Z nové konstrukce platů vyplývá, že mizí dosavadní činovné a tím i dosavadní rozdílná výše platu podle místa působiště, takže za stejnou práci se přiznává nárok na stejný pracovní příjem, bez ohledu na to, zda zaměstnanec působí na venkově nebo v Praze. To znamená podstatné zlepšení zejména pro státní zaměstnance v menších městech a pro učitele na venkově. Učitel působící na venkově bude zvýhodněn ještě více v důsledku přiznání diferenčních platů, jimiž se hodnotí obtížnější práce učitele na málotřídní škole, a přiznáním pedagogických odměn, takže jeho pracovní příjmy budou odpovídat obtížnější práci ve škole na vesnici a úkolům, které má při výstavbě socialistických forem hospodaření na vesnici.

Nová úprava odstraňuje také dosavadní záplavu zvláštních služebních přídavků. Pro zhodnocení vyššího výkonu, kvalitnější práce, větší odpovědnosti dává prémiový systém dostatečné možnosti a umožňuje lépe odměňovati zvlášť výkonné, iniciativní a spolehlivé zaměstnance, nežli dosavadní paušální služební přídavky, které dostávaly určité kategorie zaměstnanců bez ohledu na výkon.

Výchovné, které dosud tvořilo součást platu, se nahrazuje přídavkem na děti (§ 15), který však již není součástí mzdy, nýbrž má, stejně jako tomu je v hospodářském sektoru, povahu sociální dávky.

Přibližuje se tedy nová platová úprava poměrům v hospodářském sektoru. Při stanovení základních platů v jednotlivých pracovních třídách jsme se snažili přiblížiti se hodnocení těchto tříd v hospodářském sektoru. Z toho důvodu však bylo třeba zlikvidovat nivelisaci platovou, k níž se ve veřejné správě došlo jednak za protektorátu, jednak po květnu 1945, zejména v souvislosti s měnovými opatřeními v listopadu 1945 a ztíženými zásobovacími poměry prvých poválečných let.

Tato nivelisace platů ve veřejné správě nedovolovala odměňovat zaměstnance podle hodnoty jejich práce a podle výkonu. Podlamovala iniciativu zaměstnance, byla příčinou, že zaměstnanci se často vyhýbali odpovědným funkcím, a brzdila zejména doplňování kádrů zaměstnanců veřejné správy z výroby a zejména z dělnických řad. Tato nivelisace proto působila jako brzdící prvek při přestavbě celé naší veřejné správy, s kterou jsme započali již v roce 1945 zřízením národních výborů a v které jsme zejména po únoru 1948 velmi intensivně pokračovali. Bylo proto třeba vyhudovat pružnou platovou soustavu, odstranit dosavadní nivelisaci platů, a to jak přizbůsobením mzdy v nejnižších pracovních třídách mzdám platným pro odpovídající práce v hospodářství, tak i vyšším hodnocením prací ve vyšších platových třídách, nežli tomu bylo dosud ve veřejné správě. Jedině takto můžeme dospět k tomu, aby i ve veřejné správě se prosadila socialistická zásada "každému podle jeho práce". Přitom má každý možnost, aby svou pílí, znalostmi, iniciativností dosáhl lepšího zařazení a tím platu přiměřeného svým schopnostem. Zařazení do pracovní třídy a tím i výše platu není neměnné. Vykonává-li zaměstnanec vzhledem ke svým schopnostem a znalostem s úspěchem práce zařazené do vyšší platové třídy, přeřadí se do této vyšší třídy. Mohou tedy dělníci z továren a zaměstnanci z výroby i bez předběžného vysokoškolského vzdělání, prokáží-li potřebné schopnosti, zaujmout i nejodpovědnější místo ve veřejné správě. Tím se ovšem nesnižuje význam předběžného vzdělání. Jeho význam však není již v tom, jako tomu bylo dosud, že dávalo automatický nárok na zařazení do určité služební třídy a tím na určitou výši platu, nýbrž v tom, že poskytuje zaměstnanci vyšší kvalifikaci a umožňuje mu tak konání obtížnější a odpovědnější a tedy i lépe odměňované práce.

K přeřazení do jiné pracovní třídy dochází nejenom při přechodu do vyšší platové třídy, ale je možno i přeřazení do nižší platové třídy, není-li zaměstnanec dostatečně způsobilý k výkonu prací, odpovídajících jeho dosavadnímu zařazení, nebo vyžaduje-li toho změna organisace práce úřadu. Toto přeřazení, stejně jako když zaměstnanec na vedoucím místě přestane vykonávat svou funkci, má za následek snížení platu na úroveň odpovídající hodnotě jeho nové práce. Vzhledem k tomu, že pro převod zaměstnance do nových příjmů nebude rozhodující jeho dosavadní platové zařazení, nýbrž povaha prací, které koná, může dojít v některých případech k tomu, že nové příjmy by měly být nižší nežli dosavadní jeho příjmy. Aby nedošlo k tvrdostem a snížení životní úrovně zejména u sociálně slabších kategorií zaměstnanců, budou těmto zaměstnancům po dobu jednoho roku a sociálně nejslabším trvale poskytovány vyrovnávací přídavky, jimiž se jejich nový pracovní příjem doplní na výši dosavadních příjmů (v duchu § 28 zákona).

Zařazení do nových pracovních příjmů bude provedeno podle prací, které zaměstnanec převážně konal před účinností zákona o pracovním a platovém právu státních zaměstnanců. Až do provedení zařazení se vyplácejí zálohově dosavadní příjmy. Počítáme s tím, že v celé státní správě bude zařazení zaměstnanců do nových pracovních příjmů do konce července provedeno a že od srpna budou zaměstnanci již dostávat příjmy podle nového platového řádu. Při zařazování do nových platových tříd a převodu do nových platů spolupůsobí ve smyslu dekretu č. 104/1945 příslušný orgán jednotné odborové organisace. Účast jednotné odborové organisace stejně jako možnost odvolat se ve sporech z pracovních poměrů k rozhodčí komisi (§ 31) dává zaměstnanci záruku, že přeřazení bude provedeno pokud možno účelně a spravedlivě. Rozhodčí komise, příslušné výlučně pro spory veřejných zaměstnanců z pracovního poměru, budou zřízeny v celé veřejné správě u příslušných osobních úřadů a budou složeny paritně ze zástupců státní správy a ze zástupců Revolučního odborového hnutí. Tyto rozhodčí komise nejsou snad nějakým privilegiem veřejných zaměstnanců, nýbrž jen předběžným dílčím řešením otázky, která bude muset být řešena v rámci kodexu práce pro veškeré zaměstnance.

Zásadní význam na cestě přizpůsobení se pracovním a platovým podmínkám v hospodářství má ustanovení § 29zákona o přechodu veřejných zaměstnanců na národní důchodové pojištění. Národní pojištění hodnotí, jak známo, jinak léta strávená v zaměstnaneckém poměru a poskytuje proto jiné dávky nežli dosavadní pensijní zaopatření veřejných zaměstnanců. Křivka nároků stoupá v národním pojištění z počátku rychleji, avšak s výjimkou nejbližších zaměstnaneckých kategorií nedosahují důchodové dávky národního pojištění výše dosavadních pensí zaměstnanců veřejné správy. Provádíme-li však vyrovnání veřejných zaměstnanců s hospodářským sektorem po stránce platové, musíme, i pokud jde o výši pensijních nároků, provésti vyrovnání. Přitom je však nutno zdůraznit, že pensijní nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření do 1. dubna 1950 zůstanou pravděpodobně zachovány. A chtěl bych zde poznamenat, že dnes naše plánované hospodářství, rozvoj naší výroby umožňuje každému zapojit se do práce a umožňuje i pensistům najít si vhodnou práci a doplnit si tak svůj pensijní důchod pracovním příjmem. Vláda toto zapojení důchodců do aktivní práce podporuje i svou daňovou politikou, i změnou předpisu o krácení důchodu v důsledku pracovního příjmu, který byl nedávno vládou schválen. Mluvím-li již o vyrovnání státních zaměstnanců s hospodářským sektorem na poli národního pojištění, je nutné, abych upozornil i na to, že odstraňuje také rozdíly, které byly, pokud jde o příjmy zaměstnance v době nemoci. Podle nové úpravy odpadá dosavadní nemocenský rok, to je zaměstnanec nebude již v případě dlouho trvající nemoci dostávat svou mzdu po dobu celého roku od svého zaměstnavatele, nýbrž jako zaměstnanci v hospodářském sektoru jen po dobu 6 týdnů s případným prodloužením podle zásad platných pro zaměstnance v hospodářství, a po této době bude zaměstnanec dostávat příslušné nemocenské dávky národního pojištění. Podobně i nárok zaměstnankyně na mzdu v době těhotenství a mateřství se omezuje na dobu 6 týdnů za stejných podmínek, jako je tomu v hospodářském sektoru.

Jednou z vůdčích zásad nové úpravy pracovních a platových podmínek státních zaměstnanců je plánování pracovních sil (§ 4 zákona). Pro všechny složky veřejné správy bude sestaven pro časové období, shodné s obdobím jednotného hospodářského plánu, plán pracovních sil podle zaměstnaneckých skupin a pracovních tříd, potřebných pro plnění úkolů veřejné správy. Podobně jako je tomu u hospodářského plánu budou vypracovány roční prováděcí plány za účelem určení přesné potřeby sil. Pro učitele se bude tento prováděcí plán sestavovat vždy na období školního roku. Plán pracovních sil bude i podkladem pro zařazení zaměstnanců. Každý úřad bude moci zařadit zaměstnance jen na plánovaná místa. V rámci plánu bude pak hospodařit příslušný úřad sám. Plánování pracovních sil umožňuje přenést rozhodování ve věcech pracovních a platových na příslušné osobní úřady a tím podstatně ulehčit práci ústředních úřadů a vlády. Důležité je ustanovení § 6 odst. 1d, které praví, že zaměstnancem se může stát - vedle jiných podmínek - pouze ten, kdo prokáže přiměřenou dobu práce ve výrobě. Splnění této podmínky znamená, že naše hospodářství získá novou armádu hlavně mladistvých pro zaměstnání ve výrobě, ale hlavně pak praxe ve výrobě bude pro každého nesmírně cennou školou života a sblíží jej s masami fysicky pracujících občanů. Toto ustanovení je proto zcela v duchu žádoucího třídního vyrovnání, k němuž veškeré naše snahy cílí. Odpadne složitý systém jmenovací, který dosud tak zatěžoval ústřední úřady a vládu. Pouze u čelných funkcionářů přichází v úvahu jmenování, na př. u vysokoškolských profesorů, případně pověření funkcí presidentem republiky nebo vládou (§ 30). Presidentu republiky přísluší pověřování funkcemi, pokud jde o přednostu a ostatní zaměstnance kanceláře presidenta republiky, přednosty diplomatických missí, předsedu ústředí vědeckého výzkumu, jeho náměstka a předsedu státního úřadu statistického. Vládě pak přísluší pověření funkcí, pokud jde o vedoucí zaměstnance ústředních úřadů náměstky ministrů a přednosty odborů ústředních úřadů. Pověřování ostatními funkcemi přísluší jednotlivým členům vlády a může být přeneseno na osobní úřady. Pokud jde o ustanovení tajemníků a přednostů referátů u krajských národních výborů, dosavadní způsob se nemění. V zájmu jednotnosti mzdové politiky však vyhrazují platové řády vládě, případně orgánu jí tímto pověřenému, schvalování platů zaměstnanců zařazených do nejvyšší pracovní třídy, v níž jsou platy stanovovány individuálně.

Změny nastalé v organisaci veřejné správy a v organisaci její práce v posledních dvou letech nám vytvářejí předpoklady pro co nejhospodárnější a nejúčelnější využití sil ve veřejné správě.

Vytvoření a vybudování lidové správy, t. j. organisační soustavy národních výborů v obcích okresech a krajích, umožnilo soustředění správy v obcích, okresech a krajích v rukou národních výborů a likvidaci speciálních byrokraticky organisovaných úřadů. Připomínám v této souvislosti jen namátkou finanční správy, úřady ochrany práce a jiné, které byly včleněny do národních výborů. Toto soustředění vedlo k podstatnému zjednodušení výkonu veřejné správy a mohu konstatovat, že v krajích a okresech je správa vykonávána již převážně orgány zcela nového typu. S vybudováním orgánů lidové správy jakožto jednotných správních orgánů s universální kompetencí souvisí decentralisace rozhodování pravomoci z ústředních úřadů na krajské a okresní národní výbory tak, aby ústřední úřady byly skutečně orgány řídícími, normotvornými a kontrolními. V minulém roce jsme řadou vládních nařízení a usnesení přenesli více než 1500 různých agend z ústředních úřadů na orgány lidové správy. Na této cestě máme ještě značné možnosti a bude nutno - v zájmu zjednodušení a zrychlení výkonu správy a přiblížení rozhodování o konkretních záležitostech k občanům tak, aby o nich rozhodoval ten orgán, který je nejlépe informován a je občanům nejblíže - pokračovati ve snaze o další decentralisaci. Probíhající reorganisace místních národních výborů nám umožňuje přenést celou řadu agend z okresních národních výborů na některé kategorie místních národních výborů. Tomu také odpovídá přesun veřejných zaměstnanců z ústředních úřadů dolů do orgánů lidové správy, což také ukazuje na účelnou demokratisaci státního aparátu.

Účinnou pomocí při přenášení rozhodování a odpovědnosti na nižší organisační složky je nový způsob práce, který byl koncem minulého roku všeobecně ve veřejné správě zaveden, a to plánování práce. Čtvrtletní plány práce, sestavované ve veřejné správě, umožňují přenášet zásady a cíle vládní politiky do denní práce kteréhokoliv orgánu veřejné správy, jednotný a plánovitý výkon veřejné správy na všech jejích úsecích a na celém státním území a účelnou decentralisaci rozhodovací pravomoci.

Další základní změnou v organisaci veřejné správy je odloučení podnikové agendy od vlastního výkonu veřejné správy vytvořením národních a komunálních podniků z bývalých státních a obecních podniků a zařízení.

Zákon o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců prohlašuje také za státní zaměstnance zaměstnance národních výborů, pokud jimi již nebyli (§ 36 zákona). Vytváří se tedy tímto zákonem jednotný typ státního zaměstnance v celé veřejné správě. Nebude tedy již rozdílu mezi zaměstnancem ústředního úřadu a zaměstnancem místního národního výboru, vyjma rozdíl, vyplývající z druhu a povahy vykonávané práce.

Tím je odstraněna dosavadní nepřehlednost, různé typy zaměstnanců ve veřejné správě, u orgánů lidové správy atd. Po vyloučení zaměstnanců národních podniků se bude platová úprava vztahovat na 304.069 zaměstnanců, kteří se dělí podle jednotlivých zaměstnaneckých skupin takto:

Ustanovení zákona o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů se vztahuje na 2.600 zaměstnanců.

V r. 1948, kdy byli k veřejným zaměstnancům počítáni zaměstnanci státních podniků, činil počet státních zaměstnanců, zaměstnanců lidové správy, zaměstnanců zájmové samosprávy, zaměstnanců státních a obecních podniků 696.217. Počet 194.400 správních zaměstnanců dojde jestě korektury, protože v tomto počtu je uvedeno 43.291 zaměstnanců ústavů, podniků, fondů a zařízení, z nichž řada bude vzhledem k povaze a funkci těchto ústavů a zařízení ve smyslu odst. 2 § 2 zákona z platnosti ustanovení zákona o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců patrně vyloučena.

Plán pracovních sil, na němž byly již zahájeny práce, nám bude účinnou pomůckou pro odhalení nevyužitých pracovních sil, pomůže učinit pořádek v zapomenutých úsecích veřejné správy. To, že z úspor na osobních nákladech vůči nákladu plánem stanovenému budou mít zaměstnanci příslušného úřadu prospěch, umožní mobilisaci pracovních sil ve veřejné správě, odkrývání reserv, účelnější organisaci práce, odstranění byrokratismu a umožní nahrazení mužů, schopných zapojiti se do výroby, ženami. Plán pracovních sil přispěje pak k tomu, abychom splnili požadavek presidenta Gottwalda na IX. sjezdu strany, aby totiž náš lidově demokratický státní aparát zvládl všechny úkoly, které nám na cestě k socialismu vyvstanou, a abychom tento úkol splnili bez podstatného rozšíření počtu veřejných zaměstnanců, naopak abychom všude tam, kde se vyskytnou nadpočetné stavy, je mohli postupně odbourávat, jak se to již v poslední době s úspěchem děje.

Mohlo by se zdát, že nový zákon o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, který odbourává stará a dnes již novým vývojem překonaná privilegia, jako byl pragmatikální poměr a definitiva, zvláštní privilegovaná pensijní pojištění, automatický postup, vyšší dovolené, nemocenský nárok a jiné výhody, bude státními zaměstnanci bolestně pociťován, jako kdyby jim bral něco, co jim náleželo, a jako by jejich postavení zhoršoval. Tento názor byl by ovšem zcela nesprávný a neodpovídal by skutečnosti. Především dnes každý státní zaměstnanec dobře ví, že pragmatikální poměr a definitiva jej nijak zvlášť nechránily před vyřazením z práce, jak dost zřetelně ukázala opatření v r. 1924 a v r. 1938. Tento stav byl ještě o to horší, že stát v takovém případě nebyl vázán žádným závazkem postarati se o existenci propuštěných státních zaměstnanců a že k propuštění, a to ve velkém počtu, docházelo vždy v době hospodářské deprese, kdy pracovní trh byl přesycen a kdy nezaměstnanost rapidně stoupala, takže prakticky nebylo možno očekávat, že by propuštěný státní zaměstnanec mohl se někde uchytit. Naproti tomu dnes náš nový hospodářský řád a naše lidově demokratická ústava zaručuje každému, že bude zaměstnán a bude moci svoji existenci uhájit, a mimo to státu je novým zákonem ukládána povinnost, aby se postaral o vhodné umístění těch, pro které ve státním aparátu nebude místo a práce, ale kteří jinde mohou prokázat a zajisté prokáží našemu národnímu hospodářství platné služby. Zákon také neruší žádnou z ostatních výhod, kterým se státní zaměstnanci těšili, nebere jim jejich zajištění pro dobu, kdy se stanou neschopnými práce, nebere jim také nárok na oddech po práci; pouze odstraňuje přežilé kastovnictví, které dnes velká většina státních zaměstnanců spíše těžce nesla, než aby se ho dožadovala, poněvadž dobře vyciťovala, jaké byly skutečné příčiny, proč kdysi vládnoucí buržoasie státní zaměstnance těmito výhodami poctila a jak nebezpečné by mohly být takovéto výhody pro celý stav.

Dnes již také řada státních zaměstnanců učinila své první dobré zkušenosti, že se nemusí o svoji existenci obávat. Jest již dosti těch, kteří dobrovolně ze státní služby odešli a našli si místo někde ve výrobě. Všichni jsou spokojeni a většina vydělává dnes více, než vydělávala dříve. V mnohých krajích a zvláště na Slovensku jsme dnes již v situaci, kdy státní správa musí zabraňovati svým úředníkům, aby do výroby neodešli, poněvadž by se již dnes na některých úsecích veřejné správy nedostačující stavy snížily natolik, že by nemohly zvládnout úkoly, které jsou jim uloženy. Dokonce i pensisté, kteří jsou zdravotně schopni, snadno nacházejí vhodnou práci a vedle toho, že zvyšují tím podstatně svoje příjmy, pomáhají nám také obětavě plniti naši budovatelskou práci.