Útěk Němců, kteří se
provinili na našem státě, organisovaný
odsun Němců, zabezpečený usnesením
Postupimské konference, postavil před nás
další úkoly, a to osidlování
pohraničí, zabezpečení obdělávání
půdy, které bylo v odtržených oblastech
téměř 1/3, udržení
a zajištění chodu průmyslových
podniků. Těmto otázkám věnovalo
svou pozornost několik členů rozpočtového
výboru. Tak posl. dr. Hulínský vyzdvihl
ten fakt, že převážná většina
osídlenců se plně osvědčila.
Byla to velká práce, pro kterou nebylo vzoru a která
nesnesla odkladu. Vlasteneckou povinnost na výzvu vlády
splnilo již v r. 1945 přes 1,200.000 osob, poněvadž
již koncem toho roku bylo v pohraničí 1,700.000
Čechů a Slováků proti 350-400.000
v r. 1944. Dr. Hulínský zdůraznil,
že osidlování pohraničí naráželo
na odpor některých lidí a stran, v prvé
řadě národně socialistické.
Proto se vyzdvihovaly a generalisovaly některé příklady
"zlatokopectví" a nechtělo se vidět
těch 90 % naprosto poctivých osídlenců,
kteří nezajišťovali jen národní
majetek nebo obdělávání zemědělské
půdy a chod průmyslu, ale především
i bezpečnost státu. Nežádoucí
stav v pohraničí nezavinili jen Němci, ale
již předmnichovská politika naší
buržoasie.
Některé nedostatky naší osidlovací
politiky si uvědomujeme, ale únor udělal
pořádek i v tomto směru a s nedostatky si
poradíme. Odsunu Němců věnoval pozornost
posl. Juha. V našem pohraničí nesmí
být žádné páté kolony.
Bezpečnost Čechů a Slováků,
bezpečnost státu musela mít přednost
před různými možnými hospodářskými
ztrátami, se kterými jsme počítali.
Proto jsme nesměli a nemohli čekat nebo váhat.
Zkušenost nás učí, že tam, kde
jsme nahradili Němce včas českým a
slovenským lidem, byly ztráty nejmenší.
V průmyslu v pohraničí pracuje více
osob než v roce 1937 a výrobnost neustále stoupá.
Přitom provádíme různé přesuny
v rozmístění průmyslu a zapracovali
jsme statisíce nových pracovníků v
jednotlivých průmyslových odvětvích.
Nesmíme vidět jen čísla nákladů
na splnění tohoto úkolu v státním
závěrečném účtu uvedená,
ale veliké, historické dílo, které
bylo vykonáno.
Posl. Leflerová z vlastních bohatých
zkušeností rozvinula repatriační problémy
v celé jejich šíři. Na dopravu našich
lidí z Německa bylo potřebí 3.627
hromadných výprav. Přes půl milionu
cizích státních příslušníků
strávilo u nás několik dnů, aby načerpali
sil nebo čekali na dopravní prostředky na
cestu do svých domovů. Ti všichni si na náš
národ zachovali nejlepší přátelskou
vzpomínku. Naše repatriační služba
byla za hranicemi vynikajícími státníky
právem nazvána jednou z nejlepších.
Naši občané, procházející
pěšky různé kouty západního
Německa, často našli města rozbitá,
mrtvá. Byly to výsledky spojeneckého bombardování.
Ale rozbité a mrtvé byly jen obytné čtvrti.
Zato čtvrti průmyslové byly téměř
nepoškozeny. Dobře víme, co tím spojenci
na západě sledovali: pokud možno nejdříve
naplno obnovit produkci německého těžkého
a válečného průmyslu. Proto jsme na
stráži, jsme si dobře vědomi nové
možné hrozby Německa a nenecháme se
překvapit.
O nadšení a hrdinském pracovním úsilí
českého a slovenského lidu při odstraňování
válečných škod a o rozsahu a tempu rekonstrukčních
prací mluvil posl. Mrazik. Museli jsme na jedné
straně roztáčet kola výroby, na druhé
straně předimensovaný válečný
průmysl, hlavně letecký a některá
odvětví kovovýroby, zastavovat a převádět
na výrobu mírovou. Rekonstrukční práce
se neobešly bez obětí a bez hrdinství
lidu. Vyžádaly si více lidských životů.
A již v počátcích se muselo bojovat
se zlou vůlí reakce a s výsměchem
a nepochopením. Obnovovací práce v ČKD
v Praze se začaly s dobrovolnými pracovními
brigádami pod vedením komunistické strany.
Rovněž s obnovovacími pracemi na plzeňském
nádraží a na desítkách a stovkách
dalších pracovišť se počalo s dobrovolnými
pracovními brigádami.
To bylo umožněno zdravým instinktem lidu, který
již tehdy chápal, že je tím pravým
hospodářem v tomto státě. To chápal
i tehdy, kdy se mnozí dohadovali o prodeji našich
továren zahraničním koncernům, kdy
reakcionáři v nár. soc. straně volali
po odevzdání sotva znárodněných
podniků domácím a zahraničním
fabrikantům. Svoje ovoce přinesla veliká
a nadšená práce slovenských dělníků.
Zvláště obnova dopravních spojů
na Slovensku by nebyla tak rychlá bez pracovního
úsilí a hrdinství slovenského lidu,
a to v době, kdy příslušníci
demokratické strany rozvrátili zásobovací
systém na Slovensku.
Našemu znárodňovacímu procesu prvé
etapy se věnoval posl. Tymeš. Znárodnění
průmyslu muselo býti doplněno znárodněním
bank. Bez toho by se nebyl mohl náš průmysl
rozvinouti a dopracovat se úspěchů a výsledků,
na které jsme právem hrdi. Naše dělnická
třída je tak vyspělá, že k znárodnění
se přistoupilo v době, kdy nemohlo znamenat okamžité
zvýšení úrovně všem pracujícím,
kdy znárodnění znamenalo zabezpečení
předpokladů pro další, pozdější
zvýšení životní úrovně.
Na příkladech znárodnění ve
Francii a Anglii bylo dokázáno, že každé
znárodnění ještě neznamená
socialismus. Naše znárodnění plus vedoucí
úloha sjednocené dělnické třídy,
vedené komunistickou stranou, a vedoucí úloha
této strany ve vládě, to vše dohromady
je zabezpečením cesty k socialismu.
Posl. Souček se zabýval otázkami cenové
politiky, a to nejen ve vztahu k měnové reformě,
ale i otázkami intervenční cenové
politiky. Pomocí cen působíme přímo
k jinému rozdělení národního
produktu. Cena a tvorba cen je spjata a závislá
na produktivitě práce, na množství vyrobených
statků. S tím je též spjat blahobyt
lidu. Jakou hnací silou je uvědomění
občanů a dělnické třídy,
zvlášť ukazuje kampaň darů k IX.
sjezdu KSČ. Je to dík straně, která
nezradila a nezklamala. Rodící se volný trh
vyžaduje pružné cenové politiky. Všechny
změny v našem hospodářství, vedoucí
k překonání stanovených cen, musí
se obrazit v cenách nových. Poúnorové
znárodnění, a to hlavně v oblasti
velkoobchodu, umožňuje větší cenovou
pružnost než v roce 1945.
Posl. Horn se zabýval situací středních
vrstev. Nikdy nebyl u nás režim, který by více
zabezpečoval střední vrstvy než tento
režim. Tak v r. 1945 přes nedostatek zboží
nezkrachoval vinou režimu ani jeden obchodník nebo
živnostník. V období prvé republiky
byly roky, kdy číslo konkursů dosáhlo
výše 50.000 za jeden rok. Zavedli jsme národní
pojištění, které se uskutečňuje,
zatím co se dříve o něm jen žvanilo.
Zavedli jsme živnostenskou daň a vraceli až 75
% daňových přeplatků. Zvládnutí
problému obnovy dopravy, surovin a reformy měny
v roce 1945 bylo velkým dílem, které
zabezpečilo i střední vrstvy. Odsun Němců
z pohraničí dal velkou příležitost
i středním vrstvám. Drobné živnostníky
a řemeslníky nikdo nepovažuje za kapitalisty.
Dělnická třída je považuje za
své spojence. Proto uskutečňování
cesty k socialismu pro ně neznamená i ztrátu
existence jako za vlády buržoasie, kdy Baťa,
tento nenasytný kapitalistický žralok, zničil
na tisíce drobných obuvníků.
Otázkami a poměry v zemědělství
v roce 1945 se zabývala posl. Mrskošová
a posl. Hajšman. Spojenectví rolníků
s dělnickou třídou zaručilo našemu
venkovu budoucnost bez exekucí pro daňově
nedoplatky, bez exekucí za pohledávky bank, a pomohlo
zemědělcům z těžké situace,
ve které byli zemědělští dělníci
a malozemědělci houfně osidlovali pohraničí
a pomohli tak zabezpečit výživu národa.
Rolníci půjdou v pevném svazku s dělníky
vstříc lepší budoucnosti a vždy
bude platit heslo: město i venkov, to jest celý
národ, jedna rodina.
V lidově demokratickém státě dostala
sociální politika jiné úkoly a jinou
náplň, prohlásil posl. Vojanec. Cesta,
po které se dalo ROH v roce 1945, byla správná.
Odboráři se stali hybnou pákou obnovy a jim
patří díky za plné roztočení
kol výroby. Odboráři také s díkem
kvitují novou sociální politiku, která
našla své vyjádření ve významném
díle, na které můžeme být právem
hrdi v národním pojištění. Rozsah
rekreace, s úprava dovolené, rodinné přídavky
a jiné vymoženosti zvyšují životní
úroveň pracujících.
Naším daňovým systémem, jeho
obnovou roku 1945 se zabýval velmi podrobně posl.
Štětka. Rozebral příjem státní
pokladny podle jednotlivých. druhů daní a
výstižně poukázal na příčiny
daňových defraudací v údobí
první republiky. Tehdejší praxe s odepisování
daňových pohledávek velkým poplatníkům
byla nemravná, protizákonná, a marně
na ni komunistická strana poukazovala a proti ní
bojovala. V roce 1945 byla ukončena první etapa
výstavby a obnovy státních financí
a finančního aparátu. Dnes je i v tomto úseku
jiný duch a výnos daní slouží
jiným účelům. (Předsednictví
převzala místopředsedkyně Hodinová-
Spurná.)
Poslanci Štětka, Horák, Prokopová
a jiní se zabývali naším státním
dluhem. Výše dluhu z období první republiky
k 30. září 1938 činila 46.493,852.745,75
Kčs. Již sama skladba tohoto dluhu zasluhuje zvláštního
ohodnocení. Nejen proto, že tam bylo přes 8,5
miliard t. zv. dluhů politických, ale hlavně
proto, že tato částka byla z převážné
části spotřebována ve prospěch
tehdejší vládnoucí třídy
a na výstavbu potlačujícího aparátu,
kterého bylo používáno proti dělnické
třídě a všem pracujícím.
Zrádná buržoasie v době, kdy budovala
opevnění a opatřovala moderní výzbroj
pro armádu, dobře věděla, že
nechce a nebude bojovat proti Hitlerovi, a tak nakonec i tato
část dluhu byla udělána a použita
proti zájmům národa. Politické dluhy,
které okupanti škrtli a které byly v r. 1945
znovu do státního dluhu pojaty, jsou dluhy za výstroj
a výzbroj našich legií v prvé světové
válce. Dluh t. zv. protektorátu byl způsoben
hlavně placením již vzpomenutého matrikulárního
příspěvku. Připočteme-li dluh
t. zv. Slovenského státu, dostaneme částku
40 miliard 80 milionů nových státních
dluhů, vzniklých za dobu války a okupace.
Připočteme-li dluhy sjednané za hranicemi
a dluhy do konce roku 1945, ať již z titulu měnové
reformy nebo na úhradu schodku hospodaření,
dostaneme částku 108.043,102.664.95 Kčs státního
dluhu. V roce 1945 nebyl náš státní
dluh ještě sjednocen, ale v minulém měsíci
jednala vláda o jeho konečné úpravě.
Rozpočtový výbor věnoval pozornost
i otázkám státní bezpečnosti,
a to vnější i vnitřní. Posl.
Valo ukázal na praktických příkladech,
jak se dnes změnilo naše postavení tím,
že sousedíme s velikým a mocným bratrským
Sovětským svazem, Polskem, sovětskou okupační
zonou, ve které se buduje demokratický řád,
a že na jihu sousedíme s lidově demokratickým
Maďarskem. Není žádné Malé
dohody, ve které měli hlavní slovo reakční
kapitalisté, ale jsou spojenecké smlouvy se všemi
lidově demokratickými zeměmi a se Sovětským
svazem. Nejsme spojenci zrádného Západu,
nejsou u nás žádné francouzské
vojenské misse a naše armáda se buduje podle
vzoru nejpokrokovější hrdinné Rudé
armády, naší osvoboditelky. Vnitřní
bezpečnostní aparát vyšel z lidu, je
spjat s lidem a hájí zájmy lidu. Nikdo nás
nemůže překvapit, jsme vnitřně
jednotni a silni, jak dokázaly vítězné
volby loňského roku. Náš průmysl
se může svobodně rozvíjet, protože
jej nerdousí žádní zmocněnci
Marshallova plánu. Jsme skutečně volni a
svobodni. Zrádné emigraci, naší vnitřní
i zahraniční reakci vzkazujeme: "Náš
lid a naše armáda již nikdy nevydá své
zbraně a naši republiku. Jsme bojovníky míru,
mír si ubráníme!" (Potlesk.)
Nevyčerpal jsem celou věcnou podstatu rozpravy k
státnímu závěrečnému
účtu. Podrobnosti byly důkladně projednány
v rozpočtovém výboru. Uvedu proto jen celkové
číslice. Celkové výdaje II. závěrkového
období roku 1945 činily 37.071.196.638.95 Kčs,
celkové příjmy 22.064,938.833.59 Kčs,
takže schodek činí 15.006,257.805.36 Kčs.
Skutečný pokladní schodek činil pouze
11.928,137.057.81 Kčs, takže náležitostní
schodek proti schodku pokladnímu je větší
o 3.078,120.747.55 Kčs. Úvěrové operace,
uzavřené v r. 1945, kterých bylo použito
na krytí tohoto schodku, činily a) úvěrem
7.655,260.385.20 Kčs, b) zálohou 4.798.864.577.40
Kčs, tedy celkem 12 miliard 464,124.962.60 Kčs.
Na příjmu státní pokladny se podílejí
a) daně, dávky a poplatky částkou
12.641,000.000 Kčs, b) ostatní administrativní
příjmy částkou 9.424 milionů
Kčs. Podle správního účtu činí
výdaje ve vlastní státní správě
a) osobní 8.796,000.000 Kčs, b) věcné
28.275,000.000 Kčs Osobní výdaje se člení
takto: 1. podle platového zákona čís.
103 a 105/26 Sb. 4.096,638.233 Kčs, 2. podle platového
zákona čís. 104 (učitelé na
veřejných školách) 878,781.276 Kčs,
3. kongrua a dotace nekongruálních církví
- zák. č. 122/36 Sb - 79,012.684 Kčs, 4.
platy smluvních a pomocných sil 569,491.054 Kčs,
5. vyrovnávací platy přikázaných
zaměstnanců 49,293.380 Kčs, 6. náklady
na odpočivné a zaopatřovací platy
včetně pensí vojenských a učitelských
gážistů 1.474,004.573 Kčs.
Největší výdajové položky
ve skupině I, vlastní státní správa,
vykazují kapitoly ministerstva sociální péče,
vnitra, školství, MNO. Ve skupině II, Správa
státních podniků, je konečný
hospodářský výsledek všech 31
podniků ve II. závěrkovém období
takovýto: saldem vykázána ztráta 1.361,390.000
Kčs, investiční náklady státních
podniků činily 2.011,003.000 Kčs. Aktivních
státních podniků bylo 11. Největší
zisk vykázala Tabáková režie, největší
ztráty Čs. státní dráhy. Náklady
provozovacích účtů podniků
činily celkem 16.172,511.000 Kčs, z toho osobní
9.238,895.000.Kčs. Platy stálých zaměstnanců
činily 3.575,799.000 Kčs, ostatní mzdy a
platy 2.691,361.000 Kčs, odpočivné a zaopatřovací
platy 2.112,973.000 Kčs.
Poněvadž výsledky skupiny II a skupiny III
přecházejí svým saldem do skupiny
I, nebudu uváděti žádná další
čísla.
V závěru chci zdůraznit, že celý
rozpočtový výbor ústy téměř
všech svých členů v rozpravě
zdůraznil toto: Počátky budování
naší znovu osvobozené republiky byly nesmírně
těžké. Nebylo surovin, nebylo potravin, průmysl
a doprava těžce poškozeny. Zemědělství
mělo těžké ztráty. Peněžnictví
a státní finance rozvráceny. Zahraniční
obchod v rozvalinách. Zůstalo jen nadšení
a odhodlání pracujících mas vybudovat
nový, lepší společenský řád.
Lid, mající toto nadšení, pod vedením
komunistické strany, která nezradila a která
vedla nesmiřitelný boj s okupanty, podjal se těžké
práce na výstavbě a obnově všech
úseků. Pod vedením této strany svedli
jsme i vítězný boj s reakcí. To, že
jsme se v krátkém odstupu čtyř roků
dostali tak daleko, potvrzuje správnost naší
cesty, cesty vedoucí k socialismu. Rozpočtový
výbor neshledal ve státním závěrečném
účtu na rok 1945 nikde žádných
závad a nesrovnalostí, a proto doporučuje
slavnému Národnímu shromáždění
tento účet ke schválení. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby Národní
shromáždění schválilo celý
závěrečný účet republiky
Československé za rok 1945, nechť zvedne ruku!
(Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
schválilo státní závěrečný
účet republiky Československé za rok
1945 (ode dne osvobození do konce roku 1945).
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.