Ovšem to není jediná kategorie nepřátel revolučních vymožeností, proti nimž je nové trestní právo namířeno. Nejen proti vyloženým nepřátelům a snadno zjistitelným škůdcům je třeba bojovat. Boj je nutný proti zištnosti vůbec, ať se kdekoli a jakkoli projeví. Zrovna tak je nutný boj proti každému ledabylému postoj k práci a k občanským povinnostem. Je nutný proti všem přežitkům kapitalismu v lidském vědomí, proti pohrdavému poměru vůči každému jednotlivci, který plní poctivě povinnosti k celku. Tedy ne pouhý šablonovitý boj proti osobám, nýbrž proti vlastnostem, proti charakterovým kazům a všem ostatním příčinám, které dělají z lidí zločince. A tu vyvstává podstatný rozdíl mezi právem lidově demokratickým a socialistickým a mezi právem buržoasním.

Trestní zákon lidové demokracie nesleduje jen potrestání provinilců bez ohledu na další vývoj jejich charakteru. On se zejména snaží o výchovu občanů k dodržování pravidel socialistického soužití po odpykání trestu. Tam, kde jde o nenapravitelné nepřátele lidu a národa, stíhá je s veškerou přísností. Kde však lze doufat v nápravu, tam klade hlavní důraz na výchovný účel trestu. Jde o to, aby i ten, kdo se proti společnosti provinil, zase se do ní vrátil jako její platný člen. Tedy, jak uvádějí první paragrafy nového trestního práva, zákon též vychovává k dodržování pravidel socialistického soužití, vychovává k plnění povinností při budování socialismu. Zde si bereme příklad z velikého vzoru Sovětského svazu, kdež je soudu připisován veliký význam výchovný. Podstatou tohoto soudu je methoda přesvědčování. Nejde nikdy o pouhé potrestání vinníka, nýbrž hlavně o převýchovu rušitele k socialistické pracovní disciplině a k respektování zákonů. Jako sovětský, tak i náš soud se stává nástrojem výchovného působení na široké masy, nástrojem mobilisace k boji s asociálními zjevy.

Z různých způsobů tohoto výchovného působení našeho trestního zákona kromě podmíněného odsouzení a podmíněného propuštění dlužno se zmínit hlavně o zařazení do tábora nucené práce a o nápravném opatření, jakož i o zvláštních ustanoveních stran trestání mladistvých. Patří sem též ochranné léčení a ochranná výchova. Dále v trestním právu správním je důležitým výchovným trestním prostředkem veřejné pokárání i upuštění od potrestání. Přirozeně, že zákony vylučují jakýkoliv šablonovitý postup. Ten by přiváděl zejména tyto výchovné tendence k absurdu, k bezduchému formalismu a míjel by se s cílem. Nutno vždy přihlížet jak ke všem okolnostem páchaného činu, tak i k osobě pachatele. A tu je největší zárukou správného postupu účast soudců z lidu, jehož masy se vydatně zúčastnily i samé tvorby těchto trestních norem. To je největší klad a přednost předložených zákonů.

Výchovná stránka našich trestních kodexů jeví se v několika směrech a všechny navazují na veliký sovětský vzor. Je nutno si znovu a znovu přečíst pedagogickou poemu Antona Semionoviče Makarenka nesoucí název "Začínáme žít", kde je mistrně vystiženo, oč vlastně jde. Jde o nový, skutečný život, o pravý poměr člověka k člověku, o pomocnou ruku slabším, o důkaz, že veliká myšlenka socialismu dovede i skrze ty nejméně nadějné - kteří se ocitli v konfliktu s právním řádem - působit výchovně i na nejširší okolí. Ano, vzali jsme si odtud příklad. Máme na paměti, že J. V. Stalin již v r. 1924 upozornil, že při uplatňování výchovného vlivu soudu má veliký význam přístupnost přelíčení veřejnosti. Již naše poslední veliké procesy, jež byly náležitě zveřejněny, měly nesporně veliký výchovný význam pro celou naši širokou veřejnost.

A máme již též něco podobného jako kolonii Gorkého, kterou popisuje Makarenko ve své shora citované knize. Již dnes veliká většina našich provinilců je zapojena do produktivní práce v kolektivech. Přes polovinu jejich trvale zaměstnáno v národních podnicích a jen přespávají ve svých ústavech. Jen za posledního půl roku bylo pro ně uspořádáno 1800 přednášek, mají svůj film poslouchají rozhlas, tvoří si zájmové kroužky jako divadelní, pěvecký, hudební, recitační, šachový a pod. Zvlášť pozoruhodné jsou poměry v ústavech pro mladistvé, kde všechno spravuje samospráva chovanců a Sbor vězeňské stráže ji pouze nenápadně kontroluje. Zde se nejlépe ukazuje nápravný a výchovný účinek práce v kolektivu. l Dosahuje se až stachanovských výkonů, projevuje se veliká pracovní morálka, v ubikacích panuje vzorná čistota a po propuštění vracejí se do života noví lidé, kteří však i nadále udržují s ústavem přátelské styky.

Čteme-li, že před nedávnem bylo v Anglii uvažováno o vzrůstající zločinnosti a jako recept se navrhovalo znovuzavedení tělesných trestů, tu vystupuje nejlépe rozdíl mezi nazíráním prohnilého imperialismu a zdravými proudy socialistického systému, jež se projevují i v oboru trestního práva. V debatě ve sněmovně lordů sám arcibiskup z Yorku prohlásil, že tělesný trest nepovažuje za špatný, zejména u mladistvých zločinců. Lord Chief Justice Goddard pak v této debatě výslovně řekl, že udělal vše možné, když byl nový trestní zákon před sněmovnou, aby zachoval aspoň nějakou formu tělesného trestu, protože to považuje za správné. Připomněl odstranění důtek, ale podržení ostatních forem trestání metly a rákosky. Věc stojí tak, že bití důtkami nebolí o nic více než metlou, když ji má v rukou dozorce, který rozumí svému businessu. Veřejnost myslí na důtky jako na řemen s uzly na konci a dívá se na člověka potrestaného důtkami jako na mučedníka nebo hrdinu, ale když muž dostane napráskáno metlou, je jen předmětem smíchu. To hlavní však, že to je znevážení lidské důstojnosti bitím, ať už důtkami či rákoskou, vůbec anglické mentalitě uniká, i když jde o názor strážců veřejné mravnosti nebo dokonce o názor odborných právníků.

U nás bylo dosud právnictví privilegiem úzké vrstvy formálně a theoreticky vzdělaných právníků, kteří se však nakonec museli přizpůsobit koncepci vládnoucí buržoasní třídy. Dnes naopak je tvoření a zejména pak i provádění zákonů majetkem všeho lidu. A již ta skutečnost, že se během necelých dvou let podařilo vypracovat tak obsáhlé materiálie, jako jsou naše čtyři projednávané zákony, normující celý obor našeho trestního práva, a když se při tom pracovalo za účasti všeho lidu, je nejlepším vysvědčením, že dílo je dobré. Bohaté životní zkušenosti nejširších vrstev pracujících našly zde vyjádření skutečného práva a skutečných potřeb společnosti. Bude to tedy právo živé, odpovídající potřebě všech pracujících. Tato životnost je však zajištěna též do budoucnosti při jeho uplatňování. Zajišťuje ji nejširší účast lidu v nalézání práva, ať už je to účast soudců z lidu ve všech soudních instancích, či způsob administrativního řízení trestního, které provádějí skutečné původní orgány lidu - národní výbory.

Ježto tedy jde o tak významné dílo všeho lidu, je samozřejmým toho důsledkem, že čs. strana lidová již jako složka Národní fronty, to je politického mluvčího téhož lidu, toto dílo vítá. Vítá však též tuto příležitost, že může znovu a se vším důrazem prohlásit, že cesta naší Národní fronty k socialismu je i její cestou. Křesťanský názor světový tomu nijak neodporuje. Naopak, čím opravdovější křesťan, tím má k socialismu blíže. A aby bylo úplně jasno: Není míněn křesťanský socialismus, který by stál proti socialismu marxistickému. Jest jen jeden socialismus, a to ten, který už je skutečností v Sovětském svazu a ke kterému i naše společenské zřízení, vedené Národní frontou, směřuje a který odpovídá svou morální a ethickou náplní křesťanským představám.

Socialismus není pro nás žádným strašákem a jestliže naše vedoucí strana, KSČ, ve své velkolepé koncepci příštího dialektického vývoje má k nám důvěru a chce i nás vésti, tedy i my k ní máme plnou důvěru a stojíme při ní bez jakýchkoliv výhrad. (Potlesk.) Nejsme stranou nesocialistickou a nemáme k tomu žádných příčin. Naopak jsme stranou sociální spravedlnosti, tedy stranou socialistickou. Náboženské přesvědčení křesťanské nám nejen nikdo nebere, nýbrž naopak je plno záruk, že bude víc a lépe chráněno než kdykoliv dosud. Vždyť i celý duch našich nových zákonů a zejména nynějších trestních kodexů je ryze křesťanský. Poměr k bližnímu, dobrý poměr i k tomu, kdo poklesl, úsilí o jeho nápravu, cena každé lidské duše, odpovědnost celku za jedince, radost nad napraveným hříšníkem, to všechno - tak krásně křesťanské - přímo vyzařuje z tohoto našeho právního pojetí trestního práva. Tedy i z vnitřního svého křesťanského přesvědčení budou poslanci klubu čs. strany lidové pro projednávané osnovy radostně hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: V rozprave napokon prehovorí p. posl. Valo.

Posl. Valo: Slávna snemovňa!

Prerokovávame dôležité osnovy nášho nového trestného práva. Dávame do rúk nášho ľudu nový mocenský nástroj pre ochranu ľudovodemokratického spoločenského poriadku. Týmito zákonmi znovu dokumentujeme, nakoľko je náš spoločenský poriadok demokratickejší, ako ktorýkoľvek meštiacky poriadok.

Náš spoločenský poriadok nehovorí len plane o ľudových právach, ale denne ich uskutočňuje. Stále viac a viac prenášame výkonnú moc do rúk ľudu, do rúk pracujúcich.

Aj buržoázno-meštiacke revolúcie maly na svojich zástavách napísané: "Moc do rúk ľudu," ale akonáhle sa dostaly k moci, okamžite musely zistiť, že ich záujmy sa diametrálne lišia a sú v príkrom rozpore so záujmami ľudu, a preto už v rannom veku buržoáznej moci sme boli svedkami, že stále viacej a sústavnejšie zužovaly vplyv ľudu na politickú moc a zvlášť sa bránily dať čo len malý úsek výkonnej moci ľudu. Tým horšie to bolo a je v dobách, kedy kapitalistický spoločenský poriadok sa dostával do rozporu nielen s triedou vykorisťovaných, ale aj s výrobnými pomerami.

Starý absolutistický rakúsko-uhorský režim a jeho zákony mohla prevziať demokratická republika Československá a ešte ich vo veľkej miere zostriť, obmedziť a vylúčiť pracujúci ľud z výkonnej moci, keď aj snáď formálne práva boly zachované a rozšírené. Anglia, ktorá sa považuje za zem klasickej demokracie, odlúčila výkonnú moc od správnej a zákonodarnej tak, že štátny aparát nepodlieha vôbec voleným orgánom. Výkonná moc podlieha jedine ústredným úradom. Takisto sa má aj s mocou sudcovskou. V tejto zemi klasickej demokracie je najrozšírenejšie t. zv. právo samosudcov, ktorí rozhodujú o vine a vynášajú súdne výroky. Táto sudcovia sú podriadení Najvyššiemu súdu, a hoci sú ustanovení obecným voleným zastupiteľským sborom, nie sú vôbec zodpovední týmto voleným orgánom.

V prvej republike, o ktorej bolo toľko v minulosti hovorené ako o čistej demokracii, bol náš ľud vylúčený z výkonu moci či už správnej alebo súdnej. Pri okresných zastupiteľstvách boli trestní komisári, ktorí boli úradníkmi a nepodliehali vo svojom výkone voleným zastupiteľským sborom, ale priamo ústredným orgánom.

Okresný náčelník bol takto rozhodujúcim a jediným pánom a vládcom v okrese. Obecné a okresné zastupiteľstvá sa mohly usnášať, či sa opraví cesta, alebo či sa opraví pomník, mohly sa usnášať o rozpočte, ale okresný náčelník a okresný trestný komisár posielali četníkov na nezamestnaných a za pomoci četníckeho aparátu ničili stávky. Vynášali rozsudky preto, že niektorá chudobná ženička zašla si bez povolenia na hríby do lesa. Do takýchto protiľudových pomerov nemal zastupiteľský, ľudom volený orgán právo povedať svoje slovo.

Aké boly potom dôsledky takéhoto vládnutia, je vidieť na mnohých prípadoch. Krajský súd v Levoči odsúdil r. 1932 tajomníka komunistickej strany na 6 mesiacov väzenia preto, že na verejnej schôdzi použil výroku, "že drahota stúpa". Isteže by nebolo bývalo možno vyniesť takýto rozsudok, keby boli v trestnom senáte sedeli robotníci, ktorí mali možnosť zistiť, že výrok zodpovedá pravde. Ale je charakteristické, čo vedeli štátny zástupca a súd z tohto výroku vyvodit. Pri kvalifikovaní činu vychádzal štátny zástupca z toho, že slova "drahota stúpa" mohly viesť k tomu, že by sa ľudia hromadili a skupovali tovary na trhoch a v dôsledku toho že by mohlo dôjsť k veľkému porušeniu verejného kľudu a poriadku, a preto za slova "drahota stúpa" vymeral 6mesačny žalár.

Tento spôsob demokracie chceli londýnski mocipáni znova zaviesť v oslobodenej republike a preto sa tak kŕčovite bránili systému národných výborov. Na dlhých, ba nekonečných diskusiách o národných výboroch v Londýne páni Ripka a Drtina, ba aj sám dr Beneš stavali sa so všetkou vehemenciou proti národným výborom. Snášali všetky možné argumenty. Už s miestnymi národnými výbormi boli by súhlasili, ale nijak nechceli súhlasiť s okresnými národnými výbormi, a to len preto, že chceli, aby predseda, keď už nie okresný náčelník, bol dňom, kedy sa stane predsedom, štátnym úradníkom, t. j. aby vo svojej funkcii nepodliehal plénu národného výboru, ale ústredným orgánom. Takú istú požiadavku mali páni aj pokiaľ šlo o trestných sudcov pri okresnom národnom výbore. Uvádzali, že by to bola anarchia v správnom pokračovaní. Súhlas k vytváraniu národných výborov boli ochotní dať len vtedy, keď už slávna Červená armáda stála pod Lipt. Sv. Mikulášom a keď národné výbory boly už ustavené na oslobodenom území podľa pokynov súdruhov Gottwalda a Slánskeho.

Naši reakcionári veľmi dobre chápali, že keď sa dáva právo a moc ľudu, môže to ísť jedine na úkor moci kapitalistov a teda aj ich moci. Ripka, Drtina a Hála vedeli, že moc, ktorá sa dáva ľudu, berie sa im. Vedeli, že sila ľudu je ich slabosť, a preto sa tak kŕčovite bránili národným výborom.

My sme sa tejto moci ľudu nielen nebáli, ba práve preto, že sme vedeli a vieme, že tým, že dávame moc do rúk ľudu, posilňujeme ľudovodemokratický poriadok a posilňujeme aj cestu k socializmu. Nebáli sme sa dať moc do rúk národných výborov, lebo sme vedeli, že reakciu môžeme poraziť len za pomoci ľudovej moci, a čím bude moc ľudu a v prvom rade robotníckej triedy pevnejšia, tým bude naša ľudovodemokratická republika silnejšia a bezpečnejšia.

Druhý povyk reakcie sme videli pri ustavovaní ľudových milicií, kedy sme dávali do rúk našich robotníkov zbrane. Ozbrojovali sme našu robotnícku triedu. Aj vtedy sme počuli z úst predstaviteľov buržoázie, ako zúrili nad týmto činom, ako zakročovali u ministra vnútra, aby ľudové milície boly rozpustené. Kričali o porušovaní právneho poriadku a o vytváraní nelegálnych ozbrojených sborov. Áno, naša reakcia mala sto dôvodov kričať, lebo celkom správne chápala, že prenášanie výkonnej moci a ozbrojovanie robotníkov je oslabovaním jej moci. Aj tu sa ukázalo, aké rozdielne záujmy tu boly medzi národom a buržoáznou reakciou. Vedela veľmi dobre, že dávanie moci ľudu je proti jej záujmom. Ako hurá-vlastenecké a hurá-národné boly pôvodne frázy, ktoré tak často a hlasno buržoázia proklamovala! Ale akonáhle sa moc dávala ľudu, bola to tá hurá-národná a hurá-vlastenecká buržoázia, ktorá bila na poplach a prorokovala nebezpečie. My sme sa nebáli tejto sily národa, tejto ozbrojenej sily národa. Vedeli sme, že jeho sila je silou našou.

Ďalším veľkým krokom prenášania výkonnej moci na pracujúci ľud bolo zľudovenie súdnictva. My sme v našom súdnictve rozhodujúcim elementom urobili zástupcov ľudu. Súdne senáty dnes predstavujú väčšinu ľudových sudcov. Prokurátori z veľkej väčšiny sú bývalí robotníci - a nejde to na úkor kvality súdov. Ba tým sme sa priblížili tomu, aby rozsudky boly spravodlivejšie a úmerné trestnému činu a postaveniu toho, kto ho spáchal.

Veľa sa u nás hovorilo v minulosti, ba ešte aj teraz, o sudcovskej nezávislosti. A reakcia najviac budovala na tom, že kričala do sveta, že chceme sudcu zbaviť jeho nezávislosti. Nuž, nezávislosť na spoločenskom poriadku alebo na existujúcom svete neexistuje. Keď mi niekto hovorí o nezávislosti na ľudovodemokratickom spoločenskom poriadku, tak viem, s kým mám do činenia. Takáto nezávislosť - to znamená nezávislosť na novom spoločenskom poriadku - ale závislosť na spoločenskom poriadku, v ktorom žil, v ktorom získal školské a mimoškolské vzdelanie, ktorého teorie si osvojoval a - keď chcete - jeho ovzdušie dýchal. Takúto nezávislosť môže hájiť len podvodník alebo naivný človek. Naša Ústava 9. mája hovorí vo svojom článku XI, že moc sudcovskú vykonávajú nezávislé súdy, a ďalej, že sudcovia vykonávajú svoj úrad nezávisle, súc viazaní len právnym poriadkom ľudovej demokracie. Ale práve táto viazanosť ľudovodemokratickým právnym poriadkom znamená, že to sú záujmy pracujúceho ľudu, ktoré majú sudcovia z ľudu nezávisle na akomkoľvek postrannom ovplyvňovaní hájiť a strážiť, a nie už záujmy vykorisťovateľov, ako tomu bolo skôr. Prvý raz v dejinách nášho ľudu je materiálne i formálne zaistené spravodlivé rozhodovanie, vychádzajúce len a len zo záujmov tohto ľudu a v jeho prospech.

Nechceme ani slepú spravodlivosť, ako ju vždy stará spoločnosť predstavovala. My chceme spravodlivosť s otvorenými očami. My chceme, aby sa rozoznávalo, kto priestupok alebo poklesok spáchal a v akom zameraní, či to bol záškodnícky nepriateľ alebo pomýlený pracovník. My nechceme slepo posudzovať trestné činy u každého rovnako. Náš zákon hovorí, že nie je len slepo trestajúcim, ale aj výchovným prostriedkom. Budeme postupovať triedne. Na nepriateľov budú používané tie najťažšie tresty; voči pomýleným alebo ľudom, ktorí poklesli pod rôznymi vplyvmi a okolnosťami, budeme postupovať tak, aby trest bol poučením, výchovou a nápravou.

Predloženými zákonmi dávame dôležitú zbraň do rúk nášho pracujúceho ľudu. Rozširujeme výkonnú moc ľudu na prevádzanie a výkon zákonov. Môžeme tak robiť preto, že záujmy ľudovodemokratického spoločenského poriadku sú totožné so záujmami pracujúceho ľudu našej republiky. Čím väčší vplyv bude mať robotnícka trieda na našu zákonodarnú a výkonnú moc, tým silnejšia bude ľudovodemokratický poriadok, tým bezpečnejšia a rýchlejšia bude naša cesta k socializmu.

Niet na svete meštiackej demokracie, ktorá by sa mohla odvážiť dať svojmu pracujúcemu ľudu toľko moci, ako si to môže dovoliť ľudovodemokratický spoločenský poriadok. Lebo moc ľudu v meštiackej demokracii je protikladom záujmov pracujúceho ľudu.

Buržoázia môže udržovať svoje panstvo ešte dnes tým, že má v rukách všetky mocenské prostriedky, že vylučuje a nepripustí k týmto mocenským prostriedkom pracujúcu triedu.