V čele újezdů jsou újezdní úřady, řízené správci, jmenovanými krajským národním výborem. Újezdní úřady jsou sice služebně podřízeny ministerstvu národní obrany, ale v oboru vnitřní správy podléhají týmž orgánům jako místní národní výbory. Tedy i lidová správa v újezdech bude moci uplatňovat své zásady. Újezdní úřad pak ve svém obvodu vykonává tutéž funkci jako místní národní výbor podle § 125 ústavy.

Náklady správy vojenských újezdů nese vojenská správa. Nemovitosti v újezdu jako státní majetek jsou osvobozeny od daní a dávek. Také nutné úřední úkony pří zřizování újezdů jsou osvobozeny od poplatků a dávek. Zákon o vojenských újezdech byl připravován dlouhou dobu. Jeho poslední návrh, o němž dnes máme hlasovat, je dobře promyšlen jak se zřetelem na potřeby branné moci, tak i s ohledem na všechny v úvahu přecházející zájmy. Doporučuji tedy jménem ústavně-právního výboru, abyste tento zákon přijali ve znění výborové zprávy se změnami v této zprávě uvedenými. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je posl. Tymeš. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Tymeš: Paní a pánové, připojuji se za rozpočtový výbor ke zprávě a odůvodnění, které za výbor ústavně-právní přednesl kolega Verich, a omezuji se proto pouze na několik vět.

Rozpočtový výbor jednal o vládním návrhu tisk 298 ve schůzi konané dne 9. června 1949 a zkoumal vládní návrh - jak je jeho povinností - především s hlediska finančního a rozpočtového. Konstatoval, že zákon o vojenských újezdech nám umožní, abychom úpravu v újezdech mohli provést urychleně a levně. Bez tohoto zákona by se muselo jednat zvlášť s každým majitelem nemovitosti; trvalo by to příliš dlouho, potřebovali bychom velký administrativní aparát a bylo by to drahé. Osnova znamená tedy také velkou úsporu pro státní pokladnu.

Při tom se dbá toho, aby osoby, které se musí vzhledem k účelovému určení újezdu přestěhovat, dostaly náhradu stěhovacích nákladů, náhradu škody i ušlého zisku. Je samozřejmé, že na území vojenského újezdu se veškerý nemovitý majetek zestátňuje a přechází na vojenskou správu. Za zestátněné nemovitosti, nejde-li o majetek svazků lidové správy, se poskytuje náhrada zásadně ve výši obecné ceny.

Náklady vojenských újezdů se platí z prostředků vojenské správy, neboť v újezdu se obecní přirážky nevybírají a nemovitosti jsou osvobozeny od daní a dávek, postihujících jejich držbu a výtěžek. Rozpočtový výbor to považuje za správné, neboť veškeré nemovitosti v újezdu budou patřit státu. Je také správné a samozřejmé, že jsou od poplatků a dávek za úřední úkony osvobozena některá právní jednání, písemnosti a úřední úkony, jež jsou nutné ke zřízení újezdu.

Poněvadž i po stránce finanční a rozpočtové předloha vyhovuje plně účelu, který zřízením újezdů sledujeme, doporučuje rozpočtový výbor, abychom předlohu schválili tak, jak navrhuje výbor ústavné-právní. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá. Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Verich: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr Tymeš: Nikoliv.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu. Osnova má 7 oddielov, nadpisy oddielov, 28 paragrafov, nadpis zákona a úvodnú formulu. Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky? (Neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 7 oddielmi, 28 paragrafmi, nadpismi oddielov, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 6. odsek poriadku.

Budeme rokovať o siedmom odseku poriadku, ktorým je

7. Zpráva výboru sociálno-politického a zdravotníckeho o vládnom návrhu zákona (tlač 296) o boji proti pohlavným chorobám (tlač 309).

Zpravodajcom je posl. dr Bláha. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bláha: Slavná sněmovno, pane místopředsedo, paní a pánové!

Vládní návrh zákona tisk 296 o boji proti pohlavním nemocem je vlastně doplňkem a výsekem zákona č. 49/1947 a zákona č. 219/1948, zákona o potírání nakažlivých nemocí, stejně tak jako zákona o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose č. 61/1948. Oboje tato onemocnění, tuberkulosa i pohlavní choroby, představují velkou část celkových onemocnění nakažlivých v lidské společnosti, jakožto nemoci sociální. Vládní návrh projednávaného zákona je zároveň novelisací zákona z r. 1922 o potírání pohlavních nemocí a vládního nařízení z r. 1923, kterým vstoupila první Československá republika do boje proti pohlavním nemocem. Tento způsob ovšem dnes už dávno není nejpokrokovější jako tenkrát a byl překonán jak vědeckým, tak společenským vývojem.

Pohlavní choroby jako po první, i po druhé světové válce si vyžádaly zvláštních opatření. Staly se vždycky poválečnou metlou, třebaže tentokrát v jiném měřítku, než tomu bylo před 30 lety. Kdežto tenkrát šlo především o kapavku a měkký vřed, které byly více než dvěma třetinami celkových pohlavních nákaz, po druhé světové vojně v důsledku nových léčebných method a vynálezů, ať v podobě sulfonamidů nebo penicillinu, kleslo celkové množství pohlavních chorob velmi značně, ale zato onemocnění luetická, t. j. syfilitická, stoupla relativně z původní jedné třetiny na dvě třetiny, a opačně onemocnění kapavčitá klesla na jednu třetinu celkového počtu. I když víme, že přes nová opatření statistická, povinné hlášení a zvýšenou péčí poradenskou a sociální byla zachycena pohlavní nákaza pouze částečně, podařilo se přece počet nemocí zrestringovat v době po první světové válce na zlomek nákazy, jaká se projevila ihned po válce, takže v ústavní, ambulantní a poradenské praxi byly akutní případy skutečně výjimkou. Posluchači mediciny a mladí lékaři se často po celou dobu své praxe nesetkali s jediným akutním příznakem pohlavní nákazy, ovšem s výjimkou specialistů, kteří se naproti tomu stávali útočištěm tajných a utajených případů těchto pohlavních chorob. Liberalistická a kapitalistická morálka i při všech pokrokových zákonných zařízeních a nařízeních dělala zde podstatný rozdíl třídní a sociální, a tak jsme viděli zejména my, soudní lékaři, kteří jme měli v důsledku zákona z r. 1922 zejména v trestních i civilních případech možnost posoudit praktické výsledky, že byli stíháni vojáci a prostí lidé, prostitutky, švadleny a chudé ženy, snad ještě partneři v rozvrácených a rozváděných manželstvích, zatím co veliké zdroje skutečné nákazy z horních vrstev i na nejvyšších místech zůstávaly utajeny a byly zároveň i trvalým nebezpečím a rozsévači této nákazy. Stejně tomu bylo i s druhým dílem zákona, s potíráním prostituce a s nápravou t. zv. zpustlé mládeže a s delikty proti mravnosti.

Dnešní návrh zákona se snaží tuto diskriminaci odstranit. Bude mít jedině tenkrát výsledek, když se mu skutečně podaří tyto rozdíly úplně smazat a zakročovat v každém případě důsledně. Vyžaduje, aby veškeré náklady nejen s ochranným bojem, nýbrž i s léčením pohlavních chorob nesl stát tak aby se žádný nemusel vymlouvat, že se z jakýchkoli majetkových důvodů nedal a nemohl dát léčit. Současně pod trestními sankcemi nařizuje dát se léčit každému, nejen kdo byl zjištěn, nýbrž i kdo má za to, že onemocněl pohlavní nemocí, kdo je zdravotním orgánům z takové nemoci podezřelý nebo o kom se kdokoli doví, že takovou nemocí onemocněl. Pamatujeme, jak jsme se ještě před únorem při projednávání zákona o potírání nakažlivých chorob a potírání tuberkulosy setkávali s četnými námitkami, že tím zasahujeme do osobní lidské svobody každého člověka. Již tenkrát jsme obhájili stanovisko, že otázka zdraví, léčit nebo neléčit nakažlivé a tudíž nebezpečné onemocnění, není věcí svědomitosti a rozumu jednotlivců, nýbrž starostí a příkazem celého lidského kolektivu. Svoboda každého jednotlivce v lidské společnosti a socialistické zvlášť není věcí soukromou, nýbrž začíná a končí tam, kde začíná a končí svoboda a bezpečnost každého druhého. Tak jako v pojmu zákona trestního i civilního bereme zájem celku jako vrcholný, tak jako je to jasně stanoveno i v naší lidově demokratické ústavě, tak tomu musí být i v naší povinnosti léčit nemoci sdělné a zvláště nemoci pohlavní.

Při těchto chorobách však máme na zřeteli i důležité otázky eugenické a populační a aspekt národohospodářský. Víme velmi dobře, kolik bylo vyplýtváno majetku nejen soukromého, nýbrž i veřejného, zvláště v národním pojištění, na dlouhé a neúčelné léčení těchto chorob, zejména neukázněných pacientů, kolik bylo vyzískáno a z ubohých obětí vymačkáno šarlatány a fušery v tomto oboru léčení, reklamou, zločinnou propagandou a pochybnými, ale vychvalovanými léky a léčivy, a dobře si uvědomujeme, co znamenají pohlavní choroby v absenci a fluktuaci při dnešní mobilisaci pracovních sil a v našich pracovních kádrech pro budování a pro pětiletku. I s tohoto hlediska musíme posuzovat přísná opatření §§ 4 a 5, a když jsme si vědomí dvousečnosti těchto opatření, to jest všeobecné nedůvěry mezi lidmi. Bude nezbytné, zejména u našich politických lidových orgánů, dosáhnout naprosté anonymity a zachovávání povinného tajemství, jak to před pokládá § 7. Bude třeba, aby prováděcí nařízení a vyhlášky zvlášť pamatovaly v tomto směru na způsoby, jakými by bylo možné jména postižených osob uchovat v tajnosti nebo jejich známost uchovat jenom pro skutečně lékařské a léčící osoby, aby pověst nemocných, po př. i jejich existence a životní osudy nebyly vydány náhodě nebo po příp. i do rukou lidí zlých nebo důvěry nehodných. Jenom tak bude míti tento zákon plnou platnost a podaří se nám zachytit všechny případy, jak to předpokládá § 6 tohoto zákona. Potom budou také moci býti plně a doslovně praktikovány a uváděny v život veškeré trestní sankce, předpokládané v §§ 8 až 10.

Jedním z nedostatků tohoto zákona je skutečnost, že tehdy pokroková druhá část zákona z r. 1922, t. j. boj proti prostituci jako jedna z hlavních částí boje proti pohlavním nemocem, zůstává nezměněná a platná, třebaže se dnešní poměry od té doby diametrálně změnily a třebaže názor socialistické společnosti a lidově demokratického veřejného řádu se nutně musí lišit od tehdejších názorů před 30 lety. Detenční oddělení hlavního města Prahy u Apolináře - protože nám dnes spíše ještě pořád představuje koncentrák než skutečně nějaké léčebné oddělení - je toho markantním příkladem. Je patrné, že jsme nedovedli ještě pochopit, že otázka prostituce a boje proti ní není v prvé řadě jen otázkou policejní a administrativně právní, nýbrž otázkou politického a společenského uvědomění a hlavně výchovy. Dokud budou pohlavně nemocní - kteréžto choroby, jak dobře víme, mohou být v určitých případech rozšiřovány a získávány i stykem mimopohlavním a mohou byt stejně následkem života manželského jako mimomanželského, které jsou děděny jako "hříchy" rodičů - dokud budou tito lidé diskriminováni jako lidé méněcenní s neupřímnou příhanou nemravnosti, pokud se bude na ně lidská společnost s druhé strany z valné části dívat jako na méněcenné anebo mravně vadné, do té doby bude toto zlo utajováno a bude utajována i prostituce jako prostituce tajná, daleko horší a nebezpečnější než prostituce veřejná. Víme, že každá prostituce je problémem v prvé řadě sociálním, t. j. společenským. A jako s takovou se s ní musíme i v socialistickém řádu vyrovnat a ji vyřídit, t. j. zlikvidovat.

Máme na př. nás v tomto směru i palčivý problém cikánů. Není sporu o tom, že problém cikánský se stal i hlavním nebezpečím v otázce pohlavních chorob na venkově a v pohraničí, kde se tyto choroby staly po druhé světové válce určitým hromadným nebezpečím a vážnou poruchou v našem tamním pracovním procesu a národním hospodářství, poruchou, která vyžadovala v důsledku toho zvláštní ochrany, hromadných zákroků a opatření.

My jsme sice dovedli zapřáhnout velkou část cikánského kmene a národa do našeho pracovního procesu, ale nedovedli jsme se dosud s nimi vyrovnat jinak než čistě hospodářsky. Jistě mi dotvrdí všichni kolegové a soudruzi, zejména z pohraničí a všude tam, kde byly vytvořeny pracovní kolonie a tábory cikánské, že po stránce lidské a zejména politické, společenské a hlavně kulturní jsme se nijak nedovedli postarat o tyto nové potřebné své spolupracovníky a pracující síly: Kolik jejich dětí zůstalo na př. stranou povinné školní docházky a jiných prospěšných účinků zákona o jednotné škole, kolik rodin má nepoměrné nevýhody proti ostatním i v dnešním všeobecně kritickém ubytování a jiných hygienických podmínkách. Nejenom pohlavní choroby, ale stejně i tuberkulosa a jiná nakažlivá onemocnění hrají důležitou roli v absenci a fluktuaci tohoto živlu, s nímž také musíme počítat v našem pětiletém budovaní a který nám způsobil četná zklamání v procentech splněné dvouletky, zejména v sektoru stavebním, kde byl nejvíce nasazen.

Zásadně bezplatné léčení pohlavních chorob je novým pokrokem k bezplatné socialistické medicíně a k přirozenému nároku na ochranu zdraví každého našeho pracujícího, a věříme, že také v zákoně uvedené povinnosti, uložené lékařům, nemocnicím a ústavům národního zdraví, jakož i poradnám, budou důležitým krokem k nové morálce a léčebné praxi, k novému nazírání a jiné mentalitě v kruzích našeho zdravotnického personálu. Doufáme, že nové hospodářské a pracovní podmínky veškerého zdravotnického personálu - což se týká vice versa i aparátu bezpečnostního a správního - vymýtí i všechno úplatnictví, vykořisťování, zbytečnou shovívavost a naopak zase tvrdost, kterými vlastnostmi byl vždy provázen zákon v uplynulých desetiletích. To byla také hlavní brzda větších úspěchů tohoto zákona.

Na druhé straně naše pevná víra v trvalý mír a stále se zlepšující životní úroveň, uvědomění a politická vyspělost všeho lidu ruku v ruce se stálým rozmachem lékařské vědy a novými pokroky na poli léčebném a výzkumném tak, jako se stalo již v jedné veliké části pohlavních i jiných nakažlivých chorob, i na těch polích, kde jsme zatím už 30 let ustrnuli, nás. přivedou k likvidaci tohoto smutného dědictví, které nám přinesla t. zv. civilisace a kultura v pochybném slova smyslu.

Starý hospodářský a mravní řád považoval pohlavní choroby za nevyhnutelné průvodce každé civilisace a kultury. Viděli jsme v nich pouze průvodní příznak otroctví a jeden z důležitých prostředků k vykořisťování a lidskému ponížení. Měli jsme je za průvodce bídy, války a jiných tragických výsledků kapitalistického imperialismu. V lidově demokratické společností a v socialistickém řádu, kde potřebujeme k budovatelské práci plně výkonných pracujících lidí a stále lepšího a zdravějšího pokolení, musíme najít všechny prostředky, abychom v budoucnosti už nemuseli počítat ani s pohlavními nákazami jako speciální masovou sociální chorobou, a tím méně s prostitucí jako jejím hlavním původcem.

Jménem výboru sociálně-politického a zdravotnického doporučuji předloženou vládní osnovu zákona s nepatrnými změnami tak, jak se výbor na nich usnesl a je projednal, ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Rečníkmi sú posl. dr Bureš a posl. Sláva. Dávam slovo prvému rečníkovi, posl. dr Burešovi.

Posl. dr Bureš: Pane předsedo, paní a pánové!

Zákon o boji proti pohlavním chorobám bude dalším článkem v úsilí vybudovat z našeho zdravotnictví nástroj, který by umožnil splnění práva na ochranu zdraví, zaručeného ústavou všem občanům republiky. Byla těch zákonů dosti pěkná řada a jsou to zákony koncipované opravdu moderně, pokrokově, a jsou v této době ve světovém zdravotnickém zákonodárství jistě mezi nejlepšími. Chtěl bych však dnes položiti důraz zvláště na to, že je třeba si konečně uvědomit, že nemoc není již žádnou soukromou záležitostí, že je to záležitost, která se eminentně naléhavě, bolestně a někdy i dokonce kriticky dotýká celku, že celé naše zdravotnictví, které je zde k tomu, aby nemocem předcházelo, po případě je léčilo, je prvořadou naléhavou záležitostí veřejnou, záležitostí národního celku, že je záležitostí nejen politickou, nýbrž také národohospodářskou, a ne, jak jsme pořád ještě zvyklí se na to dívat, sentimentálně charitativní. A zdravotnictví staví si jako první a nejdůležitější úkol přispět na všech svých pracovních úsecích ke splnění pětiletého plánu tím, že zajistí jednu z elementárních podmínek úspěchu, zdraví a pracovní schopnost pracujících, že zabezpečí nejdůležitějšího činitele ve výrobě, nejcennější materiál, t. j. člověka. Neboť aby lidé mohli pracovat a užívat plodů své práce, je třeba, aby byli zdrávi a vůbec živi. To je pro zdravotnictví úkol dneška.