Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 5 časťami prvou o 5 oddieloch, 33 paragrafmi, nadpismi častí, nadpismi oddielov, nadpisom zákona a úvodnou formulou, podľa znenia zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina.

Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 3. odsek poriadku.

Prerokujeme štvrtý odsek poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 280) o stálych prísažných znalcoch a tlmočníkoch (tlač 310).

Zpravodajcom je posl. dr Vácha. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Vácha: Paní a pánové!

Vládní návrh zákona o stálých přísežných znalcích a tlumočnících je důležitým doplňkem reorganisace našeho lidově demokratického soudnictví. Zákon o zlidovění soudnictví, který Národní shromáždění usneslo koncem minulého roku, odstranil mnohé nešvary starého právního řádu, avšak nemohl změnit od základu všechno. Řada vedlejších ustanovení zůstala nezměněna a v platnosti a mezi nimi také předpisy o soudních znalcích a soudních tlumočnících, přestože právě tito účastníci soudního řízení jsou zvláště důležití, poněvadž mohou celý výsledek sporu podstatně ovlivnit a tím průběh soudního řízení skresliti. A každý, kdo až dosud měl možnost tak či onak soudní řízení sledovat, ví, že takové případy nebyly nijak řídké. Můžeme proto jen uvítat, že ministerstvo spravedlnosti v rámci své reformy našeho soudnictví přichází s touto novou osnovou, která celou otázku znalců a tlumočníků v soudním řízení upravuje a modernisuje.

Jak jsem již řekl, starý právní řád upravoval tyto otázky jen velmi roztříštěně, spíše s hlediska formálního a přes velký význam znalců i tlumočníků v soudním řízení dbal hlavně úpravy seznamů těchto osob, než aby dbal na jejich osobní výběr a způsobilost k výkonu funkce. Předpisy o soudních znalcích jsou dosud kuse upraveny zákonem č. 337/1921 Sb., zákonem č. 115/1931 Sb., zákonem č. 100/1933 Sb., vlád. nař. č. 269/1939 Sb. atd.; sazby znalečného pak dalšími, zcela jinými předpisy. Právní poměry tlumočníků jsou ještě dnes upraveny v zemích českých dokonce dvorským dekretem č. 109/1835, nesporným patentem č. 208/1854, na Slovensku nař. č. 58.600/1916. Již z toho lze seznat, jak je dosud platná úprava komplikovaná a obtížná, a nelze se ani příliš divit, ze právní předpisy, některé starší 100 let, nemohou již dnešním našim poměrům vyhovovat.

Přitom nutno ještě uvážit, že tyto předpisy jsou ještě k tomu i kusé, že na příklad chybějí vůbec předpisy o dozoru nad přísežnými znalci i tlumočníky, ačkoliv jde o důležitý úsek veřejné činnosti a ačkoliv jejich posudky měly velmi často rozhodující vliv na výsledek soudního řízení.

Tyto skutečnosti stačí naprosto dokázati nutnost, nahraditi tuto starou úpravu úpravou novou, pokrokovou a vyhovující našemu novému lidově demokratickému zřízení a spravedlivějšímu pojetí "práva a spravedlnosti". Osnova sama vychází pak z předpokladu, že mezi činností znalců a tlumočníků není žádných zásadních rozdílů, že činnost tlumočnická je ve své podstatě činností znaleckou. Bylo proto možno obojí poměry upravit jednotně a stanovit odchylky jen tam, kde si toho povaha věcí nutně vyžádala. Hlavní rozdíl proti dosavadní úpravě po stránce věcné je však v tom, že navrhovaná osnova zaměřuje se především k osobám znalců samých, z kterých vytváří sbor lidově demokratickému zřízení oddaných a politicky uvědomělých odborníků, kteří budou s to úspěšně plnit úkoly našeho zlidovělého soudnictví. Celému jejich postavení a poslání dostává se tím nové náplně a navržený zákon bude tedy účelným prostředkem k prohloubení a utvrzení zásad, na nichž je naše zlidověné soudnictví postaveno.

Zkoumáme-li podrobně, jak navržená osnova zákona o stálých přísežných znalcích a tlumočnících vyhovuje, shledáme, že předně jednotně upravuje předpoklady, za kterých může být ten či onen soudním znalcem nebo tlumočníkem jmenován, a že vedle znalostí odborných je též vyžadována jeho občanská bezúhonnost, státní spolehlivost a oddanost lidově demokratickému zřízení. Osnova zákona podtrhuje také veřejný charakter a důležitost práce znalců a tlumočníků a podrobuje je vedle dozoru soudce procesního i dozoru a kárnému právu krajského soudů. Jednotně také upravuje nároky na odměnu, tak zv. znalečné.

Druhá část osnovy obsahuje potom speciální předpisy pro stálé přísežné tlumočníky, a poslední část osnovy ustanovení přechodná a závěrečná.

Proti platnému právu tedy vidíme, že osnova předně odstraňuje zastaralé, kusé a roztříštěné předpisy a věcně kodifikuje veškeré otázky, týkající se znalců a tlumočníků v soudním řízení. Za druhé odstraňuje nejednotnost platného práva v zemích českých a na Slovensku a je tedy cenným přínosem k unifikaci našeho právního řádu. Za třetí vyzdvihuje důležitost znaleckého úřadu, předpisuje potřebnou kvalifikaci, zavádí řádný dozor a odstraňuje tedy neudržitelný stav, že práce tak odpovědná nebyla dosud náležitě upravena.

Ústavně-právní výbor Národního shromáždění ve své schůzi dne 7. června 1949 osnovu projednal, její znění bez podstatných změn schválil a mohu proto plenu Národního shromáždění jménem ústavně-právního výboru osnovu o stálých přísežných znalcích a tlumočnících doporučit k schválení podle znění tisku 310. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ku slovu sa nikto neprihlásil, rozprava odpadá. Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Vácha: Nejsou.

Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu. Osnova má 3 časti, 28 paragrafov, nadpisy častí, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 3 časťami, 28 paragrafmi, nadpismi častí, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona v znení zprávy výborovej.

Tým je vybavený 4. odsek poriadku.

Budeme prerokovávať piaty odsek poriadku, ktorým je

5. Zpráva výboru branného a bezpečnostného k vládnemu návrhu zákona (tlač 284) o zbraniach a strelive (tlač 316).

Zpravodajcom je posl. Janulík. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Janulík: Paní a pánové!

Branný a bezpečnostní výbor ve své schůzi, konané dne 8. t. m., projednal vládní návrh zákona o zbraních a střelivu tisk 284. Novým zákonem mají býti nahrazeny dosavadní zastaralé a spletité předpisy o držení a nošení zbraní a střeliva.

Na území Československé republiky platí dosud v oboru zbrojního práva dva soubory právních předpisů: v českých zemích upravuje zbrojní právo bývalý císařský patent z roku 1852, který byl již v době rakousko-uherské monarchie doplněn 10 ministerskými nařízeními; na Slovensku jsou předpisy o zbraních a střelivu obsaženy zejména ve statutech bývalých uherských žup. V roce 1914, v souvislosti s nastávající světovou válkou, bylo vydáno nařízení o omezování držby zbraní, jež je na Slovensku dosud v platnosti.

Dosavadní předpisy o zbraních a střelivu nevyhovují jednak svou značnou spletitostí, jednak též z toho důvodu, že není možno na jejich podkladě evidenčně podchytit držitele tak zvaných zbraní dovolených, mezi ně náleží na příklad střelné zbraně od délky 18 cm.

Ustanovením navrhovaného zákona o zbraních a střelivu budou zjednány předpoklady pro to, aby se zbraně a střelivo nemohly dostat do rukou státně nespolehlivých osob, které by jich mohly zneužít k sabotážním činům a teroristickým akcím proti lidově demokratické republice. Střelné zbraně a střelivo budou moci míti pouze ty osoby, které obdržely zbrojní list, po případě zbrojní pas od okresního národního výboru. Zbrojní listy, jakož i zbrojní pasy budou moci vydávat okresní národní výbory jen tehdy, nebude-li obavy ze zneužití zbraní a střeliva. V úvahu tedy přijdou osoby státoobčansky plně spolehlivé.

Do navrženého zákona je též pojato ustanovení, podle něhož budou moci okresní národní výbory odejmout již vydaný zbrojní list nebo zbrojní pas spolu s příslušnou zbraní a střelivem, vznikne-li později důvodná obava, že by zbraní, po příp. střeliva mohl jejich držitel zneužít. Tato možnost odnětí se bude vztahovat též na zbrojní listy nebo zbrojní pasy, které byly vydány před nabytím účinnosti navrhovaného zákona. Bude na národních výborech, aby při provádění zákona a zejména pak při vydávání zbrojních listů nebo zbrojních pasů dbaly na to, aby se zbraně nedostaly do rukou osob státně nespolehlivých, tak aby nedošlo k event. ohrožení bezpečnosti státu.

V osnově zákona jsou zbraně rozčleněny do tří kategorií. První skupinu tvoří normální civilní zbraně, jako na př. revolvery, pistole a pušky. Do druhé skupiny budou náležet vojenské zbraně, t. j. takové zbraně, kterých užívá nebo dříve užívala československá branná moc nebo branná moc cizích států, na př. vojenské zbraně bývalé německé branné moci.

Vojenské zbraně budou moci míti - s výjimkou případů, kdy půjde o služební zbraně vojenských osob nebo o služební zbraně veřejných bezpečnostních orgánů - pouze ty osoby, které k tomu obdržely zvláštní povolení. Toto povolení bude vydávat okresní národní výbor po dohodě s vojenskou správou, a to jen v případech zcela výjimečných, kdy bude prokázána potřeba míti vojenské zbraně. Do třetí kategorie budou spadat zbraně nedovolené. Půjde zde zejména o zbraně zákeřné, zejména na př. pušky a dýky v holi, zabijáky a boxery a tak zvané zbraně pytlácké. Výroba, obchod, jakož i držení nedovolených zbraní bude zásadně zakázáno. Krajský národní výbor bude moci povolit ve zcela výjimečných případech výjimky z těchto zákazů.

Navrhovaným zákonem nebudou dotčena ustanovení zákona o myslivosti č. 225/1947 Sb., podle něhož lovecký lístek nahrazuje zbrojní pas. Držitelé platných loveckých lístků nebudou tedy potřebovat k držení a nošení loveckých zbraní a loveckého střeliva zbrojních pasů.

V návrhu nového zákona o zbraních a střelivu je pamatováno též na výjimky, pokud jde o držení a nošení zbraní vojenskými osobami, příslušníky SNB, jakož i jinými veřejnými bezpečnostními orgány. Tyto osoby nebudou potřebovat k držení a nošení svých služebních zbraní zbrojního listu nebo zbrojního pasu.

Navrhovaný zákon je zákonem rámcovým, to znamená, že jsou v něm obsažena pouze ustanovení zásadní. Podrobnější ustanovení o zbraních a střelivu, u nichž se dá očekávat, že budou podléhat v kratším časovém úseku změnám, budou upravena vyhláškou ministerstva vnitra, která bude publikována v Úředním listě.

Paní a pánově, jménem branného a bezpečnostního výboru doporučuji, abyste přijali vládní návrh tohoto zákona tak, jak jej přijal branný a bezpečnostní výbor ve své schůzi, konané dne 8. června t. r. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Ku slovu sa nikto neprihlásil, rozprava odpadá. Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Janulík: Nejsou.

Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 7 častí, 26 paragrafov, nadpisy častí, nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.).

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 7 časťami, 26 paragrafmi, nadpismi častí, nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa znenia zprávy výborovej, nech láskavo zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy vyborovej.

Tým je vybavený 5. odsek poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu šiesteho odseku poriadku, ktorým je

6. Zpráva výborov ústavno-právneho a rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 298) o vojenských újazdoch (tlač 320).

Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je posl. dr Verich. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Verich: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Máme-li jednat o vládním návrhu zákona o vojenských újezdech (tisk 298), musíme si být vědomi, že jen všestranným výcvikem vedle demokratické kázně a výchovy ve státním a antifašistickém duchu může se stát naše armáda mohutným a účinným nástrojem, který ochrání náš lidově demokratický stát, široce rozvinuvší své mírové budování, před každým, kdo by se pokusil násilně ohrozit jeho svobodu a nezávislost.

Proto naší armádě, která podle zásad Košického programu se přebudovává na armádu skutečně demokratickou, spjatou s lidem, bylo nutno dát možnost, aby si dokonalým praktickým výcvikem osvojila bojovou zdatnost našich slavných jednotek, jež se proslavily v boji u Sokolova a Dukly, i našich partyzánů. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Plné ovládnutí všech druhů zbraní našimi vojenskými jednotkami bylo umožněno zřízením vojenských výcvikových táborů. Úpravu jejich právních poměrů navrhla vláda v osnově zákona o vojenských újezdech, kterou ústavně-právní výbor podrobně projednal ve své poslední schůzi. Tento návrh zákona se opírá o ustanovení Ústavy 9. května, jež zavazuje každého občana jak k součinnosti, tak i k podstupování omezení v zájmu obrany státu.

Zřizování vojenských výcvikových táborů vyžaduje velikých komplexů půdy. Tato území vzhledem k svému účelu musí být vyňata z působnosti dosavadních správních orgánů. To lze provést plně na ústavním podkladě, neboť § 124, odst. 2 ústavy připouští, že na základě zákona může příslušet výkon veřejné správy též jiným orgánům než národním výborům, které jsou pro to jinak kompetentní. Lidová správa má ovšem při zřizování vojenských újezdů své důležité slovo, neboť vláda zřizuje újezdy po dohodě s místními, okresními a krajskými národními výbory, jichž se zřízení újezdů dotýká.

Obce, které jsou zcela pojaty do újezdu, zanikají jako správní jednotky a jejich majetek a závazky přejímá stát. Účel újezdů jako obranných zařízení vyžaduje, aby co nejméně v nich obýval živel nevojenský; proto až na výjimky má být z nich civilní obyvatelstvo přesídleno, ovšem tak, že mu budou nahrazeny. Veškeré hmotné újmy, které mu tím vzejdou, a dány příslušné náhrady. O tom jedná návrh zákona obšírně a řeší uspokojivě všechny případy, které se mohou vyskytnout.

Všechen nemovitý majetek v újezdu se zestátňuje a přechází do oboru vojenské správy. Všechna práva třetích osob zanikají. Nemovitý majetek v újezdu přestává být ovšem také předmětem právního obchodu, a proto by bylo také zbytečné, aby byl dále zaznamenán v pozemkových knihách; také z důvodů vojenských vzhledem k veřejnosti pozemkových knih by to nebylo žádoucí.