9. Dohled na hospodaření národních výborů neznamená jen systematickou revisi hospodaření národních výborů, ale účelem jeho je také zajištění rovnoměrného plnění veřejných úkolů a zhospodárnění veřejné správy.

10. Jelikož úhrada nákladů na provoz škol je zabezpečena z všeobecných státních příjmů, není potřeba, aby na úhradě těchto výdajů se účastnily jednotlivé národní výbory přiškolených obcí a zrušuje se existence školních obcí a újezdů jako právnických osob a zjednodušuje se tu rozpočetní řízení.

Zákon o finančním hospodaření národních výborů je zákon rámcový, který počítá namnoze s vydáním prováděcích předpisů; má 47 paragrafů, seskupených do 10 oddílů.

Tento zákon se stane jedním z nejdůležitějších faktorů při činnosti národních výborů a uvítají jej všichni pracovníci v národních výborech s uspokojením a s radostí.

Ústavně-právní výbor podrobně projednal návrh zákona o finančním hospodaření národních výborů ve své schůzi dne 15. prosince t. r. a pověřil mne, abych slavnému Národnímu shromáždění doporučil jeho přijetí ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní:): Dávam slovo zpravodajcovi k bodu 2 za výbor rozpočtový, p. posl. Juhovi.

Zpravodaj posl. Juha: Pane předsedo, vážení pánové!

Zpravodaj za výbor ústavně právní pan posl. Vošahlík dokonale zdůvodnil nutnost vydání zákona o finančním hospodaření národních výborů, který dnes projednáváme. Rušíme i ve finančním hospodaření ve veřejné správě druhou kolej, když organisačně byla již zrušena vůlí lidu, revoluční silou lidu v národní revoluci a později pak legislativně zajištěna Ústavou 9. května a zákonem o zřízení krajských národních výborů.

Veřejná správa byla včleněna do státní mocenské mašinerie, aby plnila určité politické úkoly. Aby bránila všemi prostředky posici té třídy, která vládne a určuje veškerý život ve státě. Veřejná správa nebyla nikdy povznesena nad stavy a třídy, nebylo to zařízení sloužící jen a výhradně blahu občanů, jak se to lidu snažil namluviti starý společenský pořádek kapitalistický. Jen tehdy, když pronikneme pod povrch společenských formulí a právnických hesel a ujasníme si pravé poslání veřejné správy, pochopíme také ten veliký rozdíl mezi starou veřejnou správou a novou správou lidovou.

Změna výrobních prostředků, změna třídních vztahů uvnitř společnosti má vždy za následek změny ve státním aparátě a ve veřejné správě.

Feudální státní správa se na jistém stupni vývoje stala brzdou pokrokových sil, které u nás před více než 100 lety představovalo měšťáctvo. Mladá česká buržoasie hledala cesty, jak vrazit klín do jednotné jim nepřátelské státní a veřejné správy. Měšťáctvo sílící hospodářsky se přihlašovalo o podíl na moci politické a odtud, z těchto hospodářských důvodů vzniklo volání po zřízení české samosprávy, i když se jako pravý a hlavní důvod uvádělo, že samospráva má čelit velkému germanisačnímu tlaku německé Vídně.

Buržoasie nakonec po samosprávě dostala do rukou i státní správu. To je přirozený vývoj lidské společnosti, že vládne ta třída, která vlastní výrobní prostředky. Ale ani potom samospráva zrušena nebyla. Ba dokonce národní výbory, které vznikly také revolučním tlakem dělnictva v říjnu 1918, byly již v prosinci téhož roku zrušeny a nahrazeny starými zastupitelskými sbory. Buržoasie použila samosprávy pro svoje cíle a jako prostředku na uspokojení revolučnosti mas. A to se jí podařilo. Tehdy zde nebyla ještě avantgarda dělnické třídy, komunistická strana Československa, aby vedla a řídila boj dělnictva o nový společenský pořádek.

Buržoasie dala dělníkům v samosprávných sborech do rukou moc usnášecí, ale moc výkonnou nechala v rukou nezávislé byrokracie, složené z tak zvaných odborníků, která byla služebně, věcně a disciplinárně podřízena nahoru a shora řízená buržoasií. Lid neměl práva kontroly. Moc usnášecí bez moci výkonné není prakticky žádnou mocí, dokonce když do čela vyšších samosprávných sborů byl v roce 1927 postaven okresní hejtman a zemský president.

Aby se však samospráva přímo dole v obcích nestala nikdy nebezpečnou vládnoucí třídě, nechali ji bez finančních prostředků. Zákonem čís. 77/1927 byly limitovány přirážky a zaveden na hrazení schodků obecních rozpočtů vyrovnávací fond u zemského úřadu. Ale chtěla-li obec z tohoto vyrovnávacího fondu příspěvek na svůj rozpočet, musela povinně zavésti všechny dávky a poplatky, na které byla zemským úřadem vydána vzorná pravidla. Těchto dávek podle vzorných pravidel bylo 22. Fakultativní dávky se musely změnit v dávky obligatorní, t. j. povinné. Dávkami byl zatížen chudý pracující člověk, ty fabrikantům nikterak neškodily.

Tak jsme viděli, že kapitalismus jenom málo změnil na staré feudální správě a že ani okupanti na ní v celku nic nezměnili, ona jim vyhovovala, protože byla dělána pro vykořisťovatelský společenský pořádek.

Protože měníme společenský pořádek za nový, lepší, dokonalejší, proto měníme i veřejnou správu. My již nemůžeme potřebovati staré samosprávné sbory, zvyklé něco nařizovat, přikazovat, čekat na žádost občanů, kterou dobře nebo špatně vyřídí nebo také nevyřídí. Naše národní výbory, které vznikly na výzvu soudr. Švermy jako bojové orgány, jsou po skončení boje s okupanty součástí jednotné státní správy, jsou velkou masovou organisací, která je ve stálém styku s širokými masami pracujících a řeší každodenní jejich potřeby. Funkcionáři národních výborů musí znát duši každého občana. Práce národních výborů nekončí vykonáváním čistě administrativních a hospodářských úkolů. Oni musí stmelit celý národ a mobilisovat jej pro plnění všech úkolů státních. Musí se těsně spojit s masami pracujících dělníků, rolníků a s inteligencí.

Plánované hospodářství v našem státě vytváří bezprostřední vztah veřejného hospodářství k národnímu důchodu a odůvodňuje potřebu jednotné finanční soustavy. Finanční věci nelze oddělit od ostatní činnosti, finanční stránka věci je odvozena od služeb a výkonů národních výborů

Po únorovém vítězství lidu bylo možno přikročit k cílevědomému uspořádání hospodaření národních výborů. Základní směrnice dává § 133 ústavy, podle něhož má být finanční hospodaření národních výborů upraveno podle potřeb jednotného hospodářského plánu zákonem tak, aby mohlo řádně plnit své úkoly. A to právě tvoříme tímto zákonem. Nebude již obcí chudých a bohatých.

Rozpočty obecní stanou se součástí rozpočtu státního, který schvaluje Národní shromáždění, a proto se také mění rozpočtové řízení. Ruší se odvolání do rozpočtů a zavádí se připomínkové řízení. U rozpočtů národních výborů vyších stuňů je připomínkové právo kolektivní.

Pokud jde o majetek lidové správy, dochází výrazu vývojová linie spějící ke koncepci jednotného socialistického státního vlastnictví k veškerému státnímu majetku. Ruší se kmenové jmění a všechny účelové fondy a vytvoří se jen jeden úsporový fond, který může vzniknouti jen tehdy, dosáhne-li národní výbor vzhledem k rozpočtovým výdajům efektivních úspor.

Zakazuje se národním výborům uzavírat zápůjčky a přebírat záruky za závazky, event. poskytovat si vzájemné subvence a náhrady. To je důsledek zákona o oddlužení obcí a důsledek plánovaného hospodářství, ať běžného či investičního.

Ministerstvo vnitra se zmocňuje, aby po dohodě se zúčastněnými členy vlády vydalo ukazovatele pro výpočet periodicky se opakujících výdajů národních výborů jako podklad k normalisování a stabilisování jejich výdajového hospodářství.

Zvláštní ustanovení je v zákoně pro město Prahu a pro jednotné národní výbory v krajských městech, a konečně se podstatně zvyšuje odpovědnost funkcionářů národních výborů a upravuje se kontrola hospodářem národních výborů.

Konečně ruší osnova všechny dříve vydané předpisy navazující na zákonná opatření vydaná v době od národní revoluce a upravuje hospodaření národních výborů podle těchto hlavních zásad:

Organická jednotnost československé lidové správy dochází svého výrazu v jednotném státním rozpočtu, jehož součástí jsou rozpočty národních výborů všech stupňů.

Každý národní výbor hospodaří odpovědně podle vlastního rozpočtu. Rozpočet je výrazem činnosti národního výboru a jeho hospodářského plánu.

Hospodaření národních výborů se upravuje podle jednotných zásad odpovídajících zásadám pro finanční hospodaření ústřední státní správy.

Správná bilance rozpočtu, vyvážená v poměru k národnímu důchodu, zajišťuje, že národní výbory obdrží všechny potřebné prostředky na veškeré úkoly, ať jde o úkoly rozvojové nebo běžné úkoly správní.

Národní výbory rozpočtují veškeré výdaje a vlastní příjmy samy. Pokud jejich příjmy nestačí, čerpají potřebné prostředky ze státní pokladny. Rovnoměrnost plnění je zajišťována ustanovením o normalisaci výdajů.

Zájem každého národního výboru na úsporném hospodaření je zajištěn tím, že národnímu výboru se přiznává podíl na skutečně dosažených úsporách zavedením úsporného fondu.

Paní a pánové, navržená osnova nemá ještě všechny znaky socialistického zákona sovětského typu. Zůstává zde jakási slovní či pomyslná duplicita - lidová správa a státní správa - ale odpovídá nynějšímu období přechodu k socialistickému hospodaření, umožňuje tento přechod a má předpoklady pro tento další vývoj.

Rozpočtový výbor osnovu zákona tisk 393 projednal ve své schůzi konané dne 16. prosince a doporučuje ji slavnému Národnímu shromáždění k přijetí. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Dávam slovo zpravodajcovi k bodu 3, posl. Růzhovi.

Zpravodaj posl. Růzha: Paní a pánové!

Zákon č. 249/46 stanovil mimo jiné, že k přímým daním se nebudou vybírat samosprávné přirážky, nýbrž přirážky náhradní. Ty činí k dni činžovní ve velkých místech 200%, v ostatních místech 300%, k dani pozemkové 1.000%, ke zvláštní dani výdělkové 2% a k ostatním přímým daním, předpisovaným podle zákona o přímých daních, 800%. Toto ustanovení zmíněného zákona platilo pro berní roky 1946, 1947 a 1948. Pro r. 1949 byla platnost ustanovení tohoto zákona prodloužena zákonem č. 205/48. Tyto náhradní přirážky jsou součástí sazeb přímých daní; jejich výnos plyne do státní pokladny, jsou tedy fiskálním příjmem. Tato osnova, tisk 395, není proto v žádném případě v rozporu s projednávanou osnovou zákona o finančním hospodaření národních výborů. Nedochází také ke změně zatížení přímými daněmi, protože sazby zůstávají stejné jako byly pro r. 1946 až 1949.

V §u 2 ruší tato osnova ustanovení §u 15, odst. 2 zákona č. 249/46, které zní: "Náhradní přirážka k zvláštní dani výdělkové se vybírá jen u poplatníků této daně, kteří platili podle dosavadních předpisů komorní přirážku." Toto ustanovení projednávaná osnova ruší proto, že pozbývá odůvodněnosti, neboť obchodní a živnostenské komory byly k 31. prosinci 1948 zrušeny. Budou tedy všichni poplatníci zvláštní daně výdělkové 2% náhradní přirážku k této dani platit.

Osnova zákona byla projednána ve výboru rozpočtovém a mám čest jeho jménem doporučit plenu NS přijetí této osnovy ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Dávam slovo zpravodajcovi k bodu 4, posl. Zuzaňákovi.

Zpravodaj posl. Zuzaňák: Pane předsedo, paní a pánové!

Předložený vládní návrh zákona o územním plánování a výstavbě obcí bude velmi významným příspěvkem v našem plánovaném hospodářství. Podle tohoto zákona se totiž územní plánování a výstavba obcí stávají součástí jednotného hospodářského plánu a musejí tedy vyhovovat veřejným potřebám a zájmům pracujícího lidu. Teprve na podkladě tohoto zákona bude dána obcím možnost v rámci jednotného hospodářského plánu řídit výstavbu obcí tak, aby odpovídala nejen všem kulturním, dopravním a technickým, ale hlavně zdravotním a sociálním požadavkům dnešní doby, doby budování socialismu.

Podíváme-li se totiž na dnešní vzhled obcí a měst, vidíme, že ve většině případů byly stavěny bez jakéhokoli ladu a skladu. Obytné činžáky větší i menší střídají se s továrnami, úřady, živnostenskými provozovnami, obchodními domy a veřejnými budovami bez nějaké vzájemné souvislosti. Jsou městské čtvrti, kde po celý čas je cítit zápach z některé blízké provozovny, jinde zase celým městem protéká říčka špinavá výkaly třeba i z jatek nebo z jiné továrny, umístěné v části města na horním toku říčky. V jiných městech zase hustý dým z továrních komínů a saze padají po celé dni do ulic a znemožňují v obytných domech otevřít okna a umožnit přístup čerstvého vzduchu.

Jinde zas najdeme uvnitř města velké nezastavěné plochy na pěkných ulicích, zatím co daleko za městem jsou postaveny pěkné moderní stavby, ale je třeba k nim šlapat blátem.

Kde jsou příčiny tohoto stavu? Příčiny jsou jednak v soukromokapitalistickém vlastnictví jak pozemků, tak staveb všeho druhu a jednak v zastaralých právních předpisech stavebních řádů.

Majitelé pozemků ve vnitřním městě neúměrně zvyšovali ceny pozemků hodících se pro zastavění a zaháněli tak stavebníky na periferii, kde ceny byly lacinější, a tak uvnitř města zůstávaly nezastavěné plochy. Majitelé domů nebo jiných budov stavěli domy s hlediska svých zájmů ziskových, hlavně majitelé činžáků, bez přihlížení k hygienickým a sociálním požadavkům, především s hlediska, kolik jim to vynese.

Podle platných právních předpisů, z nichž některé jsou ještě z dob Josefa H., a pro jejich roztříštěnost neměly obce možnost určit a rozhodnout, kde a jak ta či ona stavba musí být provedena.

I když právní předpisy z pozdější doby obsahovaly již první takové prvky pro plánovanou výstavbu obcí, přece jen soukromé vlastnictví půdy znemožňovalo provádění plánovité výstavby obcí. Pouze některým obcím, na př. Hradci Králové, se podařilo politickým vlivem v prvé republice uplatnit zásady plánované výstavby obce, a proto také toto město vypadá dnes úplně rozdílně proti jiným městům.

Předložený vládní návrh zákona zrušuje všechny dosavadní staré nevyhovující právní předpisy, odstraňuje jakékoli soukromokapitalistické vlivy při výstavbě obcí, znemožňuje spekulaci s půdou a zjednodušuje nabývání potřebných nemovitostí a práv k účelům stavebním.

Celá výstavba obcí bude se dít na podkladě územních plánů obcí, které musí pořídit všechny místní národní výbory. Podle tohoto zákona je každý místní národní výbor povinen pořídit tak zvaný směrný územní plán a podrobný územní plán.

Směrný územní plán stanoví hlavní zásady pro způsob využití celého obecního území. Zejména stanoví hlavní dopravní systém a určí plochy pro zastavění a pod.

Podrobný územní plán již podrobněji vymezuje plochy určené pro jednotlivé účely v směrném územním plánu, řeší vnitřní komunikaci, určuje přesněji druh zastavění, na př. u dělnických sídlišť, kde to budou činžáky nebo rodinné domky a pod. Přihlíží k požadavkům urbanistiky, k místním větrům, světovým stranám, hlavním komunikacím, k sociálním požadavkům atd. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Směrný územní plán a podrobný územní plán jsou vlastně plány na celkovou výstavbu obcí. Zpracování těchto plánů ve všech obcích si však vyžádá mnoho let. Aby bylo možno provádět stavby ihned a k tomu příslušné veřejné zařízení, jako ulice, kanalisaci, musí každá obec, v níž se mají stavby provádět, určit jeden nebo více stavebních obvodů.