Při projednávání zákona o Národní galerii chtěl bych položit dvě otázky. Za prvé, zda by nemohly být opatřeny pro Národní galerii v Praze i některé reprodukce nejslavnějších výtvarnických děl umístěných ve sbírkách cizích, a za druhé, zda by nemohly být pořízeny reprodukce nejvýznamnějších děl pražské Národní galerie pro galerie venkovské, regionální. Chtěl bych při této příležitosti vůbec zdůraznit - ačkoliv souhlasíme s tím, aby nejvýznamnější díla byla soustředěna v Praze, kam za nimi přirozeně bude putovat celý venkov včetně nejvýchodnějších krajů naší republiky - že na druhé straně musí být současně zřizovány i galerie regionální, které by soustřeďovaly jednak výtvarné umění určitých krajů, ale v nichž by byla umístěna přitom i díla významu obecného. Namnoze to nebude jinak možné, než ve formě zdařilých reprodukcí. Budov pro vhodné umístění těchto sbírek máme dosti. Jsou to některé z našich zámků a v těchto zámcích musí být vedle stálých inventárních předmětů občas instalovány i předměty z naší pražské Národní galerie, aby si je v originále mohli prohlédnouti i ti, kteří do Prahy za nimi nemohou. Příklad tohoto druhu dal sám president republiky Klement Gottwald, který propůjčil sbírky pražského Hradu do Gottwaldova.

Zabývám se již více než dvě desetiletí lidovýchovnou činností, řídil jsem vyšší lidovou školu v jednom z našich nejprůmyslovějších krajů a pokusil jsem se mimo přednášky lido-výchovné, mimo odborné kursy a mimo divadelní představení pořádati také výstavy obrazů. V poměru k přednáškám konali jsme těchto výstav daleko méně. Nikoliv pro neporozumění a nepochopení obyvatelstva, ale pro technické obtíže. Dnes to bude již snazší. Bude-li Národní galerie v Praze doplněna sítí galerií venkovských, tu bude stačiti jen povzbudit trochu zájem a lidé budou přicházet. Z těchto galerií bude míti také veliký užitek výtvarná výchova našich škol a přimlouvám se za to, aby nejen studenti, ale i drobná školní mládež byla do těchto galerií voděna a aby manuelní práce žáků a theoretické výklady učitelů a profesorů byly vždycky doplňovány návštěvou těchto výstavních síní.

Přijímajíce zákon o Národní galerii, plníme tak druhý odstavec § 19 ústavy Československé republiky, v kterém se praví, že kulturní statky jsou pod ochranou státu a stát dbá o to, aby byly přístupny všem, a podporuje vědu i umění v zájmu rozvoje národní kultury, pokroku a obecného blahobytu.

Pro zákon budeme hlasovati, protože věříme, že přispěje k dalšímu zlepšení našeho života. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Posledným rečníkom k tejto osnove je pán posl. dr. Bátěk. Dávam mu slovo.

Posl. dr. Bátěk: Slavná sněmovno!

Chtěl bych již na počátku svých poznámek k osnově zákona o Národní galerii v Praze oceniti samu skutečnost, že Národní shromáždění se opět zabývá zákonem takové kulturní důležitosti. I když tento stručný zákon pouze normuje dosavadní stav, znamená jeho projednávání významnou manifestaci, neboť se tím všemu lidu zdůrazňuje nejen péče státu o kulturní hodnoty, ale upozorňuje se přímo tak na jeden z pramenů výchovy a povznesení lidu. Národní galerie se tak staví po bok Národnímu divadlu a Národnímu museu jako další nezbytný majetek národního života.

Nynější sbírky Národní galerie představují úctyhodnou pokladnici našeho i světového umění. Je tu shromážděno přes 10 tisíc obrazů, přes 2 tisíce plastik, přes 25 tisíc kreseb a téměř 90 tisíc grafických listů. Bohužel tyto sbírky jsou dosud rozptýleny v devíti budovách a v různých částech Prahy a okolí. Je sice pravda, že některé oddíly Moderní galerie jsou s hlediska stylového umístěny velmi šťastně a platí to především o monumentálních originálech Myslbekových a Štursových plastik v působivém prostředí Trojského zámku, nebo o obrazech v zámku zbraslavském, avšak vzdálenost těchto míst od centra zajisté nepřispívá k jejich pohodlné přístupnosti. Kromě toho rozptýlení sbírek v různých budovách je na závadu přehlednosti pro vědecké pracovníky a především pro prosté návštěvníky, zvláště pro návštěvníky mimopražské a hosty z ciziny, a konečně nedává vyniknouti mohutnému celku sbírek.

Je proto nutno velmi ocenit, že do stavebního programu první československé pětiletky bylo zařazeno i zahájení novostavby Národní galerie, pro niž bylo vybráno vhodné místo na letenské pláni nad Vltavou. Není pochyby, že teprve až bude mít Národní galerie vlastní velký a moderní stánek, stane se nejen chloubou státu a hlavního města republiky, ale stane se také jedním z nejpřednějších center kulturního života našeho národa.

K tomu cíli je nutno pracovat již dnes. Příklad tu dává vláda osnovou právě projednávaného zákona a příklad tu dává Národní shromáždění svým velikým zájmem při jeho projednávání. Bude nyní záležet na dalších orgánech, aby vhodnými prostředky, uvědomováním a propagací přiblížily Národní galerii našemu lidu. Zajisté velmi mnoho zde může vykonat československý film, jenž má otevřeny dveře do nejzazších končin naší vlasti a jenž proniká i do zahraničí. Také náš tisk si musí více všímat kulturního bohatství, shromážděného v našich obrazárnách, museích a knihovnách. Právě Národní galerie je nepřebernou studnicí námětů cenných pro uměleckou výchovu lidu.

Bohužel naše největší a nejvýznamnější sbírka výtvarného umění, Nár. galerie, nevykazuje dosud, jak se to jeví na nepatrné částce vstupného, vybraného v posledních letech, potěšitelný nebo masový zájem publika. Také tady by měly vyvinout větší činnost naše školy, osvětové rady a v neposlední řadě také kulturní referáty různých organisací. Naše divadla, musea, obrazárny i jiné kulturní pokladnice měly by se stát - a věřím, že se stanou - předmětem láskyplné péče všeho pracujícího lidu, našich závodů a podniků, které po případě naleznou tak i mnohé nové formy podpory těchto institucí k jejich dalšímu rozkvětu, rozšiřování a budování.

Sídlem Národní galerie je hlavní město Praha. Národní galerie tak významně doplňuje pražské pozoruhodnosti, pražské památky a klenotnice, a jistě částečně získá Praze i zájem návštěvníků. Pražská správa a pražský lid proto také poskytnou Národní galerii nejen větší zájem než dosud, ale až dojde ke stavbě nové budovy pro tuto obrazárnu, všestranně pomohou i k provedení a dokončení tohoto velkého díla. Neboť stavba Národní galerie není o nic méně významná, než byla stavba Národního divadla, a právě tím, že lid vlastně sám si divadlo postavil, byl od samého počátku s ním také nejvřeleji spjat. Dnes péči o kulturu převzal stát a věnuje na ni největší částku svého rozpočtu. Lid kontroluje, jakým způsobem byly tyto částky vynaloženy, a má proto živelný zájem na každé významné a velkorysé kulturní akci, jako je právě akce zřízení a postavení Národní galerie.

Považuji za mimořádně významný čin, že v dělnickém prostředí Gottwaldova byly lidu zpřístupněny sbírky pražského Hradu, a viděli jsme velmi živou reakci, kdy tyto sbírky byly navštíveny tisíci návštěvníky, kteří poprvé si uvědomovali svůj poměr k výtvarné kultuře, a zjistili jsme s potěšením, že tento poměr byl zdravý a velmi živý. Jsme přesvědčeni, že tento počin bude míti za následek rozsáhlou akci zpřístupnění kulturního výtvarného bohatství našemu lidu. Lid poznal vrcholy našeho výtvarného snažení a výsledky uvidíme nejen v zintensivnění poměru ke kultuře vůbec, ale i v naplnění života každého pracujícího kulturními hodnotami.

Věřím, že náš lid, který bedlivě sleduje práci své vlády a svého Národního shromáždění, akce zahájené vládou a Národním shromážděním doplní tak, aby se staly skutečným životem. Jsem proto přesvědčen, že i dnešní stručný zákon o Národní galerii upozorní znovu nejširší vrstvy lidové a kulturní pracovníky na význam osvětové činnosti a na povinnosti k výtvarné kultuře, a manifestační projednání zákona bude podnětem k zintensivnění zájmu o výtvarné umění a o umění vůbec. Bude to v intencích státu, který věnuje tolik příkladné péče kulturním věcem a dovršuje tak kulturní snažení celého minulého vývoje a celých minulých desetiletí. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajkyni posl. Pažoutovej.

Zpravodajka posl. Pažoutová: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajka posl. Pažoutová: Nejsou.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 4 články, prvý so 4 paragrafmi, nadpis a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 4 článkami, prvým so 4 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou, podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej. (Shromaždenie povstáva. - Dlhotrvajúci potlesk a ovácie prítomnému ministrovi dr. Nejedlému. - Shromaždenie usadá.)

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Budeme prerokovávať štvrtý odsek poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 262) o sídle Správneho súdu (tlač 287).

Zpravodajcom je posl. dr. Popaďák. Dávam mu slovo.

Zpravodajca posl. dr. Popaďák: Pán podpredseda, páni ministri, panie a páni!

V čase neslobody na území tak zvaného Slovenského štátu prestal platiť zákon o Najvyššom správnom súde č. 164 zo dňa 16. júna 1937, pretože na Slovensku bol zriadený nariadením č. 62 zo dňa 12. apríla 1939, a neskoršie zákonom č. 120 zo dňa 7. mája 1940 Najvyšší správny súd v Bratislave. Tým sa stalo, že platnosť horespomenutého zákona o Najvyššom správnom súde z r. 1937 sa teritoriálne zúžila len na zem Českú a Moravskosliezsku.

V dôsledku ustanovenia nariadenia Slovenskej národnej rady č. 1 z r. 1944, ktoré ponechalo v platnosti dovtedajšie predpisy, vydané za tzv. Slovenského štátu, pokiaľ neodporovaly duchu republikánsko-demokratickému, bol recipovaný stav správneho súdnictva na Slovensku tak, ako bol upravený zákonom z r. 1940. Takto až do vydania Ústavy 9. mája platila v našej republike partikulárna úprava správneho súdnictva, a to jednak úprava, spočívajúca na zákone z r. 1937 pre zem Českú a Moravskosliezsku a jednak úprava, spočívajúca na zákone z r. 1940 pre Slovensko.

Ústava 9. mája stanovila v § 137, odseku 1, že pre celé územie Československej republiky bude zriadený správny súd a v ods. 2 toho istého paragrafu stanovila, že složenie, organizáciu a pôsobnosť tohto súdu, ako aj pokračovanie pred ním upraví zákon. V dôsledku tohto ustanovenia ústavy staly sa Najvyšší správny súd v Prahe a Najvyšší správny súd v Bratislave dvoma organickými složkami jednotného Správneho súdu v smysle ustanovenia Ústavy 9. mája.

Ustanovením § 1 osnovy, ktorú práve prerokovávame, vykonáva sa pražská dohoda z 2. júna 1945, ktorá určila za sídlo Správneho súdu Bratislavu. Uzákonením predloženej osnovy prestanú raz navždy nedorozumenia a pochybnosti o sídle Správneho súdu, ktoré vznikaly doteraz z toho, že do účinnosti ústavy vyvíjaly ako Najvyšší správny súd v Prahe, tak aj Najvyšší správny súd v Bratislave svoju činnosť ako samostatné súdy a od účinnosti ústavy vyvíjajú túto činnosť ako dve organické složky jednotného Správného súdu pre celé územie republiky.

Za terajšieho stavu je tu určitá zvláštna skutočnosť daná tým, že organizácia, pôsobnosť a pokračovanie pred dvoma organickými složkami jednotného Správneho súdu sú upravené dvoma rozdielnymi zákonmi. Pôsobnosť pražskej složky správneho súdu upravuje zákon z roku 1937 o Najvyššom správnom súde a pôsobnosť bratislavskej složky správneho súdu zase zákon z roku 1940. Pre túto nezvyklú skutočnosť vznikaly pochybnosti, či právne základy, na ktorých spočívajú organizácie pražskej a bratislavskej složky správneho súdu, neboly ustanovením § 137, ods. 2 Ústavy 9. mája otrasené, keďže ústavodarca - hovoriac a Správnom súde - mal zaiste na mysli čo do složenia, organizácie, pôsobnosti a pokračovania iný, od týchto dvoch složiek odchylný Správny súd.

Tieto pochybnosti odstraňuje § 2 prerokovávanej osnovy, v ktorom sa hovorí a stanoví, že až do novej úpravy platí pre Správny súd so sídlom v Bratislave zákon č. 164 zo dňa 16. júna 1937 o Najvyššom správnom súde.

Napokon chcem poznamenať, že prijatím prerokovávanej osnovy, ktorou sa určuje za sídlo Správneho súdu Bratislava, i touto cestou dávame výraz navonok, že budujeme v našej ľudovodemokratickej republike, spejúcej k socializmu, nový právny poriadok, právny poriadok slúžiaci pracujúcemu ľudu. Je otázne, či by sme boli mohli prerokovávať tento zákon v čase, keď ešte v tomto parlamente kládli našej ceste k socializmu prekážky zástupcovia českej a slovenskej reakcie. Štátna moc dnes pochádza naozaj z ľudu a je aj ľudom vykonávaná. Právo dnes už nie je nástrojom vládnucich kapitalistov na potlačenie ľudu, ale naopak, právo je tvorené a vykonávané tak, ako to záujmy pracujúceho ľudu našej ľudovo-demokratickej republiky vyžadujú. Preto len na týchto nových, spravodlivých a ľudu slúžiacich základoch vyriešili sme aj takzvanú otázku československú. Pracujúci ľud slovenský je dnes rovnoprávny s pracujúcim ľudom českým a spolutvorí jednotnú a pevnú našu ľudovo-demokratickú republiku. Všetko, čo dnes tvoríme v našej republike a čo si tu budujeme, neslúži nikomu inému, len pracujúcemu ľudu československému. Len v záujme ľudu prijali sme vlani zákon o zľudovení súdnictva. Naše súdy vykonávajú právo dnes nie v prospech silných jednotlivcov, v prospech tých, ktorí mali dosť finančných prostriedkov pre vychytralých advokátov, ktorí ovplyvňovali pokračovanie pred súdmi tak, aby nakoniec zo súdneho procesu vyšiel ako víťaz bohatý na úkor chudobného.

Práve tak i v odbore správneho práva a súdnictva vykonáva sa dnes právo v inom duchu, v duchu ľudovej demokracie a v duchu právneho poriadku, slúžiaceho pracujúcemu ľudu. Spomínam si tu na slová pána predsedu vlády Zápotockého, ktoré povedal v historických dňoch februárových udalostí v r. 1948 na historickom zasadnutí zástupcov závodných rád a ktorými veľmi správne posvietil na vtedajšiu činnosť Najvyššieho správneho súdu. Na adresu sudcov Správneho súdu, slúžiacich záujmom reakcie, veľmi výstižne poznamenal, že ak nemôžu tvoriť judikáty v duchu spravodlivom, v duchu ľudovej demokracie, radšej nech prestanú špatné výrobky vyrábať. A tak keď čs. pracujúci ľud v minuloročných februárových udalostiach zaistil si svojím víťazstvom jednotu a zabezpečil si týmto víťazstvom raz navždy svoje napredovanie k socializmu, keď sa týmto víťazstvom posilnila aj jednota našej republiky, dávame výraz tejto jednote i tou formou, že určujeme za sídlo Správneho súdu Bratislavu.

Vieme, že tento súd bude vykonávať pre celé územie republiky svoju činnosť tak, ako som už spomenul, a to v duchu nového právneho poriadku, v duchu ľudovej demokracie a len v záujme a v prospech čs. pracujúceho ľudu.

Panie a páni! Výbor ústavno-právny prerokoval predmetnú osnovu na svojej schôdzke, konanej dňa 4. mája t r., a ja v jeho zastúpení doporučujem plénu Národného shromaždenia, aby osnovu prijalo v predloženom znení. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajca posl. dr. Popaďák: Nie sú.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 3 paragrafy, nadpis a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 3 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)