Proto nové trestní zákony musí být a budou přísnou a spravedlivou zbraní proti těm, kteří se odrodili svému lidu, svému národu, své vlasti a republice a svou zločinnou činností ji poškozují a zrazují. Proti těm, kteří se snaží mařit budovatelské úsilí našeho lidu, plody jeho poctivé práce, práce dělníka, rolníka a duševního pracovníka. Proti těm, kteří za cenu války ohrožují naši svobodu a samostatnost. Je budeme podle těchto zákonů trestati sice spravedlivě, ale přísně a bez milosrdenství a soucitu. V budoucnu povedeme náš lid stále ve jménu Fučíkovy výzvy: "Lidé, bděte!" ještě k větší bdělosti a ostražitosti v továrnách i na polích proti hospodářským špionům a záškodníkům. Ještě více a lépe budeme střežit své stroje, továrny i závodní objekty, svá pole, svou úrodu, své sýpky a svá výrobní tajemství proti sabotérům a škůdcům. Nikdy nesmí nepřátelská činnost zasáhnouti náš hospodářský život.

Nikdy nesmí poctivý občan republiky mít ohledy na býv. přátele z války, z koncentráku z partyzánských oddílů, z vojenské služby z dílny nebo vesnice, kteří zklamali jeho důvěru a postavili se do řad nepřátel lidu a republiky, a ze sentimentálních důvodů je chránit. Naopak. Zde je třeba včas je odhalit, zneškodnit a zabránit tak mnohým škodám. Každé mlčení znamená spoluvinu a po právu je a bude trestáno. Odhalení a zneškodnění nepřítele a jeho zákeřné činnosti proti naší vlasti a našemu lidu je čestnou a vlasteneckou povinností poctivého občana a čs. vlastence.

Také v armádě, která se těší zvláštní pozornosti nepřátel, musí naši vojáci být vychováváni a vedeni k opatrnosti a mlčenlivosti. Jen tak lze uchránit každé vojenské tajemství před nepřítelem. Zdánlivě nedůležitá věc mnohdy stačí k rozvinutí nepřátelské špionáže a tím k poškození naší vnější obrany.

I v armádě odhalujeme ty, kteří v zájmu našich nepřátel brzdí správný výcvik, podrývají kázeň a i jinak překážejí tomu, aby se naše armáda stala ve všech směrech armádou vyspělou, hodnou spojenectví se slavnou armádou Sovětského svazu.

Bdělost a ostražitost není a nemůže být jen věcí našich bezpečnostních orgánů, našeho lidově demokratického státu nebo jen jedné politické strany. Je a musí být věcí všech politických stran, všech složek Národní fronty, všeho občanstva našeho státu, neboť všichni dohromady a každý sám za sebe jsou odpovědni za bezpečnost naší republiky. A proto spolupráce každého občana s našimi lidovými úřady, s naším SNB, který je ochráncem vnitřní bezpečnosti našeho státu, je vlasteneckou a čestnou povinností.

Jen touto spoluprací vymýtíme a znemožníme každou zradu a každé záškodnictví a uchráníme náš stát, náš lid, naše budování republiky a naši pětiletku všech škod a těžkostí a upevníme svou svobodu a samostatnost.

Opřeni o nové trestní zákony a nový trestní řád jako nástroje bdělosti a ostražitosti, zajistíme své republice a svému svobodnému lidu vnější i vnitřní bezpečnost, abychom v bezpečné tvůrčí práci pod vedením KSČ a v čele s presidentem Klementem Gottwaldem v brzké době uskutečnili v našich zemích socialismus jako řád skutečného pokroku, skutečné demokracie, humanity a trvalého míru. Proto s nadšením a plnou odpovědností budeme pro tyto osnovy hlasovati. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďalším rečníkom je p. posl. dr Burian. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. dr Burian: Slavná sněmovno, paní a pánové!

V projevech pana ministra spravedlnosti a pana ministra vnitra i ve zprávách pánů zpravodajů byl zhodnocen politický a právní význam skutečnosti, že Národní shromáždění přistupuje ke konečnému projednání zákonných osnov, jimiž bude kodifikováno trestní právo, a to ve všech svých úsecích.

Používám příležitosti, kterou dává rozprava o těchto zákonech, abych se vrátil k jednomu ze základních problémů právních, s nimiž se oba páni ministři ve svých projevech zabývali, k otázce zákonnosti.

V září loňského roku konal se v Praze IV. sjezd československých právníků, který byl právem označen za jistý mezník na cestě těch, kdo slouží právu.

Na tomto sjezdu bylo, a to v projevech nejvýznačnějších představitelů politických i pracovníků vědeckých, jasně řečeno, že v naší nové společnosti, budující socialismus, potřebujeme nové právo, takové, které slouží lidu a jeho blahu, právo hájící otevřeně a upřímně věc lidu - právo socialistické.

Bylo otevřeně řečeno, že posláním našeho právního řádu je upevnit naši cestu k socialismu, a konečně bylo zdůrazněno - abych se dotkl jen základních problémů, které byly v bohatosti myšlenek v jednání uplatněných na sjezdu diskutovány - že je třeba, aby i u nás se stalo obecným majetkem vědomí o nutnosti lidové demokratické legality, jejíž dodržování nám zajisté - po zkušenostech získaných v Sovětském svazu - ulehčí plnění našich úkolů, neboť přispěje ke zvýšení vnitřní disciplíny naší společnosti a k plynnější mobilisaci sil pro plnění hospodářských plánů a v zájmu budování socialismu.

Přihlédneme-li k osnově trestního zákona, trestního zákona správního i obou trestních řádů, bude vám patrno, že tyto kodexy trestního práva znamenají skutečně jasné uplatnění zásad, jež byly zdůrazněny na IV. sjezdu československých právníků.

Pan ministr vnitra již připomněl, že jak § 1 trestního zákona, tak i § 1 trestního zákona správního - zřejmě záměrně a vědomě - týmiž slovy vypočítávají mravní a právní statky, které bude naše nové trestní právo chránit, a stejným výrazem definují výchovné poslání nového trestního práva soudního i správního.

V § 2 trestního zákona je převzata zásada vyslovená v § 35 ústavy, totiž, že jen na základě zákona možno tresty hrozit a je ukládat.

V § 2 odst. 1 trestního řádu je zdůrazněno, že úkol prokurátora a soudu je na prvém místě v péči o to, aby byly zachovávány zákony lidově demokratické republiky a aby jich bylo používáno v souladu se zájmy pracujícího lidu.

Mohl bych poukázat i na jednotlivé skutkové podstaty trestných činů i na jednotlivá ustanovení procesní a dovodit z nich, že kodexy trestního práva se jasně přihlašují k principu zákonnosti, který žádá, aby trestné činy byly posuzovány v souhlasu s trestním zákonem a aby kvalifikace trestného činu se v konkrétním případě kryla se všemi znaky skutkové podstaty, jak jsou obsaženy ve zvláštní části trestního zákona.

Je to ovšem zákonnost lidově demokratická a nejenom § 1 obou trestních zákonů, nýbrž i celá skladba těchto trestních kodexů nemohou nikoho nechat na pochybách, že nové trestní právo má a bude pomáhat vybudovat hospodářský, společenský a právní řád, v němž by zákonnost lidově demokratická již byla vystřídána zákonností socialistickou.

Ti, kdož se snažili a snaží najít nějakou obecně platnou definici práva, práva, jež je vydáváno za "nadtřídní a nepolitické", se snad pozastaví nad otevřeností a upřímností, se kterou se naše nové trestní zákony hlásí ke svému poslání účinně napomáhat při budování naší nové společnosti.

Na druhé straně však by málokdo z nich byl ochoten připustit, že zákonnost, kterou on má na mysli, je zákonností kapitalistickou, a dokonce připustit, že lidstvo XX. věku je svědkem i zákonnosti feudální a otrocké.

Vzpomeňme jen právních řádů některých indických knížetství a právních řádů v některých územích koloniálních.

Historie nás poučuje, že nedostatek otevřenosti a upřímnosti právního řádu, tedy pseudolegalita, přináší utrpení a pohromy právě těm, kdož věří, že to, co je vydáváno za nadstranickost a nepolitickost práva, je jeho skutečnou vlastností.

Víme z historie nepříliš vzdálené a také i z literatury, co se dálo v některých státech, když sociální problémy nabývaly v některém místě revolučního rázu.

Postup byl všude obdobný. Místní vládní autority ve spojení s temnými reakčními živly vyvolávaly národnostní, rasové a podobné nepokoje, jimiž byl při nedostatečném třídním uvědomění hněv proti sociálnímu útlaku uměle sváděn na jinou kolej.

V análech soudnictví těchto států bychom však marně hledali nějaký doklad o tom, že byl někdy před soud pohnán anebo dokonce potrestán některý okresní nebo policejní náčelník, který byl intelektuálním původcem a mnohdy i zjevným aranžérem těchto temných akcí plných násilí a brutality.

V těchto případech neměl právní řád odvahy jít na kořen zla a spokojoval se nanejvýše postižením některého z vedlejších účastníků akce.

Období před nástupem Mussoliniho a Hitlera k moci je zase dokladem toho, že nikdy by se nemohl italský fašismus a hitlerovsky nacismus tak snadno dostat k moci, kdyby tu nebylo úlohy, kterou sehrál právní aparát a právní řád konstituční monarchie italské a výmarské republiky německé.

Několik let předtím, než se Mussolini stal šéfem italské vlády, bylo vyplněno řadou organisovaných a soustavně prováděných násilností, týrání, vydírání a vražd, které jsou nemyslitelný bez tichého přihlížení a někdy i maskované přímé pomoci policejních a soudních orgánů.

Nejinak tomu bylo i v Německu, kde prvý Hitlerův pokus o státní převrat byl zakončen justiční fraškou a kde opět dlouho předtím, než se Hitler zmocnil oficiální státní funkce, bylo Německo - zase za tichého souhlasu a tiché pomoci státních autorit půdou, kde se téměř denně odehrávala násilí na pokrokových lidech.

Právem bylo vysloveno, že nejohyzdnější, nejzpátečnější a konec konců nejosudnější myšlenkou moderního imperialismu je tiché spiknutí mezi zákonem a nezákonným násilím.

Avšak i doba po druhé světové válce nám přináší téměř denně doklady o tom, že právní řád států kapitalistických opouští svoji nadstranickost a nepolitičnost, jestliže se dostane do kolise se skutečným zájmem vládnoucích vrstev.

Byly zde uvedeny případy denacifikační praxe v západním Německu, mohl bych se zamyslit nad násilnostmi neofašistů italských a nad případy trestního soudnictví proti členům Ku Klux Klanu, nad nimiž se pozastavil americký tisk, avšak dovolte, abych citoval aspoň jeden konkretní případ z poslední doby.

V anglickém časopise Daily Worker z 1. července 1950 byla uveřejněna tato zpráva z britského parlamentu: "Otázka uvěznění starosty a městských radních z Limassolu, ostrov Kypr, protože odmítli změniti pojmenování jedné ulice, vyvstala znovu minulou středu při dotazu poslance Toma Driberga v parlamentě.

Tentokrát byl sekretář pro kolonie Dugdale uveden do rozpaků, které by byly směšné, kdyby nebyly hanebné. Připustil, že starosta a radní jsou stále ve vězení, kde jsou nyní již měsíc, protože se dopustili velkého přestupku tím, že přezírali soud.

Ve skutečnosti byli dáni do vězení na rozkaz britského guvernéra, protože nechtěli změniti jméno ulice 28. října (byla tak nazvána v roce 1945 v upomínku na významný akt odporu proti italským fašistům) na "ulice sira George Palmera" podle bývalého britského guvernéra.

Tom Driberg se tázal sekretáře pro kolonie, proč, jestliže jméno existovalo od roku 1945, se tak náhle stalo velmi nutným změniti název ulice, že starosta a radní mohou být posláni do vězení za to, že nechtěli tak učiniti.

Pan Dugdale odpověděl vyhýbavě: "Byla tu značně dlouhá doba, během které ulice vůbec neměly jmen, což způsobovalo každému včetně listonošů mnoho nepohodlí.

Co se týká otázky, zda starosta a radní zůstanou ve vězení nebo ne, pan Dugdale ji považoval za otázku týkající se soudu a nechtěl o ní kriticky uvažovat. A tak v tomto velkém imperiu - končí svůj článek Daily Worker - prohlašovaném za baštu "svobodného světa", musí starosta a radní sedět ve vězení."

Dovolil jsem si nadhodit několik otázek toho, jak právní řád v kapitalistických zemích poskytoval podporu při nástupu fašismu a nacismu a jak dovede i ve věci, která by se zdála podružnou, avšak má význam zásadní, porušit základní práva jím samým zaručovaná, jestliže chce dosáhnout určitého cíle vyhovujícího vládnoucí vrstvě.

Naproti tomu lidově demokratický právní řád nezakrývá, že chce chránit lidově demokratickou republiku, její socialistickou výstavbu, zájmy pracujícího lidu a jednotlivce a že chce vychovávat k dodržování pravidel socialistického soužití - jak to §§ 1 obou trestních zákonů vyjadřují formou, kterou lze chápat jako přímou proklamaci principu lidově demokratického právního řádu a chce, aby lidově demokratické zákony byly skutečně zachovávány.

Je v tom veliká otevřenost, avšak také veliký úkol, neboť musíme chápat, že po zkušenostech, které měla dělnická třída s právním řádem kapitalistického zřízení, zůstává ještě jistý zbytek jakéhosi psychologického odporu proti myšlence zákonnosti, legality, která vyvolává představu něčeho, co má chránit starý řád.

Nicméně nemůžeme se zastavit před úkolem, aby se vědomí o nutnosti lidově demokratické zákonnosti stalo majetkem obecným.