Zvyšování životní a kulturní úrovně, plánovaná výroba, regulovaná spotřebou, která zamezuje a znemožňuje krise - to jen ten velký a podstatný rozdíl mezi naším rozpočtem a rozpočtem USA a zemí znásilněných Marshallovým plánem, včetně britské pospolitosti, jež se vbrzku stane britskou pozůstalostí. Je to věru žalostný pohled na kapitalistické státy, jež se zmítají v křečích krise. Kolik radostí skýtá lidem, kteří mají oči k vidění a uši k slyšení, náš vzkvétající průmysl, stejně jako na zemědělství, jež se stále více a více zapojuje do socialistické výstavby přechodem od individuální, neracionální a nevýnosné malovýroby k socialistické plánované velkovýrobě na základě jednotných zemědělských družstev, jež budou nakonec představovat socialisaci zemědělské práce! Vstupujeme na pevnou půdu plánovaného hospodářství, které nám otevírá výhledy na dnes ještě ne zcela odhadnutelné možnosti vývoje. Tušíme jen, kolik můžeme dosáhnout ve společné práci a za společným cílem. Ovšem, že k tomuto úsilí všech pro zdar celku a k péči celku o blaho každého jednotlivce musíme umět přesvědčováním přivést ty, kteří dosud rozpačitě stojí stranou. Musíme zkoumat příčiny jejich nerozhodnosti a po jejich zjištění ukázat, kterak mohou nalézti kladný postoj a poměr k našemu budovatelskému plánu.

Než vraťme se k otázce hospodářských krisí. My se jich obávat nemusíme. Nám při našem socialistickém hospodářství nehrozí nezaměstnanost, ani úpadky nebo insolvence. Nic nám nehrozí z toho, co nás provázelo v minulosti a co jako zlý přízrak se i dnes stále ještě vznáší nad pracujícím lidem kapitalistických zemí. Plánované hospodářství, jež rozvíjí všechny složky hospodářského života v plnosti jejich významu pro celek, je hospodářstvím, které se vyvíjí bez krisí a bez otřesů. Nastoupivše cestu plánovaného hospodářství, můžeme pracovat a budovat bez obav z krisí a zmatků. To je jeden z dalších velkých kladů našeho cílevědomého vývoje. Jeho přednosti a všechny jeho výhody se nám budou projevovat postupně stále zřetelněji s tím, jak bude přibývat zboží na trhu, jak je budeme zlevňovat a jak se tím bude zvyšovat materiální a kulturní úroveň našeho lidu.

Rozpočet na rok 1950 je předzvěstí vývoje, jehož tempo se bude zrychlovat v souhlase s tím, jak se projeví výsledky nově pořizovaných investic, které uložíme do výroby a které z ní přijdou. Hospodářství bude zabírat stále širší a větší okruh, neboť jeho objem vzrůstá s plánem, jak stoupá výroba a s ní i množství statků na trhu. Všechny pilné ruce a hlavy mají možnost se uplatnit v tomto díle. Každý podle svých schopností. Nikdo nikdy neměl pro své uplatnění lepší podmínky než dnes. Je těžkým omylem, soudí-li kdo, že v socialistickém řádu nejsou dány možnosti pro rozvoj osobnosti. Opak je pravdou. Právě v socialistickém řádě má každý jednotlivec tak široké a dalekosáhlé možnosti, jaké jen dovede obsáhnout. Schopným jednotlivcům, kteří se bezvýhradně přidají k budovatelskému plánu vlády a NF, není a nebude v cestě žádná překážka.

A tuto možnost uplatnění na široké základně národního a státního úspěchu by si měla především uvědomit naše inteligence a podle toho jednat. Pro vzdělané, schopné lidi je otevřena neomezená cesta k uplatnění. Můžeme se denně přesvědčovat, jak si náš lid dovede vážit opravdového vzdělání, skutečných schopností a opravdové inteligence. Vidíme, kolik mladých lidí z dělnické třídy se snaží s obdivuhodným rozběhem a pílí doplnit si své vzdělání. Vidíme, s jakým úspěchem studují mladí pracující v přípravných kursech na vyšší a vysoké škole. Vidíme, kolik zdravého ducha přinesli tito mladí nadšenci do velitelského sboru naší armády. Není lepšího příkladu pro naši studovanou inteligenci, která má kladný vztah k lidově demokratickému řádu, než aby i ona hledala a našla cestu k širšímu uplatnění ve veřejném životě, než jak tomu bylo dosud.

Dnes jsou již přímo hmatatelné obrysy našeho příštího vývoje. Základy jsou položeny. Socialistická plánovaná výroba a distribuce prošly údobím budovatelských začátků a představují dnes již páteř socialistické výstavby. Zemědělství se přetváří rychlejším tempem, než jak tomu bylo na počátku. Znárodněná distribuce dovršuje svou výstavbu. Znárodněný zahraniční obchod se osvědčil jako platný nástroj našeho budování. Národní pojištění jakožto součást finančního plánu státu s úspěchem rozděluje část národního důchodu. Naším nejbližším a nikterak lehkým úkolem je docílit toho, aby růst našeho hospodářství odpovídal jak potřebě domácího trhu, tak aby nám umožnil získat zahraniční trhy. Musíme se dále starat o to, abychom dováželi co nejméně surovin a vyváželi takové výrobky, které budou v zahraničí hledány. Náš export se může trvale opírat o výrobky těžkého strojírenství. K němu musíme zaměřit všechno své úsilí a tam, kde to lze, budeme se muset umět rychle a pružně přeorientovat, třebas i na úkor průmyslu lehkého. K tomu použijeme zkušeností z prvního roku pětiletky. Nesmíme ovšem v očekávání výsledků této práce být netrpěliví a nedočkaví. Nebude to z dneška na zítřek, ale čím dříve to bude, tím lépe pro nás i pro naše děti.

Celek této důmyslně plánované soustavy, jak jsem o ní mluvil, nám představuje rozpočtový zákon na rok 1950. Čím a jak k nám mluví všechna tato fakta a z nich plynoucí výsledek a úspěchy? Tím, abychom se my, volení zástupci lidu, a s námi všichni, kdož milují svoji zemi a chápou velké hodnoty, jež nám přináší lidově demokratický stát, spojili k ještě mohutnějšímu úsilí, ještě radostnější práci, aby její cíl - socialismus v naší vlasti - se nám nejen přibližoval, ale stal se nezvratnou skutečností a abychom, jak řekl náš president Klement Gottwald, šli kupředu a ani krok zpět a aby v nejtěsnější družbě se Sovětským svazem rozvíjely své nejlepší schopnosti nejen oba naše národy na věky ve svobodné Československé republice, ale aby dospěl i každý z nás až na nejvyšší metu lidského poznání, spokojenosti a štěstí. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Prerušujem schôdzu.

Schôdza bude opäť zahájená o 13. hod. 30 minútach presne.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 30 min. - opět zahájena ve 13 hod. 45 min.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Ke slovu jsou ještě přihlášeni řečníci: posl. Bohuš, Ant. Pospíšil, Mjartan a Václav David.

Dávám slovo prvnímu z nich, posl. Bohušovi.

Posl. Bohuš: Vážené Národné shromaždenie, panie a páni!

Predložený rozpočet na rok 1950 je druhým rozpočtom v päťročnom pláne a tiež druhým rozpočtom aktívnym. Je to pre nás radostné konštatovanie, pre našich nepriateľov a neprajníkov doma a zvlášť za hranicami veľké sklamanie. Je to veľké sklamanie pre tých, ktorí už predpovedali nielen rok, ale i mesiac a deň, kedy sa vraj náš hospodársky život zrúti.

Že náš druhý rozpočet i v druhom roku päťročného plánu je aktívny, svedčí to, že náš päťročný plán sa ubiera po bezpečnej ceste k vytýčenému cieľu. Nemožno oddeliť rozpočet od päťročného plánu. Rozpočet tvorí jeho súčiastku, lebo päťročný plán sa môže uskutočňovať z roka na rok po ročných etapách, ako určuje rozpočet.

Náš rozpočet je rozpočtom mierovým, budovateľským. Výdavky na národnú obranu činia len 9% z celkového rozpočtu.

Čo to znamená? To znamená pevný postoj nášho ľudu budovať si svoj krajší život, svoje hospodárstvo cestou mierového budovania pri všetkom pokriku vojnových štváčov, pri hrozbe použitia atomovej bomby a vodíkových púm. Náš pracujúci ľud neupadol do bezradnosti, nedal sa zmiasť a odradiť od budovateľského úsilia ničím, ani vojnovými hrozbami západných imperialistov.

Stalin jednému americkému generálovi povedal, že atomová bomba je hrozná zbraň, ale len pro toho, kto sa jej bojí.

Prečo my tak kľudne môžeme budovať náš život bez strachu? Je to možné len preto, že patríme do mohutného tábora, a to do tábora mieru, na čele ktorého stojí náš najväčší spojenec, Sväz sovietskych socialistických republík. Hlásame mier. Keď sa heslo mier stane majetkom všetkých pracujúcich na celom svete, bude vojna nemysliteľná. Kapitalisti síce vždy vojnu pripravovali, avšak v nej nikdy nekrvácali, to ponechávali pracujúcemu, robotnému ľudu. Náš boj o mier znamená solidaritu so všetkým pracujúcim ľudom na svete, zvlášť s pracujúcim ľudom v štátoch kapitalistických, s ľudom Talianska, Francúzska, Ameriky, Vietnamu atď., ktorý tiež chce mier.

Nás rozpočet na rozdiel od rozpočtov štátov kapitalistických je rozpočtom socializmu, slúžiaci opravdove našim národom. Tento rozpočet je nástrojom v rukách pracujúceho ľudu pre vybudovanie jeho krajšej budúcnosti. Je to dôkaz, ako si ľud sám hospodári na svojom, so svojím a pre seba, kde nielen výroba je spoločná, ale rozdelenie statkov a národného dôchodku je tiež všetkým spoločné. Zisk nášho národného priemyslu a národných podnikov cez štátnu pokladnicu socialistickej akumulácie vracia sa zpät ľudu a nie do vrecák jednotlivcov - kapitalistov. Rozpočet nielen že kryje výdavky štátu, ale slúži k vybudovaniu socializmu, má úlohu aktívnu a nie pasívnu.

Rozpočet ako rozpočet socialistický znemožňuje akúkoľvek špekuláciu s našou menou. Hodnotu našej meny nebudú určovať burzoví špekulanti, ako to častokrát v kapitalistických štátoch býva, ale pevnosť našej meny udrží si ľud sám svojou prácou a úsilím. Štát ako dobrý hospodár pracujúceho ľudu stáva sa takto nezávislým od bankového úveru finančných kapitalistov, ba práve naopak štátna pokladnica stáva sa zdrojom prostriedkov pre financovanie nášho národného hospodárstva.

A tu by som mal za potrebné zdôrazniť a doslovne citovať to, čo povedal pán minister Jaroslav Kabeš vo svojom výklade k štátnemu rozpočtu na rok 1950 v Národnom shromaždení 9. marca t. r., a to: "Ďalším dôkazom nášho hospodárstva je okolnosť, že akumulácia finančných prostriedkov prebieha od počiatku roku 1949 nielen v Ústrednej štátnej pokladnici v Prahe, ale tiež v Slovenskej štátnej pokladnici v Bratislave. Slovensko vyrovnáva aj tu krok s českými zamiami. Počínajúc prvým rokom päťročného plánu, je Slovensko už schopné hradiť úkol, ktorý mu ukladá rozpočet, z vlastnej akumulácie."

Inými slovami to znamená, že Slovensko budujú si Slováci vlastnou prácou, vlastným úsilím, čím Slovensko sa stáva po každej stránke, na každom poli verejného života rovnocenným partnerom zemiam českým. Slovensko stáva sa pevným pilierom Československej republiky. I keď toto konštatovanie nás teší a naplňuje nás uspokojením, Slováci vedia dobre, že Slovensko tohto rozmachu a rozkvetu môže dosiahnuť a dosiahlo len v rámci Československej republiky za spolupráce s bratským národom českým. Slováci odmietajú teoreticky i prakticky každý pokus našich nepriateľov a zradcov doma a v zahraničí roztrhnúť túto našu jednotu, upevnenú bojom, utrpením a spoločnou prácou. Rok 1939 nikdy sa nesmie opakovať v histórii našich dvoch národov. K tomu nás zaväzuje slovenské národné povstanie, kedy Slováci za najťažších podmienok dali najavo, že ich miesto je jedine v jednotnej, nedeliteľnej, ľudovodemokratickej Československej republike.

Ďalší zdarný rozkvet Slovenska zaistený je aj v rozpočte na rok 1950 tým, že z celkových investícií štátu pripadá na Slovensko viacej ako jedna tretina.

Ešte na jednu okolnosť a skutočnosť musím poukázať v súvislosti s naším rozpočtom, a to na kapitolu 30, pod ktorou sú zahrnuté výdavky Štátneho úradu pre veci cirkevné. Táto kapitola formálne a vecne objavila sa v rozpočte ČSR po prvý raz, a ako viem, po prvý raz v rozpočtoch štátov vôbec.

V štátnom rozpočte zabezpečuje sa takto na veci spojené s náboženským životom okrúhle 1 miliarda 142 mil. Kčs. Čo znamenajú tieto suché čísla? Znamenajú veľa. Naša Ústava 9. mája 1948 zaručuje náboženskú slobodu všetkých vyznaní jednako a rovnosť všetkých vyznaní pred zákonom. Náš štát plne uznáva a hodnotí kladné stránky náboženského života, náboženstva vôbec a kresťanstva zvlášť. Náš štát, naša vláda vie, že etické, mravné hodnoty, ktoré kresťanstvo v sebe obsahuje, nielen že nie sú v rozpore s budovaním socializmu a ľudovej demokracie, ale v mnohých veciach sú so socializmom totožné a môžu mu dať náplň a obsah. Zásady kresťanstva, a to mier, rovnosť ľudí a rás, sociálna rovnosť a spravodlivosť, zákaz bližného vykorisťovať, sú totožné so socializmom. Nič nemení na veci ani tá okoľnosť, že veriaci kresťan vidí konečný cieľ na druhom svete, vo večnom živote. Nás štát vie, že rozmachom kresťanských ctností môže byť vybudovaniu socializmu len napomáhané. Preto štát zaručuje rovnaký rozmach náboženského života všetkých cirkví a náboženských spoločností. Avšak ani náboženský život nemôže byť bez hmotných prostriedkov.

Štát svoj kladný postoj k náboženstvu a cirkvám dal najavo odhlasovaním zákona čís. 218 a 217 zo dňa 14. X. 1949 o hospodárskom zabezpečení cirkví a náboženských spoločností a zriadením Štátneho úradu pre veci cirkevné. Týmito zákonmi realizoval štát zásady vyslovené v Ústave 9. mája 1948 o slobode náboženského vyznania a rovnoprávnosti cirkví. Finančný výraz dostaly tieto zákony aj v štátnom rozpočte, o ktorom rokujeme, v sume vecné výdavky, spojené s náboženským životom všetkých cirkví. Týmto sú naši duchovní a cirkve zbavení starostí o hmotné veci a tým usilovnejšie a intenzívnejšie môžu sa venovať prehĺbeniu opravdivého náboženského života svojej cirkvi. A skutočne vidíme, že náš náboženský život sa vyvíja nehatene ďalej, prehlbuje sa do šírky a zvlášť do hĺbky.

Štát plne uznáva, že pomer štátu k cirkvám a naopak môže sa vyriešiť pri obapolnej dobrej vôli na podklade hesla: "Dajte cisárovi, čo je cisárovo, a Bohu, čo je božie." Z toho, čo som povedal, vidíme, že štát si svoju povinnosť v tejto zásade vytýčenú vykonal a dal Bohu, čo je božie, totiž zabezpečil cirkvám náboženskú slobodu a ešte nadto zabezpečil cirkvám aj potrebné k tomu hmotné prostriedky.

Na druhej strane uspokojivo a s ukľudnením pôsobilo na našu verejnosť, na našich veriacich, keď naši nižší duchovní skladali sľub vernosti Československej republike, predpísaný v smysle zákona. Po nich prišli aj vyšší hodnostári. Denne sa stovky duchovných, verných Československej republike a ľudovej demokracii, hlásia do radov nášho pracujúceho ľudu, o veriacom ľude ani nehovoriac. Takto zdola, pomaly síce, ale tým istejšie a pevnejšie tvorí sa jednota a spolupráca medzi štátom a veriacimi. Náš veriaci človek vo veciach svojej viery nemá so štátom žiadny rozpor. Štát nežiada od žiadneho veriaceho, aby čo len písmenko spustil z toho, ču mu je v jeho náboženstve sväté a drahé.

Panie a pánovia, len toľkoto som chcel povedať hodnotiac rozpočet na rok 1950. Rozpočet je reálny, bude slúžiť pracujúcemu ľudu, je to ďalší stupeň a krok k lepšiemu blahobytu, krajšej budúcnosti, ktorú si budujeme, a preto prehlasujem za Stranu slobody, že budeme zaň hlasovať. (Potlesk,)

Místopředseda dr Polanský: Dávám slovo dalšímu řečníku, p. posl. Ant. Pospíšilovi.

Posl. Ant. Pospíšil: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Předloha státního rozpočtu a jeho schvalování jsou v životě státu významnou událostí. Státní rozpočet je nejen předzvěstí toho, jak vedení státu chce a může o své občany pečovat a co od nich bude v příštím roce k obecným účelům požadovat, nýbrž je i svědectvím toho, s jakým zdarem nebo neúspěchem se setkalo státní hospodářství v minulosti, jaké prosperitě se těšilo nebo v jakou krisi zabředl průmysl, jak se dařila práce zemědělce, k jaké životní úrovni dospěly jednotlivé vrstvy národa, jaké úrovně a jak rušný byl jejich život kulturní, jaké zdravotní péči se těší jeho obyvatelstvo a v jakých sociálních poměrech žije. Je-li tedy předloha státního rozpočtu obvykle příležitostí, aby zástupci lidu manifestovali svůj vztah ke státu a jeho vedení, je tomu tak při předloze tohoto rozpočtu v dnešní naší situaci tím spíše. Připomeňme si jen několik podle mého názoru nejvýraznějších okolností, které v tomto rozpočtu nejlépe charakterisují naši celkovou situaci a jak jsme k ní za dva roky od února 1948 dospěli.

Při podstatně zvýšené životní úrovni a při tak organisované finanční soustavě, která umožňuje současně vzrůst spotřeby soukromé i sociální, avšak též vzrůst veřejných příjmů, je ministru financí možno z přebytků státních příjmů navrhnout příděl plných 20 miliard Kčs Fondu znárodněného hospodářství, aniž tím tento přebytek vyčerpal. A to se děje v době trojího nemalého snížení cen a trojího podstatného uvolnění na domácím trhu, tedy v době, kdy všestranně zhodnocujeme kupní sílu své měny, zatím co se 33 menších i velkých kapitalistických států předbíhá v pronikavosti devalvace svých měn. Přitom je předkládaný rozpočet nejen vyrovnán, nýbrž, jak ministr financí opatrně naznačil, přesvědčuje o tom, že i letošní státní finanční účiny skončí značným přebytkem. Snad ještě více však platí, že tento jistě úsporný rozpočet obsahuje všechna důležitá vydání a nalézá krytí pro podstatně větší péči, kterou stát vynaloží k prospěchu a zdraví svého občana, nežli tomu bylo kdy dříve.

Srovnáme-li letošní rozpočet 12¹/₂milionového státu s rozpočtem 15milionového státu v r. 1938, shledáme, že při svém třináctinásobném rozsahu, nebo, srovnáme-li to ve stejné kupní síle koruny, skoro čtyřnásobném rozsahu, věnuje třetinu na školství, vědu, umění, informace, zdravotnictví, sociální péči a věci církevní, zatím co v r. 1938 na týž účel věnoval jen jednu pětinu. Kdybychom však úhrn jmenovaných položek, t. j. 41.301 mil. Kčs, srovnali s rozpočtem státní správy, což je správnější, přijdeme dokonce k 39,3%. Přitom položka národní obrany činí z celého rozpočtu 7,2%, z rozpočtu státní správy 9%, kdežto v r. 1938 činila 20%.