(Schůze přerušena ve 12 hod. 52 min. - opět zahájena ve 13 hod. 40 min.)

Podpredseda Valo: Zahajujem prerušenú schôdzu.

Pristúpime k prejednávaniu 5. bodu poriadku, ktorým je

5. Zpráva výboru rozpočtového k vládnemu návrhu zákona (tlač 447) o dani z literárnej a umeleckej činnosti (tlač 463).

Zpravodajcom je pán posl. Sajal, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Sajal: Paní a pánové!

Vláda předkládá sněmovně osnovu o dani z činnosti literární a umělecké. Osnova je pozoruhodná jednoduchostí ve vybírání daně a zvýhodněním tvůrčích pracovníků proti ostatním skupinám pracujících. Vláda správně používá jiného měřítka pro vědce, spisovatele a umělce a sněmovna to zajisté jen schválí.

Předem osvětlím způsob zdanění a výši daně. Kromě u umělců výtvarných bude nyní jediným zákazníkem tvůrčích pracovníků společnost, tedy stát, národní podniky a veřejné korporace. Ministerstvo financí proto navrhuje, aby se daň vybírala přímo u plátců při výplatě honoráře. Tvůrčí pracovník obdrží tedy čistý honorář po srážce daně a bude pro něho jistě velkou úlevou, že nebude muset podávat přiznání k dani ani jednat s berním referátem.

Ovšem výtvarníci, kteří prodávají svá díla soukromníkům, musí koncem roku přiznání učinit, protože soukromník nepodléhá povinnosti daň srážet a odvádět. Sazba daně je přibližně stejná jako u daně ze mzdy a je odstupňována podle výše honoráře. Nejnižší zdanění jsou 3% při honorářích do 20.000 Kčs, dále stoupá daň na 5%, na 7% a končí 10% zdaněním při honoráři přes 100.000 Kčs. Deset procent je sazba nejvyšší, ať již příjmy dosáhnou jakékoli výše.

Jiné příjmy tvůrčích pracovníků se nesčítají, ať již jsou z poměru zaměstnaneckého nebo jiného. Každý příjem se zdaňuje zvlášť. Všech těchto výhod budou požívat též vdovy a sirotci. Od daně osvobozené minimum je opravdu minimální, pouze do příjmu 6000 Kčs. Zato se k podpoře veřejných soutěží poskytuje těmto poplatníkům zvláštní výhoda: ceny a odměny z těchto pramenů pocházející nejsou zdaněny vůbec.

Ministerstvo financí předvídá, že mohou nastat v mnohých případech zvláštní tvrdosti, že by daň místo úlevy přinesla tvůrčím pracovníkům zhoršení, která zamýšlena nejsou. To se může přihodit zvláště tehdy, když tvůrčí pracovník má neobyčejná vydání s pořízením díla. Proto osnova poskytuje ministerstvu možnost vhodné úpravy.

Jsou známy také takové případy, kdy pořizovací náklady představují největší část honoráře a skutečná odměna je nepatrná. Kdyby honorář byl zdaněn podle této osnovy, utrpěl by umělec ztrátu. Tyto případy se vyskytnou hlavně u badatelů, sochařů a podobných tvůrčích pracovníků. I na to osnova myslí a dává poplatníkovi možnost, aby své příjmy nechal zdanit podle zákona o dani ze samostatné činnosti, který se současně projednává. V tomto případě jsou veškeré pořizovací náklady položkou odčitatelnou, ovšem procento zdanění čistého příjmu je vyšší.

Zdanění podle tohoto zákona budou podléhat také příjmy z činnosti dramatické, hudební, reprodukční, architektury a umění užitého, též honoráře za drobné novinářské články, reportáže a přednášky, pokud ovšem nepocházejí ze zaměstnaneckého poměru. Daň má zpětnou platnost i pro rok 1949.

Tvůrčí pracovníci jsou v nazírání na předloženou osnovu nejednotni. Kdož mají poptávku a odbyt, a tedy vyšší příjmy, jsou spokojeni. Ostatní nikoliv a domnívají se, že by naopak stát měl podporovat je. Mezi těmi, kteří se cítí postiženi, jsou hlavně umělci výtvarní, sochaři a malíři. Odbyt jejich děl se poslední dobou podstatně zmenšil.

Tomuto zákonu nebudou podléhat výrobky uměleckého škváru. Předmětem prodeje není totiž jen umění, ale také paumění, které kazí dobrý vkus. Je vážným zlořádem, že se v některých obchodech s nábytkem a rámy prodávají také obrazy a sošky, které jsou výrobkem fušerů a podnikatelských dílen. Zákaz prodeje těchto kýčů nesledujeme, ale sledujeme znemožnění klamání nezkušených kupujících. Je to obvykle pracující člověk, který těžce své peníze vydělal a je nesvědomitým obchodníkem napálen. Bylo by zajisté správné, aby se kupující občan dověděl, že nabízený výrobek je zhotoven po továrnicku a že to není dílo umělce. Bylo by proto jistě na místě, aby povolaná ministerstva učinila v tomto směru opatření a znemožnila prodávání kýčů, k tomu ještě za ceny přemrštěné.

Protože jsem v této osnově jediným zpravodajem, dovolte mi, abych na okraj učinil několik poznámek o tvůrčí činnosti a ideologickém zaměření zejména literátů a umělců, aniž bych se při tom vydával za kritika povolaného.

Umělcům zajisté přeměnou společnosti vznikly určité obtíže, ale zavírají se často oči nad tím, jaké velké perspektivy se jim právě v této epoše otevírají, o kterých nemohli v době kapitalismu ani snít. V rozpočtovém výboru byla právě k této osnově veliká debata a bylo zdůrazněno, jak pracující lid hladoví po hodnotné knize a skutečném umění, že máme tisíce dělnických klubů a jiných korporací, které by se staly zájemci o umělecká díla, kdyby se umělec dovedl přiblížit právě dnešnímu člověku, jako se musel přibližovat i dříve, a to ideově, i cenově.

Živý zájem o umění a umělce má také vedoucí politická strana KSČ, která to nedávno dala najevo usnesením svého předsednictva o filmu. Slova ocenění pro význam filmu platí pro umělecká díla vůbec. Strana si umělců váží, ale přirozeně má také své požadavky. Nechce však nic jiného, než aby umělci žili dneškem, nikoliv minulostí, aby se přimkli k pracujícímu lidu, cítili s lidem a podpořili lid v jeho zápase o pokrok a šťastnou budoucnost.

Umělci byli v době kapitalistické často jenom sloužícím této třídy, i když si to rádi zastírají. Měšťácká společnost neměla pro ně pochopení, ani v době svého bouřlivého rozkvětu, když se jí majetek hromadil. Umělec buď měl štěstí, že si našel mecenáše, anebo třel nouzi, jako Aleš, Němcová a Neruda. Co dobrého se umělcům v minulosti dostalo od této třídy, bylo dílem jednotlivců, nikoliv vládnoucí skupiny.

Nová epocha má právo si nalézt své umělce, básníky, vědce a malíře a nechce a nemůže žít jen z odkazů minulosti. Vývoj společnosti strhne s sebou mnoho nadaných umělců a spisovatelů, již proto, že právě mezi nimi bylo v době kapitalistické nejvíce lidí pokrokových, revolučních a cítících s porobeným lidem. Mohli se však jen těžko vyjádřit, protože by jejich díla nikdo nekupoval a vystavovali by se pronásledování.

Teprve vzrůst síly proletariátu dal některým umělcům možnost, aby tvořili podle svého přesvědčení. Proletariát byl jim oporou, tiskl jejich knihy a dělnické noviny tiskly jejich obrázky a dělnická strana jim poskytovala ochranu.

Jsou lidé, kteří předstírají, že umění za kapitalismu bylo nezávislé a nestranné. Většina umělců musela tvořit pro kupce, neboť chtěla žít. O tom, jak se hovělo kupcům a jejich ješitnosti, uvedu jeden příklad. Slavný sochař vytvořil sochu kardinála, klečícího se sepjatýma rukama na polštáři. Je to nesporně umělecké dílo. Kdyby se socha nejmenovala "Kardinál ten a ten", nýbrž "Pokrytectví", odpovídalo by to pravdě, ukazovalo by to lidu cestu k správnému nazírání, sloužilo k osvobození malého člověka z bigotnosti a slepé důvěry k vysoké hierarchii. Umělec tedy nemusel změnit nic než jméno a bylo by to dílo revoluční. Takhle však dostal zaplaceno a socha se jmenuje "Kardinál".

Podobně je to na př. s Čapkem. Nesporně umělec, ale jeho dílo se čte spíše jako literatura zábavná než jako ukazovatel, jak se má a může pracující člověk dostat z bahna a zrůdnosti kapitalismu. Tato poznámka není myšlena jako hana, ale ilustruje závislost umělce. Také náš učitel Sovětský svaz zabývá se často problémy umění. O názorech sovětské vlády se může poučit každý z řeči soudruha Ždanova, který na adresu tvůrčích pracovníků praví: "Spisovatel (tedy i umělec) se nesmí ploužit v zadním voji událostí, ale jeho povinností je kráčet v předních řadách lidu a ukazovat cestu jeho rozvoji." - "Ovšem," praví dále, "novotářství není cílem; nové musí být lepší než staré, jinak nemá smysl. Netvrdíme, že klasický odkaz je absolutní výše kultury. Pokrok nekončí u klasiků. Avšak zatím zůstávají klasické příklady nepřekonány." Z těchto slov je vidět, že sovětská vláda nenabádá umělce, aby odhodili vše staré, co zde zanechala dřívější kultura, ale žádá, aby se umělci z ní poučili a vše dobré přetvořili ve prospěch sovětského člověka.

Je nám jasné, že bez duševní nadstavby, bez vysoké kultury je každý národ slabý a závislý na vyspělejším. Slabý národ, který by jen klusal daleko za vývojem vzadu, stal by se závislým nejprve duševně, potom hospodářsky a nakonec i politicky. Náš národ miluje umění, knihu, obraz jako málokterý. Bude mít proto zvlášť pochopení pro ty, kteří budou tvořit pro něj a budou rozumět jeho usilování a boji. A proto bychom si vřele přáli, aby naši umělci a všichni tvůrčí pracovníci tuto někdy i neuvědomělou touhu pracujícího člověka pochopili a byli mu v jeho životě nápomocni. Naše slova nejsou a nesmí být vtíravou kritikou, která zraňuje a odpuzuje. Naopak jsou to slova přátelství a také obdivu a důvěry, kterou vůči umělcům a vědcům chováme. Přáli bychom si, aby nás dobře pochopili a brzy si utvořili takové prostředí a podmínky, které by je materiálně uspokojily a daly potřebný klid a prostředky k tvoření.

Těmito několika poznámkami na okraj končím svoji zprávu a jménem rozpočtového výboru doporučuji sněmovně, aby předloženou osnovu přijala beze změny. (Potlesk.)

Podpredseda Valo (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Má pán zpravodajca nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Sajal: Nemám.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 5. bod denného poriadku.

Pristúpime k prerokovávaniu šiesteho bodu denného poriadku, ktorým je

6. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 451) o užívaní a zmene mena a priezviska (tlač 466).

Zpravodajkyňou je pani posl. dr Pátková. Dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. dr Pátková: Paní a pánové!

Ministerstvo vnitra předložilo ústavně-právnímu výboru vládní návrh zákona o užívání a změně jména a příjmení (tisk č. 451). Účelem tohoto zákona je především sjednotit rozptýlené předpisy a staré předpisy, které neodpovídají duchu doby, nahradit předpisy novými a platnost tohoto zákona přenést na celé území našeho státu.

Pozoruhodný je § 5 tohoto vládního návrhu, nadepsaný jako "Přechodná ustanovení". Tento paragraf vlastně platnost zákona o novém rodinném právu posunuje v určitém směru do minulosti, poněvadž také ženy, které se provdaly před 1. lednem 1950, budou účastny všech výhod, pokud se týče příjmení, přestože zákon o novém rodinném právu tenkrát ještě platnosti nenabyl.

Tento zákon rozlišuje jméno a příjmení a také je patrno z textu tohoto zákona, že dnes je možno dosáhnout i změny jména, t. j. křestního jména podle naší dosavadní terminologie, a je tím vyřešen starý spor, kterým se zabývali mnozí učení páni v dřívější době, kdy říkali, že křestní jméno není možno změnit.

Na změnu jména nemá nikdo právní nárok. Je to věcí okresního národního výboru, a podstatnou skutečností nutnou pro povolení změny jména je zájem společnosti a důvody zvláštního zřetele hodné. Dále také je důležitým momentem, že se za změnu jména již neplatí, poněvadž všechny žádosti v této věci nejsou podrobeny žádnému poplatku.

Ústavně-právní výbor projednal tento vládní návrh zákona a přijal jej ve své poslední schůzi beze změny. Prosím proto jménem ústavně-právního výboru, aby také plenum Národního shromáždění tento vládní návrh zákona přijalo. (Potlesk.)

Podpredseda Valo (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá. Má pani zpravodajkyňa nejaké návrhy zmien alebo opráv textových?

Zpravodajka posl. dr Pátková: Nemám.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu.

Keďže niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 6. bod denného poriadku.

Pristúpime k prerokovávaniu siedmeho bodu denného poriadku, ktorým je

7. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 449) o prevádzke a verejných hradských (tlač 465).

Zpravodajcom je posl. Havel. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Havel: Slavná sněmovno!

Zákon o provozu na veřejných silnicích má sloužit k zajištění rozvoje silniční dopravy podle pětiletého plánu tak, aby silniční provoz byl plynulý, bezpečný a hospodárný a splňoval požadavky celého našeho hospodářství.

Hlavním obsahem naší první pětiletky je výstavba a přestavba československého hospodářství. Tomuto obsahu musí také odpovídat provoz na veřejných silnicích. Silnice jsou důležitými tepnami hospodářského života a podle provozu na nich můžeme posuzovat jeho stav a rozvoj. Výsledky prvního roku pětiletky a výsledky první třetiny běžného roku nám ukazují, že hospodářství naší lidově demokratické republiky se úspěšně rozvíjí a proto nutno jeho další rozvoj podpořit a zabezpečit i zákonnou úpravou provozu na veřejných silnicích.

Nově navrhovaný zákon obsahuje tři hlavní zásady:

1. odstraňuje nejednotnost předpisů upravujících silniční provoz,

2. zavádí výcvik řidičů motorových vozidel jednotnou celostátní organisací československých motoristů,

3. nově upravuje pojištění zákonné odpovědnosti motorových vozidel a v důsledku toho ruší fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly.

Různost platných předpisů v zemích českých a na Slovensku umožňovala různost postupu při týchž skutečnostech a tato nejednotnost mohla nepříznivě působit na plánovitý rozvoj silničního provozu.