahuje jen na dobu svobody. Období, obsahující výsledky z doby nesvobody, bude souhrnně pojato do zvláštní celkové zprávy, na které NÚKÚ pracuje.

Formálně zachovává státní závěrečný účet dřívější strukturu. Nehospodařilo se podle státního rozpočtu pro toto období, protože prakticky nebylo možné státní rozpočet sdělat. Život tak bohatý na nové situace a vyžadující si proto plně pozornosti vlády k zvládnutí všech úkolů plně zaměstnával příslušné vládní činitele naléhavějšími problémy. Proto se hospodařilo podle měsíčních výkazů, předpokládaných příjmů a vydání, očekávaných v příštím kalendářním měsíci. Tyto výkazy vláda schvalovala a byly zavedeny dekretem presidenta republiky čís. 52/1945 Sb. výdaje i příjmy jsou členěny podle kapitol zavedených dekretem presidenta republiky z 2. dubna 1945, čís. 1 Sb. Ostatní kapitoly byly doplněny kapitolami podle vzoru prvé republiky.

Celkově je státní závěrečný účet rozdělen na tři hlavní skupiny: I. vlastní státní správa, II. Správa státních podniků, III. Správa státního dluhu.

Každá skupina je členěna na účiny a) v zemích českých a b) na Slovensku. Členění na ústřední výdaje a příjmy zavedeno nebylo. Kromě těchto tří hlavních skupin jsou ještě vykázány účiny z úvěrových operací a záloh. Účiny z úvěrových operací se zakládají na zákonném zmocnění ministra financí a povereníka financií.

Účtovací měnovou jednotkou, podle které jsou výdaje i příjmy vykazovány, je měnová jednotka Kč, zavedená dekretem presidenta republiky č. 91/1945 Sb. Podkladem účtování byly účiny v platidlech různých měn, které za okupace a ještě po ní u nás obíhaly. Při zavedení nové měnové jednotky byl stanoven výměnný poměr 1 K = 1 Kčs a 1 Ks rovněž 1 Kčs.

Než uvedu zásady a hlediska rozboru, dovolte mi, abych se s tohoto místa dotkl otázky kontroly. Touto otázkou se rozpočtový výbor zabýval již při projednávání státního rozpočtu na rok 1949. Při projednávání účetní závěrky za rok 1945 byla část debaty opět věnována otázce kontroly. Při bedlivé pozornosti zjišťujeme, že rozpočtovému výboru nešlo a nejde o kontrolu pro kontrolu. Jde mu o ducha a zásady kontroly a o sjednocení kontroly ve smyslu ustanovení § 62, odst. 2 naší Ústavy 9. května. Proto nám nemůže postačit nebo být vzorem stav, jaký byl za první republiky.

Pan předseda NÚKÚ dne 27. dubna t. r. ve své řeči pronesené v rozpočtovém výboru konstatoval, že dřívější kontrolní činnost NÚKÚ byla většinou jen formální a málo účinná. Je to přirozené, protože šlo převážně o kontrolu dodatečnou. To samozřejmě odpovídalo tehdejší formální parlamentní demokracii. Výsledků kontroly využívaly všechny tehdejší vládnoucí strany ke skandalisování protivníků a tak i k boji za urvání většího podílu na moci a profitu. Nechtěli nepořádky odstranit, ale z nepořádků stranicky těžit. Proto kontrolní aparát musel být tak uzpůsoben, aby nemohl zabránit nepořádkům již při jejich vzniku, ale aby těchto nepořádků mohlo být použito jako zbraně.

My takovou kontrolu nepotřebujeme, protože naší zbraní není skandalisování. Potřebujeme kontrolu preventivní, kontrolu, která pomáhá budovat, kontrolu, která zabraňuje již v samém vzniku jakýmkoliv nepořádkům. A to může zaručit jen kontrola lidová. Kontrola, na které se lid a jeho volené orgány podílejí, která je ovládána novým duchem, usnadní a urychlí naši cestu k socialismu. Nejvyšší účetní kontrolní úřad, který by byl ovládán takovým duchem, jaký tam byl v době prvé republiky, nepotřebujeme. Rozpočtový výbor několikrát kvitoval, že nejvyšší účetní kontrolní úřad v Praze a Najvyšší kontrolný dvor v Bratislave se oprostily od starého ducha a method tam dříve vládnoucích a pomáhají v naší budovatelské práci. Rozpočtový výbor vítá zájem a pozornost, věnovanou našimi nejvyššími místy problémům kontroly, což je nejlepší zárukou, že sjednocení, forma a náplň kontroly budou řešeny. To je v kostce, co rozpočtový výbor věnoval ve své rozpravě problému výstavby orgánu, kontrolujícího naše národní hospodářství.

Paní a pánové, dnes, kdy máme vyrovnaný státní rozpočet, dnes, kdy díky úspěšnému splnění dvouletého plánu je rozsah naší průmyslově výroby o 10 % vyšší než v roce 1937, dnes, kdy máme v pořádku dopravu, kdy se neustále zlepšuje naše zásobování, kdy máme pevnou měnu a celý náš hospodářský život je v plném tempu, mnoho našich občanů si již uvědomuje, v jakém neutěšeném stavu jsme začínali v roce 1945. Na mnohých místech a úsecích bylo vidět spoušť způsobenou válkou, v celém zhoubném rozsahu. Ale jen malé procento si dovedlo naše ochuzení představit v pravém světle. Peněžní tíseň nebyla pociťována, naopak, přebytek peněz, za které nebylo možno nic koupit, vyvolával v širokých masách lidu iluse, že to vše nebylo tak zlé a že jsme z toho všeho vyšli dobře a lehce. Tato domněnka byla reakcí záměrně živena. Proč, pochopíme hned, když se ohlédneme zpět a provedeme rozbor jak s hlediska škod, tak hlavně i jejich rozložení. Není žádným tajemstvím, že hospodářskou kolaborací s okupanty se řada zrádců z řad našeho národa obohacovala, zatím co tisíce nejlepších synů a dcer národa platilo životy a statisíce dalších ztrátou svobody. Košický vládní program pamatoval na potrestání zrádců a kolaborantů, a to i propadnutím jejich majetku. Přes to, že všechny strany Národní fronty tento program přijaly a schválily, praxe byla jiná. Kolaboranti za část majetku, kterou dávali ve formě darů sekretariátům jistých stran, si vykupovali nejen beztrestnost ale i majetek. Věděli, že se vláda musí tak či onak vypořádat s přemírou oběživa, a proto chtěli předem účinnost chystaných opatření zeslabit poukazováním na dobrý konec. Pro koho má být ten konec po stránce hospodářské "dobrý", už z opatrnosti neříkali.

Není možné rozebírat detailně ani škody napáchané tím nebo oním způsobem.

Přepočítáme-li vše to, co shrnujeme pod pojem válečných škod, podle dnešní kupní síly naší koruny, dostaneme sumu 1 bilion 351 miliard 800 milionů válečných škod. Podrobný rozbor škod podle jednotlivých oborů byl proveden v rozpočtovém výboru a nebudu jej zde opakovat. Je jen třeba připomenout, že za těmito čísly se skrývají statisíce nacisty utracených lidských životů, statisíce osob s podlomeným zdravím, sníženou pracovní schopností, nebo lidí bez pracovní schopnosti vůbec, a statisíce pozůstalých po popravených a umučených. Za těmito čísly stojí ukradená válečná výzbroj a výstroj armády zrazené domácí a mezinárodní reakcí. Zde před námi defiluje několik tisíc km zničených železničních tratí, 1520 mostů, 38 tunelů a 390 stanic. Jen silničních mostů bylo zničeno a poškozeno 2190 a 20.520 km silnic poškozeno těžce. Sem musíme zařadit 41.644 zničených nebo zavlečených osobních automobilů, 1475 autobusů, 17.282 nákladních aut, 29.000 železničních vozů odevzdaných Němcům, 5.000 vozů odevzdaných Maďarům a dalších 80.094 za okupace zničených a zavlečených osobních a nákladních železničních vozů 2.110 zničených a zavlečených lokomotiv a dalších 1.169 lokomotiv odevzdaných Němcům a Maďarům. Sem musíme zařadit spálené Lidice, Ležáky, Konětopy, Baláže - atd., přes 294.000 zbořených a poškozených obytných domů. Tady si uvědomujeme hodnoty ztracené bombardováním našich továrních objektů. A konečně sem musíme zařadit také zlato Národní banky, Zbrojovky a Škodovky, zlaté mince vše ve váze ryzího zlata téměř 51.000 kg, kterého se Němci zmocnili tím nebo oním způsobem. Tu bychom si měli připamatovat, že se zmocnili 30.400 kg zlata, které bylo uloženo Londýně, kterého by se nebyli mohli zmocnit, kdyby londýnská Bank of England nebyla ochotně uposlechla rozkazu k převodu, o kterém bezpečně věděla, že byl Němci vynucen.

To jsou škody jen v několika úsecích nám způsobené. Škody kulturní, způsobené uzavřením vysokých škol, persekucí studentstva, profesorského a učitelského sboru, se velmi těžko dají vyčíslit. Statisíce ukradených nebo zničených knih, historických nebo vědeckých dokumentů, uměleckých děl a zničených památek představují škody nenahraditelné. Německá zášť a nenávist nás postihla velmi těžce i jinak. Byli umučeni nebo popraveni vynikající vědci, umělci, spisovatelé, novináři, architekti, odborníci v šedé litině a metalurgii vůbec, jakož i chemici. Nevýslovně smutná kapitola lidských ztrát je těžkou obžalobou a dokladem zvěrstev nacistického povýšeného Herrenvolku.

Škody, způsobené státu a státním financím, byly v rozpočtovém výboru též velmi podrobně projednány. Výměnným kursem stanoveným 10 K = 1 ř. m. byla podhodnocena koruna ihned o jednu třetinu hodnoty. Odbourání celních hranic mezi t. zv. protektorátem a říší umožnilo Němcům neohraničené a nekontrolovatelné vykrádání našich zemí. Neodváželi jen strojní zařízení z uzavřených továren, dílen a pod., vyváželi i zásoby surovin, a to za cenu odpadu. Odčerpali veškeré získané devisy, vykradli zlaté krytí, přivlastnili si zahraniční účasti našich finančníků a průmyslníků. Rozvrátili daňový systém. Vnutili nám říšské směnky a poukázky. Zatížili protektorát placením t. zv. matrikulárního příspěvku, jehož výši rok od roku stupňovali. Stav oběživa se všemi jejich opatřeními z předválečných 5 miliard zvýšil na 109 miliard. Stav vkladů u peněžních ústavů vzrost z předválečných asi 66 miliard na 193 miliard 176 milionů na vkladních knížkách a 69 miliard 887 milionů na běžných účtech, celkem tedy na 263 miliardy 63 miliony.

Posl. Horák kladně hodnotil snahu vlády po zavedení pevné měny, t. j. celou měnovou reformu, mzdovou i cenovou politiku, které byly součástí měnové reformy a vedly k t. zv. trojnásobku zvýšení hospodářských čísel. Při této příležitosti bylo vzpomenuto kolkování peněz, zavedeného Rašínem po skončení první světové války. Oportunistickou politiku naší buržoazie za Rakouska, upisování válečných půjček, musel tehdy plně zaplatit pracující lid. Vždyť každý, kdo přinesl ke kolkování třeba jen 100 kor., přišel o plnou polovinu, jako ten, kdo přinesl statisíce. Válečné vdovy s dětmi, žijící z nedostačující podpory, invalidé žijící z renty, nezaměstnaní demobilisovaní vojáci,ti všichni, kteří nesli ke kolkování i jen 10, 20, 30 korun, na tuto Rašínovu měnovou reformu ještě dnes trpce vzpomínají. A nejen to, po Rašínově reformě neustále stoupaly ceny všech životních potřeb a mzdy a platy byly namísto zvýšení odbourány. Kromě toho je třeba ještě připomenout pokusy o hromadné pašování nekolkovaných korun z Rakouska, jejich dodatečné kolkování a skandální aféry s pašováním rakouských válečných půjček, na kterých podnikavci vydělali desítky milionů korun.

Naše měnová reforma byla jiná. Sociálních ohledů bylo dbáno, jak to odpovídalo novému duchu, duchu lidové demokracie. Její doplňující částí byl zákon o dávce z majetku a přírůstku majetkové hodnoty. Výnos byl určen k nápravě měny. Rozpočtový výbor po zhodnocení rozložení vázaných vkladů do několika skupin konstatoval, že zatím co vklady do 30.000 Kčs vynesly podle zákona o dávce průměrně 14 %, vklady v nejvyšší vkladové skupině, t. j. od milionu výše, vynesly jen 25 % z jejich výše. Posl. Štětka právem tedy konstatoval, že výnos dávek z majetku a přírůstku majetkové hodnoty postihl majetně silné vrstvy nedostatečně a že výnos těchto dávek by byl býval vyšší, kdyby se byla zachovala progrese a původního návrhu komunistické strany.

Rozpočtový výbor došel k závěru, že měnová reforma byla nevyhnutelná, její charakter se podstatně a zásadně lišil od Rašínovy měnové reformy a odpovídal jak zájmu státu, tak i sociálním potřebám pracujícího lidu. Měnová reforma nám dala jednotnou, pevnou měnu, nepřinesla nikým nekontrolovatelné stoupání cenové hladiny, naopak, vyrovnala mzdové a cenové rozdíly a výkyvy v celostátním měřítku. Z bezcenného potištěného papíru, kterého nám zde okupanti zanechali celé stohy, se nyní usilovnou a cílevědomou prací našeho lidu, který tvoří nové hodnoty, zhodnocují i vázané vklady a zabezpečuje pevnost nové měny.

Paní a pánové, než přejdu k materii státního závěrečného účtu, ještě několik vět o některých zvláštnostech situace v r. 1945. Mezi výpočet škod, které ovlivňují naše hospodářství i dnes, je nutno zařadit škody, způsobené našemu zemědělství a našim lesům.

Němci si u nás počínali jako v kolonii. Zřídili zvláštní úřad, t. zv. Bodenamt, pomocí kterého začali dělat t. zv. německou půdní politiku. Pod záminkou, že jde o majetek židovský nebo o zabezpečení řádného hospodářství a podobně, dosadili na 340.000 ha zemědělské půdy na 6.000 vnucených správců. Na rozšiřování vojenských cvičišť, střelnic a letišť zabrali 80.000 ha půdy. Vysidlovali celé české oblasti. Tyto oblasti byly v roce 1945 úplně zničené, pole již několik roků neobdělaná. Celkový stav hovězího dobytka byl v koncem roku 1945 jen 80 %, vepřového 57 % průměrného předválečného stavu. Úrodnost u obilovin poklesla o 43 %, cukrovky o 42 % a u chmele o 24 %. Nebylo strojů, nebylo umělých v hnojiv, nebylo ušlechtilých sádí a osiv. V lesním hospodářství to nebylo o nic lepší. Těžební etát byl v letech okupace průměrně ročně překročován o 52 % proti normálu. Školky byly naprosto zanedbané, porostům nebyla věnována dostatečná péče a jako památka po okupantech zůstalo 180.000 ha holin a ředin. Byl nedostatek jak zemědělských, tak i lesních dělníků. Snaha z ministerstva zemědělství se nesla směrem výpomoci dobrovolných pracovníků a tak jen na zajištění žní bylo z Prahy v r. 1945 posláno v organisované akci 25.000 pracovních sil.