Slovenské odborné školy umeleckého smeru majú sa prebudovať podľa školského zákona. Na Slovensku chýba nadstavba takéhoto školstva. Bez zriadenia vysokej školy výtvarného smeru boly by iluzórne úsilia školskej správy, ktorými má byť prebudované umelecké školstvo na Slovensku a tak obroden slovenský kultúrny život. Zriadením tejto školy sa dostanú Slováci na kultúrnu úroveň národa českého, ktorý už dávno má takúto školu v Prahe.

Splní sa tak v kultúrnej oblasti čiastočne aj Košický vládny program, keď sa dá Slovákom príležitosť, aby sa mohli vzdelávať v umeleckom sektore výtvarnom na vlastnej vysokej škole. Cieľom školy, podľa tohto navrhovaného zákona zriadenej, má byť poskytnutie poslucháčom v praktickom i teoretickom smere výtvarného školenia takého vzdelania, aby po jej absolvovaní boli schopní riešiť najvážnejšie problémy umelecké, vedeli ich aplikovať a spojovať vo forme úžitkového umenia s výrobou, smerujúcou k pestovaniu všeobecného umeleckého vkusu a vyššiemu stupňu kultúrnosti.

Školská správa na Slovensku už v študijnom roku 1948/49 prikročila k plneniu tohto cieľa tým, že takéto školenie začlenila do činnosti pedagogickej fakulty v Bratislave. Dať tomuto školeniu právny podklad - to sleduje zákonom navrhovaná zpätná účinnosť počínajúca študijným rokom 1948/49.

Zriadenie vysokej školy muzických umení na Slovensku vedľa vysokých škôl toho istého druhu v Čechách a na Morave znamená jednak dovŕšenie dávnych snáh posledných generácií slovenských hudobných, dramatických filmových a tanečných umelcov a jednak záchranu a umožnenie ďalšieho vývoja a zveľaďovania charakteristických znakov samobytnosti slovenského národa. Slovenská hudba, spev, tanec, teda slovenské muzické umenia sú nielen výtvarným prejavom, ale aj dôkazom o duševnom a telesnom zdraví slovenského ľudu. Zriadenie tejto vysokej školy odôvodňuje sa i tým, aby slovenským absolventom bratislavského konzervatória umožnené bolo ďalšie vyššie štúdium v slovenskom psychologickom a kultúrnom prostredí a tým dotváranie a vykryštalizovanie slovenských umeleckých osobností. Menovite v odbore výchovy skladateľov a dirigentov, činohercov a spevákov - pri ktorých ide hlavne o kult jazykovej čistoty - a tanečníkov by to malo priaznivý dosah.

Z toho, čo som uviedol, vidieť, že obidve tieto vysoké školy umelecké sú ustanovizňami slovenskej národnej i regionálnej povahy, u ktorých nie je treba jednotnej úpravy zákonom.

V odbore pôdohospodárstva ide o vytvorenie právneho podkladu pre zrušenie Správy majetkov pre pozemkovú reformu a pre upravenie právnych pomerov z toho vyplývajúcich. Táto správa majetkov zriadená bola ustanovením § 20 nar. Slovenskej národnej rady zo dňa 23. augusta 1945, č. 104 Sb. n. SNR a jej úlohou bolo: a) podľa tohoto nariadenia spravovať skonfiškovaný majetok do odovzdania prídelcom, b) napomáhať prídelcom pri hospodárení, najmä pri vnútornej kolonizácii, c) dozerať na hospodárenie prídelcov.

Správa majetkov pre pozemkovú reformu sa zhostila v podstate svojej primárnej úlohy, t. j. spravovanie skonfiškovaného pôdohospodárskeho majetku až do odovzdania prídelcom tým, že majetky ňou spravované boly v rámci prideleného konania už pridelené oprávneným uchádzačom.

Ide tu o zrušenie ustanovizne, ktorá sa týka len Slovenska, teda o vec regionálnej povahy, u ktorej netreba jednotnej úpravy zákonom.

Ústavno-právny výbor prerokoval dňa 4. mája 1949 vládny návrh zákona o úprave niektorých vecí v obore školstva a pôdohospodárstva zákonom Slovenskej národnej rady podľa § 96 ods. 2 ústavy, tlač č. 272, a previedol v ňom tieto zmeny:

Doplnil § 1 v odbore sčítania ľudu bodom 3 tohto znenia: "3. Zruší sa zákon zo dňa 8. októbra 1940, č. 268 Sl. z. o sčítaní ľudu, a obnoví sa na Slovensku platnosť zákona zo dňa 17. marca 1927 o sčítaní ľudu."

Pri prípravách sčítania ľudu, ktoré sa bude konať v roku 1950, sa ukázalo, že na Slovensku za okupácie zrušený bol zákonom č. 265/1940 Sl. z. celoštátny zákon č. 47/1927 Sb. o sčítaní ľudu. Javí sa byť potrebným obnoviť právny stav z doby pred okupáciou, aby sčítanie ľudu na celom území republiky prevedené bolo s jednotného hľadiska, podľa jednotných zásad a podľa jednotnej normy. Následkom tohto doplnku ústavno-právny výbor pozmenil i nadpis zákona tým, že za slovo "pôdohospodárstva" vsunul slová "a sčítania ľudu".

Vzhľadom na ustanovenie § 108 ods. 1 ústavy, podľa ktorého návrhy zákonov Slovenskej národnej rady môžu za podmienok stanovených rokovacím poriadkom vychádzať buď od vlády alebo od Sboru povereníkov, alebo od poslancov Slovenskej národnej rady, pozmenil znenie § 2 tým, že uviedol, že miesto ministrov vnútra, školstva, vied a umení a pôdohospodárstva po dohode so zúčastnenými členmi vlády, vykonávajú tento zákon všetci členovia vlády.

Vládny návrh zákona, a to ani v pozmenenom znení, prevedenom ústavno-právnym výborom, sám o sebe nevyžaduje zvýšenie rozpočtových výdavkov. Pokiaľ pôjde o zákony Slovenskej národnej rady, bude vecou týchto, aby sa v smysle ustanovenia § 108, ods. 2 ústavy vyporiadaly s otázkou finančného dosahu a s úhradou nákladov spojených s navrhovanými úpravami. V tomto smere dovoľujem si uviesť, že náklad na zriadenie uvedených vysokých škôl zabezpečný je v rozpočte Povereníctva školstva, vied a umení na rok 1949, zrušenie Správy majetkov pre pozemkovú reformu nebude vyžadovať finančných nákladov, ba práve naopak, bude znamenať zlacnenie a zhospodárnenie verejnej správy.

Za ústavno-právny výbor navrhujem slávnemu Národnému shromaždeniu prijatie predloženého vládneho návrhu zákona tlač 272 v znení prijatom týmto výborom, tlač 294. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Procházka: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. dr. Štefánik: V § 2 je tlačová chyba, a síce zo slova "všetcia" je treba vypustiť literu "a", takže koniec tohto paragrafu bude znieť: "vykonajú ho všetci členovia vlády".

Místopředseda dr. Procházka: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není jinak pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, s opravou právě uvedenou, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 12. odstavec pořadu.

Budeme projednávat třináctý odstavec pořadu, jímž je

13. Zpráva výboru hospodářského o vládním návrhu zákona (tisk 265), jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích (tisk 282).

Zpravodajem je posl. Hladký. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Hladký: Vážená sněmovno!

Podávám zprávu hospodářského výboru o vládním návrhu zákona, jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích. Je to zákon, který je přípravou k novému silničnímu zákonu; je to zákon rámcový, a proto hospodářský výbor vyslovil některá přání, kterými chtěl naznačit, jak si zákonodárce představuje provádění zákona.

Nejdříve mi, prosím, dovolte, abych řekl několik slov o významu silnic. Ten si uvědomíme teprve tehdy, když zjistíme, jak velkou proměnu silniční doprava u nás prodělala od doby, kdy jezdily po silnicích formanské vozy, dostavníky a poštovní rychlíky. Zatím co před 20 lety měla autobusová doprava ČSD 15 autobusových tratí se 46 autobusy, bylo v únoru t. r. v provozu ČSD téměř 1.200 autobusových tratí v délce větší než 32.000 km. Na nich bylo přepraveno 3.200 autobusy za tento měsíc téměř 22 milionů cestujících, z toho téměř polovina do zaměstnání a do škol.

Podobný rozvoj jako osobní autobusová doprava vykazuje také nákladní doprava, a musíme si přitom uvědomit růst váhy vozidel zatěžujících silniční vozovky, od těžkého formanského vozu o váze asi 4 tun až k našemu seriově vyráběnému nákladnímu automobilu typu Tatra 111 o třech nápravách a váze se zatížením téměř 17 tun a od lehkého kočárového poštovního vozu k těžkému autobusu typu Škoda 706 o váze s cestujícími až 14 tun.

Naše soudobá síť je v podstatě dědictvím doby osvícenské, dědictvím císařských silnic z konce XVIII. a první poloviny XIX. století; silnice ty byly vedeny většinou směrem středověkých obchodních zemských stezek z X. až XIV. století. Podstatného zlepšení co do druhu vozovek a zčásti co do poměrů směrových, výškových a rozhledových dostalo se síti našich císařských silnic až po prvé světové válce, díky činnosti silničního fondu v letech 1928 až 1938, kdy bylo zřízeno na našich silnicích asi 5.400 km těžkých, středních a lehkých novodobých vozovek, odpovídajících potřebám motorové silniční dopravy. Druhá světová válka ovšem zasáhla velmi nepříznivě do stavu našich silnic a zejména mostů, takže po jejím skončení bylo nutno nasadit pohotové prostředky především k odstranění válečných škod.

Naproti tomu zbývajících 84 % silnic, nevhodných pro automobilovou dopravu, zatěžuje tuto dopravu vysokými provozními výdaji, způsobenými špatným stavem vozovky, obtěžuje prachem uživatele silnic i obyvatele při silnicích, má mnoho závad bezpečnostních a působí silniční správě při silnější automobilové dopravě nadměrné udržovací výdaje. Přitom je závažnou skutečností, že na př. těžká autobusová doprava prolíná stále více do sítě druhořadých silnic, to jest okresních, a že je zatěžuje daleko nad únosnost vozovek a ničí je. Vzniká tu koloběh, který neustále zvyšuje nehospodárnost těžké automobilové dopravy na válcovaných silnicích i nehospodárné udržování těchto silnic: těžká vozidla ničí nadměrně vozovky a na rozbitých vozovkách se ničí vozidla a plýtvá se pohonnými hmotami. I silniční vozovka je totiž mocnou konstrukcí, která se hroutí pod přílišným břemenem a je zcela rozrušována, místo aby byla pozvolna opotřebována.

Bude proto nutno věnovat v příštích letech našeho pětiletého plánu stavu našich silnic zvýšenou pozornost, aby bylo možno udržet jejich podstatu a pak započít podle připravovaného dlouhodobého silničního plánu se zřizováním hodnotných a hospodárných vozovek, odpovídajících potřebám novodobé silniční dopravy, zejména autobusové a nákladní.

Osnova zákona má 13 paragrafů a pojednává o postátnění silnic, ruší názvy: okresní silnice, vicinální cesta a zemská silnice. Za druhé postátňuje všechna příslušenství. A tu bych chtěl požádat pana ministra techniky, aby se dohodl s panem ministrem průmyslu o kamenolomech, protože jsme toho názoru, že kamenolomy by měly patřit silniční správě, aby tak byl zlevněn náklad na stavbu a dopravu kamene, potřebného ke stavbě silnic. Stejně tak je potřebí v nejbližší době vyřešit otázku stromořadí podél silnic, poněvadž jsme zjistili, že když jde o ošetření ovocných stromů, stromy, které jsou podél silnic, stanou se stromy nikoho, protože se k nim nikdo nechce hlásit; teprve když se češe se přihlásí. Domnívali jsme se, že by bylo správné, aby stromořadí podél všech silnic byla napříště majetkem okresních národních výborů a jim aby také byla svěřena i povinnost péče o toto stromoví.

Některými členy lidové správy byla také diskutována otázka, zdali bude poskytnuta náhrada za příslušenství, která patří silnicím a která přecházejí teď do majetku státu.

Naše ústava zná majetek státu a lidové správy - ovšem není to poměr dvou vlastníků. Když převádíme majetek jednoho na druhého, čili s jedné větve na druhou, neděje se to formou trhových smluv, nýbrž cestou administrativní. Je třeba, aby si naši pracovníci v lidové správě uvědomili, to že je ten velký rozdíl mezi bývalou samosprávou a správou státní. Lidová správa je správcem jednotného majetku. Ještě jasněji se to objeví, až projednáme zákon o oddlužení samosprávy a o jednotném rozpočtu.

Za třetí: osnova zákona řeší roztřídění silnic. Napříště budou tři druhy silnic: silnice 1. stupně, kterých bude asi 9.000 km, 2. stupně asi 15.000 km a 3. stupně asi 40.000 km. Doporučovali bychom, aby se věnovala při té příležitosti znovu pozornost také značkování silnic, a chtěl bych zde uvésti námět, zda by při této příležitosti nemohla být řešena také otázka automobilového okruhu kolem celé republiky. Doporučujeme dále, aby bylo přezkoušeno zařazení silnic, poněvadž za okupace se Němci snažili přervat spojení s Prahou a mnohé důležité silnice přeřadili do nižšího stupně. Mělo by se proto podle zatížení vozovek přihlížet k tomu do kterého stupně mají být zařazeny.

Jakožto čtvrtou věc řeší zákon stavbu silnic a jich udržování. Bude to provádět stát, náklady hradí také stát, ale bude se tak dít prostřednictvím lidové správy.

Poněvadž se loučíme s okresními silnicemi, dovolte, abych při této příležitosti řekl, že okresní národní výbory po revoluci vykonaly velký kus záslužné práce, pokud jde o udržování okresních silnic, které jsou namnoze v lepším stavu než státní silnice druhého stupně. Správu povede ministerstvo techniky prostřednictvím krajských národních výborů a okresních národních výborů.

Chci zde rovněž zdůraznit, že podle slibu ministerstva techniky i ministerstva vnitra nebude žádné mezisložky mezi krajskými a okresními národními výbory.

Jakožto poslední věc řeší projednávaný návrh také otázku zaměstnaneckou. Všichni zaměstnanci, kteří budou zaměstnáni na silnicích, budou zaměstnanci státními. Konečně bude definitivně vyřešena palčivá otázka, která nebyla bohužel vyřešena za prvé republiky, ačkoli byl návrh předložen. Za prvé republiky jsme měli ještě zjevy, že okresní cestáři nebyli ani pojištěni, jako na př. v okrese poličském, a často se stávalo, že cestář, když měl jíti do pense, shledal, že nebyl pojištěn. Byly okresy, jako na př. Kamenice nad Lípou, kde měsíční plat cestáře činil 100 korun. Zlepšení nastalo po roce 1945, kdy byli okresní cestáři platově zrovnoprávněni s cestáři ostatními. Po únoru, tedy dnes, odstraňujeme všechny rozdíly mezi státními a okresními cestáři i po právní stránce, usnadňujeme všem cestářům výkon práce tím, že odstraňujeme - jak to bylo u okresních cestářů - to, že jejich silniční úseky byly přerušovány státními silnicemi.

To je tak zhruba obsah osnovy, kterou právě projednáváme, a jménem hospodářského výboru doporučuji, abyste ji přijali. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Procházka: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Hladký: Nejsou.

Místopředseda dr. Procházka: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 13 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 13 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 13. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtrnáctého odstavce pořadu, jímž je