14. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 277) o změnách v organisaci veřejné správy a v působnosti jejich orgánů (tisk 292).

Zpravodajem za posl. dr. Patschovou je posl. Tauš. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Tauš: Paní a pánové!

Reorganisace veřejné správy si nutně vyžaduje i nové úpravy působnosti orgánů veřejné správy, a to jednak s hlediska § 124 ústavy, který pojednává o kompetenci a výkonu veřejné správy v oblasti národních výborů, jednak s hlediska ustanovení § 130 ústavy, mluvícího o decentralisaci veřejné správy. Stejně tak je naprosto nutné odstranit četné kompetenční nesrovnalosti a spory, které se v průběhu doby nahromadily a které jsou za nové organisace veřejné správy brzdou klidného a plynulého chodu administrativy. Celý tento problém a jeho naléhavost řeší a zcela vyčerpává, jednoduše a srozumitelně, ve dvou paragrafech vládní návrh zákona.

Ústavně-právní výbor pojednal ve své schůzi 4. května 1949 o vládním návrhu zákona tisk 277 o změnách v organisaci veřejné správy a v působnosti jejích orgánů a usnesl se jednomyslně doporučit Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změny ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Procházka: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Tauš: Nejsou.

Místopředseda dr. Procházka: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 14. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání patnáctého odstavce pořadu, jímž je

15. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 273) o oddlužení svazků lidové správy (tisk 286).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této předloze se sloučilo s jednáním o předloze, která je jako šestnáctý odstavec denního pořadu, to je

16. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 275) o výkonu lidové správy v sídlech krajů (tisk 293).

Důvodem pro navrhované sloučení je, že v obou případech jde o úpravu poměrů lidové správy.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení těchto odstavců? (Nebyly.)

Není jich. Projednání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji jsou: o odstavci 15 posl. Juha, o odstavci 16. posl. dr. Skála.

Dávám slovo zpravodaji k odstavci 15, posl. Juhovi.

Zpravodaj posl. Juha: Paní a pánové!

Změna společenských poměrů, změna třídních vztahů uvnitř společnosti je vždy provázena také revolučními změnami ve státním aparátě a ve veřejné správě. Naše veřejná správa v první republice - a tak je tomu v každém státě, kde vládne kapitalistický společenský řád - byla vybudována tak, aby sloužila zájmům vládnoucí třídy. Veřejná správa byla nástrojem na uspokojení zájmů vládnoucí třídy, na potlačení zájmů a snah protichůdných zájmům vládnoucí třídy a na utužení a upevnění její mocenské posice. V předmnichovské republice měli jsme u nás ve správním aparátě dvě koleje, t. zv. územní samosprávu a státní správu.

Územní samospráva vznikla v revolučním roce 1948. Měšťáctvo ve městech, sílící hospodářsky, využilo boje rolníků o politická práva a právo na půdu a hlásilo se o svůj podíl na moci politické. Se stoupající nezávislostí hospodářskou stoupají i nároky měšťáků, kteří žádají, aby jim byl dán podíl na moci politické, aby jim bylo poskytnuto rozhodující místo ve veřejné správě. Nabourávají tak prestiž a posici feudální administrativy. To byl pravý smysl volání po zřízení české samosprávy. Z tohoto důvodu byla svolána na den 11. března 1848 první veřejná lidová schůze, která se vůbec u nás konala, do lázní Svatováclavských v Praze.

Aby mladá česká buržoasie získala i drobného českého člověka pro tento svůj požadavek, ověnčila tento požadavek nacionálním hlediskem, prohlásivší, že česká samospráva má jediný účel, čelit germanisačním snahám Vídně a připravit podmínky pro osvobození českého národa. Císař rakouský pod tlakem revoluční doby vyhověl a zřízení české samosprávy bylo povoleno císařským dekretem ze dne 8. dubna 1848.

Když kapitalisté uchopili moci vůbec, jenom velmi málo strukturálně změnili veřejnou správu. Ponechali okresní hejtmany, policii a celou administrativu, jak ji v život uvedl představitel absolutistického režimu dr. Bach; ona jim vcelku vyhovovala. Jim šlo také o potlačení dělnické třídy mocenským aparátem státním.

Po dobytí volebního práva pracujícím lidem - aby se zastupitelské sbory nemohly stát nástrojem v boji za nový společenský řád - oddělila vládnoucí třída moc zákonodárnou a usnášecí od moci výkonné a za druhé omezila volební sbory na místní samosprávu bez finančních prostředků. Po naší národní a demokratické revoluci v květnu 1945, kdy se pracující lid stal pánem ve své domovině, kdy bylo nastoleno lidově demokratické zřízení, bylo nutno změnit i mocenských aparát státní.

Zájmy státu lidově demokratického nejsou již v rozporu se zájmy lidu a proto není třeba, aby moc výkonná byla oddělena od moci usnášecí a zákonodárné. To již bylo uděláno. Moc usnášecí je spojena s mocí výkonnou a dána do rukou volených zástupců lidu.

Ale aby lidová správa mohla správně a pro lid vykonávat svoji funkci, musí být hospodářsky zajištěna, což předpokládá na prvém místě její oddlužení.

Již loni v červnu na sjezdu národních výborů v Kroměříži bylo vládními činiteli, zvláště panem ministrem vnitra, prohlášeno, že svazky lidové správy musejí být oddluženy a oddlužení že se provede zvláštním zákonem.

Oddlužení svazků lidové správy je jen logickým důsledkem nového ústavního uspořádání naší veřejné správy. Nyní již nejsou svazky lidové správy něčím odlišným od státní správy, nýbrž tvoří s ní jeden nerozborný celek. Jejich hospodářství je proto upraveno v rámci veřejného hospodářství a podle potřeb jednotného hospodářského plánu. Jejich rozpočty budou zařazeny do státního rozpočtu, z něhož budou financovány jejích investice, neuhrazené z vlastních prostředků. V budoucnosti již nemůže dojíti k novému zadlužení svazků lidové správy a je třeba zúčtovati s minulostí a svazky lidové správy zprostit břemen a dluhů, nahromaděných za dlouhou řadu let a rozdělených mezi ně naprosto nerovnoměrně. Nejde při této osnově zákona jen o nějaké dílčí sanační opatření, jako tomu bylo v r. 1935, zřízením Pomocných fondů pro úpravu dluhů okresů a obcí, nýbrž o radikální nápravu, kterou svazky lidové správy budou oddluženy úplně.

Dluhy svazků lidové správy ze zápůjček odhadují se koncem r. 1948 asi na 17 miliard Kčs. Přesný přehled je jen o dluzích emisních, které jsou vyčísleny částkou 6.374,520.500 Kčs.

Převzetí se netýká celkem velmi řídkých případů zadlužení zahraničního. Zde jde o půjčku karlovarskou a pražskou; dále několik půjček obcí jižní Moravy bylo uzavřeno v Rakousku, a na jižním Slovensku má několik obcí dluhy u peněžních ústavů maďarských.

Pokud nejde o dluh komunálního podniku, i zde stát stejně hradí částky potřebné na anuitu hrazením schodku řádného rozpočtu. Nepřebírají se dluhy podnikové, pokud mají přejíti na komunální podniky nebo národní podniky, což je také věcně odůvodněno, aby si samy uhrazovaly dluhovou službu ze zápůjček k jejich vybudování a rozšíření. Nepřebírají se také dluhy ve prospěch třetích osob. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Polanský.)

S oddlužením jde také zákaz nového zadlužení.

Již rozpočtové provisorium a pak i rozpočtový zákon na rok 1949 zakázaly svazkům lidové správy uzavírati zápůjčky k financování investic. Nový zákon vyslovuje tento zákaz všeobecně, zároveň však připouští výjimky pro přechodnou dobu do konce roku 1949. Je to proto, aby přímočarý zákaz nevyvolal u některých druhů investic v první době nežádoucí nesnáze. Zákon zde výslovně mluví o zápůjčkách podle § 22a) -zákona čís. 86/1946 Sb. o stavební obnově a o zákonu č. 41/1947 Sb. o státní podpoře na obytné stavby. Dluhy z těchto zápůjček převezme stát podle stavu ke dni 31. prosince 1949.

Současně s dluhy svazků lidové správy, po příp. bývalých zemí, se upravuje otázka záruk svazků lidové správy, které převzaly za cizí závazky, a to mnohdy za poměrů zcela jiných a odlišných od poměrů dnešních. Tady zákon stanoví jasně a jednoduše: jde-li o záruku dosud hospodářsky odůvodněnou, přejímá ji stát; jinak zaniká.

Oddlužení svazků lidové správy by nebylo úplné, kdyby svazky lidové správy nebyly zproštěny svých povinností vůči Fondu národní obnovy, Pozemkovému fondu a Fondu znárodněného hospodářství. Je to povinnost zaplatiti přídělovou cenu za majetek, který jim byl nebo bude do konce roku 1949 přidělen, pokud přídělová cena nebyla dosud zaplacena. Dále účtovat a vyrovnat výtěžky prodeje a pronájmu konfiskátů ze zajištěných finančních hotovostí atd., jichž mnohde svazky lidové správy použily pro své rozpočtové hospodářství nebo k financování investic. Všech těchto povinností se svazky lidové správy zprošťují, jestliže předloží o tom do konce roku 1949 seznamy, po příp. podají vyúčtování.

V souvislosti s oddlužením se převádějí bez náhrady na stát některé majetkové složky svazků lidové správy, které nejsou nezbytné nebo nemají význam pro jejich další hospodaření. Jsou to vázané vklady, vázané cenné papíry, pohledávky a nároky, které se staly pochybnými nebo nedobytnými v důsledku válečných událostí, nároky na náhradu za znárodněný majetek atd. Stát použije těchto hodnot především k vypořádání povinností svazků lidové správy - vůči Fondu národní obnovy. Fondu znárodněného hospodářství a fondům pozemkových reforem a případného zbytku ke snížení státního dluhu.

Jest ovšem možné, že oddlužení a převod některých majetkových složek se u těchto svazků lidové správy neprojeví, takže některé z nich převedou na stát více svých aktiv než dluhů. Dlužno uvážiti, že tak jako při oddlužení, i zde jde o úpravu všeobecnou, která nečiní a nemůže dělat rozdílu mezi svazky bohatými a chudými a zájmy celku staví nad zájmy jednotlivých svazků. Převedení některých aktiv na stát souvisí s oddlužením právě jen jako akce celková. Jednotlivé svazky lidové správy budou zbaveny dluhů nebo aktiv podle toho, jak se u nich vyskytují.

Paní a pánové! Rozpočtový výbor projednal osnovu zákona o oddlužení svazků lidové správy ve schůzi konané dne 4. května 1949 a doporučuje ji slavnému Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Dávám slovo zpravodaji k odst. 15. pořadu, p. posl. dr. Skálovi.

Zpravodaj posl. dr. Skála: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o výkonu lidové správy v sídlech krajů, tisk 275, přináší nám rozsáhlou reorganisaci a změnu ve výkonu lidové správy v krajských městech. Podle tohoto návrhu vytvoří se z města, které je sídlem krajského národního výboru, a z okresu, ve kterém je toto krajské město, jeden okres, který bude spravovat jednotný národní výbor. Tento jednotný národní výbor o 48 členech bude míti na území celého okresu včetně města působnost okresního národního výboru a na území města těž působnost místního národního výboru. Zvláštní ustanovení platí pro Brno a Bratislavu, kde se vcelku ponechávají dosavadní ústřední národní výbory. K snazšímu spravování města budou obligatorně zřízeny v Brně a v Bratislavě obvodové rady, v ostatních krajských městech fakultativně. Tyto obvodové rady budou výkonné složky jednotného národního výboru, budou plnit úkoly, kterými je jednotný národní výbor pověřil, po příp. budou mít i právo rozhodovat jménem jednotného národního výboru, pokud jim bude toto právo jednotným národním výborem propůjčeno.

Jednotné národní výbory v krajských městech a ústřední národní výbory v Brně a v Bratislavě budou podřízeny přímo krajským národním výborům. Až do nové úpravy finančního hospodaření národních výborů povede jednotný národní výbor hospodářství města i okresu odděleně.

Jak je vidět z obsahu zákona, který jsem zde v krátkosti přednesl, jde sice o zákon co do velikosti nepříliš rozsáhlý, ale co do obsahu a dosahu o zákon velmi důležitý, neboť ruší statutární města a zavádí do lidové správy prvek, nový nejen u nás, ale i v ostatním světě. Celá organisace jednotného národního výboru je totiž prvním pokusem o takovouto organisaci v celém světě vůbec.

Musíme radostně uvítat zrušení instituce statutárních měst, instituce, v jejíž organisaci bylo dosud mnoho prvků feudálních. Jak nám ukázala praxe, ani po 5. květnu 1945, kdy jsme odstranili dvojkolejnost ve veřejné správě, nebyla mnohdy v úřadech ústředních národních výborů vykonávána lidová správa v duchu pokrokovém. Byly to právě magistráty nebo radnice ústředních národních výborů, kde byla pevně zahnízděna byrokracie, byly to sjezdy statutárních měst, svolávané jimi samými odděleně od ostatní lidové správy, které nám jasně ukazovaly fakt, že chceme-li vytvořit skutečně lidovou správu, musíme ji do základů přestavět.

Zvláště po provedení krajského zřízení je nutno k této reorganisaci přikročit i s hlediska jednotné praxe, neboť 7 krajských měst mělo povahu statutárního města, kdežto v ostatních byl pouze místní národní výbor. Uvážíme-li, že bychom měli v krajském městě 3 národní výbory, a to krajský, okresní a místní, z nichž každý má svoji budovu a svůj úřednický aparát, vidíme, že navrhovaná osnova nám přinese velké úspory jak na budovách, tak na pracovních silách.

Rovněž je nutno uvítati vytvoření jednotných národních výborů pro celý okres z toho důvodu, že i venkovské obyvatelstvo bude míti možnost zasáhnout přímo do správy svého krajského města a jeho plánování, že přispějeme tak ke sblížení města a venkova, k utužení svazků dělníka s rolníkem. Vidíme v denním životě, že občanstvo, informované o látce zákona z tisku, vítá tento zákon a přeje si dokonce jeho rozšíření i na okresní města. Tak na př. okresní národní výbor i místní národní výbor v Rokycanech se již usnesly na resoluci, kterou poslaly krajskému národnímu výboru v Plzni se žádostí, aby pro město a okres v Rokycanech byl zřízen jednotný národní výbor.

V celku lze říci o celém tomto vládním návrhu zákona, že je návrhem pokrokovým, který přispěje ke zlepšení naší lidové správy. Výbor ústavně-právní projednal vládní návrh zákona o výkonu lidové správy v sídlech krajů - tisk 275 - ve své schůzi dne 4. května 1949 a doporučuje jej slavnému Národnímu shromáždění k přijetí. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Přihlášeni jsou tito řečníci: posl. Vošahlík, Kobylka a Sláva.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, panu posl. Vošahlíkovi.