Hovoriť o slovenských vysokých školách nemožno bez zmienky o nedostatočnosti a v niektorom prípade aj nevhodnosti umiestenia našich slovenských vysokých škôl. Súvisí to jednak s ich rýchlym vzrastom - vzrastom, akým sa na poli budovania vysokých škôl, okrem Sovietskeho sväzu, sotva ktorý národ, aj početnejší, môže pochváliť, jednak s faktom, že dnes skoro celé naše stavebné podnikanie zamerané je na výstavbu priemyslu. No i tak dosiahnuté boly pozoruhodné výsledky. Pod strechu sa dostáva budova techniky, hotové sú už plány aj budúceho klinického mesta, podarilo sa dlhodobým provizóriom vyriešiť aj otázku umiestenia vysokej školy veterinárskej v Košiciach, bude však treba urýchlene pomýšľať na dokončenie stavby budovy techniky, na stavbu budovy pre pedagogickú fakultu a vysokú školu múzických umení a na stavbu budov pre všetky vysoké školy v Košiciach.

Výstavba vysokoškolských budov, ktorá nás ešte len čaká, má aj svoju dobrú stránku, a to tú, že novostavby bude možné prispôsobiť reorganizácii vysokých škôl, ktorá vyplýva z vysokoškolského zákona.

Robotnícka trieda a všetok pracujúci ľud u nás ukázaly už mnohokrát svoje vzácne porozumenie pre potreby našich vysokých škôl, výrazom toho je i vysokoškolský zákon, ktorý vytvára predpoklady pre to, aby naše vysoké školy mohly splniť svoje poslanie - formulované pánom prezidentom Klem. Gottwaldom: dať národu viac a viac skutočnej inteligencie, ktorá bude spolu so všetkým ostatným pracujúcim ľudom vytvárať podmienky pre nový a lepší život nás všetkých.

Celé pokrokové Slovensko víta nový vysokoškolský zákon v presvedčení, že znamenať bude novú epochu v dejinách aj slovenských vysokých škôl - epochu skutočnej vedy, stojacej v službách výstavby socializmu. (Dlouho trvající potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. dr Dolanskému.

Zpravodaj posl. dr Dolanský: Vzdávám se slova.

Místopředseda Richter: Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Dolanský: Kromě těch, které jsou uvedeny ve zprávě (tisk 453), nemám.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové. (Poslanci povstávají. - Dlouhotrvající potlesk. - Poslanci usedají.)

Tím je vyřízen 1. bod pořadu.

Přistoupíme k projednávání druhého bodu pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu ústavního zákona (tisk 464) o úpravách v organisaci veřejné správy (tisk 470).

Upozorňuji, že budeme hlasovat o ústavním zákoně a že je nutná přítomnost nejméně 180 poslanců.

Zpravodajem je posl. dr Procházka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Procházka: Paní a pánové!

Vládní návrh ústavního zákona (tisk 464), o kterém vám mám podat zprávu jménem ústavně-právního výboru, se týká otázky, která je v našem státním zřízení jednou z nejdůležitějších: nové organisace veřejné správy.

Předmnichovská republika převzala veřejnou správu z rakousko-uherské monarchie a v tomto stavu zůstala naše veřejná správa v podstatě až do okupace. V našem novém státě bylo však od samého počátku jasno, že v tomto stavu veřejná správa zůstat nemůže, že je naprosto nutné její přebudování na nových základech. Lidově demokratický režim zahájil reorganisaci veřejné správy ještě před konečným osvobozením, a to ústavním dekretem ze 4. prosince 1944, jímž byly základem veřejné správy učiněny lidové zastupitelské orgány - národní výbory. Tímto dekretem byla zmocněna vláda, aby nařízeními spolupodepsanými presidentem republiky provedla další úpravu, a to i tak důležitých otázek, jako byly způsob volby národních výborů a způsob výkonu jejich pravomoci. Na základě zkušeností, které byly takto získány, byla definitivní úprava lidové správy uzákoněna v Ústavě 9. května. Zásady lidové správy zde byly rozvedeny v celou soustavu zvláštní kapitolou ústavy, kapitolou šestou.

Tím byla u nás v podstatě rozřešena v duchu lidové demokracie otázka veřejné správy, pokud se týká jejích nižších orgánů - místních, okresních, krajských. Nebylo to ovšem ještě řešení úplné; bylo a bude ještě třeba dalších úprav, abychom měli správu výkonnou, pružnou a hospodárnou. K tomu účelu byly na základě ústavy vydány další zákony, zejména zákon o krajském zřízení z 21. prosince 1948. Poněvadž jde o to, aby se jednalo rychle, dával i tento zákon vládě několikeré zmocnění, aby svými nařízeními prováděla další úpravu, jak právě toho budou vyžadovat nové úkoly státního zřízení.

Zbývá jeden obor veřejné správy, kde vlastně žádná taková úprava provedena nebyla, ač je jí tam nejvýš zapotřebí. Je to právě vrcholek veřejné správy, ústřední úřady a příslušné slovenské národní orgány. V této oblasti máme dosud stav, jak se vyvinul historicky tím, že různé nejvyšší úřady byly budovány v různých obdobích namnoze za docela jiných podmínek a předpokladů. Není tu jednotné úpravy, platí předpisy nebo dokonce také zvyklosti nejrůznějšího původu. Důsledek toho je, že na rozdíl od veřejné správy v nižších stupních je veřejná správa právě na nejvyšších stupních upravena nesoustavně, nepřehledně a často ne dost účelně a hospodárně. I zde je nejvýš třeba nové úpravy, která by přizpůsobila tuto oblast veřejné správy novým úkolům. A je to třeba provést velmi rychle, neboť velké úkoly, které jsme si v našem novém státním zřízení dali, zejména svým pětiletým hospodářským plánem, nestrpí odkladu.

Tomuto nedostatku má právě odpomoci ústavní zákon, který nám předkládá vláda k projednání.

Z Ústavy 9. května je možno odvodit hlavní principy, které mají být vodítkem pro veškerou naši veřejnou správu.

Vrcholným principem je tu jednotná státní politika - o které mluví § 131 ústavy - jejímž nejvyšším výrazem je jednotný hospodářský plán, jímž stát řídí veškerou hospodářskou činnost. Všechna veřejná správa má být právě výrazem této jednotné státní politiky. A tento úkol - vedení jednotné státní politiky - a zejména také příprava a provádění jednotného hospodářského plánu přísluší především vládě; s ní v souladu jsou pak činny i všechny orgány lidové správy, národní výbory, jak vyplývá z §§ 125 a 131 ústavy. Slovenské orgány výkonné moci se účastní významným způsobem na této jednotné státní politice ve smyslu základního článku VIII, t. j. v souladu se všemi ostatními orgány republiky. V duchu této jednotné státní politiky má být výkon veřejné správy rovněž jednotný - § 131 ústavy - přitom však účelně decentralisovaný.

Tyto zásady jsou sice umístěny v kapitole o národních výborech, ale není pochyby, že platí pro celou veřejnou správu, ke které patří také orgány ústřední a slovenské orgány výkonné moci. O obojích praví ústava v §§ 92 a 113, že se zřizují zákonem, avšak sama ústava odkazuje v těchto paragrafech na to, že veškerou bližší úpravu bude nutno provést vládním nařízením.

Návrh, který projednáváme, má tedy dvojí účel: jednak dobudovat lidovou správu, pokud nestačila dosavadní zmocnění a zákony, zejména zákon o krajském zřízení. Toho se týkají v § 1 slova v písm. a) až c), která mluví o "jiných orgánech veřejné správy".

Druhým účelem návrhu je, aby byla dána možnost přizpůsobit účinně novým úkolům a zejména úkolům přestavby hospodářství, vyplývajícím z pětiletého hospodářského plánu, také ústřední správu a příslušné slovenské národní orgány. Proto se navrhuje zmocnění vlády, aby upravovala působnost ministerstev, pověřenectev a jiných orgánů veřejné správy, a dále aby zřizovala nebo rušila ministerstva, pověřenectva a jiné orgány veřejné správy. Účelem je, abychom v nejbližší době - jak jsme již učinili z velké části v lidové správě - měli i centrální správu pohotovou, výkonnou, pružnou a hospodárnou.

S tímto účelem lze jen souhlasit. Protože podle doslovného znění § § 92 a 113 Ústavy 9. května by to bylo možno, aspoň pokud se týká zřízení nových ústředních úřadů, učiniti pouze zákonem, bylo v tomto případě použito formy ústavního zákona. Protože jde pouze o rozvedení zásady jednotné státní politiky a jednotné a účelné správy, kterou jsme přijali pro všechnu veřejnou správu, je návrh ústavního zákona vlastně jen doplněním ústavy, protože §§ 92 a 113 zůstanou v platnosti, jak plyne z úvodních slov § 1 návrhu. Je to předpis, který má umožnit v krátké době rychlou a pružnou úpravu, jakou právě nyní potřebujeme.

Pokud jde o druhý paragraf, vyžadoval náš právní řád již v několika případech při důležitých vládních nařízeních spolupodpis presidenta republiky. Není tedy toto ustanovení v našem právním řádu novinkou.

Ústavně-právní výbor projednal tento návrh ve své schůzi dne 17. května a usnesl se doporučiti vám jej k přijetí. Jménem tohoto výboru tedy doporučuji, aby vládní návrh ústavního zákona tisk 464 byl schválen beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda Richter: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Procházka: Nemám.

Místopředseda Richter: Přistoupíme k hlasování.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přítomno je 196 poslanců.

Kdo souhlasí s celou osnovou ústavního zákona podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Všichni přítomní poslanci, t. j. 196, hlasovali pro přijetí osnovy tohoto zákona. Osnova ústavního zákona je tedy přijata Národním shromážděním podle zprávy výborové kvalifikovanou většinou, předepsanou pro schválení ústavního zákona.

Tím je vyřízen 2. bod pořadu.

Budeme projednávat třetí bod denního pořadu, jímž je:

3. Společná zpráva výboru branného a bezpečnostního, výboru sociálně-politického a zdravotnického a výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 445) o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků (tisk 548).

Zpravodajem je posl. Vojanec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vojanec: Pane předsedo, paní a páni poslanci!

Dnes máme projednat vládní návrh zákona o sociálním zabezpečení osob povolaných ke službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků. Je to zákon velmi významný jak po stránce sociální, tak i budovatelské. Doplňuje se jím základní zákon branný, který loňského roku Národní shromáždění tak manifestačně schválilo. Projednávaná osnova je dalším dokladem úspěchů naší lidově demokratické republiky, poněvadž teprve upevnění politického vítězství dělnické třídy a její výrobní úspěchy umožňují vyřešit základní problémy našeho hospodářského, kulturního a sociálního života, které první republika v zájmu kapitalismu nechtěla a ani nemohla řešit.

Nový zákon zajistí osoby povolané ke službě v branné moci naprosto a tak, aby občané mohli plnit svou vrcholnou občanskou povinnost bez obav o vlastní existenci i bez obav o své rodinné příslušníky, kteří byli na ně před jejich povoláním k vojenské službě odkázáni výživou. Vládní návrh se tedy neomezuje jen na přiznání určitých mzdových nároků povolaných, na poskytnutí pracovního volna a na zajištění trvání pracovního poměru po čas vojenské služby, nýbrž řeší i otázku národního pojištění všech osob - tedy nejen zaměstnanců konajících vojenskou službu a z vojenské služby propuštěných - jakož i otázku národního pojištění jejich rodinných příslušníků, a konečně i otázku zaopatření rodinných příslušníků osob povolaných ke službě v branné moci po dobu výkonu této služby.

V tomto směru tedy znamená osnova i významný krok k jednotné úpravě pracovně-právních otázek pro všechny pracující odstraňujíc rozdíly, které dřívější kapitalistické zákonodárství záměrně dělalo mezi jednotlivými skupinami pracujících. Zjednodušuje se jím právní řád, činí se přehlednějším a tím i přístupnějším pro pracující. Pokud jde o úpravu pracovně-právních poměrů zaměstnanců, povolaných ke službě v branné moci, bude platit úprava pro všechny skupiny zaměstnanců včetně učňů a domáckých dělníků.

Nový zákon zabezpečuje především zaměstnanci nastupujícímu do služby v branné moci bezpečně jeho návrat do civilního zaměstnání, do pracovního místa, na němž působil před nastoupením služby v branné moci. Od okamžiku, kdy zaměstnanci byl doručen povolávací rozkaz nebo byla uveřejněna vyhláška obsahující hromadný povolávací rozkaz, po celou dobu trvání služby až do skončení ochranné lhůty, která jest minimálně 14 dnů po skončení služby v branné moci, ale v případech nemoci nebo úrazu nebo jiné překážky nezaviněné zaměstnancem činí až 1 rok - po celou tuto dobu nemůže zaměstnavatel rozvázati pracovní poměr se zaměstnancem povolaným k službě v branné moci.

Zlepšením dosavadního stavu je též poskytnutí pracovního volna zásadně placeného v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však 3 dny před nastoupením branné služby. Do těchto dnů se započítává potřebná doba k nejkratší cestě z místa trvalého pobytu do místa nastoupení. Zaměstnanci povolanému k službě v branné moci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trvá v den stanovený povolávacím rozkazem aspoň 2 týdny, přiznává dále zákon nárok na mzdu za první 2 týdny vojenské služby. Má-li zaměstnanec rodinné příslušníky, jejichž zaopatření na něm podstatně závisí a o něž není v té době jinak postaráno, přísluší mu za další dobu vojenské služby, pokud nejde o základní a náhradní službu, nejdéle však po dobu 4 týdnů, mzda snížená o částku, jejíž výši určí vládní nařízení. Z této mzdy se nevyměřují prémie národního pojištění ani daň ze mzdy. Po dobu služby v branné moci se zachovává také zaměstnanci naturální byt.

Zaměstnanec je však povinen oznámiti zaměstnavateli nástup služby v branné moci a po jejím skončení jest povinen nastoupiti do práce, a to do 3 dnů, jestliže branná služba netrvala 5 měsíců, a do 1 týdne, byla-li delší 5 měsíců.

Třetí část osnovy upravuje mimořádný příspěvek. Vládním nařízením bude stanoveno, kdy lze poskytnouti z veřejných prostředků mimořádný příspěvek zejména těm brancům, kterým nepřísluší zmíněný nárok na mzdu.

V části čtvrté jsou pak všeobecná ustanovení o národním pojištění osob povolaných k branné službě, jakož i jejich rodinných příslušníků. To jsou také velmi významná ustanovení, neboť velmi podstatně prohlubují sociální i zdravotní péči jak o brance samého, tak o jeho rodinné příslušníky, při čemž odpadá placení pojistného.

V páté části osnovy se upravují nároky rodinných příslušníků povolaných osob na zaopatřovací příspěvek. Podrobnosti vzniku nároku, doba jeho trvání, výše příspěvku jakož i přiznávací řízení - jež zásadně koná se u okresního národního výboru - budou upraveny vládním nařízením.