Je pochopitelné, jak již naznačeno, že nová úprava přinese s sebou také podstatné změny v otázkách personálních. Bude především zřízena nová správa podniku, v jejíž čelo bude vládou ustanoven ústřední ředitel, jehož pravomoc na Slovensku bude vykonávat oblastní ředitel. Zaměstnanci státního podniku Československá pošta, jakož i zaměstnanci ministerstva pošt, které toto ministerstvo určí ke službě v novém národním poštovním podniku, se stanou dnem zřízení podniku nebo dnem pozdějšího přidělení k němu jeho zaměstnanci v soukromoprávním pracovním poměru. Pracovní a mzdové poměry jejich upraví podnik pracovním a mzdovým řádem, schváleným ministerstvem soc. péče. Pokud zaměstnanci podniku byli dosud v pragmatikálním nebo jiném regulovaném služebním poměru, upraví vláda nařízením jejich pensijní a úrazové zabezpečení. Do dne nabytí účinnosti příslušného vládního nařízení zůstanou tito zaměstnanci vyňati z národního pojištění a platí pro ně dosavadní předpisy. Všechny tyto pensijní, důchodové a úrazové záležitosti zákon podrobně řeší a lze říci, že tak činí s velikým a záslužným sociálním smyslem.

Případné doplňky, jejichž potřeba se vývojem projeví, budou vytvořeny souborem vládních nařízení. To platí nejen o záležitostech personálních, platových a zaopatřovacích, nýbrž i o věcech rázu organisačního. Není pochyby, že souborem těchto nařízení spolu s právě projednávaným rámcovým zákonem bude vytvořen z československé pošty skutečně vzorný národní podnik, který bude dobře plnit všechny své úkoly a významně přispěje také k úspěchu našeho národního hospodářství. Proto budou poslanci čs. strany lidové pro tento zákon hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda David: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor hospodářský posl. Kolářovi.

Zpravodaj posl. Kolář: Paní a pánové!

Využívaje možnosti zpravodajova doslovu, považuji za svou povinnost, a to nejen jako zpravodaj hospodářského výboru, nýbrž i jako pošťácký odborář, který je v těsném a mohl bych říci skoro každodenním styku a ve spolupráci s panem ministrem pošt dr Neumanem, abych odděleně a zvláště zhodnotil také dílo, které na poštách od února vykonal ministr dr Neuman. Je třeba konstatovat, že nebylo jediné věci, jediného opatření, aby se pan ministr pošt o věc živě nezajímal a aby ji nepomáhal řešit.

Považuji proto za svou samozřejmou povinnost, abych nejen jménem svým, nýbrž i jménem všech poštovních zaměstnanců poděkoval panu ministrovi za jeho neúnavnou snahu vybudovat takovou poštu, o jaké zde bylo mluveno. (Potlesk.) Je také mou povinností zhodnotit velký zájem pana ministra o osudy všech poštovních zaměstnanců. Při této příležitosti chci vyslovit přesvědčení, že pod správným a neúnavným vedením resortu ministerstva pošt panem ministrem pošt dr Neumanem se stane pošta skutečně vzorným a dokonalým podnikem. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor ústavně-právní posl. dr Langrovi.

Zpravodaj posl. dr Langer: Vzdávám se slova.

Místopředseda David: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový posl. dr Hulínskému.

Zpravodaj posl. dr Hulínský: vzdávám se slova.

Místopředseda David: Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Langer: Jde tu pouze o malou tiskovou opravu. v § 5, odst. 3 v 5. řádce za slůvkem "Sb." má být spojka "a".

Místopředseda David: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 oddílů, nadpisy oddílů, 24 paragrafů, nadpis zákona a úvodní formulí.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 oddíly, nadpisy oddílů, 24 paragrafy, nadpisem zákona a úvodní formulí ve znění zprávy výborové, s opravou právě uvedenou, nechť zvedne ruku! (Děje se.).

To je většina. (Potlesk. Poslanci povstávají.)

Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu. (Poslanci usedají.)

Přistoupíme k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru pro řemeslo a obchod k vládnímu návrhu zákona (tisk 301) o vnitřním obchodě (tisk 307).

Zpravodajem je posl. Kubant. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kubant: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Vládní návrh zákona o vnitřním obchodě je zdůvodněn předně proto, že ministerstvo vnitřního obchodu muselo až dosud k řízení oběhu a spotřeby zboží používat vlád. nařízení č. 175/ 1943 Sb. o oběhu zboží, tudíž zákona z doby nesvobody, a slovenského zákona č. 100 z r. 1942. Je proto nutno, aby urychleně byly oba citované zákony nahrazeny jednou normou, která by opravňovala ministerstvo vnitřního obchodu k opatření v oboru řízení oběhu zboží pro celé státní území.

Druhý důvod je, že nová doba pokroku, kterou prožíváme, nám přináší den ze dne nové a nové problémy, které musí být řešeny a rozřešeny rychle, mnohdy ihned, aby v našem hospodářském životě nedošlo ke zbytečným zdržením a škodám. Řízení oběhu zboží je nesmírně důležité v době války a ještě důležitější v době výstavby státu - lidově demokratické republiky. Při řízení musí byt rozhodováno spravedlivě pro všechny, kteří jsou upřímně oddáni myšlence lidově demokratického zřízení, pro ně pracují a tvoří nové statky. Naproti tomu lidově demokratické zřízení nesmí být váhavé proti těm, kteří s lidově demokratickým zřízením nesrostli, je poškozují a dokonce - jak jsme viděli ve velkoobchodě toho nebo onoho druhu - stát poškozují. Ministerstvo vnitrního obchodu musí mít zákonné zmocnění v oboru řízení oběhu zboží, aby operativně mohlo vyrovnávati nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, mezi výrobou a spotřebou zvláště v údobí pětiletého hospodářského plánu výstavby a rozvoje naší Československé republiky.

§ 1 návrhu zákona zmocňuje ministra vnitřního obchodu, aby k zajištění oběhu zboží v rámci jednotného hospodářského plánu a v zájmu zabezpečení plynulé distribuce zboží, především pracujícímu lidu, řídil a kontroloval na vnitřním trhu jeho oběh, odbyt a spotřebu a činil za tím účelem všechna nutná opatření, pokud k tomu není třeba zákona. Je samozřejmé, že § 1 zákona může býti pouze rámcový, poněvadž - jak jsem již vpředu uvedl - přicházejí a budou vyžadovat řešení různé problémy, které nelze v zákoně vyjmenovat ani předvídat.

§ 2 stanoví, jak mají být vyhlášena opatření všeobecné povahy, učiněná podle ustanovení § 1.

§ 3 zákona zmocňuje ministerstvo vnitřního obchodu nebo orgány a podniky jím pověřené dávati příkazy k poskytování a podávání zpráv, k předkládání zboží nebo jiných předmětů, při čemž je pamatováno i na úhradu vydání, která by podniku při zasílání zboží nebo předmětů vznikla. V tomto směru budou vydány předpisy a vyhlášeny v Úředním listě.

V § 3, odst. 2 se stanoví povinností revidovaných podniků k revisním orgánům, jimž se vymezuje kompetence. Odst. 2 §u 3 také stanoví, jak se má revisní orgán zachovat v případě důvodného podezření ze zašantročení zboží do jiných místností k podniku přímo nepřináležejících.

Odst. 3 §u 3 zdůrazňuje povinnost zachovávati mlčenlivost osob revisi provádějících o všech revisních zkušenostech, a to nejen pří revisním řízení a po něm, ale dokonce i po zrušení revisorského služebního poměru. Správně odst. 3 §u 3 dovoluje, aby revisní orgány, půjde-li o veřejný zájem, byly povinnosti mlčenlivosti zproštěny.

§ 4 stanoví trestní sankce, které jsou zmírněny proti trestním sankcím vládního nařízení z 26. června 1943. Uvědomíme-li si však, že toto vládní nařízení bylo praktikováno v údobí znehodnocení peněz, pak jistě peněžitý trest do 1 milionu Kčs je trestem zaslouženým, ale i odpovídajícím nové době, kdy československá koruna je mnohem hodnotnější a cennější.

§ 5 stanoví zrušení protektorátního vládního nařízení č. 175 a slovenského zákona ze dne 5. června 1942, č. 100 s výjimkou věcí cenových. Jinak týž paragraf stanoví, které předpisy a zákony zůstávají i nadále v platnosti.

§ 6 stanoví účinnost zákona dnem vyhlášení a pověřuje ministra vnitřního obchodu, aby v dohodě se zúčastněnými členy vlády zákon provedl.

Paní a pánové! Důvodová zpráva k vlád. návrhu zákona o vnitřním obchodě ve 2. větě k § 1 říká: "Pod pojmem nutných opatření rozumí se také pověření nižších složek, zejména národních podniků, provedením určitých úkolů."

Výbor pro řemeslo a obchod souhlasí se zněním této věty v přesvědčení, že ministr vnitřního obchodu v zájmu zdárného rozvoje všech složek veřejného socialistického sektoru bude při pověřování spravedlivě pamatovat jak na podniky národní, tak i na podniky družstevní, po případě i komunální, abychom všem podnikům veřejného socialistického sektoru dali najevo, že si jich vážíme a budeme si jich vážit ještě více, budou-li řádně plnit všechny uložené úkoly.

Výbor pro řemeslo a obchod projednal ve své schůzi, konané dne 7. června 1949 vládní návrh zákona tisk 301 o vnitřním obchodě a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak (preberajúc predsedníctvo): Ku slovu sa prihlásila pani posl. Machačová. Dávam jej slovo.

Posl. Machačová-Dostálová: Pane předsedo, paní a pánové!

1. sjezd komunistické strany Československo dal nám generální linii pro nejbližší vývojovou etapu, vybudovat socialismus v naší vlasti. To tedy znamená, že veškerá naše činnost na všech, doslova na všech úsecích našeho života musí vycházet z tohoto ze všech nejzákladnějšího požadavku. A říkáme-li, že chceme v naší zemi vybudovat socialismus, chceme jej vybudovat proto, aby blahobyt, aby vysoká životní a kulturní úroveň obou našich národů a každého pracujícího člověka se stala samozřejmostí v jeho každodenním životě.

Byla ovšem a jsou různá měřítka pro blahobyt a životní úroveň. Pro nezaměstnaného za první republiky byl bochník suchého chleba měřítkem blahobytu, protože na víc si netroufal myslet, pro většinu národa - a je dobře neustále si to připomínat - byl pojem slušné životní úrovně kousek masa v neděli a jedny šaty na neděli a jedny do práce. Pracující člověk vytvářel vždycky ohromné hodnoty, avšak nevytvářel blahobyt pro sebe, nýbrž pro své vykořisťovatele. Jeho blahobyt, jeho životní úroveň byla určována, ba přímo diktována tehdejší vládnoucí třídou. A to ještě že byly občas volby, takže se mu tu a tam dostalo alespoň nějakých slibů, samozřejmě nesplněných. Dnes však žijeme - a kdo by nechtěl říci: bohudík - v roce 1949, žijeme v lidově demokratické republice; vládnoucí třídou je dělnická třída a pracující člověk, jehož politická úroveň a vyspělost nesmírně vzrostly, jeho měřítka pro pojem blahobytu a stoupající životní a kulturní úroveň jsou neporovnatelně vyšší nejen než kdykoli před tím u nás v ČSR, ale myslím i vyšší nežli u dělníků a pracujících lidí v bohatých kapitalistických státech.

My mluvíme právem o vysokém politickém uvědomění našeho pracujícího člověka, který chápe v plném rozsahu význam zásady, že zvyšování životní úrovně neodlučně závisí na vyšší produktivitě práce. Ano, náš pracující člověk si svůj blahobyt doslova vyrábí. Čísla o plnění pětiletky, mohutné údernické hnutí, které zachvacuje čím dál větší okruh pracujících, socialistické soutěžení, které se stalo věcí cti a slávy v této republice, - to vše je nejlepším dokladem této skutečnosti. Jestliže si tedy vyrábíme plánovitě a neustále více statků, jsme zároveň povinní zajistiti pracujícímu člověku, aby se mu to, co vlastní prací, vlastním snažením vyrobil, v nezkrácené míře přímo nebo nepřímo vrátilo.

Jedním z prostředků, který má zajistit uskutečnění této zásady, je vládní návrh zákona tisk 301 o vnitřním obchodě, který právě projednáváme a který ve svých důsledcích zmocňuje ministra vnitřního obchodu, aby činil všechna nutná opatření k zajištění oběhu zboží v rámci jednotného hospodářského plánu a v zájmu zabezpečení plynulé distribuce zboží především pracujícímu obyvatelstvu, a aby řídil a kontroloval na vnitřním trhu jeho oběh, odbyt a spotřebu.

Máme-li vyslovit svůj souhlas s udělením takovéto poměrně dalekosáhlé pravomoci, musíme si nejprve položit otázku, jednak zda na poli zásobování a distribuce jdeme správnou cestou, a za druhé, zda tuto pravomoc dáváme do spolehlivých rukou.

Pro vývojovou etapu, kterou nyní procházíme, platí zásada: každému podle jeho schopností, každému podle jeho práce. Náš základní zákon, naše ústava, ze které i při tomto zákonu vycházíme, v kapitole práv a povinností občanů zajišťuje všem občanům bez rozdílu stejné právo na práci, avšak zároveň ukládá také každému občanu povinnost pracovat podle svých schopností a svou vlastní prací přispívat k růstu blahobytu celku. Práce je nejen právem, nýbrž i povinností každého občana v údobí přechodu do socialismu i za socialismu. To znamená, že na jedné straně každému přísluší spravedlivá odměna za jeho práci, ale na druhé straně nemá právo žít z plodů společné práce ten, kdo k ní stejnou měrou nepřispívá.

Uskutečňujeme-li, paní a pánové, tento základní princip i v praxi, pak je třeba si uvědomit, že nás čeká ještě velká práce. Můžeme říci, že tento základní princip uskutečňujeme poměrně dobře, neboť již od počátku letošního roku jsme přistoupili k systému diferencovaného zásobování našeho obyvatelstva, a za poměrně krátkou dobu necelého půl roku už zjišťujeme, jak blahodárně působí na zvyšování životní úrovně pracujícího lidu. A já bych se ani nechtěla dovolávat různých indexních čísel, nýbrž té prosté skutečnosti, že náš pracující člověk si dnes může koupit více zboží, ale nejen více, nýbrž i zboží lepší jakosti. Na počátku t. r. jsme zavedli vedle vázaného trhu, který zajišťuje každému námezdně pracujícímu krytí jeho nutných životních potřeb, i volný trh pro každého bez rozdílu.

Poměrně vysoké ceny, které bylo nutno stanovit jako obranu proti spekulantům, staly se naší reakci záminkou, aby se pokusila snížit význam tohoto dalekosáhlého kroku, směřujícího ke zlepšení nynější zásobovací situace. Všechny pomluvy reakce se ukázaly jako příliš slabá zbraň proti skutečnosti, že zboží z obchodů nezmizelo za několik dnů, nýbrž naopak, neustále ho přibývalo tak, že si každý spotřebitel mohl vybrat podle vlastní volby, a hlavně: za necelý půl roku po zahájení volného trhu mohla naše vláda přikročit k prvému velmi podstatnému snížení cen právě u nejpožadovanějších druhů zboží, jako je textil a obuv. Autorita vlády a důvěra lidu v ní ještě více zesílila, neboť i ti malověrní dnes chápou a vidí, že za každým závazkem naší vlády vždy následují činy.

Donedávna mohli ještě naši reakcionáři chodit a našeptávat lidem o plných výkladech za předmnichovské republiky, při čemž ovšem zamlčovali, že výklady sice plné byly, ale že mezi kupujícími bylo pracujících lidí velmi poskrovnu. A v tom je právě podstatný rozdíl proti dnešku, kdy už máme nejen poměrně plné výklady, ale také - a to je pro nás hlavní - plné obchody kupujících právě ze řad pracujícího lidu.

Dovolte, abych zde na potvrzení této skutečnosti uvedla aspoň jedno srovnávací číslo. Předválečná spotřeba přízí činila v předmnichovské republice 5,23 kg na hlavu a rok, zatím co na konci pětiletého plánu připadne na každého spotřebitele včetně dětí 7,80 kg. Tu musím ještě připomenout, že mluvilo-li se v předmnichovské republice o spotřebě na hlavu, ani zdaleka to neznamenalo, že by byl každý občan uvedené množství skutečně spotřeboval. Měli jsme tisíce těch, kteří spotřebovali desetinásobek a více uvedeného množství, ale měli jsme miliony lidí - a byli to právě příslušníci pracující třídy - kteří si ani toto minimum koupit nemohli. Mluvíme-li dnes o spotřebě na hlavu, znamená to, že každý bez výjimky toto množství pro sebe skutečně spotřebuje.