Dosavadní vývoj polygrafického průmyslu a celá jeho skladba nese všechny znaky bezplánovitého kapitalistického hospodářství. V tomto průmyslu je to především velká roztříštěnost, která je brzdou dalšího úspěšného vývoje. Téměř 90% všech závodů tohoto odvětví jsou závody malé s počtem zaměstnanců do 50. Pouhých 10,94% jsou závody s počtem přes 50 zaměstnanců. V nich pracuje 61% všech zaměstnanců, kteří zároveň plní téměř 80% výrobního plánu polygrafického průmyslu. Z toho je patrno, že v tomto průmyslu tvoří největší procento závody malé. Jsou to vesměs závody se zastaralým technickým zařízením, výroba je v nich nehospodárná, provozovny nehygienické. Tyto závody brzdí vzestup výrobnosti a hospodárnosti a odčerpávají suroviny a pracovní síly těm závodům, které jsou dokonale technicky vybaveny a mají všechny předpoklady pro zhospodárňování výroby a zvyšování produktivity práce. Je tedy nezbytné vytvořit z velkého počtu drobných závodů skutečný průmysl, provést účelnou koncentraci, specialisaci, normalisaci a typisaci výroby za účelem lepšího využití výkonných strojů, surovin a pracovních sil.

V oboru filmu došlo r. 1946 k zestátnění veškerého filmového podnikání. Zůstal však na př. v platnosti starý předpis z r. 1912, který upravuje otázku pořádání kinematografických představení. Tento předpis je ovšem zaměřen na soukromé podnikatele, je tudíž zastaralý a dnes vůbec nevyhovuje.

Osnova zrušuje též zákon č. 20 z r. 1947 o odevzdávání povinných výtisků k účelům úředním nebo studijním. Podle tohoto zákona byly povinné výtisky odevzdávány některým úřadům a knihovnám, které podléhají různým změnám, některé z nich také již vůbec neexistují. Po zrušení bude moci ministr informací a osvěty, který zatím ke každému opatření potřeboval zákonné úpravy, činiti nutná opatření vyhláškou v Úředním listě. Zrušení citovaného zákona umožní tedy do budoucnosti úpravu těchto otázek pružně a účelně pouhou cestou administrativní. Všechny kulturní instituce, které budou mít zájem, aby povinné výtisky dostávaly, dostanou je nyní na základě pouhého výnosu ministerstva informací a osvěty.

Opatření, k nimž se ministr informací a osvěty podle osnovy zmocňuje, bude činiti v dohodě se zúčastněnými ministry, zejména v dohodě s ministrem průmyslu, pokud jde o výrobu, a s ministrem vnitřního obchodu, pokud půjde o distribuci. Tím je také zajištěno, že příslušnost jiných ústředních úřadů nebude dotčena.

V důvodové zprávě se také vyzdvihuje skutečnost, že se osnova nedotýká zařízení a národních podniků v oboru působnosti jiných ústředních úřadů.

Tento zákon má pomoci ministerstvu informací a osvěty v plnění jeho nanejvýš odpovědných a republice prospěšných úkolů. Výbory kulturní a ústavně-právní doporučují proto, aby byl Národním shromážděním schválen. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: K slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Má pani zpravodajkyňa nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodajka posl. Holečková: Ne.

Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 8. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovaniu deviateho bodu denného poriadku, ktorým je

9. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 392), ktorým sa mení zákon, ktorým československý štát nadobúda pre Sväz sovietskych socialistických republík a Spojené štáty americké vlastníckeho práva k niektorým nemovitostiam a movitostiam (tlač 403).

Zpravodajcom je posl. Klein. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Klein: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Podle § 5 zákona č. 127/48 Sb. má československý stát poskytnout dřívějším vlastníkům za nemovitosti, kterých podle tohoto zákona nabyl a odevzdal Svazu sovětských socialistických republik a Spojeným státům americkým, náhradu ve výši obecné ceny. Náhrada nemá být ovšem poskytnuta, jde-li o konfiskovaný majetek. Podle odst. 1, poslední věty citovaného § 5 je náhrada splatna do 31. prosince 1949.

K bližšímu objasnění sděluji, že jde o tyto nemovitosti:

Nemovitosti s příslušenstvím, ležící na kat. území Karlovy Vary, které odevzdala Československá republika ve smyslu ujednání vládní delegace při zájezdu do Moskvy ve dnech 20. až 26. července 1946 s příslušnými sovětskými činiteli podle společného prohlášení ze dne 26. července 1946 o dohodě, dosažené při těchto jednáních, Svazu sovětských socialistických republik jako částečnou protihodnotu za kořistné statky, které Sovětský svaz ponechal Českovenské republice. Nemovitosti, o něž jde, jsou uvedeny v §u 1, odst. 1, č. A 1 a 2 zákona č. 127/48 Sb.

Dohoda mezi vládou československou a vládou Spojených států amerických o poskytnutí úvěru na nákup válečných přebytků Spojených států amerických obsahuje ustanovení o případném nabytí majetku vládou Spojených států amerických v Československé republice a má podobná ustanovení o odpisu hodnoty nabytého majetku od výše dluhu vzniklého v rámci úvěru. Se zřetelem k těmto ustanovením bylo dosaženo dohody mezi oběma vládami o postupu nemovitostí uvedených v §u 1, odst. 1, č. A 1 a 2 zákona č. 127/48 Sb, i s movitostmi vládě Spojených států amerických.

Pokud jde o výši nákladů spojených s prováděním zákona č. 127/48 Sb., byla odhadnuta toliko přibližnou částkou 300-500 mil. Kčs. Odevzdané nemovitosti patřily - s výjimkou některých - vlastníkům, jejichž majetek byl postižen konfiskací. Ve většině případů není však dosud pravoplatně rozhodnuto, že nemovitosti jsou konfiskáty. Příčinou jsou obtíže, které nebylo možno odstranit, a nelze již očekávat, že bude rozhodnuto v nejbližší době. Nebude tudíž ani možno nemovitosti, které nebudou uznány za konfiskáty, ve lhůtě, kterou k tomu zákon č. 127/48 stanovil, odhadnout a náhradu za ně vyplatit. Před provedením odhadu je dále třeba vyžádat si souhlas příslušných zastupitelských úřadů ke vstupu do nemovitostí. Proto se navrhuje, aby ustanovení poslední věty 1. odst. §u 5 bylo pozměněno tak, že náhrada je splatná do 60 dní po vydání výměru o náhradě. Náklad na úhradu náhrad se tím nemění. (Předsednictví se ujal předseda dr John.)

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi konané dne 16. prosince 1949 vládní návrh zákona tisk 392, jímž se mění zákon, kterým československý stát nabývá pro Svaz sovětských socialistických republik a pro Spojené státy americké vlastnického práva k některým nemovitostem a movitostem, a usnesl se doporučit slavnému Národnímu shromáždění jeho přijetí beze změny. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Klein: Nemám.

Předseda: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové.

Tím je vyřízen 9. bod pořadu.

Budeme projednávat desátý bod pořadu, jímž je

10. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 397) o finančních prokuraturách (tisk 399).

Zpravodajem je posl. dr Polišenský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Polišenský: Pane předsedo, paní a pánové!

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi dne 15. prosince 1949 vládní návrh zákona o finančních prokuraturách, tisk 397, jako další osnovu, která se organicky zapojuje k zákonům o krajském zřízení a o zlidovění soudnictví.

Právní poměry finančních prokuratur byly naposled upraveny zákonem ze dne 8. června 1933, č. 97 Sb., o finančních prokuraturách, který byl pouze rámcovým zákonem, takže podrobnosti k němu byly vydány vládním nařízením ze dne 2. dubna 1936, č. 82 Sb., kterým se vydává služební instrukce pro finanční prokuratury. Podle těchto právních předpisů působí na území celého státu 3 finanční prokuratury, územně organisované podle bývalého zřízení zemského, takže dosud máme finanční prokuraturu v Praze, v Brně a v Bratislavě.

Finanční prokuratury se přenesly z doby feudalismu do hospodářského systému kapitalistického, aniž byl okruh podmětů, které zastupovaly, nějak podstatně změněn.

Zřízením československého státu přestala také kompetence uherských zástupčích úřadů stran státního majetku na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Vládním nařízením ze dne 27. března 1919, č. 271 Sb., pověřila vláda zastupováním státního majetku na Slovensku generální finanční ředitelství v Bratislavě. Úprava zastupování státního majetku na Slovensku byla míněna jen jako provisorium, které v praxi dávalo podnět k různým pochybnostem. Proto bylo usilováno o to, aby tato úprava dostala zákonný podklad, což se stalo zmíněným již zákonem č. 97/1933 Sb.

Podle původního návrhu dosavadního zákona měly finanční prokuratury převzít obligatorně také zastupování zemí a okresů, ale při projednávání zákona bylo v ústavně-právním výboru senátu obligatorní zastupování okresů změněno pouze na fakultativní, kdežto obligatorní zastoupení bylo ponecháno pouze u zemských celků. Finančním prokuraturám bylo tímto zákonem dáno postavení a práva advokáta, ale další již moderní zásady a návrhy, aby finanční prokuratury byly jakožto státní advokatury podrobeny ministerstvu spravedlnosti nebo předsednictvu ministerské rady, nedošly již uplatnění. A tak podle § 5 citovaného zákona zůstaly finanční prokuratury ve věcech osobních, disciplinárních, režijních a v dohledu nad výkonem služby přímo podřízeny ministerstvu financí.

Jestliže jsme po květnové revoluci r. 1945 nezadržitelně nastoupili prostřednictvím lidové demokracie naši cestu k socialismu, která ruší někdejší kapitalistické soukromé vlastnictví a zavádí úplně novou formu vlastnictví, t. j. společenské vlastnictví státu a jiných veřejných složek, na němž se podílejí všichni, kdož jej svou prací vytvořili, změnil se velmi podstatně i okruh právních podmětů, k jejichž zastupování jsou nebo mají být finanční prokuratury povolány.

V době řízeného a plánovaného hospodářství naší lidově demokratické republiky na její cestě k socialismu je, nebo v dohledné době bude převážná část veškeré hospodářské činnosti prováděna za použití moderních socialistických podnikatelských forem ve smyslu naší Ústavy 9. května - tedy prostřednictvím národních nebo komunálních podniků a lidových družstev. To jsou a budou hlavní podnikatelské typy našeho lidově demokratického národního hospodářství.

Národní majetek spravuje nyní stát buď přímo nebo prostřednictvím národních nebo komunálních podniků, které jsou právnickými osobami. Koncepce socialistického vlastnictví vychází z těchto zásad:

1. vlastníkem všeho národního majetku je stát a forma tohoto vlastnictví je státní socialistické vlastnictví;

2. národní podniky nejsou vlastníky v tradičním smyslu, nýbrž mají pouze operativní správu národního majetku, který jim byl státem svěřen;

3. národní podniky jako právní subjekty jsou organisační formou, jejímž prostřednictvím stát vykonává své vlastnické právo. To platí obdobně i o podnicích komunálních.

Jestliže mezi přední úkoly našeho nového lidově demokratického právního řádu patří také, aby podpora a ochrana nového společenského vlastnictví byla správně vyjádřena, bylo nutno, aby soubor otázek, spojených s právním zastupováním všech těchto nových útvarů národního podnikání, byl také nově upraven. Projednávaná osnova zákona o finančních prokuraturách tento účel sleduje.

Leč i projednávaný zákon má charakter zákona rámcového a dává vládě ve smyslu § 90 ústavy velmi široké zmocnění, aby nařízením vydala podrobné předpisy o obsahu a rozsahu působnosti finančních prokuratur a o jejich poměru k zastupovaným podmětům. Tím je budoucí úpravě zajištěna značná pružnost a dána možnost upravit službu finančních prokuratur podle měnících se poměrů a přizpůsobit ji snadno dalšímu vývoji směrem k socialismu.

Dalším důvodem zákonné úpravy bylo poznání, že finanční prokuratury jsou vlastně organickou složkou a nutným doplňkem soudnictví, jako jsou i dnešní advokacie a notářství. Jakmile jsme přikročili k reorganisaci soudnictví podle zásad Ústavy 9. května, bylo jasno, že to nemůže zůstat bez vlivu na zástupčí orgány státu, svazků lidové správy a národního majetku jimi spravovaného. Patří-li dnes mezi přední úkoly zlidověného soudnictví stát na stráži lidově demokratického právního řádu, chránit jej před porušováním, bdít nad jeho nekompromisním zachováváním, bojovat neúprosně za upevnění, prohloubení a rozvinutí lidově demokratického státního zřízení, pomáhat státu při účinném potlačování zbytků svržené vykořisťovatelské třídy, ale také vychovávat občanstvo v duchu socialismu a v duchu socialistického řádu, je nepochybné, že finanční prokuratury jako organická součást soudnictví nemohou míti úkoly jiné.

Logickým důsledkem tohoto poznání bylo, že dohled nad prováděním těchto nesmírných společných úkolů byl soustředěn v rukou společného nejvyššího vládního orgánu - ministerstva spravedlnosti, které zaručuje jak odbornost dozoru, tak jednotnou linii při plnění úkolů společných našemu soudnictví, advokacii, notářství i finančním prokuraturám. Tím došly svého uplatnění moderní snahy, které se projevily již při projednávání dosud platného zákona a které volaly po organickém začlenění do resortu ministerstva spravedlnosti, ponechávajíce dosavadní název finanční prokuratura jako vžitý, všeobecně užívaný a vhodně odlišující zástupčí orgány státu od jiných druhů prokuratur.

Byla-li soudní organisace přizpůsobena krajskému zřízení a tím dosaženo vhodné decentralisace a zpřístupnění soudů pracujícímu lidu a podle zásad krajského zřízení reorganisovány také advokacie a notářství, přináší projednávaná osnova decentralisaci finančních prokuratur a jejich rozložení do jednotlivých krajů. Protože se obecný soud podmětů, zastupovaných finanční prokuraturou, řídí zpravidla sídlem příslušné finanční prokuratury, bude jejich krajovou organisací učiněn další významný krok ke zpřístupnění soudů pracujícím vrstvám.

Okruh právních podmětů, které finanční prokuratura zastupuje, a to buď výlučně, jako stát a svazky lidové správy, nebo fakultativně, tedy jen na požádání, jako na př. národní podniky, určí vláda nařízením podle zmocňovací klausule.