Především bych chtěl upozornit na velikou důležitost a význam zřízení územních plánů obcí, jakož i stanovení stavebních obvodů. Je mnoho obcí, kde dosud řádné plány a popisné mapy neměli, a nové jejich zřízení je odhadováno na dobu 30 let. Bude to velmi svízelná a obtížná práce a právě při tom bych se přimlouval, aby u těch obcí, které si takové plány a popisné mapy již pořídily - ovšem hovořím jen za takové případy, kde jde opravdu o řádné, odborně propracované plány, do kterých byla investována značná práce i značný peníz - byly tyto plány a popisné mapy brány za základ a blahovolně posuzovány při přezkoumávání, revisi a začleňování jich do jednotných okresních a krajských plánů. Je samozřejmé a bude jen prospěšné, když i tyto hotové již plány a mapy budou revidovány a případné nedostatky odstraňovány, ale jistě by se značně urychlila celá práce, kdyby byla soustředěna především na obce, kde dosud žádné plány a mapy nemají.

Při pořizování plánu musí nyní být také stanoveny pro každou obec stavební obvody a při provádění tohoto ustanovení zákona bych chtěl jen apelovat na všechny funkcionáře lidové správy, aby si byli plně vědomi své odpovědnosti za plnění zákona a aby konečně zmizelo již to pověstné vesnické strýčkování, a aby se opravdu měřilo všem stejně spravedlivě a přesně podle přesných výstavních plánů. Jistě zde mnoho napomůže zodbornění služby stavebních úřadů, kterými v zásadě, což je jistě pokrokové a praktické, jsou místní národní výbory.

K provedení zákona budou mít orgány lidové správy dostatek pravomoci, ale budou musit mít také dostatek rozvahy a rozumnosti, aby v mezích, které jim jsou dány a jsou dosti široké, prováděly zákon co nejúčelněji, aby se jím opravdu přispělo k lepšímu vzhledu a výstavnosti našich vesnic, aby odpadl dosavadní chaos ve výstavbě obcí, odstraněna byla tvrdohlavost, případně i svévole některých občanů, kteří pořád nedovedli pochopit svoje povinnosti k celku, ale na druhé straně, aby této veliké moci užívaly blahovolně a přispívaly tak i tímto způsobem ke zlepšování sousedských poměrů. Mám zde na mysli ustanovení § 17, který dává národním výborům možnost, aby navrhly nové rozhraničení již zastavěných pozemků, je-li třeba změny k tomu, aby se odstranily vážné stavební, zdravotní nebo hospodářské závady. Toto ustanovení je velmi účelné a jistě prospěje právě malým zemědělcům, ale mohlo by ho být při nedostatku dobré vůle zneužito právě pro živení sousedských sporů. Věřím, že stejně tak rozumně bude postupováno při provádění třetího odstavce téhož paragrafu, při asanaci, a přimlouval bych se, aby v těchto případech byla vždy nejprve věnována všechna péče dohodám, o kterých hovoří § 20, a teprve pak, až by všechny pokusy selhaly, použít tvrdě a důsledně krajního předpisu zákona.

Nelze ovšem jít do podrobností, ježto podrobné předpisy budou vydány vládním nařízením, ale již to, co jsem uvedl, ukazuje, jak zákon pamatuje na všechny možné případy, a jsem přesvědčen, že je to zákon opravdu moderní a že s ním můžeme vydržet na dlouhou řadu let. Vyslovuji proto jménem klubu poslanců čs. strany lidové plný souhlas s tímto zákonem, pro který budeme jednomyslně hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, p. posl. Žákovi.

Posl. Žák: Slavná sněmovno!

Projednávané osnovy zákonů o finančním hospodaření národních výborů, o územním plánování a výstavbě obcí, o vybírání náhradních přirážek k přímým daním na berní rok 1950 a o soustavné elektrisaci venkova vycházejí z potřeb našeho celostátního plánování a jsou důsledkem nového uspořádání našich vnitřních, hospodářských i politických poměrů.

Národní výbory, které se po květnu 1945 staly v naší lidově demokratické republice politickými představiteli vůle lidu a vykonavateli státní moci, potřebovaly také přesné směrnice pro své finanční hospodaření. Úkoly, které jim připadají při přípravách a plnění jednotného hospodářského plánu, vyžadují, aby při svém finančním hospodaření a při svém plánování dbaly zájmů celostátních i potřeb obyvatelstva svého správního obvodu. Proto návrhy zákonů o finančním hospodaření národních výborů a o územním plánování a výstavbě obcí lze jen uvítat, neboť tím, že národní výbory budou zařazeny jako součást našeho celostátního finančního plánu, nebude již rozdílu mezi obcemi, okresy i kraji chudými a bohatými, a jejich potřeby budou uhrazovány podle jejich plánů.

Rovněž i to, že upravujeme hospodářské plánování obcí v rámci potřeb jednotného hospodářského plánu, je zárukou, že předpisy stavebních řádů nebudou již sloužit zájmům kapitalistické třídy, jak tomu bylo dříve, nýbrž zájmům a potřebám pracujícího lidu.

Vládní návrh zákona o soustavné elektrisaci venkova je rovněž nezbytným doplňkem úspěšného plnění našeho pětiletého plánu, především v našem zemědělském sektoru. Zásada této osnovy, že nositelem elektrisace je stát, který ji vykonává svými národními energetickými podniky, znamená, že odpadají příspěvky státu, svazků lidové správy, národních i komunálních podniků, neboť národní podniky se stávají investorem, pokud jde o výstavbu zařízení v rámci soustavné elektrisace venkova.

Uvážíme-li, že k dokončení elektrisace venkova je ještě třeba částky asi 3 a ³/₄ miliardy Kčs, a to v nejchudších a nejodlehlejších krajích, vidíme jasně, že lidová demokracie, kde výrobní prostředky jsou v rukou lidu, dovede spravedlivě vyřešit všechny problémy a odstranit všechny překážky, které by stály v cestě hospodářskému povznesení a zvýšení životní úrovně pracujícího lidu.

Za vlády kapitalismu a agrární buržoasie v prvé republice měla být řešena otázka elektrisace venkova zákonem ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb., podle kterého stát přispíval až do výše 50% nákladu, a pro tento účel byla pro léta 1927-1931 určena částka 10 mil. Kčs ročně. Při projednávání tohoto zákona se mnoho mluvilo o tom, že tento zákon pomůže hospodářsky slabším krajům. V praxi se však ukázalo, že to pomáhalo krajům hospodářsky silnějším a především t. zv. pseudodružstvům, která byla ve velké většině v rukou vládnoucí kapitalistické třídy na venkově, jíž byly odkázáni na milost a nemilost naši drobní a střední rolníci. Je to dokladem, že kapitalismus nemůže a nechce pro vlastní své sobecké zájmy řešit žádné problémy, které by znamenaly zvýšení životní úrovně a ulehčení práce pracujícímu lidu a zejména drobnému a střednímu rolníku.

Teprve lidová demokracie a socialismus, opřeny o pevný svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence, dovedou plánovaným hospodařením a tím, že výrobní prostředky jsou v rukou lidu, řešit tyto problémy a pomoci našim rolníkům využít výhod, které jim dává moderní technika. Tím se zvýší produktivita jejich práce a sníží se výrobní náklady.

Navrhovaná osnova zákona pamatuje také na to, aby se výhod soustavné elektrisace venkova, státem financované, nedostalo bezplatně i jednotlivcům a podnikům soukromého sektoru dostatečně hospodářsky silným, u nichž by se účastenství na elektrisaci projevilo zvýšením hodnoty jejich majetku. Tito účastnící budou muset přispět na úhradu stavebních nákladů. Toto třídní zaměření osnovy lze jen uvítat. Je dokladem, že na naší české a slovenské vesnici je definitivně pánem a o svých osudech rozhoduje si sám náš drobný a střední český a slovenský rolník. A jestliže lidová demokracie ve svém úsilí o budování socialismu staví naše rolníky po bok vedoucí dělnické třídy v jeden pevný svazek, je třeba, aby si všichni naši rolníci uvědomili, že i oni jsou povinni lépe hospodařit, více a levněji vyrábět a zejména převádět zemědělskou výrobu do vyšších a společensky pokročilejších forem pomocí jednotných zemědělských družstev.

A i v této osnově o soustavné elektrisaci venkova je zdůvodněn význam jednotných zemědělských družstev tím, že se jim dává spoluúčast v řízení při stanovení příspěvků soukromých místních účastníků. Jednotná zemědělská družstva jsou úhelným kamenem při přechodu naší vesnice k socialismu. Tisíce pokrokových rolníků už používá výhod, které mu tato jednotná družstva přinášejí, a po vzoru svých sovětských druhů budují novou vesnici, ze které už nebude útěku do měst, nýbrž radostný a šťastný život.

Nové, vyšší výrobní formy zemědělství na naší vesnici vůbec kladou také zvýšené požadavky na naše elektrovodné sítě a transformační zařízení. Setkáváme se na našich vesnicích s tím, že tyto sítě a transformační zařízení - které byly stavěny za kapitalistického řádu bez plánování - v převážné většině jsou slabé a nelze využít větších hospodářských strojů, zejména při výmlatu, jak to vyžadují nové, vyšší výrobní formy. Uvedu jako příklad okres Žatec, který je v přímé blízkosti zdrojů elektrické energie a přece dosud nemohl skončit výmlat, protože v každé obci může být zapojena pouze jedna mlátička pro slabé vedení rozvodních sítí a transformačních stanic, a tyto těžkosti vyskytují se nám v celé řadě míst jiných. Zde bude nutné, aby se příslušní činitelé těmito problémy zabývali a snažili se napraviti tyto pozůstatky kapitalistického hospodářství. Odstraníme-li je, budeme moci lépe a rychleji plnit naše výrobní plány v našem zemědělství, snížíme náklady a zvýšíme produktivitu práce našeho rolníka.

Používání elektrické energie je všestranné a dalekosáhlé. Učme se tomu od prvé země socialismu, SSSR, který si dal za první úkol na počátku své výstavby elektrisaci země. A uvážíme-li, že v SSSR používají už dnes elektrické energie k pohonu traktorů, vidíme, jak velké jsou možnosti využití elektrického proudu.

Navrhovaná osnova zákona pomůže k úspěšnému dokončení elektrisace zbývajících obcí a osad a pomůže tak splnit úkoly vyplývající z plnění naší pětiletky i v těch nejzapadlejších a nejchudších krajích a urychlí naši cestu k socialismu.

Proto klub poslanců čs. strany socialistické bude pro tuto osnovu hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Mjartan. Dávám mu slovo.

Posl. Mjartan: Slávne Národné shromaždenie!

Rokujeme o významných osnovách zákonov, ktorými naša ľudová demokracia v širokej miere má sa uplatniť na najnižšom stupni našej verejnej správy, v obciach a mestách.

Ako rodinné prostredie vtíska pečať na povahu a výchovu človeka, rovnako najsilnejšie dojmy ostatnú v našej pamäti z prostredia rodnej obce, v ktorej sme vyrástli.

Obec je širšia rodina, kde sa rozvíja v človeku cit spolupatričnosti k ostatným občanom, kde sa človek učí myslieť a cítiť kolektívne. Socializmus, ku ktorému kráčame, nie je mysliteľný bez vyvinutého citu spolupatričnosti ku kolektívu. Ak občan v obci nemá správny ľudský vzťah k susedovi, k spoluobčanovi, ktorého pozná, je nemysliteľné, že má správny ľudský vzťah k občanovi z druhej obce, z druhého okresu alebo kraja. Spoločnosť, vybudovaná na kapitalistickom systéme, kde sa uplatňovala zásada osobnej súťaživosti, voči iným priam pestovala v človeku egoizmus, ktorý bezohľadne potláčal záujmy cudzích, aby získal pre seba.

Život v našich obciach predstavoval obraz zjavného alebo skrytého triedneho boja, v ktorom chudobní občania obce bojovali s občanmi majetkove lepšie postavenými. Minulé režimy zrejme nadŕžaly bohatším, veď títo predstavovali ich snahy a túžby na úkor chudobnejších. A dokázalo sa to najmä na Slovensku, že bohatší občania, ktorí boli favorizovaní režimom, zaťažení prílišným konzervativizmom, priamo hatili dobrý rozvoj obce, lebo pri uskutočňovaní každej prospešnej veci videli ohrozené svoje záujmy v tom, že úmerne k svojmu majetku budú musieť prispievať väčšou mierou v podobe daní a obecných prirážok, ako občania chudobnejší. Takto sa stávalo, že obce, ktoré boly stavebníkmi škôl, zdravotných a sociálnych ustanovizní vo svojom rámci, elektrifikácie, regulácie a bezpečnostných zariadení, pre odpor bohatých zaostaly celé desaťročia za vývojom, ktorý život prinášal. Na Slovensku je vžité rozdeľovanie obcí na dve skupiny: na obce pokrokové a zaostalé. Charakter pokrokovosti a zaostalosti závisel od toho, akú mala tá-ktorá obec správu. Zákonné normy dávaly pomerne značnú samosprávu obciam. Obce, ak maly iniciatívnych ľudí v správe, vykonaly v daných podmienkach značnú prácu pre pozdvihnutie všeobecnej životnej úrovne občianstva.

No nestačila vždy len iniciatíva. Akákoľvek moc v rozhodovaní je bezvýznamná, pochybná bez finančného podkladu. Chudobné obce, akých bola na Slovensku väčšina, túžily za slušnou školou, dobrou cestou, hygienickým bitúnkom, kultúrnym domom, elektrifikáciou, reguláciou, novou motorovou hasičskou striekačkou, ale finančné možnosti opierajúce sa o nízky daňový základ znemožňovaly, aby sa uskutočňovaly potrebné plány. Naša generácia má možnosť vlastnými očami vidieť, ako sa od základu menia staré poriadky. Spomíname na podujatia obcí do roku 1918, keď bol vžitý polofeudálny, polomeštiacky spôsob, hodne zaťažený nešťastnou maďarizačnou politikou na Slovensku Po roku 1918 videli sme značné nábehy k zľudoveniu obecnej správy, ale tieto nábehy ničila snaha bohatších vrstiev, ktorej sa podarilo dostať moc do rúk. A tak až do roku 1945 problém chudobných a bohatých, pokrokových a zaostalých obcí zostal nevyriešený.

Rok 1945 dovŕšený politickými zmenami vo februári 1948 znamená podstatný obrat v našom nazeraní na funkciu ľudovej správy, a to na jej prvom stupni, v obciach. Je úlohou politickej a osvetovej uvedomovacej práce, poukazovať na zásadné rozdiely medzi funkciou obecného zastupiteľstva z predmníchovskej republiky a funkciou národného výboru v ľudovodemokratickom štáte. Ľudovodemokratickými zákonmi dávame národným výborom nielen širokú právomoc, očakávame od nich nielen bohatú iniciatívu v spravovaní a usmerňovaní obcí na ceste k socializmu, ale ich práci dávame aj solídny hospodársky a finančný základ.

V tom je veľký prínos ľudovej demokracie verejnej správe na prvom stupni, že rušíme pojem chudobných obcí a umožňujeme všetkému ľudu v mestách i na dedinách užívať výhody kultúrneho, sociálneho a technického pokroku.

Je len prirodzené, že v hospodárskom a finančnom plánovaní zameriame náš pohľad na obce zaostalé a zastrčené. Mnohým týmto chudobným obciam sme povinní splatiť našu mravnú dlžobu za ich hrdinský postoj v ťažkých chvíľach národa, keď chudobné obyvateľstvo zapadlých horských dedín našlo najviac porozumenia pre boj národa za slobodu, prinášalo z chudobných pomerov obete v borbe proti fašizmu v Slovenskom národnom povstaní, alebo po jeho potlačení v pomoci hrdinským partizánom a oslobodzovacej víťaznej sovietskej armáde.

Osnova zákona o územnom plánovaní a výstavbe obcí je časová, ba možno povedať, prichádza oneskorene. Výstavba slovenských obcí a miest trpí vo svojom vzhľade a dobrom usporiadaní podľa komunikácií, pretože nebolo zásadného usmernenia pre plánovitú výstavbu. Doterajšie predpisy o regulácii, stavebných čiarach, komunikačných potrebách boly roztrieštené v župných a mestských štatútoch. Vyhovovaly kapitalistickému usporiadaniu a menovite bohatší občania využívali ich vo svoj prospech, nakoľko mali vedúce funkcie v správe obcí. Chudobný človek svoju chalúpku staval na vŕšku, na odľahlom mieste, bez vhodného prípoja k ceste. Zákon túto roztrieštenosť odstráni. Ak sa zdajú niektoré jeho ustanovenia azda tvrdými, treba mať na zreteli, že poslúžia predovšetkým celku, ale najmä pracujúcemu ľudu. Veľkým prínosom osnovy je, že všetky stavby zaraďuje do jednotného hospodárskeho plánu. Celkom logicky očakávame, že zákon sa bude prakticky používať v najširšej miere pri výstavbe miest a obcí, najmä pri výstavbe bytových jednotiek, ktoré sa budú uskutočňovať v širokej miere po výstavbe priemyslu na Slovensku.

Rovnako významný je zákon o sústavnej elektrizácii nášho vidieka. Veľký vodca Októbrovej revolúcie v Rusku, Lenin, prikladal elektrizácii životný význam pre zdravý hospodársky, sociálny a kultúrny rozvoj Sovietskeho sväzu. Je potešiteľné, že na poslednej slovenskej dedine zmizla nedôvera k elektrifikácii, ba naopak, javí sa o elektrifikáciu úprimný záujem i na zastrčených slovenských kopaniciach. Slovensko má mnoho doháňať v elektrifikácii za českými krajinami. Doterajšie výsledky sú potešujúce, ba ďakujeme vláde a rezortným činiteľom, ale pred nami stoja ešte veľké úlohy. Osnova kladie podmienky elektrifikácie na jednotný základ, čo prispieva v tomto úseku výstavby Slovenska k značnej konsolidácii. S tohto miesta prosím zodpovedných činiteľov, aby sa elektrifikácia Slovenska diala plánovite a urýchlene. Zapájanie obcí na elektrickú sieť je veľkým sviatkom v slovenských obciach. Niet slov pre výraz vďaky, akú tlmočia občania, keď môžu po dlhom očakávaní užívať výhody elektriny.

Úmyselne spomínam osnovu o finančnom hospodárení národných výborov ako poslednú, len preto, aby som zdôraznil jej ohromný význam. Podľa starého poriadku obecné zastupiteľstvá vývojom pomerov nadobudly dosť široké právo v rozhodovaní, ale maly sviazané ruky pri realizovaní dobrých usnesení pre nedostatok finančných prostriedkov. Týmto zákonom ľudová demokracia správne usporiada hospodárenie národných výborov, keď toto hospodárenie upravuje v rámci verejného hospodárstva v súlade s jednotným hospodárskym plánom.

Keď mám česť hovoriť za Klub poslancov Strany slovenskej obrody, prehlasujem, že ochotne priložíme ruky k práci pri uskutočňovaní týchto významných komunálnych zákonov v praktickom prevádzaní. Som presvedčený, že tieto zákony poslúžia nášmu dedinskému ľudu, pomôžu mu v ťažkej borbe za lepšiu životnú úroveň, sú krokom ku skutočnému odstraňovaniu rozdielov medzi mestom a dedinou a vyrovnajú aj rozdiel medzi českými krajinami a Slovenskom.