Je přirozené, že všechno to nové se na fakultách prosazuje často v úporném boji se starým, jež se ještě na mnoha úsecích vysokých škol drží, opírajíc se o zbytky konservatismu a neuvědomělosti. V tomto boji nám nesmírně pomáhají příklady a zkušenosti sovětské vědy a vysokých škol, jimž se naši profesoři i studenti učí od nich, především úzkému sepětí vědy s praxí, důslednému používání methody vědeckého socialismu při řešení všech problémů i způsobům výchovy nových pracovníků, slučujících v sobě nejvyšší odbornou kvalifikaci s nejzásadovější politickou uvědomělostí.

Taková je nová tvář našich nových vysokých škol. A připočteme-li k tomu všemu velikou materiální podporu, kterou naše republika vysokým školám dává a která je nyní vysokoškolským zákonem zajištěna, vynikne tím více rozdíl mezi postavením vysokých škol a studentů dnes a v kapitalistické minulosti. Dnes si lze těžko představit, že by někdo mohl chtít onen stav z první republiky, kdy průměrně na jednoho studenta připadalo 100 Kč podpory a kdy většina studentů se musela udržovat na studiích kondicemi, posluhováním, nošením reklam či vyhráváním v nočních podnicích a ještě musela platit taxy a poplatky, které jsou dnes studentům úplně neznámé. Dnes už by to všechno těžko mohl někdo vydávat za vymoženost "akademické svobody".

A ještě výmluvnější je srovnání vyhlídek dnešního absolventa vysoké školy s absolventem za doby kapitalistické. Dnes u nás nemusí mít nikdo obav, že po vystudování nenajde práci a že bude hladovět, ale v r. 1935 bloudilo po ulicích našich měst 10.000 absolventů vysokých škol a 30.000 absolventů středních škol bez zaměstnání a se zoufalým pocitem zbytečnosti svých vědomostí. A proto nebyl ojedinělý případ dr Gacha, který pracoval 7 let bezplatně jako externí lékař a spáchal sebevraždu z bídy, proto za stovky a tisíce jiných mluvil absolvent filosofické fakulty, který byl dne 11. srpna 1932 souzen litoměřickým soudem pro krádež chleba z hladu a který se ptal soudců: "Kdo mne to vyloučil ze společnosti lidí, kteří smějí být syti? Nechci snad pracovat? Neučinil jsem vše, abych si našel místo?"

Ano, tyto tragické skutečnosti chceme připomenout našim studentům právě dnes, kdy Národní shromáždění projednává zákon o vysokých školách, který má být pákou v dalším rozvoji a rozšíření vysokých škol. Pravda, máme při tomto rozvoji celou řadu potíží, narážíme na nedostatek přednáškových sálů, učebnic, profesorů a jiných věcí, ale to jsou skutečně přechodné nedostatky vyplývající z rozmachu. My bojujeme o místnosti, protože jich potřebujeme pro školy více, kdežto před 15 lety bojovali právě profesoři, studenti i celá pokroková veřejnost proti úplnému uzavření a zrušení některých fakult, jako na př. vysoké školy zemědělsko-lesnického inženýrství.

Dnes se u nás mohla drtivá většina studentů přesvědčit o pravdivosti i síle slov presidenta republiky Klementa Gottwalda, který řekl: "Problém nadprodukce inteligence patří dávné minulosti. Pro lidově demokratický stát, řízený vědecky plánovitě, něco takového neexistuje. Nové generace naší inteligence se budou s tímto termínem seznamovat už jen z naučných slovníků."

Ale tato pro nás, československé studenty, dnes už skutečně minulost je ještě krutou přítomností pro statisíce studentů, kteří žijí v kapitalistických a koloniálních státech. Na př. ve zmarshallisované Italii je nezaměstnanost absolventů středních i vysokých škol tak velká, že když byl nedávno v Římě vypsán konkurs pro 100 míst vězeňských dozorců, přihlásilo se 1500 uchazečů, mezi nimiž bylo mnoho universitních absolventů a 150 doktorů. V Italii nejsou nyní vůbec žádná státní stipendia pro studenty, zato se platí vysoké poplatky. Ve Spojených státech amerických dostávalo stipendia v r. 1947 jen 5.5% studentů, ale po zvýšení částek na zbrojení stipendia prostě zmizela. V Anglii poklesla letos stipendia o 37% proti loňsku, což způsobilo pokles studentstva, ačkoliv již dnes má Anglie ve srovnání s počtem obyvatel nejmenší počet studentů v Evropě. Studenti i zde si stále v hojnější míře uvědomují, že toto stále rychlejší snižování nákladů na školství je doprovázeno a přímo podmíněno stoupáním výdajů na zbrojení a že proto jejich boj za zlepšení životních podmínek musí být spojen s aktivním bojem proti válečným podněcovatelům a na ochranu trvalého míru.

V době, kdy my v čs. parlamentě projednáváme zákon o vysokých školách, směřující ke zvýšení podílu vysokých škol na mírové výstavbě, ve Spojených státech amerických se naopak provádí celá řada opatření, jimiž jsou vysoké školy dávány do služeb příprav nové války. Kontrolu nad celou řadou universit přebírají vojenští generálové. Rektorem kolumbijské university, největší v USA, se stal generál Eisenhower, který má jako spolupracovníky 4 vojenské poradce. Časopis Business-Week přiznal, že 60 - 90% provozu vysokých škol je pod kontrolou armády. Ve 137 kolejích a 139 školách druhého stupně byly ustaveny vojenské jednotky, do nichž bylo přinuceno vstoupit 120.000 studentů. Toto válečné šílenství je doprovázeno terorem vůči čestným studentům a profesorům, kteří vystupují na obranu mírového poslání škol. Tak na př. student darthmondské koleje Raymond Ciroba byl ubit teroristy k smrti, protože nechtěl připustit nevyhnutelnost války. 18 studentů new-yorské městské koleje bylo zatčeno, protože protestovali proti projevům fašistického profesora. Oddělení výchovy při městské radě v Baltimore nařídilo spálit všechny sovětské knihy, brožury a týdeníky ve školních knihovnách. Čtenáři této zprávy nebude už potom divné, že tito novodobí gauleiteři projevují v poslední době stále větší přízeň španělskému fašistovi Francovi, který nedávno prohlásil v projevu k mládeži: "Ano, my jsme barbary. A jsme hrdi na to, že jsme barbary a nemáme zapotřebí dokazovat naši civilisaci horami knih a vzdělanci." Tato řeč se zřejmě líbí těm americkým činitelům, jejichž zásluhou dnes v USA 20% dětí školou povinných nenavštěvuje školu a 10 milionů obyvatel USA je negramotných. A to ani nechci mluvit o strašlivých procentech negramotnosti v koloniálních zemích a otevřeně brutálních zvěrstvech, jichž se imperialisté dopouštějí vůči studentům těchto zemí, jak ukazuje příklad zavraždění 60 indonézských studentů holandskými vojsky, masakrování vietnamských studentů v Saigonu, ubití indického studenta Abassiho a několika jeho druhů při demonstraci v Bombaji a pod.

V krvavém a úporném, ale statečném boji proti této politice tmářství a teroru se sjednocují pokrokoví studenti celého světa ještě těsněji pod vedením svého Mezinárodního studentského svazu a spolu s ostatní pracující mládeží pod vedením bratrské Světové federace demokratické mládeže, aby bojovali za ušlechtilé cíle trvalého míru a svobody, jejichž světovým symbolem a ochráncem je Sovětský svaz.

Velkou příležitostí k vyjádření postoje mladé inteligence celého světa k otázkám míru a životních potřeb studentstva bude II. světový kongres Mezinárodního studentského svazu, který byl svolán na letošní srpen do Prahy a který bude současně veřejnou přehlídkou práce, kterou Mezinárodní studentský svaz pod předsednictvím představitele našeho studentstva, zde přítomného s. Grohmana vykonal. Čeští a slovenští studenti jsou hrdi na to, že hlavní město naší republiky se stane dějištěm setkání studentských pokrokových delegátů z celého světa, že mezi sebou uvítají statečné představitele sovětského studentstva, studentstva vítězné Číny, studenty z bratrských lidových demokracií i demokratického Německa, jakož i studentské bojovníky z koloniálních a kapitalistických zemí. Naši studenti přijali stovky a tisíce pracovních závazků ke sjezdu ČSM a věnují tyto závazky současně na počest II. kongresu MSS, poněvadž jsou přesvědčeni, že účastí na budování socialismu v Československu i upevněním své jednoty s mladými dělníky a rolníky v milionové organisaci ČSM přispějí k posílení naší země a tím i k udržení míru.

Českoslovenští studenti uvítají zákon o vysokých školách novými pracovními úspěchy, usilovnější přípravou k letnímu termínu zkoušek s vědomím, že nový zákon je zárukou pevného zakotvení všech vpravdě revolučních vymožeností, jichž bylo u nás na vysokých školách dosaženo společnou prací studentů, profesorů a všech zaměstnanců fakult a ústavů, i nástrojem, jak tyto vymoženosti dále rozvíjet.

Proto jistě mohu v závěru jménem studentů slíbit, že čs. vysokoškoláci učiní vše, co je v jejich silách, aby zásady vysokoškolského zákona byly co nejdříve a do důsledků uskutečněny k rozkvětu naší vědy a umění a k slávě a hrdosti našeho námi tak upřímně milovaného lidu. (Dlouho trvající potlesk.)

Místopředseda David: Dalším řečníkem je posl. dr Kácl. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kácl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Projednáváme dnes zákon, jímž se v podstatě dokončuje výstavba našeho školství. Zákon o vysokých školách spolu se zákonem o základní úpravě jednotného školství č. 95 Sb. ze dne 21. dubna 1948 tvoří harmonický celek, jímž jest formulována péče lidově demokratické republiky o vzdělání a výchovu lidu počínaje útlým věkem a mateřskou školou a konče dospělými, t. j. školou vysokou. A tak jako vše, co v těchto letech konáme a zde v této sněmovně přijímáme, je revoluční, je revoluční i tento zákon. Mění hluboce a záměrně v mnohém obsah i formu vysokých škol. Dotýká se i jejich autonomie a vysoké školy - a to studenty i učitele - v jednom základním skutečně podřizuje. Podřizuje je ve věci společné dnes nám všem: ve snaze nastolit co nejrychleji v Československu socialismus, neboť cíl tak velký, jako je socialisace našeho života, nesnese nezúčastněných a liknavců nikde, ani na vysokých školách. Z budovatelské mobilisace, ve které dnes žije veškeren náš lid, nemohou býti vyňaty ani vysoké školy, v boji, který o socialismus vedeme, musí bojovat i vysoké školy. V boji platí větší kázeň než v obyčejném životě. Skutečná obecná svoboda, která je cílem tohoto boje, je víc než zvláštní svoboda několika jednotlivců, a to často svoboda jen zdánlivá.

Změny, které jsou obsaženy v osnově zákona a které jsou také předmětem kritiky zahraničního rozhlasu, jsou částečně již na vysokých školách provedeny, a to nejen po únoru 1948, ale dokonce některé již dříve. Vynutil si je skutečný život a potřeba. Zákon pak tyto provedené změny jednak legalisuje, jednak doplňuje a dovršuje. Při posuzování všeho toho záleží ovšem velmi na tom, v jaké roli se člověk cítí a jakou roli chce hrát: Chce-li být vojákem socialismu, nebo generálem sobeckého individualismu. Až bude cíle dosaženo, dá se dialekticky jednat i o nové organisaci. Komu však nejde o socialismus, tomu také nejde o boj, směřující k uskutečnění socialismu. Nemůže mu také jíti o kázeň, tím méně o kázeň, která se týká jeho osoby, nýbrž naopak o vše, co právě tuto potřebnou kázeň narušuje.

Rozšiřuje-li se pravomoc ministra školství, věd a umění, pak nutno uvésti, že jeho odpovědnost byla rozšířena již dříve. Ministr v lidově demokratické republice není správcem svého resortu jen v tom smyslu, že odpovídá za to, aby nebyly formálně porušovány zákony a předpisy, on je aktivním spolubudovatelem socialismu a odpověden za toto budování ve svém resortu, tedy ministr školství za celý svůj resort i za vysoké školy.

Vysoké školy mají v podstatě dvojí poslání. Je vyjádřeno v § 2 zákona, který říká výslovně, že úkolem vysokých škol jako škol nejvyššího stupně je vychovávat odborně i politicky vysoce kvalifikované pracovníky, věrné lidově demokratické republice a oddané myšlence socialismu. Dále tvořivě vědecky a umělecky pracovat a spolupracovat na šíření vědy a umění mezi lidem. Je tedy jejich úkolem jednak vyučovat, jednak vědecky bádat a umělecky tvořit. Vysoké školy vychovávají tedy jednak vysoce kvalifikované odborníky, jednak nové tvůrčí vědecké i umělecké osobnosti. Je to úkol vznešený, ale je to úkol nesmírně obtížný a odpovědný. I když úroveň absolventů čs. vysokých škol po stránce odborné byla vcelku dobrá, nemůžeme dosavadní výsledky našich vysokých škol prohlásit za uspokojivé. Důvodová zpráva k zákonu mluví o nich obšírně a nemusím tedy akta tam uvedená opakovat. Chci svůj pohled spíše upnout k budoucnosti. Pro novou organisaci našich vysokých škol bylo použito namnoze sovětského vzoru. Byly převzaty a našim poměrům přizpůsobeny instituce katheder, vědecké aspirantury, systém správy vysokých škol a fakult i jiné věci. Bude naší povinností, aby nebyla přejata jen forma, ale především, aby byl přejat duch sovětských vysokých škol. To je, aby vysoké školy byly nerozlučně a úzce spjaty se skutečným životem, aby jejich výsledky a poznatky sloužily veškerému pracujícímu lidu, aby byly tyto školy také přístupny všem nadaným dětem dělnické třídy a hlavně abychom byli všichni a především my, kteří na vysokých školách působíme, naplněni přesvědčením, že věda může vše, že věda je zde proto, aby přetvářela svět, aby měnila neživé i živé, a to včetně člověka, k lepšímu a dokonalejšímu. Pravý a skutečný vědec musí býti tohoto přesvědčení. Musí však také viděti, že skutečnou vědu, to jest takovou, která bude důsledně uplatňována i v denním životě, lze pěstovati jen v socialistickém státě.

Veliké možnosti pro zvýšení kulturní a sociální úrovně pracujícího lidu, pro zvýšení zdravotního standardu a pro prodloužení lidského života nám poskytují vědy biologické a technické. Přes všechny nedostatky dosavadní lékařské vědy a přes všechny nedostatky a nedokonalosti těch, kteří lékařství provozují, výsledky lékařské vědy jsou tak ohromné, že to až udivuje. Mnoho infekčních chorob, které dříve postihly statisíce, úplně vymizelo. Mor, cholera, černé neštovice jsou dnes zcela neznámými chorobami, záškrt a brzy po něm i tuberkulosa rovněž v dohledné době vymizí. Stejný osud potká pohlavní choroby. A i když změna způsobu života a zlepšená diagnostika přinesly některé nové choroby nebo nastalo zvýšení počtu onemocnění a úmrtí některými nemocemi, přece jen průměrný lidský věk byl za posledních 50 let téměř zdvojnásoben. Jaké nesmírné možnosti se otvírají lékařské vědě teprve ve zřízení socialistickém! Ve zřízení, ve kterém lékař neomezuje se jen na správnou diagnosu, ale ve kterém má i všechny možnosti člověka také léčit a ve kterém zvýšená sociální i kulturní úroveň je sama o sobě již součástí prevence i léčby.

Sovětská věda přetvářející přírodu nechť je nám zde vzorem. Jenom v socialistickém státě mohou si vědečtí pracovníci klást tak vysoké cíle, jako obracet toky řek, spojovat tisícikilometrovými kanály moře, měnit pouště v země úrodné, zvyšovat hladinu vnitrozemských moří, přetvářet vlastnosti rostlin a vlastnosti a povahu zvířat i lidí. Jen v tomto systému je vědec součástí veškerého dění. Jeho práce slouží všem a jeho práce je také všemi podporována. Přejeme zákonu, aby přinesl větší rozkvět věd i umění a přispěl tak k zvýšení kulturní i hmotné úrovně všeho našeho lidu. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dalším řečníkem je posl. Podborský. Dávám mu slovo.

Posl. Podborský: Paní a pánové!

Dnes projednáváme vládní návrh zákona o vysokých školách, který přináší mnoho revolučních změn co do organisace i zásad a poslání vysokých škol. Tímto zákonem tvoříme nově solidní základy pro naše vysoké školy, jak vyžaduje potřeba našeho lidu, pracujícího na socialistické přestavbě celé společnosti. Ta skutečnost sama, ta veliká historická chvíle, kdy budujeme socialismus, vyžaduje, abychom na poli školství dovedli uplatnit všechny duchovní hodnoty lidského vědění a myšlení, které musí vycházet z poznání veliké pravdy a učení marxismu-leninismu. Proto musí naše vysoké školy vycházet z těchto zásad a principů, musí nám vychovávat novou, zdravou inteligenci, která v duchu marxismu-leninismu bude vytvářet nové hodnoty na poli vědy a umění ve spojení s praxí, životem a lidem.

Při této příležitosti mi dovolte, abych připomněl jednu historickou skutečnost velikého politického významu, že je to po prvé v našich dějinách, kdy se mládeži ze širokých mas dělnictva a rolnictva otevírá přístup na vysoké školy, kam se dříve příslušníci těchto vrstev dostávali jenom s velikou námahou a jejich rodiče a sourozenci museli přinášet veliké oběti. Statistika z r. 1932, která je neúplná, nám ukazuje, že na vysokých školách v Čechách a na Moravě studovalo jenom 7,27%, na Slovensku 2,07% studujících z řad dělnické třídy. Posl. Pelikán nám řekl smutnou a hořkou pravdu, jak žili naši studující za kapitalistické éry. A z těch, kteří vyšli v r. 1932, bylo 69,5% bez zaměstnání. Tak to vypadalo za první republiky, kde vládli kapitalisté. Víme, že tehdy statisíce dělníků i naší inteligence byly bez práce. Byl nedostatek, bída a hlad. A kolik hochů a dívek s dobrým nadáním, kteří chtěli studovat a měli na to právo, muselo si najít zaměstnání, aby pomáhali rodičům na živobytí!

A jak to vypadá dnes? Vidíme, že naše dělnická mládež má neomezený přístup a svobodnou cestu na naše vysoké školy a že jenom nadání rozhoduje o tom, kdo bude studovat. Vidíme, že naše vláda splnila a plní vůči naší pracující mládeži všechny povinnosti, nejenom pokud jde o umožnění studií na vysokých školách, ale také pokud jde o sociální postavení. Dnes už to není jenom starostí a povinností rodičů, jak tomu bylo v minulosti, kdy jen na úkor životní úrovně rodiny a při jejím uskrovňování mohl synek nebo dcera studovat. Naše republika, naše vláda převzala tuto povinnost a starost o sociální, zdravotní, kulturní a mravní zabezpečení na sebe a myslím, že můžeme říci, že plní tuto povinnost dobře. Dnes na vysokých školách studují dělničtí a rolničtí synové a dcery, kteří ukázali své schopnosti a nadání, ukázali, že v řadách pracující mládeže jsou veliké skryté talenty a roste nám opravdu nová, radostná, velikou tvůrčí silou naplněná mladá, zdravá inteligence. Vždyť je to naše mládež a patří nám.

Proto dovolte, abych poděkoval naší vládě, našemu ministerstvu školství, věd a umění jménem pracující mládeže, která přešla na vysoké školy od ponku, strojů, tkalcovských stavů, pluhů, že může v klidu a v sociální jistotě při plném sociálním a morálním zabezpečení studovat. A právě proto, že na našich vysokých školách studuje nová mládež, jiná než v minulosti, mládež třídně uvědomělá, dělnická a zemědělská, je třeba, aby naši vysokoškolští učitelé, odborní asistenti, rektoři, docenti, profesoři, zaměstnanci ve spolupráci se studující mládeží zaměřili vědeckou práci na poznání nejpokrokovějšího světového názoru v duchu dialektického a historického materialismu, v duchu marxismu a leninismu. Jen tak splní naše vysoké školy povinnost zaměřit veškerou vědeckou práci na učení do vědeckého směru marxismu a leninismu a ve spojení s životem a lidem vytvářet na pracovišti nové a nové objevy, kterými posilujeme velikou politickou, kulturní a mravní sílu k zabezpečení míru. Vždyť věda a kultura jsou vrcholnou součástí našeho života. Jsou osvobozeny z područí kapitalismu, a proto je jejich povinností, aby pomáhaly k novému, lepšímu a krásnějšímu životu.