Tato právní úprava adopce, jež platila od dob Justiniánových, byla přejata i pozdějšími zákonnými systémy a tedy i občan. zákoníkem, později i zákonem o osvojení č. 56/1928 Sb. Naproti tomu osvojení v lidově demokratickém státě má zcela jiný účel: má jím být založen takový poměr, jaký vzniká mezi rodiči a dětmi, tedy poměr, který je prost všech aspektů majetkoprávních. Proto také podle zákona lze osvojit len nezletilce a jen tehdy, je-li mu osvojení k prospěchu, při čemž mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. Je tu podstatný rozdíl od zákonodárství kapitalistického, které na př. v první republice dovolovalo osvojení jen tehdy, byl-li osvojitel alespoň čtyřicetiletý a neměl-li vlastních dětí manželských, legitimovaných nebo osvojených. Již z toho je patrno, že instituce osvojení nesledovala zájem, aby se osvojením dostalo dítěti náhrady za chybějící vlastní rodinu, nýbrž že hlavním účelem bylo opatřit osvojiteli, který se domníval, že už nemá naděje na vlastní potomstvo, dědice jeho majetku. To je patrno i z dalšího ustanovení, podle něhož nebyl předepsán žádný věk pro osvojence, takže bylo možno osvojit i osobu zletilou a tedy takovou, která již neměla potřebí, aby se jí dostalo ochrany v rodině osvojitelově. Jak patrno, hlavním důvodem instituce osvojení byly zájmy majetkové. Naproti tomu zákon o rodinném právu dovoluje osvojit jen osobu nezletilou, tedy takovou, která již podle svého věku potřebuje chybějící rodinné prostředí; není však třeba, aby osvojitel byl aspoň čtyřicetiletý, nýbrž stačí přiměřený věkový rozdíl mezi ním a osvojencem, a také nevadí osvojení, že osvojitel má již své vlastní děti. Z toho je patrno zcela nové pojetí instituce osvojení v lidově demokratickém státě.

Vzhledem k významu rodinných vztahů určuje zákon o rodinném právu v páté části druhé hlavy, nazvané "vyživovací povinnost", přesně okruh osob, jež mají z poměru příbuzenství k sobě vzájemnou alimentační povinnost a současně stanoví, v jakém pořadí se k alimentaci povolávají. vyživovací povinnost mají k sobě příbuzní v pokolení přímém. Má-li tuto vyživovací povinnost více příbuzných téhož stupně, jsou všichni zavázáni rukou společnou a nerozdílnou, což je záruka většího zabezpečení nároku osob oprávněných žádat alimentaci. Vzájemný poměr podílů, kterými přispívají, se řídí podle jejich výdělečných a majetkových možností. Vyživovací povinnost mezi příbuznými je koncipována jen jako povinnost podpůrná se zřetelem k sociálním vymoženostem dnešní společnosti.

Třetí a poslední hlava zákona o rodinném právu jedná o poručenství. v souladu s ustanovením ústavy omezuje se poručenství zásadně jen na případy, kdy nezletilec nemá buď žádného z rodičů, nebo kdy oba byli rodičovské moci zbaveni, resp. kdy rodičovská moc obou rodičů je v klidu. Takovým nezletilcům, kteří nejsou v rodičovské moci, se má dostat stejné péče o jejich duševní a tělesný rozvoj jako dětem, o něž pečují rodiče. Jsou proto pod ochranou poručníka, který se o ně stará místo rodičů. Poručník pečuje i o osobní dobro nezletilce i o správu jeho majetku, ovšem podléhá intensivnější kontrole soudu. Osoba poručníkova musí skýtat veškeré záruky, že jeho přičiněním se stane z dítěte řádný a platný občan. Poručník má nad poručencem moc, která je obdobná obsahu moci rodičovské, pokud jde o výchovu a vzdělání poručence. Ve všech důležitějších věcech, ať jde o osobu poručence nebo o správu jeho majetku, je povinen vyžádat si souhlas soudu, který jako výkonný orgán společnosti má neomezenou možnost posoudit sám věc podle vlastní úvahy. I z těchto ustanovení je patrno, jak zákon o právu rodinném, vycházeje ze změněných poměrů sociálních, ekonomických a politických, učinil základem nového práva poručenského péči o osobu poručence. V kapitalistickém zákonodárství a tedy i v občanském zákoníku cílem právních předpisů na poli poručenského práva byla především ochrana statků hmotných, zachování majetku. V poručenském právu občanského zákoníka se kromě toho jasně projevovala nerovnoprávnost žen, neboť poručenství byli podrobeni všichni nezletilci, kteří nebyli pod mocí otcovskou. Občanský zákoník původně upíral ženám způsobilost být poručnicemi, a to až do platnosti první dílčí novely č. 76 z roku 1914. Přesto však i po této době obsahovalo platné právo celou řadu omezení provdané ženy co do zastávání poručenství, neboť na př. k převzetí poručenství potřebovala manželka přivolení manželovo a když manžel odvolal svůj souhlas, byla provdaná žena z poručenství propuštěna. Také ustanovení, které přidávalo ženě-poručnici spoluporučníka, bylo důkazem, jak hluboce je zakotvena právní nerovnost žen ve všech kapitalistických právních systémech.

To je podstatný obsah, smysl a účel zákona o rodinném právu, jak byl projednán ve schůzi ústavně-právního výboru dne 30. 11. 1949. V rozpravě o něm promluvilo celkem 8 řečníků ze všech stran Národní fronty, kteří vesměs hodnotili tento zákon jako pilíř lidové demokracie a jako splnění tužeb a snah našeho lidu. Bylo konstatováno, že zákon odpovídá socialistickému pojetí právního pořádku, neboť vyloučení kapitalistických principů staví rodinu na mravnější, zdravější a spravedlivější základy. Představiteli celé Národní fronty byl také vyzvednut vliv zákona na mravní přerod našeho lidu tím, že v něm bude rozšiřovat novou, vyšší morálku socialistickou na rozdíl od pokrytecké morálky kapitalistické. V rozpravě byla také vzdána vděčnost lidově demokratickému státu, jehož hospodářské zřízení umožnilo koncepci zákona v tomto duchu. S radostí připomínám také slova zástupce pana ministra spravedlnosti dr Dresslera, který zhodnotil spolupráci Rady žen v kodifikační komisi a zdůraznil, že Rada žen jako mluvčí pokrokového a uvědomělého třídního hnutí pracujících žen vidí v přijetí tohoto zákona uskutečnění svých dávných tužeb, jež nemohly být nikdy splněny v měšťáckém státě. Dnešnímu projednávání zákona je přítomna řada zástupkyň Rady žen, jež svou přítomností manifestuji nejen svou radost z projednávaného zákona, nýbrž i svou hlubokou oddanost a vděčnost lidově demokratickému státu, svůj dík ministru spravedlnosti a své pevné odhodlání účastnit se ještě intensivněji na vybudování společného díla na vybudování socialismu. Ústavně-právní výbor ocenil také návrh zákona po jeho jazykové a výrazové stránce a konstatoval, že se o ni zasloužila zejména jazyková komise, zřízená při kodifikační komisi ministerstva spravedlnosti pod vedením pana posl. prof. dr Trávníčka. Z těchto důvodů navrhuji, aby slavné Národní shromáždění přijalo tento první kodex, jímž zahajujeme přebudování našeho právního řádu, v tom znění, jak bylo přijato v ústavněprávním výboru. (Hlučný potlesk.)

Podpředseda Valo (zvoní): Ďalej sa prihlásil o slovo pán minister spravodlivosti dr Čepička. Dávam mu slovo.

Ministr spravedlnosti dr Čepička (uvítán potleskem): Paní poslankyně, páni poslanci!

Zahajujeme projednávání nových lidových zákoníků, z nichž vyroste nový právní řád. V krátké době bude míti naše lidově demokratická republika právní řád, který podle představ pracujícího lidu odpovídá jeho zájmům, který upevňuje a pomáhá dále rozvíjet jeho politickou i hospodářskou moc.

Není náhodou, že přichází jako první na pořad rodinné právo. Činíme tak vědomě, abychom i zde, v oboru společenských vztahů, vyjádřili proměny, k nimž došlo v důsledku základních změn hmotných a hospodářských podmínek, v nichž lidé dnes žijí.

Nebylo by správné nevidět rozhodující vliv, jímž působí právě hospodářské poměry také na vztah mezi mužem a ženou, na manželský a rodinný život. Způsob výroby hmotných statků, které jsou nutny k udržení života, způsob dobývání existenčních prostředků, způsob, jak si člověk opatřuje vezdejší chléb pro sebe a pro svou rodinu, určují nejen hlavní znaky života jednotlivce, ale celé společnosti. Jiné podmínky k založení rodiny má nezaměstnaný v kapitalistické společnosti a jiné podmínky rodinného života má továrník nebo velkostatkář.

Tvář a rysy společnosti, celá její skladba a podoba jsou určovány způsobem výroby hmotných statků. Kapitalistický hospodářský řád se neliší od socialistického tím, co je vyráběno, nýbrž jakým způsobem, jakými výrobními nástroji a zejména jak je vyráběno. Nejdůležitější část naší výroby byla znárodněna. To umožnilo změnu celého výrobního způsobu. Pracující lid řídí celé hospodářství, objevil nově produktivní síly a umožnil milionům pracujících také změnu ve způsobu dobývání obživy. Život těch, kteří byli vydáni na milost a nemilost vykořisťovatelům, byl zcela jiný než dnes. Dnes se nestojí před branami továren, zatím co rodina hladoví, dnes se nechodí do práce s konvičkou černé kávy, ani neděsí přízrak bídy nezaměstnanost. Náš život již neovládá honba za ziskem a vykořisťování, to, co ubíjelo dobré vlastnosti člověka. Jestliže se dnes dostává každému pracujícímu člověku dostatek příležitosti k práci, za niž je poskytována spravedlivá odměna, jestliže dnes každý pracující má zabezpečenu obživu pro sebe, pro rodinu a pro své potomstvo, nemohly tyto změněné životní podmínky zůstat bez vlivu také na vztahy lidí, muže a ženy, rodičů a dětí, nemohly tyto hmotné podmínky, které se dále zlepšují, zůstat bez pronikavého vlivu na zakládání rodiny a výchovu zdravého potomstva.

Uvedu několik čísel na důkaz, jak stoupá životní úroveň, významná síla, upevňující význam rodiny. Průměrný hodinový výdělek dělníka v únoru 1946 činil 13.18 Kčs a položím-li pro březen 1939 číslo 100, činí index 317.4; v červnu 1949 průměrný hodinový výdělek činil již 19.13 Kčs, index proti březnu 1939 činí 462.1. Průměrný reálný výdělek stoupl o více než 60 % proti době předválečné. K tomu zlevněné stravování v závodních kuchyních, rekreace, zaměstnavatelské příspěvky na národní pojištění činí asi 30 % průměrně mzdy, jimiž se zvyšuje dále reálná hodnota mzdy. Daří se lépe nejen dělníkům. Rovněž život na vesnici doznal podstatného zlepšení proti časům kapitalistickým.Byla dána příležitost zemědělským dělníkům, aby si zakládali rodiny již na svém majetku. V přídělu bylo dáno do vlastnictví 101.000 domků asi 110.000 rodinám v celkové hodnotě přes 3¹/₂ miliardy Kčs, půdy bylo rozděleno celkem 973.000 ha.

Pracující inteligence již nezná bezplatné praktikanty a žebrácké mzdy. I ona je dnes řádně odměňována za svou práci, i jí se dostává výhod plynoucích z našeho plánovaného hospodářství.

Spotřeba textilu na hlavu je dnes vyšší než před válkou a stále stoupá. Proti loňskému roku je vyšší o více než 10 %, obuvi dokonce o 13 %. Jestliže před válkou připadal jeden rozhlasový přijímač na 14 obyvatel, připadá dnes již jen na 5.6 obyvatel. Za celých 20 let první republiky podpořil stát výstavbu 129.000 bytů. ve dvouletém plánu byla státem podpořena výstavba 54.000 bytů a během pětiletého plánu to bude více než 150.000 dalších bytových jednotek. Během prvního roku pětiletky byla učiněna řada dalších opatření ve prospěch pracujícího člověka: 1. ledna 1949 byl zaveden částečný volný trh textilu a obuvi; 15. února volný trh některých druhů potravin; 1. června sníženy ceny na volném trhu; 1. října uvolněna mouka, pečivo a brambory, současně rozšířen volný trh o maso a masné výrobky, sníženy některé ceny a rozšířena platnost šatenky; 1. listopadu uvolněna porážka vepřů a poskytnuty úlevy v dodávkách vepřového masa, 1. prosince sníženy ceny na volném trhu, rozšířen volný trh a zavedena platnost šatenky pro zboží na volném trhu. To všechno ve prospěch pracujícího člověka bez ohledu na povolání. Kdo by mohl za těchto okolností pochybovat o tom, že se zde vytvářejí reálné podmínky k tomu, aby lidé rádi uzavírali manželství a zakládali rodiny. Je pryč strach z nezaměstnanosti, jsou pryč hladové mzdy jistota a důvěra v lepší život otevírá radostný výhled do budoucna.

Plánované hospodářství bude dále rozvíjet výrobu hmotných statků, která umožní, aby zvláštními opatřeními státu bylo účinně a včas pomáháno mladým lidem, aby mohli uzavírat manželství, aby mohli mít děti a poskytnout jim vhodné prostředí k rozvoji. Již dnes mohla naše mladá republika dokázat v tomto směru to, o čem se dnes kapitalistickým velmocem ani nesní. Tak na státní podpoře novomanželům bylo vyplaceno v roce 1948 více než 74 milionů Kčs, v prvním čtvrtletí 1949 již 77 milionů Kčs, takže na jednu dvojici připadá v průměru přibližně 30.000 Kčs. Na rodinných přídavcích a výchovném v roce 1948 bylo vyplaceno 3 miliardy 858 mil. Kčs. Tyto přídavky obdrželo 794.000 příjemců a stát poskytl příspěvek na 1,448.000 dětí. Od r. 1945 bylo vyplaceno na rodinném přídavku, který je významnou posilou rodin, 11 miliard 707 mil. Kčs. V to nejsou započteny zvláštní přídavky početným rodinám a částky, které byly vyplaceny na zabezpečení sirotků, dosahující rovněž mnohamilionových částek. Kromě toho ovsem stát vyplatil v jiné formě v r. 1949 1 miliardu 586 mil. Kčs na péči o mládež. Jesle, útulky, mezi nimi útulky zemědělské, ústavy pro mládež, internáty, mateřské školky, to všechno jsou zařízení, jimiž lidově demokratická společnost pomáhá rodinám, zejména pracujícím matkám k zajištění výchovy a růstu zdravé generace. Jedině tomuto úsilí vděčíme za to, že procento kojenecké úmrtnosti klesá, že klesá úmrtnost matek při porodu a že tak přírůstek obyvatelstva pronikavě stoupá. Jestliže v roce 1937 činil přírůstek obyvatelstva 3,2 %, pak v r. 1948 činí již 11,8 % a jeví stále vzestupnou tendenci.

Žádné z těch prohlášení, která byla učiněna v květnové ústavě a která se dotýkají zvýšené ochrany manželství, rodiny a mateřství, nezůstala neprovedena. Naše národní pojištění se ukazuje jako mocná vzpruha naší populační politiky; na něm je nejlépe vidět péči společnosti o jednotlivce a o rodinu. Národní pojištění zabezpečuje těhotným ženám nejdelší zdravotní dovolenou na světě. Plných 18 týdnů, zahrnujících dobu před i po porodu, jest vypláceno nemocenské. Za každé narozené dítě je vypláceno porodné ve výši 2.500 Kčs. Matkám je poskytnuta dětská výbavička anebo zvláštní peněžitý příspěvek. V r. 1949 vyplatí národní pojišťovna 756,852.000 Kčs na dávky v mateřství.

V lidově demokratickém státě jsme již věnovali na posílení rodiny miliardy a říkáme tomu skromný začátek. V kapitalistické Československé republice byl pokládán náklad ve výši 80 milionů v r. 1935 za nejvyšší možnou oběť ve prospěch posílení rodiny. Kapitalistická společnost nikdy nemohla poskytnout rodině ochranu v takovém rozsahu, jako to děláme my. Společnost, ve které sobecké zájmy jednotlivce, několika set rodin, jsou stavěny nad zájmy národa a miliony pracujících lidí, není s to uspokojivě vyřešit ani otázku rodiny a zdravého růstu nových generací.

To neznamená na druhé straně, že u nás, kde kapitalistický řád patří minulosti, je již všechno v pořádku a bez kazu. Uvážíme-li, že přestavba společnosti je vždycky dějinnou záležitostí, pak každý pochopí, že nebylo možno za 4 léta vykonat vše. Víme, že jsme nevykonali všechno ani s ohledem na zabezpečení rodiny Ale můžeme oprávněně tvrdit, že jsme učinili tak mnoho během této krátké doby, co kapitalismus nedovedl vyřešit ani za desítiletí. Ovšem budeme jistě ještě dlouho zápasit i zde s důsledky kapitalistického řádu, s důsledky kapitalistické morálky, která se udržuje i dnes ve vědomí lidí.

Rozklad staré kapitalistické společnosti nezůstal bez vlivu na rodinu a tak i dnes se ještě setkáváme s otřesenými manželstvími. O tom svědčí nejen rozluky, ale všechny ostatní průvodní zjevy rozvrácené kapitalistické morálky, jako je nevěra, mravnostní delikty, prostituce, alkoholismus a pod. Ale i zde již dnes můžeme zaznamenat ve všech těchto smutných zjevech prudkou sestupnou tendenci, která nasvědčuje tomu, že manželství a rodina v lidově demokratickém státě se ozdravuje v důsledku zlepšených hospodářských podmínek i po stránce mravní.

Ukazuje se, že nejlepším lékem na všechny tyto společenské nemoci je zajištění vhodných životních podmínek, aby lidé žili mravněji, nepropadali rozkladným silám a nemravům, jak to uskutečňuje socialismus. Poctivá práce, výdělek, který by stačil na dobrou obživu, slušné ošacení a dobré bydlení, jistota, že se člověk nemusí obávat nemoci, úrazu ani stáří, činí v pravém slova smyslu zázraky. Z nehodných se rázem stávají vzorní jedinci a špatné vlastnosti člověka se dávají na ústup. To vidíme denně, kdy nový svět se sráží ještě se starým řádem, který ještě žije v myšlení a cítění lidí. Právě v této době přechodu od starého společenského řádu ke společenskému řádu vyššímu by si měl uvědomit každý, kdo má oči k vidění a uši k slyšení, jak právě hmotná stránka našeho života rozhoduje také o tom, jak trvalá budou manželství, jak se rodina stane pevnou základnou rozvoje národa. Z budovatelské práce vyrůstá nová morálka. Průkopníky této nové socialistické morálky jsou naši úderníci, muži i ženy, kteří svými výkony se stávají vzorem. pro ostatní. Vydáváme nový zákon, aby náš pracující lid nebyl odkázán říditi se v rodinných poměrech předpisy ovládanými morálkou vykořisťovatelské společnosti, nepřátelské pracujícímu lidu.

Kde společnost dává tak velké možnosti jednotlivci, nelze považovat manželství jen za soukromou záležitost, nelze pokládat rodinu za útvar, který nemá se společností nic společného a který podléhá stejné zákonitosti jako celá společnost. V kapitalistickém světě, kde člověk člověku je vlkem, kde jedinec stojí proti společnosti, stojí také rodina proti celku. Tak jako zájem kapitalisty a dělníka je protichůdný, je protichůdný i zájem kapitalistického státu se zájmy rodiny. Teprve odstraněním vykořisťování člověka člověkem je umožněno, aby se tyto zájmy nekřížily, nýbrž aby se navzájem doplňovaly. Proto je dnes kladen tak velký důraz na to, aby i v rodině byl zájem jednotlivcův uveden v soulad se zájmem společnosti a státu. Proto je třeba, aby hlavní zásady lidově demokratického zřízení ovlivňovaly příznivě také vztahy muže a ženy, vztahy mezi manžely, vztahy mezi rodiči a dětmi. Nemá tím být řečeno, že citové vztahy mají býti nějak oslabovány nebo dokonce narušen vlastní soukromý život. Jde naopak o to, aby svobodné rozhodování jedinců v okamžiku, kdy chtějí jít společně životem, bylo odpoutáno od všech hmotných starostí, aby zde v tomto okamžiku opravdu rozhodovala svobodná vůle, vzájemný cit a přirozená náklonnost. Aby všechno ostatní, co v kapitalistickém státě bylo hlavní záležitostí, totiž majetkové věci, zabezpečení existence rodiny, se stalo samozřejmostí, platnou pro všechny poctivě pracující lidi.

Proto v našem novém rodinném právu vytyčujeme několik zásad, o nichž v kapitalistické společnosti nemohlo být ani řeči. Především aby manželství bylo dobrovolným svazkem muže a ženy, kteří se svobodně rozhodli uzavřít životní společenství svobodnou volbou. Vyhlašujeme rovnoprávnost muže a ženy nejen formálně, nýbrž v každém ohledu, jak po stránce osobní, tak majetkové. Uskutečňujeme důsledně v našich zemích po prvé tolikrát prohlašovanou zásadu monogamie, t. j. trvalé soužití jednoho muže a jedné ženy. Místo moci otcovské docházíme v souladu se společenským vývojem k mocí rodičovské, jejímž hlavním posláním je správná výchova dětí. Jen jako výjimku ze zásady, že manželství má být trvalým svazkem muže a ženy, připouští nové rodinné právo možnost zrušit manželství tam, kde jsou k tomu vážné důvody, o nichž rozhodne po pečlivém přezkoumání zákona soud.