Toto opatření není nové a bylo ho již použito v zákoně č. 42/1947 Sb. o některých opatřeních ve stavebnictví, souvisících s dvouletým hospodářským plánem, a pro účely pětiletého plánu je převzalo i vládní nařízení č. 296/ 1948 Sb.

Zřízením stavebních obvodů má se zabránit tomu, aby si stavěl kde kdo chce, kde to komu vyhovuje, ale aby byly zastaveny především volné plochy, a aby tak co nejúčelněji bylo využito veřejných zařízení. Zřízením stavebních obvodů se zajistí postupná a ucelená výstavba obce.

Stavební obvody, pokud nebudou určeny přímo podrobným územním plánem, určí krajský národní výbor po slyšení místních a okresních národních výborů. Určování stavebních obvodů přenáší se na krajské národní výbory proto, aby bylo zaručeno, že při jejich určování bude dbáno všech zásadních požadavků plánovacích urbanistických, dopravních, zdravotních a jiných, protože okresní národní výbory nejsou natolik technicky vybaveny, aby mohly tuto službu prováděti.

Druhá část zákona projednává způsob provádění výstavby obcí. Dříve nežli bude možno přikročit k jakékoli pozemní stavbě, musí být, jak již bylo dříve řečeno, určen stavební obvod, pro který se pak vypracuje přesný zastavovací plán. Ten stanoví přesně druh a způsob zastavení, stavební obvody, řeší přesně ulice polohově i výškově a veřejná prostranství, jako náměstí, sady a pod. Zastavovací plány mají být v obcích po určitou dobu vyvěšeny, aby tak byla všem občanům dána příležitost k podání vlastních připomínek a aby se tak výstavba obcí dála na nejširší demokratické základně.

Zákon však nejen řeší výstavbu obcí, ale pamatuje také na to, aby i u stojících budov byly provedeny úpravy a opravy s hlediska zdravotních a sociálních požadavků dnešní doby. Řeší i otázku asanace obce, která rovněž bude řízena plánovitě, a pamatuje i na potřeby s hlediska obrany republiky.

Ještě bych se chtěl zmínit o tom, že pro každou obec se opatří popisné mapy, které polohově i výškově zachytí dnešní stav obcí a musí být stále udržovány ve shodě se skutečným stavem. Budou to vlastně zdokonalené dnešní katastrální mapy.

Jak jsem již dříve uvedl, tímto zákonem pozbude platnosti 21 různých právních předpisů stavebních řádů dosud platných. Tímto zákonem likvidujeme staré kapitalistické pořádly a zájmy v úseku provádění staveb a výstavby obcí. Teprve na podkladě tohoto zákona mohou se naše obce a města plánovitě rozvíjet v rámci budování socialismu.

Paní a pánové, hospodářský výbor a výbor ústavně-právní projednaly vládní návrh zákona tisk 389 o územním plánování a výstavbě obcí dne 15. a 16. t. m. a doporučují jej plenu Národního shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dávám slovo zpravodaji k bodu 5, posl. Pšeničkovi.

Zpravodajca posl. Pšenička: Vážený pán podpredseda, panie a páni!

Doterajšie zákony o finančnej podpore pri elektrizácii dedín neboly jednotné, nakoľko v českých zemiach bol zákon z 1. VI. 1926 č. 139, podľa ktorého poskytoval štát stavebné príspevky miestnym elektrárenským družstvám alebo obciam a dával podpory na náklady spojené s prívodom elektrickej energie do obcí všeužitočným elektrickým podnikom. Na Slovensku zasa na základe zákona č. 12 z roku 1942 poskytovaly sa zo štátnych prostriedkov podpory všeužitočným elektrárenským podnikom na náklady spojené so zavedením elektrickej energie do obcí. Predložená osnova vychádza zo zásad, že sústavná elektrifikácia je za terajších pomerov vecou štátu, ktorý ju má uskutočňovať pomocou národných energetických podnikov. To je tiež podstatný rozdiel proti bývalým nejednotným zákonom, keď štát poskytoval miestnym elektrárenským družstvám alebo vidieckym obciam len podporu na náklady spojené s prívodom elektrickej energie.

Sústavná elektrifikácia vidieka zahrnuje tiež výstavbu transformačných staníc, sekundárnych rozvodných sietí a domových prípojok podľa jednotného hospodárskeho plánu. Nepatrí k nej výstavba zariadenia pre verejné osvetlenie. Sústavnú elektrifikáciu vidieka uskutočňujú národné energetické podniky ako investori. Tým odpadajú príspevky štátu, ľudovej správy, ako aj národných a komunálnych podnikov. Toto riešenie je v súlade so zásadami financovania národných podnikov podľa zákona č. 51 /1948 Sb.

Aby veľkých výhod pri sústavnej elektrifikácii dedín, štátom financovanej, nedostalo sa jednotlivým bohatým súkromníkom a súkromným podnikateľom v obciach osnova určuje, že sú povinní súkromní miestni účastníci uhradiť 25% nákladov, spojených s výstavbou zariadenia, a to u nákladov pri výstavbe transformačných staníc, sekundárnych rozvodných sietí a domových prípojok.

Z predloženej osnovy jasne vidieť, aké porozumenie má dnešná naša ľudovodemokratická vláda k potrebám našich obcí. Dovoľte mi, aby som niekoľkými dátami zo štatistík poukázal na to, aký pomer maly bývalé kapitalistické vlády v Československu k elektrifikácii dedín. Najmarkantnejšie sa to javí na Slovensku. Od roku 1919 do 1938 bol na Slovensku zavedený prúd do 800 obcí. To znamená, že priemerne ročne elektrifikovali 40 obcí. Skoro 75% obcí do r. 1938 nebolo elektrifikovaných. A z tých, ktoré elektrifikovaly, boly to len obce bohaté, v ktorých bývali veľkostatkári, alebo zbytkoví veľkostatkári, najmä činitelia agrárnej strany.

Od r. 1919 postavili celkom asi 6.000 km primárnych vedení a primárnych prípojov, asi 6.000 km sekundárnych rozvodných sietí a zhotovili 350.000 domových prípojov. Za 5 rokov máme vybudovať 8.000 km primárnych vedení a primárnych prípojov a 7.000 km sekundárnych sietí a 350.000 domových prípojok.

K 1. júlu 1946 na Slovensku bolo z 3.352 obcí elektrifikovaných len 40%. Po oslobodení nedeliteľnou súčiastkou vládneho programu bola nebývalá pomoc našim obciam, v čo patrila aj ich elektrifikácia. Naši roľníci od oslobodenia, zvlášť od februára 1948 mohli sa prakticky presvedčiť, že to je robotnícka trieda. ktorá hlavne vysokou výrobou v továrňach pomáha urýchlene vyrovnať životnú úroveň medzi mestami a obcami.

Preto obce a celé okresy, ktoré ešte neboly elektrizované, boly pojaté do dvoj- a päťročného plánu, takže koncom päťročnice už ostane v celoštátnom merítku mizivé percento neelektrizovaných obcí. Pred začiatkom dvojročnice bol stav elektrifikácie v Československu tento: na Slovensku z 3354 obcí s 3 434.369 obyvateľmi bolo elektrifikovaných 1495 s 2,324.581 obyvateľmi, t. j. 44,6% obcí a 64,8% na počet obyvateľstva. Čechy 8.487 obcí, počet obyvateľov 6,737.803, z toho elektrizovaných 6.898, na počet obyvateľov 6,277.876, percentuálne obce 81,3%, na počet obyvateľov 93,2%. Morava 3.293 obcí, počet obyvateľov 3,454.173 z toho obcí elektrifikovaných 3.065, v nich obyvateľov 3,373.117, percentuálne obce 93,1%, na počet obyvateľov 97 8%. Do dvojročného budovateľského programu bolo pojatých na Slovensku 300 obcí a osád.

Vo skutočnosti bolo na elektrickú sieť zapojených nových 337 jednotiek, z čoho 270 politických obcí a 67 osád s 204.000 obyvateľmi, čím bol plán splnený na 112,3%. To znamená, že je to štyrikrát toľko obcí ročne ako v predmníchovskej republike za éry kapitalistov. (Potlesk.) Do päťročného plánu išlo Slovensko s 52,6% elektrifikovaných obcí, Čechy 94% a Morava 99,4%. Na tom tiež vidieť podstatný rozdiel v postoji dnešnej našej ľudovodemokratickej vlády od vlád predmníchovskej republiky, a to nielen k dedinám, ale vôbec k zaostalým krajom republiky. Vláda sa snaží, aby čím skôr sa vyrovnaly aj po hospodárskej stránke najzaostalejšie kraje republiky s krajmi vysoko priemyselnými. Za dva roky Slovensko zo 40% zvýšilo elektrifikované obce na 52,6%. Ešte markantnejšie sa to javí v päťročnom pláne. Za päťročného plánu má sa elektrifikovať v Čechách a na Morave 1500 obcí, na Slovensku 1000. Tu sa znova ukazuje, s akou veľkou láskou napomáha vláda Slovensku. Počíta sa, že každým rokom sa priemerne zelektrifikuje na Slovensku 200 jednotiek. t. j. 5 x toľko ročne ako za predmníchovskej republiky. (Potlesk.) Už v prvom roku päťročnice, hoci boly veľké ťažkosti, najmä materiálové, na základe čoho bol snížený počet elektrifikovaných obcí na 150, zelektrifikovalo sa 167, čím sa plán splnil už začiatkom novembra na 112% a do konca roku sa počíta so splnením na 130%, čiže úplne 200 jednotiek.

Koncom päťročného plánu predpokladaný stav elektrifikácie v Československej republike bude tento: Čechy a Morava prakticky úplne elektrifikované, Slovensko z 3354 obcí 2693, celkove teda 80,3%, v nich obyvateľov 3 milióny 117.439, percentuálne 91%. To znamená, že koncom päťročného plánu ostane na Slovensku už len okolo 600 obcí neelektrifikovaných.

Energetické závody predpokladajú, že za päťročného plánu prevedie sa elektrifikácia jednej obce nákladom cca 500.000 Kčs. Na elektrifikáciu v päťročnici činí celkový náklad 1.250,000.000 Kčs. Takéto obrovské investície vláda dáva do elektrifikácie našich obcí, čím mechanizujeme vlastne naše pôdohospodárstvo a zvyšujeme životnú úroveň na dedinách.

Kapitalistickým ekonomikom za prvej republiky zdaly sa tieto investície vyhodenými peniazmi, a preto radšej neinvestovali do elektrifikácie obcí. Z 1800 obcí, ktoré máme ešte elektrifikovať, je vyše 1200 chudobných obcí. O investíciách, donášaných v prospech našich dedín, učí nás Engels: Hmotné obete, ktoré bude treba v tomto smysle priniesť z verejných prostriedkov v prospech roľníctva, môžu sa s hľadiska kapitalistickej ekonomie zdať len vyhodenými peniazmi, cez to však je to výtečné uloženie kapitálu, lebo tým sa usporí desať ráz väčšia čiastka na výlohách, ktoré bude treba vynaložiť na pretvorenie spoločnosti vôbec.

Túto obrovskú podporu našej vlády cítia zanedbané kraje, ale zvlášť východná časť republiky, kde sú ešte celé okresy neelektrifikované. Preto obyvateľstvo východnej časti republiky je vďačné nášmu režimu a českým robotníkom v továrňach, ktorí plnením plánu a zvýšenou výrobou súčiastok, potrebných k elektrifikácii dediny, pomáhajú bratskému Slovensku odstraňovať krivdy minulosti aj v elektrifikácii.

Aký veliký význam má elektrifikácia pri výrobe v našom pôdohospodárstve, chcem uviesť na tomto konkrétnom prípade: Energetické závody na Slovensku porovnaly v obci Ružindol, o koľko menej je potrebných pracovných síl v dedine, ktorá je elektrifikovaná, od dediny, v ktorej ešte elektrizácia niet. V obci je 1.267 ha ornej pôdy s počtom obyvateľstva 1.187. Keď odpočítame starcov a deti, ostane cca 750 obyvateľov práceschopných. Elektrárne vypočítaly, že občania, ktorí majú elektrifikované pôdohospodárstvo, ušetria ročne na jednom hektári 75 hodín, to znamená pri výmere obcí, že sa len elektrifikáciou ušetrí v tejto dedine 95.025 hodín.

Pri snižovaní nákladov pôdohospodárskej výroby sa nám to javí ešte viac. Chcem to uviesť tiež na konkrétnom prípade, a to na štátnom statku, ktorý bol elektrifikovaný nákladom 138 tisíc korún. Na statok dodaná 1 kilowattová hodina elektrárňou je za 5,10 Kčs, ľudskou silou však vyrobená 1 kilowattová hodina na statku stojí 485 Kčs, konským poťahom 20,80, volským poťahom 24,40, parnou lokomobilou 9,90 a traktorom 7,65. Na tomto príklade vidíme tiež veľkú budúcnosť elektrických traktorov, ktoré už vo veľkej miere používajú v Sovietskom sväze. Z týchto námatkou vybraných príkladov je vidieť, čo znamená pre naše pôdohospodárstvo a najmä pre naše jednotné roľnícke družstvá elektrifikácia obcí.

Tak ako v SSSR aj u nás musí získať elektrina vedúce postavenie v celej našej národohospodárskej sústave. Za tri desaťročia vo SSSR zelektrifikovali zaostalú zem tak, že sa dostali na vedúce miesto vo svete. Lenin, hovoriac o elektrifikácii SSSR, zdôraznil: "Socializmus, to je vlastne moc robotníckej triedy plus elektrifikácia." Hovoriac o prechode k socializmu, povedal: "Či je možné uskutočnenie priameho prechodu od tohto prevládajúceho stavu v Rusku k socializmu? Áno, možné do určitej miery, ale len pod jednou podmienkou, o ktorej my teraz presne vieme; táto podmienka je elektrifikácia."

Keď vybudujeme desiatky okresných elektrární, keď zavedieme elektrinu z týchto elektrární do každej dediny, keď dosiahneme dostatočný počet elektromotorov a iných elektrických strojov, potom nie sú potrebné prechodné stupne od patriarchálnej zaostalosti k socializmu. Áno, na popud Lenina a Stalina bola to elektrická energia, ktorá si v SSSR razila vínikania. Nech je nám Sovietsky sväz príkla- ťaznú cestu do všetkých úsekov národného pod- dom, ako máme využiť bohaté možnosti vodných síl v našej republike pri výrobe elektrickej energie. Hoci elektrizácia v našej republike zaznamenala od oslobodenia značný pokrok a stúpajúca spotreba elektrickej energie vyžadovala rozšírenie výroby, predsa treba zdôrazniť, že stupeň elektrizácie v republike je v pomere k iným štátom nízky. Pred nami stojí úloha elektrizovať vyše 2000 obcí, to je tisíce kilometrov primárnych vedení a primárnych prípojok, tisíce kilometrov sekundárnych sietí, státisíce domových prípojok. Popri tom však musíme ešte viac elektrizovať a prehlbovať elektrizáciu v priemysle, pôdohospodárskej výrobe, v doprave uskutočnením elektrizácie železníc, a nie na koniec aj v domácnostiach. Preto už päťročný plán pamätá vo svojom programe na vybudovanie mnohých energetických základní v celej republike. Elektrina, vyrobená z vody, musí nám nahradiť drahé uhlie a iné drahé horľaviny. Nemôže nám byť ľahostajné, či voda, pretekajúca našimi údoliami, preteká bez úžitku, alebo či je zapojená do práce a vyrába elektrinu. Každý pracujúci v našej republike si musí uvedomiť, že elektrina je naším spojencom na ceste k socializmu, je naším národným majetkom, preto ju musíme zveľaďovať, lebo nám zvýšenou mierou prispieva pri zvyšovaní našej životnej úrovne. Pri uskutočňovaní hesla "Drinu strojom a nie pracujúcim", nám elektrina najviac pomôže.

Nový zákon znova potvrdí našim roľníkom skutočnosť, že budujeme socializmus ruku v ruke s roľníctvom za vedenia robotníckej triedy. Elektrifikáciou obcí a jednotných roľníckych družstiev a dodaním elektrických strojov robotníkmi z našich fabrík vybudujeme z našich dedín ďalšie bašty proti kapitalistickým imperialistom a vojnovým štváčom. Naše dediny zákon znova presvedčí, aké obrovské výhody im kynú od ich spojencov - robotníkov.

Nakoľko predmetná osnova zlepší celý chod všetkých prác pri elektrifikácii našich obcí, - a hospodársky a pôdohospodársky výbor ju prerokoval 16. t. m., doporučujem plénu Národného shromaždenia, aby osnovu prijalo v predloženom znení.

Místopředseda dr Polanský: Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci: Posl. Sedlák, Žák Antonín, Mjartan a Martanovič. Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. Sedlákovi.

Posl. Sedlák: Slavné Národní shromáždění, paní a pánové!

Otázka účelné výstavby našich obcí, především pak venkovských, byla dosud opomíjena a teprve dnes dostáváme se i na tomto úseku na lepší cestu a chceme, aby i naše malé vesnice byly útulným bydlištěm a účelným střediskem pracujících po stránce hospodářské i sociální. Jsou to hlavně dvě osnovy, které mají napomoci tomuto úsilí, a to zákon o soustavné elektrifikaci venkova, který velmi citelně ulehčí břemena naší lidové správy a pomůže i občanstvu, a pak zákon o územním plánování a výstavbě obcí. K tomuto poslednímu chtěl bych dnes učiniti několik poznámek s hlediska zemědělce. Je samozřejmé, že pokrokový venkov zákon tento uvítá, neboť představitelé naší lidové správy dostanou konečně účinný prostředek, jak působiti nejen na lepší vzhled našich vesnic, ale co je ještě důležitější, také na jejich účelné a hospodárné uspořádání, aby tak i té nejposlednější vesnici se dostalo všech výhod a předností civilisace, které mají naše města. To umožní, aby život i na vesnici se stal příjemnějším a aby i na malé vesnici se cítili lidé šťastni.

Přiznejme si, že vedle těžké dřiny, kterou také již na vesnici odstraňujeme, byly to těžké životní podmínky, špatné bydlení, často i naprostý nedostatek obydlí člověka důstojného, jež vylidňovaly naše vesnice, a zemědělská mládež utíkala z vesnice do měst za méně namáhavou prací a lepšími životními podmínkami. Zatím co třeba i malá provinční města kypěla životem, pohodlím a dávala svým obyvatelům všechny vymoženosti civilisace i kultury, mnohá naše vesnice žila na úrovni ne jako před 50 a 100 lety, ale často před 10 a 15 stoletími, a leckde to vypadalo tak, jako by tam lidé žili ještě na počátku prvního slovanského osídlení našich zemí.

Naše vesnice vyrůstaly na starých základech původních sídlišť povětšině u silnic a komunikací, někdy však také zcela mimo ně a tak, jak generace za generací se střídaly, tak obce vyrůstaly nebo odumíraly bez ladu a skladu, jak se komu právě hodilo nebo líbilo. Dědictvím tohoto systému jsou ty neuspořádané vesnice, nesčetné stavební závady nejen pro dálkovou dopravu samotnou, ale i pro řádné a účelné hospodaření a život v obci samé. Byl to jednak známý konservatismus venkova, který způsobil tuto situaci, ale byl to také nedostatek právních předpisů a účelného návodu a rady, jak by obec - vesnice měla býti uspořádána, jak by v ní mělo býti stavěno a jak by moderně měly býti upraveny vzájemné vztahy obyvatel a jejich společné povinnosti ke společným zájmům. Byly sice různé předpisy, týkající se stavebních předpisů - tento zákon zrušuje celkem 21 zákonů a předpisů dosud platných - ale ty byly nedostačující, jak se o tom hovořilo již v první republice, kdy se připravoval také celostátní stavební řád, k jehož uskutečnění však nedošlo. Až po skončení druhé světové války byly znovu zahájeny práce na nové, moderní úpravě předpisů o výstavbě našich obcí a je samozřejmé, že když jsme přikročili k obecnému plánování, musili jsme také v tomto směru nastoupit cestu řádného plánování, což právě vyjadřuje dnes projednávaná osnova. Otázka plánování je dnes již tak obecně známa, že jsem přesvědčen, že i naše obce plně pochopí prospěšnost územního plánování a plánované výstavby svých obcí. O obsahu zákona hovořil pan zpravodaj. Chtěl bych přičinit jenom některé praktické poznámky k provádění zákona samého.