Náš pětiletý plán potřebuje tyto tvůrčí síly. Naši dělníci na závodech i v zemědělství potřebují, by naše vysoké školy pomohly zvyšovat produktivitu práce pomocí technického zlepšení, aby byl zjednodušen výrobní proces, neboť naše pětiletka je měřena časem a člověkem. Vidíme první příklady uzavírání socialistických smluv mezi fakultami a průmyslovými podniky, které jsou zaměřeny na spolupráci. A proto pracující lid z továren, zemědělství i kanceláří věří, že naše vysoké školy splní tuto povinnost, věří, že může skládat velikou naději, víru a důvěru v naši rostoucí novou, třídně uvědomělou inteligenci, která nám pomůže budovat lepší zítřek - jak to určuje zákon, který máme schválit - že lidově demokratická republika zřizuje, udržuje a provozuje vysoké školy proto, že chce zvláště vědou a uměním usilovat o neustálé zlepšování životních podmínek a kulturní úrovně všeho našeho lidu. Proto upřímně vítáme tento zákon, který v dějinách a ve vývoji našeho školství znamená mezník ve školské politice, který se stává živou a tvůrčí silou na poli vědy a umění v našem velikém historickém budování.

A proto dovolte, abych svůj projev plný souhlasu se zákonem o organisaci vysokých škol zakončil slovy: Pod vedením našeho presidenta Klem. Gottwalda nechť naše vysoké školy získají slávu našemu národu, nechť získají velikou čest pracujícímu lidu a v nejužší spolupráci s dělnickou třídou pomáhají budovat štěstí člověka, socialismus v naší krásné vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, posl. dr Berákovi.

Posl. dr Berák: Slavné Národní shromáždění!

Ve státě, kde lid je svrchovaným vládcem, patří k předním úkolům trvalé zvyšování kulturní úrovně širokých mas. Tento úkol je jasně dán Ústavou 9. května, podle níž stát pečuje o to, aby se každému dostalo vzdělání a výcviku podle jeho schopností a se zřetelem na potřeby celku.

Naše vysoké školy těší se dnes u nás netušenému rozvoji, takže právem můžeme říci, že naše dějiny neznají takového rozvoje vysokého školství, jako je tomu dnes. Je to především zásluha našeho pracujícího lidu, který vytvořil a stále vytváří u nás hmotné předpoklady pro rozvoj kultury. Je to zásluha našeho presidenta Klementa Gottwalda, který už dne 6. dubna 1948 pronesl na slavnosti 600. výročí Karlovy university památná slova, jež mají platnost pro všechny naše vysoké školy: "Při vytváření nového života bude národ potřebovati více a více vědců, učenců, badatelů, kulturních pracovníků a skutečné inteligence, která bude spolu se vším ostatním lidem vytvářet podmínky pro nový a lepší život nás všech." Je to v neposlední míře zásluhou našeho ministra školství, věd a umění prof. dr Zdeňka Nejedlého (Potlesk.), který jako vynikající vědecký pracovník má nejbližší poměr k vysokým školám a ke všemu kulturnímu dění u nás. Zákon vytváří hmotné i politické předpoklady pro to, aby kultura pomohla vychovat nového člověka, který bude politicky uvědomělým občanem našeho státu, který bude oddán myšlence socialismu, který dovede tvořit vědecky a umělecky pracovat a spolupracovat na šíření vědy a umění mezi lidem.

Nové vysoké školy poskytují svým absolventům nedozírné možnosti. Na sovětském příkladu, jak na to ostatně již poukázal pan zpravodaj, vidíme, jakých nesmírných výsledků může dosáhnout věda, úzce spojená s budováním socialismu. Není oboru, kam by nezasáhla. A co vidíme na druhé straně, v kapitalistickém světě? Tam se tím horlivěji propaguje černá magie a různé pavědecké theorie, které mají sloužit přípravě a ospravedlnění války. Tam nenávidí vědu, která považuje za svůj cíl službu života a připouštějí k atomovým výzkumům pouze ty, kdo jsou ochotni proměnit vědu v arsenál smrti, zhotovující zbraně pro novou válku. Skutečnost, že skvělé objevy, které na prahu 20. století učinil Henri Becquerel, manželé Pierre a Marie Curieovi, mohly vyvolat hrozbu zničení lidstva vodíkovou pumou, je vážnou výstrahou pro všechny a varováním, kam může vésti zneužití vědy.

Zároveň se v kapitalistických státech jiní "odborníci" zabývají vymýšlením argumentů, které mají odůvodnit, proč je třeba těchto zbraní použít. Znovu tam vyrukoval na scénu starý Malthus se svou theorií o přelidnění světa. Malthus, jak známo, tvrdil, že potrava roste řadou aritmetickou, zatím co lidé se množí řadou geometrickou, takže prý je stále příliš mnoho lidí na světě a že tudíž jediným lékem je buď omezit plodnost anebo vybít lidi. Tato theorie, která měla svého času ospravedlnit existenci milionové armády nezaměstnaných a která theoreticky už byla rozmetána Karlem Marxem a Engelsem a prakticky vyvrácena úspěchy sovětské vědy, dostává se znovu do popředí úvah amerických učenců.

Bohužel případy zneužití vědy v kapitalistických státech, kde si ji kapitalistické společnosti kupují pro své monopolistické záměry a kde pokrokoví učenci jsou persekvováni, nejsou ojedinělé. Právě v těchto dnech zbavila francouzská vláda pokrokového učence prof. Joliot-Curie funkce vysokého komisaře v ústavu pro bádání o atomové energii, protože se odvážil žádat, aby věda a technika představovaná atomovou energií byla dána výlučně do služeb blahu lidstva. Sáhla tak na svobodu přesvědčení tohoto vědce a pohanila jednoho z nejlepších synů vlastního národa.

Zatím co na jedné straně na zákrok britského zahraničního úřadu odřekly britské university účast na oslavách 600. výročí trvání Karlovy university, ačkoli většina universit už svou účast přislíbila a dokonce již jmenovala své delegáty, na druhé straně všemožně se v kapitalistických státech podporují vědečtí a kulturní šarlatáni, kteří hlásají nadtřídní a nadnárodní vědu a umění, jako na př. horlivý zastánce Marshallova plánu a vůdce surrealistů Andrée Breton, který už v roce 1939 cynicky prohlásil: "Skutečnost, že existuje pruská modř, benátská červeň a španělská chřipka, neznamená ještě, že má existovat nějaké francouzské umění." Taková je tvář kosmopolitické vědy a kosmopolitického umění, lidí beze cti a bez lásky k vlasti. Kosmopolitismus se stal vyznáním víry zkrachovavší evropské buržoasie, která spatřuje v americké světovládě jedinou naději na záchranu svého hroutícího se panství. Věda, vycházející z takových škol, a zvláště z takových škol vysokých, je snůškou politické a ideologické přípravy útočné války, jejímž cílem je podmanění světa: v těchto dnech byla uvedena na naše jeviště Štejnova hra o sovětských učencích "Čestný soud", která nám kreslí jasný a přesvědčivý obraz o tom, jak užívá vědy svět míru a svět války. Na jedné straně tragický typ profesora Cartera - početní učenci, badatelé, filosofové, umělci, ze kterých společenský řád umírajícího kapitalismu, jemuž se jen ústy vzpírají anebo ani to ne, dělá přisluhovače nelidskosti, lži a zotročování lidí.

Na druhé straně je to svět míru, představovaný v této hře sovětským učencem Karimovem, který na dotaz člena exkurse amerických učenců Wooda, zda jsou "ve vaší zemi - rozuměj v SSSR - firmy, které jsou ochotny zakoupit objevy sovětských badatelů", odpovídá: "Ano. Je taková firma. Ta firma poskytla už desetimilionovou zálohu na stavbu našeho ústavu. Ta firma má 200 milionů akcionářů. Mám zprávy o plánech té firmy. Mohu vám důvěrně sdělit, že ta firma koupí náš objev - a až přijde čas, dá jej celému lidstvu. Darem. Na vzdory všem zákonům obchodu."

A tak vidíme, že na jedné straně země socialismu obrací toky řek, aby v sady proměnila tisícileté pouště, že sovětský člověk vytváří ze své vlasti jedinou bohatou zahradu, v níž chce žít v míru a dostatku, zatím co na druhé straně ze zachmuřené oblohy nad zeměmi kapitalismu šlehají hrozebně válečné blesky a ozývá se dunivý rachot hromaděných zbraní.

Naše věda - řídíc se skvělým příkladem vědy sovětské - bude sloužit životu a ne smrti. Věda a umění, které vyjdou z našich nových vysokých škol, budou sloužit své vlasti, pracujícímu lidu, který je v čele pochodujících zástupů, prorážejících si cestu do budoucnosti, kde již nebude kupců ani překupníků, kteří by jich zneužívali proti zájmům člověka. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Dávám slovo panu posl. Čaplovičovi.

Posl. Čaplovič: Panie a páni!

Vysokoškolský zákon, ktorý dnes má odhlasovať Národné shromaždenie, má stáť v službách mieru a výstavby socializmu u nás, keďže naša republika chce - podľa úvodných ustanovení vysokoškolského zákona - aj pomocou vysokých škôl zlepšovať životné podmienky a kultúrnu úroveň nášho ľudu, chce sa usilovať o rozvoj vedy a umenia pre budovanie socializmu v našej vlasti. Robí tak nie pre koristnícke záujmy jednotlivcov, nie pre imperialistické záujmy kapitalizmu, ale aby zabezpečila "najschopnejším synom a dcéram pracujúceho ľudu prístup k najvyšším stupňom vzdelania so zreteľom k potrebám a prospechu celku".

Význam a dosah vysokoškolského zákona rozvinuli a zdôraznili už rečníci predo mnou a preto chcem sa zaoberať stavom vysokých škôl na Slovensku, ako aj mimoriadne veľkým významom vysokoškolského zákona pre výstavbu socializmu u nás. Nové Slovensko spriemyselnené a nastupujúce vyššie formy práce aj na poli pôdohospodárstva má mimoriadny záujem na svojich vysokých školách, chtiac, aby ony odchovávaly nielen odborne, ale i politicky vysoko kvalifikovaných odborníkov, ktorí - ako im to kladie za úlohu vysokoškolský zákon - budú verní ľudovodemokratickej Československej republike a oddaní myšlienke socializmu, ktorí budú tvorivo vedecky a umelecky pracovať a ktorí budú spolupracovať na šírení vedy a umenia medzi pracujúcim ľudom. Stav vysokých škôl čo do počtu na Slovensku je uspokojivý, vďaka vzácnemu porozumeniu robotníckej triedy, zásluhou ktorej od oslobodenia, hlavne však od víťazného februára 1948, zriadené boly na Slovensku: Vysoká škola poľnohospodárskeho a lesného inžinierstva v Košiciach, Pedagogická fakulta v Bratislave a jej pobočky v Košiciach a Banskej Bystrici, pobočka Lekárskej fakulty v Košiciach, Vysoká škola veterinárska v Košiciach, drevárske oddelenie pri vysokej škole poľnohospodárskeho a lesného inžinierstva v Košiciach, Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, Vysoká škola múzických umení v Bratislave.

Čo do počtu, ako som to už konštatoval, stav je uspokojivý - dožadovať sa možno ešte zriadenia štúdia banského a zememeračského inžinierstva na Slovensku, ako i úzkej špecializácie odborov, hlavne na technike - horšie je to pokiaľ ide o vnútornú náplň našich vysokých škôl. Pestovanie vedy pre vedu, nedostatočné prihliadanie k životným potrebám národa i štátu, neschopnosť zamerať celé vedecké úsilie pre naše politické snaženie, pre výstavbu socializmu u nás, politická indiferentnosť, pravda, len naoko, u časti univerzitných profesorov, nevedeckosť teorií, neschopnosť uviesť ich v súlad s dialektickým materializmom, to je obraz, okrem čestných výnimok, našich vysokých škôl a výslednica takéhoto stavu je, že stále ešte časť mladej vysokoškolskej inteligencie vychádza nám z vysokej školy ako politicky indiferentná, zakrývajúca svoju nepriateľskosť predstieranou indiferentnosťou, neschopná nadchnúť sa pre budovateľské úsilie, zapojiť sa do snaženia o výstavbu socialismu u nás, v službe ktorého úsilia stojí dnes celý pracujúci ľud na čele s robotníckou triedou a jej avantgardou - KSČ. S uznaním možno konštatovať, že väčšina vysokoškolskej mládeže, a to v nemalej miere zásluhou ČSM a základných organizácií strany na fakultách, svojou účasťou a dosiahnutými výsledkami na Trati mládeže, na Súťaži tvorivosti mládeže i svojou účasťou na oslavách 1. mája jasne dokazuje, že nám rastie nová inteligencia, vedomá si svojich úloh pri výstavbe socializmu.

Oveľa radostnejší je stav, pokiaľ ide o počet vysokoškolákov a ich triedne rozdelenie. Na vysokých školách univerzitného smeru v Bratislave v tomto študijnom roku študuje 4.250 poslucháčov z čoho skoro celú polovičku tvoria poslucháči Lekárskej fakulty, k čomu pristupuje ešte 425 poslucháčov na pobočke Lekárskej fakulty a na Veterinárskej fakulte v Košiciach. Na vysokých školách technického smeru súčasne študuje v Bratislave 3.037 poslucháčov a v Košiciach 726 poslucháčov. Na vysokých školách umeleckého smeru len nedávno zriadených študuje len 86 poslucháčov. Keď prihliadneme k faktu, že medzi poslucháčmi univerzitného smeru je 330 poslucháčov prírodných vied, vidíme, že skoro celú polovičku vysokoškolákov na Slovensku tvoria poslucháči technických vied, tak prepotrební pre priemyselný rozvoj Slovenska. Doplnkom k počtu vysokoškolákov na Slovensku uvádzam ešte, že na českých vysokých školách v tomto študijnom roku je 1.211 poslucháčov slovenskej národnosti. V študijnom roku 1938 - 39, teda pred vojnou, študovalo na vysokých školách na Slovensku 2.034 poslucháčov, z toho na technike, vtedy práve otvorenej, len 68. V posledný rok t. zv. Slovenského štátu, v študijnom roku 1944 - 45, bolo na všetkých slovenských vysokých školách 5.661 poslucháčov, teda málo čo viac ako polovica terajšieho počtu slovenských vysokoškolákov. Za zvýšenie počtu slovenských vysokoškolákov možno ďakovať predovšetkým tej okolnosti, že naša ľudovodemokratická republika umožnila vysokoškolské štúdium zvýšenému počtu detí pracujúceho ľudu. Štatistika sociálneho pôvodu študentov slovenských vysokých škôl v tomto študijnom roku ukazuje, že 26,14% vysokoškolákov pochádza z rodín robotníckych a 20,21% z rodín drobných a stredných roľníkov. Už v tomto školskom roku pribudli na slovenské vysoké školy prví absolventi štátneho kurzu pre prípravu pracujúcich na vysoké školy, počtom 101, ktorí študujú skoro napospol na technike. Zriadením troch štátnych kurzov pre prípravu pracujúcich na vysoké školy počet vysokoškolákov-robotníkov rýchlo porastie a tým aj triedne složenie sa napraví v prospech vysokoškolákov z radov robotníckej triedy. Za rozvoj vysokého školstva na Slovensku možno ďakovať nielen vzácnemu porozumeniu nášho ľudovodemokratického zriadenia pre potreby Slovenska aj v tomto odbore, ale aj výdatnej pomoci českej, najmä čo sa týka učiteľského sboru, hlavne na technike, kde skoro ²/₃ profesorov tvoria českí odborníci. Oni stáli pri kolíske našich vysokých škôl a bez ich pomoci, priamo i nepriamo, vysoké školy na Slovensku neboly by mysliteľné.

Industrializácia Slovenska a výstavba socializmu v našom štáte nie sú mysliteľné bez obetavej práce inteligencie, pravda, inteligencie nového typu, výchovu ktorej má nielen umožniť, ale priamo zabezpečiť nový školský zákon.

Aby sa tak stalo, treba ako prežitok a žriedlo zpiatočníctva odstrániť nielen t. zv. autonomiu vysokých škôl, ale aj ich zdanlivú nepolitičnosť, zavedením jednak štátneho výboru pre vysoké školy, ktorého členmi budú aj vynikajúci odborníci mimo vysokej školy, ako poradného sboru, jednak štúdia spoločenských naúk, aby sa vysokoškolskí študenti oboznať mohli so základmi vedeckého socializmu. Zavedením plánovitosti, kolektívneho spôsobu práce profesorov i poslucháčov a sústavnej kontroly štúdia vytvárajú sa predpoklady pre nové metódy práce, bez ktorej ani naša veda, ale ani naša mladá vysokoškolská inteligencia nemôže sa konštruktívne zapojiť do výstavby socializmu. Plánovanie týka sa, pravda, nielen učiva a vôbec vnútornej náplne vysokých škôl, ale i triedneho složenia poslucháčov a ich výberu pre jednotlivé študijné odbory, riadiac sa potrebami a prospechom celku, aby nám nenastal nadbytok v jednom odbore, zatiaľ čo druhý vykazoval by nedostatok.

Vysokoškolský zákon umožní výchovu nielen mladej inteligencie pre praktický život, ale i výchovu mladých vedeckých pracovníkov, a to ustanovizňou vedeckej aspirantúry, ktorá pri hmotnom zabezpečení vyplývajúcom zo zákona umožní mladým adeptom vedy špecializáciu a ďalšie vzdelávanie sa pre tvorivú vedeckú prácu. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Richter.)