(Schůze přerušena v 10 hod. 41 min. - opět zahájena v 11 hod. 10 min.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Zahajujem prerušenú schôdzu.

Pristúpime k prerokovávaniu piateho odseku poriadku, ktorým je

5. Spoločná zpráva výborov hospodárskeho a ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona o hospodárskych smluvách a štátnej arbitráži (tlač 497).

Zpravodajcom je posl. dr Bartuška. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bartuška: Pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci!

V řadě vládních návrhů, které ústavně-právní výbor Národního shromáždění projednal a doporučil ke schválení v tomto zasedání Národnímu shromáždění, máme nyní projednat neméně důležitý zákon, který má přímou souvislost s jednotným hospodářským plánem a s funkcí nového lidově demokratického právního řádu. Jde o vládní návrh zákona o hospodářských smlouvách a o státní arbitráži.

Dovolte mi proto, abych jménem výborů ústavně-právního a hospodářského jako zpravodaj podal Národnímu shromáždění o tomto důležitém zákonu zprávu.

Proč předkládá vláda tento návrh zákona? Po únoru v r. 1948, kdy byl velkoobchod a zahraniční obchod znárodněn a maloobchod socialistického sektoru se postupně rozšiřuje, se obchod stává důležitou složkou socialistického sektoru a vedle znárodněné výroby důležitým článkem reprodukce. A proto musí být obchod podřízen plánu stejně jako ostatní hospodářské úseky. Institut hospodářských smluv, jimiž si dodavatelé a odběratelé upravují vzájemné vztahy souvisící s dodávkou zboží a prováděním prací, je tím pružným a účinným nástrojem hospodářského plánování. Na otázku, proč teprve nyní se upravuje tato věc zákonem, když již tuto věc řešila vyhláška státního úřadu plánovacího č. 1052/49, lze dát tuto odpověď: 1. vyhláška č. 1052/49 byla opatřením jen prozatímním, poněvadž u všech podniků, především podniků poskytujících služby, nebyly pro uzavírání těchto smluv předpoklady, 2. bylo třeba vytvořit některé další předpoklady, zejména dobudovat hospodaření podle rozpočtu, zavést technicko-hospodářské normy, zdokonalit plánování cen, aby instrument hospodářských smluv dosahoval plně svého účelu. K otázce hospodářských smluv uzavírám proto, že hospodářské smlouvy jsou smlouvy o dodávce a odběru zboží, potřebného k plnění jednotného hospodářského plánu, jimiž se blíže určují úkoly, stanovené v prováděcích plánech státních, národních a komunálních podniků, po případě jiných orgánů, spravujících národní majetek, akciové společnosti, zřízené k provozování zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky, velkodistribučního podniku, státních orgánů veřejné správy a lidových družstev.

Tady musím ovšem připomenout a upozornit na to, že o tom, zda jde o lidové družstvo, rozhodne v pochybnostech příslušné ministerstvo po slyšení Ústřední rady družstev, že v případech, které zákon výslovně vyjímá v § 33, rozhodnutí okresního národního výboru nahradí přímo hospodářskou smlouvu a že ustanovení o hospodářských smlouvách se nevztahují na smlouvu o výrobě, výkupu a dodávce zemědělských výrobků, kde dosavadní předpisy upravující uzavírání těchto smluv zůstávají nedotčeny. Tolik k první části vládního návrhu o hospodářských smlouvách.

A nyní k druhé otázce vládního návrhu, k státní arbitráži. Proč zavádíme státní arbitráž? S dobudováním institutu hospodářských smluv je třeba se postarat o zpevnění smluvní kázně a o to, aby majetkové spory mezi státem, orgány veřejné správy a podniky socialistického sektoru byly rozhodovány pružně a s hlediska veřejného zájmu. A tento veřejný zájem tkví v tom, že jde o zajištění plnění jednotného hospodářského plánu, jímž stát řídí určitou hospodářskou činnost, aby veškeré hospodářství sloužilo lidu. A tomu slouží státní arbitráž.

A k druhé otázce. Proč zavádíme státní arbitráž a neponecháváme takové spory rozhodovat soudům? U soudů nejsou dány všechny předpoklady pro rozhodování takových majetkových sporů především proto, že rozhodování tu předpokládá znalost hospodářství, zejména hospodářství podnikového, znalost hospodářského plánování, a také proto, že pro tyto spory je soudní řízení příliš formální, zdlouhavé, a že účelnost plánu v mezích právního řádu tu musí být preferována před formálními juristickými argumenty. A takový cíl mohou zajistit jen arbitrážní komise, které budou složeny vedle právníků hlavně z hospodářských odborníků.

Co je třeba říci k řízení u orgánů státní arbitráže? Příslušnost orgánů státní arbitráže navazuje na organisační strukturu hospodářské administrativy. Podrobnosti upravují §§ 13 a 14 vládního návrhu. Budou rozhodovat stejně v rámci právních předpisů, ale tak, aby rozhodnutí byla hospodářsky co nejúčelnější. Hospodářská účelnost nemůže však nikdy odůvodniti porušení právního řádu. Rozhodnutí arbitrážní komise nebudou o nic méně zákonná, než rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu. Zákon pečuje o to, aby působnost všech arbitrážních komisí byla vykonávána jednotně, pružně, jednoduše a aby plánovací a smluvní kázeň byla utužována. K tomu směřuje dozor ministra-předsedy SÚP, který bdí, aby státní arbitráž jako celek plnila politickou, hospodářskou a právní funkci. Komise není při rozhodování vázána ani návrhy arbitrážními, ani důkaznými návrhy, které strany předkládají. Nad každou formálností řízení rozhoduje potřeba hospodářského plánu, pokud to není v rozporu s právním řádem. Komise může tedy pozměnit i právní poměr, z kterého spor vznikl. Pochopitelně nelze vyloučiti, že některá rozhodnutí arbitrážní komise mohou porušiti zákon a mohou býti v rozporu s obecným zájmem. Možnost odstraniti taková rozhodnutí se ponechává ministru-předsedovi SÚP a předsedovi KNV, aby takový výrok zrušili a odevzdali k novému projednání. A do jisté míry má tu výsadní funkci i generální prokurátor, o jehož návrhu musí příslušný ministr nebo předseda KNV rozhodnout.

Tolik k části druhé vládního návrhu o státní arbitráži.

A nyní mi dovolte připojiti ještě několik poznámek jako zpravodaji, abych ukázal poslancům a poslankyním na další pole jejich činnosti jako odpovědným zástupcům lidu. Především upozorňuji, že povinností arbitrážních komisí je z vlastní iniciativy, bez ohledu na arbitrážní žádost zakročit tam, kde bude zjištěno porušování plánovací neb smluvní kázně. Za druhé upozorňuji, že arbitrážní komise mají povinnost učinit oznámení příslušným nadřízeným úřadům, zjistí-li při projednávání případu závažné porušení disciplíny při plnění plánu nebo smluv, neb jiné chyby způsobené hospodářským orgánem. Za třetí upozorňují, že orgány státní arbitráže mohou právě vedle rozhodování majetkových sporů za spolupráce našich poslanců a poslankyň hluboko vnikat do skutečných příčin, které spor vyvolaly, odhalit v celém rozhodování organisační nedostatky, nehospodárnost, nepořádek, neznalost správy při řízení.

Za čtvrté upozorňuji, že státní arbitráž bude ze všech těchto důvodů, které jsem uvedl, důležitým nástrojem plánovaného hospodářství. Z její činnosti vyplynou mnohé poznatky za spolupráce našich poslanců a poslankyň o tom, jak vykonávají svou činnost podniky socialistického sektoru, jak působí státní administrativa, jak se uplatňuje osobní odpovědnost při řízení podniku socialistického sektoru, jak institut hospodářských smluv se stává bezpečným a pružným nástrojem hospodářského plánování.

Paní a pánové, ústavně-právní výbor a hospodářský výbor projednaly po povšechné a speciální debatě předložený vládní návrh zákona o hospodářských smlouvách a státní arbitráži ve svých schůzích dne 28. června 1950. Po této společné zprávě obou výborů doporučuji Národnímu shromáždění, aby předložený vládní návrh zákona o hospodářských smlouvách a státní arbitráži schválilo. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky? (Neboly.)

Námietek niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy vyborovej.

Tým je vybavený 5. bod poriadku.

Pristúpime k prerokovávaniu šiesteho bodu poriadku, ktorým je

6. Spoločná zpráva výborov hospodárskeho a ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona o podnikovom registre (tlač. 494).

Zpravodajcom je posl. Pexa. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Pexa: Paní a pánové!

Osnova zákona o podnikovém rejstříku, kterou nyní máme projednat, navazuje bezprostředně na osnovy zákonů, které jsme dnešního dne již schválili, a dovršuje tak formální výstavbu našeho nového podnikání. V době, kdy převážná část veškerého hospodářského podnikání je obstarávána socialistickým sektorem, bylo třeba přikročit i k nové zákonné úpravě dosavadních obchodních a společenstevních (firemních) rejstříků, aby toto podnikání co nejvíce podporovaly a jemu sloužily.

Pokud jde o obchodní rejstříky, je toto zaměření jasně patrno již z toho, kterým podnikatelům byly tyto rejstříky dříve vyhrazeny. Do obchodních rejstříků se zapisovaly pouze kapitalistické společnosti, t. j. akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, komanditní společnosti a veřejné obchodní společnosti. Pokud jde o podnikatele jednotlivce, měli nárok na protokolaci do těchto rejstříků jen ti, kteří byli kapitálově silní. Podmínkou pro jejich protokolaci bylo totiž dosažení určité výše základu pro vyměření jejich výdělkové daně, kterážto výše v poslední zákonné úpravě byla stanovena částkou 150.000 Kčs.

Kapitalističtí podnikatelé využili pro sebe i institutu rejstříků společenstevních, do kterých byla zapisována družstva, t. j. sdružení osob sociálně slabých, které by se pro nedostatek finančních prostředků nemohly v hospodářském podnikání samostatně udržet. Byla totiž finančně silnými podnikateli zakládána pseudodružstva, která s vlastním účelem této sdružovací formy neměla vůbec nic společného a kterých bylo takto použito jenom k dosažení daňových a jiných výhod družstvům poskytovaných.

Takováto zákonná úprava obchodního rejstříku podpořila a posílila zvláště chráněnou a privilegovanou vrstvu obchodního podnikání, t. zv. kupce plného práva. Obchodní zákon totiž pouze této podnikatelské skupině přiznal určitá oprávnění (na př. privilegované právo zástavní a zadržovací, udělení prokury atd.) a tímto způsobem ji v právním i v hospodářském životě výrazně odlišil od ostatních drobných živnostenských podnikatelů, kteří těchto výsad neměli a kteří proto byli kvalifikováni jako t. zv. kupci neúplného práva. Z tohoto záměrného, zákonem provedeného rozlišení je jasně vidět, jak za kapitalismu ústavou vyslovená rovnost všech občanů byla jen na papíře.

Navržený zákon, který institut podnikového rejstříku nově upravuje a dosavadní obchodní a společenstevní rejstříky zrušuje, sleduje docela jinou tendenci. Účelem nové úpravy je, aby podnikový rejstřík sloužil k podpoře socialistického podnikání. Je proto vyhrazen pouze národním, státním a komunálním podnikům, jakož i lidovým družstvům a konečně i novým akciovým společnostem, pokud této sdružovací formy je pro naše hospodářské podnikání zapotřebí, tedy zejména pro výsadní akciové společnosti v oboru zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství.

Podnikový rejstřík je upraven jako veřejná kniha, do které se zapisují všechny důležité skutečnosti týkající se podniků, které budou v tomto rejstříku protokolovány. Tímto způsobem se zabezpečuje právní jistota v poměrech těchto podniků, a to především ve vztahu k třetím osobám, jimž podnikový rejstřík bude skýtat potřebné spolehlivé informace.

Zápisy do podnikového rejstříku se konají především na podkladě návrhu osob oprávněných podnik zastupovat, nová úprava však připouští také, aby zápisy se kromě toho mohly konat i na návrh osoby, která osvědčí právní zájem na požadovaném zápisu, a konečné rejstříkové soudy mohou provádět zápisy z moci úřední. Dále se ukládá všem soudům, úřadům, veřejným orgánům a zájmovým korporacím oznamovat, že nebyla splněna povinnost navrhnout zápis do podnikového rejstříku. Touto úpravou se sleduje tendence, aby stav vyznačený v podnikovém rejstříku se pokud možno nejúplněji shodoval se stavem skutečným. Poněvadž si někdy veřejný zájem bude vyžadovat, aby právo každého občana nahlížet do podnikového rejstříku a činit si z něho opisy, bylo omezeno, je v navržené úpravě ministr spravedlnosti zmocněn, aby z tohoto důvodu uvedené oprávnění upravil, po případě omezil.

Osnova zákona o podnikovém rejstříku sleduje konečně také ten účel, aby byly sjednoceny dosud rozptýlené předpisy rejstříkového práva v jeden zákon s příslušnými prováděcími normami a aby tak byla provedena unifikace tohoto práva pro celou republiku.

Až budou do nového podnikového rejstříku z dosavadních obchodních a společenstevních rejstříků převedeny všechny podniky, pro které je podnikový rejstřík určen, budou dosavadní rejstříky vládním nařízením zrušeny a tak bude zrušena instituce vyhrazená dosud privilegovaným obchodním podnikatelům.

Osnovu zákona projednaly podrobně výbory hospodářský a ústavně-právní ve schůzích konaných dne 28. června a oba tyto výbory se usnesly doporučit osnovu beze změny plenu Národního shromáždění ke schválení.

Navrhuji proto jménem obou těchto výborů, aby Národní shromáždění osnovu zákona o podnikovém rejstříku přijalo ve znění předloženém vládou a podle zprávy obou výborů, tisk. č. 494. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky? (Neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 6. bod poriadku. (Předsednictví převzala místopřesedkyně Hodinová-Spurná.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k projednávání sedmého bodu denního pořadu, jímž je

7. Volba předsednictva Národního shromáždění.

Podle § 63 ústavy volí si Národní shromáždění ze svého středu předsednictvo o 24 členech. Předsednictvo se skládá z předsedy Národního shromáždění, místopředsedů a ostatních členů. Podle § 64 odst. 1 ústavy a podle § 57 odst. 1 jednacího řádu Národního shromáždění volí se předsednictvo vždy na dobu jednoho roku.

Byl mi podán návrh poslanců Koubka, Čulena, dr Beráka, dr Bláhy, dr Hulínského, Holečkové, Součka, Töröka a druhů na volbu předsednictva Národního shromáždění. Žádám o jeho přečtení.

Gen. tajemník NS Kováčik (čte): Podepsaní navrhují, aby ve smyslu ustanovení §§ 63 a 64 o st. 1 ústavy a §§ 57 a 58 zákona o jednacím řádu Národního shromáždění bylo předsednictvo Národního shromáždění zvoleno takto: