Proto přistoupíme v roce letošním, i když ne ještě v plném rozsahu, k plánování mezd a i státní správa bude jedním z úseků, ve kterém budou zavedeny t. zv. mzdové úhrny.

Zatím co ze státního rozpočtu vymizely veškeré položky, které přicházívaly přímo či nepřímo k dobru kapitalistickým živlům, rostou naše výdaje na sociální politiku; především vzrůstají dávkové a důchodové náklady národního pojištění. Finanční vývoj národního pojištění byl v roce 1950 podstatně ovlivněn tím, že nedošlo k nemocenskému pojištění osob samostatně výdělečně činných, se kterým se počítalo od 1. července.

Ve stavebních investicích byl veškeren náš zájem zaměřen na hlavní úkol, t. j. na výstavbu a přestavbu průmyslu, a proto nebyla bytové výstavbě věnována odpovídající pozornost a k organisování Fondu bytového hospodářství došlo až koncem roku. I tím se vysvětluje slabé čerpání z rozpočtové dotace pro tento fond.

Je opravdu škoda, že se nám nepodařilo již v roce 1950 organisačně připravit Fond bytového hospodářství tak, aby financování bytové výstavby probíhalo již tehdy přes něj. Ve skutečnosti byly bytové stavby, prováděné národními podniky, financovány Fondem znárodněného hospodářství.

Fond bytového hospodářství má nám sloužit k tomu, aby bytová výstava byla oddělena od výstavby průmyslu a aby bytové hospodaření národních podniků bylo odděleno od jejich výrobní činnosti. Jen tak zajistíme, aby prostředků, určených na byty, nebylo někde použito ke zbytečně přepychovým adaptacím a aby bylo patrno, zdali se na příklad nevybírá ze závodních bytů tak nízké nájemné, že se tím vlastně uměle zvyšují mzdy. Tak také zamezíme i směšování výsledků dosažených podniky při výrobní činnosti s hospodařením bytovým.

V našem politickém systému je rozpočet něčím zcela jiným než v kapitalismu, kde chybí mobilisační moment plánu, jehož částí je i státní rozpočet. Proto princip šetrnosti a hospodárnosti, který musí být vedoucím u všech, kdo hospodaří s veřejnými prostředky, dostává u nás kapitalismu neznámý rys aktivity a tvořivosti: dobře hospodařit neznamená sedět na penězích, nýbrž hledat nové cesty, které nám na př. zlevní administrativu, hledat novou organisaci práce, odstraňovat duplicitu, utužovat kontrolu, přemýšlet o hospodaření pracovními silami atd. S principem dobrého hospodaření se nesnáší, jestliže se nestaráme o opatření příjmů tam, kde to je možné, a spoléháme, že máme v rozpočtu úvěr. Jistě není na příklad správné, když některé naše masové organisace při pořádání svých akcí nehledají dost intensivně úhradu ve vlastních příjmech.

S principem tvořivé hospodárnosti se ovšem nesrovnává, jestliže jistý místní národní výbor vyplatil v roce 1950 odměny funkcionářům bez ohledu na rozpočtové krytí a nad hranice stanovené směrnicemi. Také se s ním nesrovnává, jestliže jiný místní národní výbor zaplatil pod titulem příspěvku novomanželům (ostatně příspěvku nedovoleného a rozpočtově nekrytého) na svatební hostinu 21.000 Kčs.

Zatím co tedy naše hospodářství vyrůstá vcelku zdravě a zdárně, vyskytují se momenty a místa, kde by bylo na místě víc ctižádosti předstihovat se v tom, abychom, mluvíme-li tu o hospodářství podle státního rozpočtu, nevyčerpali své úvěry a překonali své úkoly.

Výklad o plnění státního rozpočtu v r. 1950 bych uzavřel stručnou zmínkou o další přeměně státních podniků na národní. Tabákový monopol jsme přeměnili na národní podnik v červenci, kdy také byly zrušeny ostatní finanční monopoly, kromě monopolu lihového, k jehož zrušení dojde až v říjnu. Zbývající státní podniky až na mincovnu v Kremnici byly přeměněny od počátku roku letošního v zařízení státní správy. Mincovna kremnická stala se národním podnikem.

Nechtěje v této stručné zprávě o roku 1950 předbíhat vlastní zprávě o státní závěrce za rok 1950, kterou, věřím, že vám budu moci podat již v podzimních měsících, přejdu nyní k návrhu rozpočtu na třetí rok naší pětiletky, na r. 1951.

Výsledky státního hospodaření roku 1950 ukazují, že finanční výsledky roku 1949, konstatované státním závěrečným účtem, nejsou produktem náhodných okolností, nýbrž úžasné vnitřní dynamiky společnosti pracujících, osvobozené od vykořisťovatelů. I když si uvědomujeme své dosavadní nedostatky, mohou nám být výsledky obou prvních let pětiletky měrou našich hospodářských možností. Opírajíce se o prováděcí plány a vycházejíce z toho, že výsledek prvního roku pětiletky, ověřený zatím známými výsledky roku druhého, je logickým produktem našeho sociálního a hospodářského dění, stanovili jsme si i čísla v návrhu státního rozpočtu na rok 1951. Stanovili jsme tato čísla tak, že ve srovnání s úhrnem rozpočtových výdajů na rok 1949 v částce 89,3 miliardy Kčs a s úhrnem výdajů rozpočtových na rok 1950 v částce 130,4 miliardy Kčs činí úhrn roku 1951 166,2 miliardy Kčs, tedy o 27 %více než úhrn roku 1950. I rozpočet na rok 1951 je rozpočet vyrovnaný. Počítá s přebytkem příjmů nad výdaji ve výši 273 milionů Kčs.

Už z těchto úhrnných čísel je patrno, jaké úkoly tímto rozpočtem před sebe stavíme. Tento rozpočet je součástí a finančním výrazem plánu gradace hospodářské výstavby, jakou jsme u nás nikdy nezažili. Obsahuje výdaje investiční povahy v úhrnné částce 77,2 miliardy Kčs, tedy pouze o 12,1 miliardy méně, než činil celkový úhrn všech výdajů státního rozpočtu na rok 1949. Z této částky připadá na investice státní správy skoro 18 miliard Kčs. na investice t. zv. zařízení státní správy 3,5 miliardy Kčs, na investice Ústřední národní pojišťovny 800 mil. Kčs, na dotaci Fondu bytového hospodářství 11,6 miliardy Kčs a na příděl Fondu znárodněného hospodářství 43,4 miliardy Kčs. Je tedy výše investiční budovatelské složky výdajů nejvýznačnějším rysem tohoto našeho rozpočtu a jeho budovatelský a mírový ráz je právě charakterisován náplní této položky. Prostředky na investice veřejné správy jsou věnovány především na stavby vodohospodářských děl, na úpravy a stavby silnic a mostů a na veřejné budovy, zejména školy; z investic zařízení státní správy jsou největší částky určeny na rozvoj zdravotnictví zejména na léčebné a ošetřovací ústavy a na potřeby bývalých státních podniků Čs. filmu a Čs. rozhlasu. Dotace bytovému fondu má zabezpečit výstavbu bytů, jichž má být v třetím roce pětiletky odevzdáno do užívání 37.000. Částka, kterou do tohoto rozpočtu zařazujeme jako státní příděl Fondu znárodněného hospodářství, má pak finančně zajistit zejména urychlený plán přestavby a výstavby našeho průmyslu.

Každý státní rozpočet je výrazem vůle a cílů třídy vládnoucí ve státě. Cifry státních vydání svědčí o cílech státu. Na tom si lze jasně ověřit protiklad politiky lidově demokratického státu, vedeného dělnickou třídou, a státu ovládaného buržoasními monopolisty a imperialisty. Vůle naší dělnické třídy, vůle vašeho našeho pracujícího lidu je napřena jediným směrem: směrem plnění pětiletky a budování socialismu. Tím je pak dán i poměr k ostatnímu světu: k budování socialismu potřebujeme míru, potřebujeme míru jako soli, jak řekl dne 22. února 1951 na zasedání Ústředního výboru KSČ náš president Klement Gottwald. Tato cesta míru je vyjádřena i v našem rozpočtu a touto cestou míru jdeme společně se Sovětským svazem a svými spojenci a přáteli (Potlesk.); nejdou jí však vládnoucí třídy imperialistických států. Nejdou jí proti vůli svých dělnických tříd a všeho lidu, který ovládají, drží pod patou všemi formami násilí a vykořisťují doma, v koloniích i polokoloniích. Nejde jí buržoasie celého světa, protože ona nepotřebuje míru jako soli, nýbrž potřebuje jako soli držet v rukou moc nad vykořisťovanými. Proto ta válečná hysterie, jevící se tak markantně právě v rozpočtu Spojených států severoamerických. Tento rozpočet ve struktuře svých výdajů vypadá docela jinak než náš. Zatím co náš rozpočet dává na národní hospodářství celkem 52,1 %všech výdajů, na sociální a zdravotní péči pak téměř 19,2%, na výdaje kulturní 9,5%, na celou ostatní správu 9,8%, na vnější bezpečnost 6,3 %a na vnitřní bezpečnost 3,1%, má být věnováno z peněz amerických poplatníků podle návrhu federálního rozpočtu na hospodářský rok 1952-1952 na vojenské výdaje 72,3%, na výdaje na válečné vysloužilce 6,8%, na národní hospodářství jen 14,6%, na školství a všeobecný výzkum jen 0,7%, na sociální péči a zdravotnictví jen 3,7 %a na generální správu 1,9 %všech výdajů. Co přijde k dobru pracujícímu člověku tam a co u nás? K čemu spějeme u nás, k čemu spějí tam? Jak by vypadal svět, kdyby onen rozpočet se aspoň blížil struktuře našeho! Jak by bylo možno pozvednout úroveň zbídačelých mas pracujících v zemích imperialismu! Avšak, jak jste slyšeli, americký státní rozpočet pamatuje na sociální péči a zdravotnictví pouze 3,7 %všech svých výdajů.

A postavme proti tomuto rozpočtu války a zbídačení, kolik přichází u nás na růst životní úrovně lidu! Jen náklad na vysoké školy činí v návrhu státního rozpočtu na rok 1951 přes miliardu Kčs; náklad na sociální péči o studentstvo a žactvo přes 900 milionů, z toho na péči o vysokoškolské studentstvo 325 milionů Kčs ; náklad na divadelnictví 630 milionů; náklad na ochranu památek činí 403 miliony Kčs, na státní osvětovou péči věnujeme 692 mil. Kčs, na kulturní styky s cizinou jen v oboru ministerstva školství a ministerstva informací a osvěty na 190 mil. Kčs. Na výstavbu tělovýchovných středisek včetně Tyršova ústavu pro tělesnou výchovu a sport pamatujeme částkou přes 200 mil. Kčs. Na mimoškolní tělesnou výchovu mládeže a tělesnou výchovu dospělých 256 mil. Kčs. Na léčebnou péči ve státních nemocnicích a odborných léčebných ústavech je pamatováno částkou 5.882 mil. Kčs; na léčebnou péči v lázeňských léčebných ústavech 220 mil. Kčs, na preventivní zdravotní péči věnujeme téměř 640 mil. Kčs a na ochranu proti tuberkulose a jiným přenosným chorobám přes 460 mil. Kčs. Na veřejnou hygienu a epidemiologii, prováděnou především státním zdravotnickým ústavem, skoro čtvrt miliardy Kčs. Na ústavy pro péči o mládež a osoby přestárlé a práce neschopné v našem rozpočtu pamatujeme částkou přes 1 1/4 miliardy Kčs. Jen na zlepšení stravování v sociálních ústavech všech typů bude v roce 1951 připadat zvýšení nákladů skoro 70 mil. Kčs. Na rekreaci pracujících a mládeže určujeme částku 770 mil. Kčs, z toho pro mládež přes 430 mil. Kčs. Na půjčky novomanželům, resp. na provádění zákona o státní podpoře novomanželům, věnujeme 80 mil. Kčs.

Toto jsou jenom příkladmo uvedené položky státní péče o přímé zvýšení a zabezpečení životní úrovně obyvatelstva. Už v celé této části svého výkladu jsem uvedl veliké položky, určené na rozvoj našeho hospodářství, zejména na výstavbu průmyslu a bytovou výstavbu. Ještě bych chtěl několika čísly osvětlit rozsah státní péče o zvelebení zemědělství. Na výrobu živočišnou je v návrhu státního rozpočtu na r. 1951 věnováno 620 mil. Kčs; na výrobu rostlinnou 278 mil. Kčs. Na péči o zdraví zvířat je tam zařazena položka asi 400 mil. Kčs, která ještě dozná zvýšení prováděním zákona o zvelebení živočišné produkce. Na péči o lesy. včetně hrazení bystřin a výsadby větrolamů pamatujeme částkou 460 mil. Kčs. Na zemědělské družstevnictví, resp. na racionálnější provádění zemědělské výroby a na hospodářsko-technické úpravy věnuje národní rozpočet 857 mil. Kčs. Na zemědělské školství 440 mil. Kčs a na rozvoj kultury na vesnici více než 200 mil. Kčs.

Celkem jde ze státního rozpočtu na rok 1951 54 % všech výdajů na spotřební účely, při čemž nejsou do toho započteny náklady národního pojištění, hrazené vlastními jeho příjmy.

Výdaje investiční povahy činí tedy 46 % z úhrnu rozpočtu. Myslím, že je to velký úspěch našeho hospodářského systému, jestliže může věnovat tak značné prostředky na rozvoj své základny a může přitom zvyšovat výdaje na sociální spotřebu obyvatelstva a prohlubovat péči o tuto spotřebu všemi směry. Jaký zase je to rozdíl proti kapitalistickým státům!

V Sovětském svazu i v ostatních lidově demokratických státech jsou věnovány státní správou ohromné prostředky na využití přírodních sil. l my se vynasnažujeme, jak uvedená čísla ukazují, abychom využili možnosti, které nám příroda poskytuje. Proto stavíme 16 velkých hydroelektráren, které ulehčí další rozvoj naší výroby zvýšením dodávky elektrické energie, stavíme 12 údolních přehrad, kterými budou splavněny naše toky a bude zabráněno škodám z povodní; jižní Moravě opatříme vláhu stavbou zavodňovacího kanálu a vysazováním lesních pásů. To jsou jen některé z investic, prováděných státní správou ze státního rozpočtu.

Před časem vysílala dolary placená t. zv. Svobodná Evropa, že prý má zaručené zprávy, že k nám co nevidět přijde rozkaz, abychom provedli měnovou reformu; že prý to bude na jaře a že prý bude stanoven výměnný kurs, který bude zlomkem, jak říkali, "kursu oficiálního", a vyzývali, aby každý učinil zavčas opatření, aby utrpěl co nejmenší ztrátu. Nuže právě z výsledků našeho hospodaření, o kterých jsem vám podal zprávu, a z úkolů, které si na rok 1951 klademe, vysvítá každému, kdo věří víc zdravému rozumu než zlovolnosti našich nepřátel, že u nás není ani potuchy po předpokladech nějaké měnové reformy. Kdo se však trochu rozhlédne po světě, vidí, že přízraky znehodnocení měny nedávají spát těm, kdož usilují o válku, a že jim válečné přípravy působí starosti s inflací. O tom svědčí na př. projev vedoucího ředitele Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu, učiněný v září minulého roku v Paříži, kde bylo ohlašováno nebezpečí inflace a tudíž i zbídačení v kapitalistických státech, plynoucí z obrovských nákladů na zbrojení. Měnová reforma bývá důsledkem války; inflace a její důsledky jsou jednou z forem, kterými lid doplácí na válku. Bloudí-li někde strašidlo inflace a měnových reforem, je to v kapitalistických státech. Ostatně je to dolar, o kterém se v samotných kapitalistických státech mluví, že hodnota zlata, na kterou zní, neodpovídá jeho hodnotě skutečné. Tam, kde se obracejí desetimiliardové částky na mírové investice největšího rozsahu, tam, kde se budují řady hydroelektráren a údolních přehrad, kde se buduje život míru, nemá kde bloudit strašidlo inflace, průvodce a produkt investic válečných a příprav na válku, tam se také nepočítá se žádnou "nápravou" měny.

Největší položkou výdajů investiční povahy, zařazených do státního rozpočtu, je státní dotace Fondu znárodněného hospodářství. Tento státní příděl nevyjadřuje naprosto celou finanční potřebu na podnikové investice, nýbrž má povahu doplňující. Jak je známo, soustřeďujeme ve Fondu znárodněného hospodářství odvody zisků národních podniků a odpisy jejich investic. Státními dotacemi tomuto fondu vracíme jim vlastně sumy, které jsme z nich ve formě daní odčerpali. Vracíme je tedy zase našemu národnímu podnikání výrobnímu i distribučnímu na jeho další rozvoj. Fond znárodněného hospodářství byl v roce 1950 ve své finanční službě přebudován. Stal se ústředím pro financování všech národních a komunálních podniků s výjimkou bank a Československé pojišťovny. V tomto fondu se soustřeďují všechny prostředky, plynoucí z podniků - až na zvláštní daň výdělkovou - a hradí se z něho jejich investice, doplňují se obratové fondy a hradí se i případné bilanční ztráty některých podniků. Fond znárodněného hospodářství, napojený na státní rozpočet zatím jen částkou státního přídělu, je tedy mostem mezi našimi socialistickými podniky a státním rozpočtem.

V návrhu státního rozpočtu na rok 1951 jsou správní náklady proti roku 1950 nižší. Není to však proto, že by se nám bylo podařilo podstatné snížit správní aparát, nýbrž proto, že část zařízení polopodnikové povahy, která byla dříve financována přímo jako náklady státní správy, byla letos vyňata ze státní režie a utvořila spolu se zbylými dřívějšími státními podniky útvary, jež jsme označili jako "zařízení státní správy". Tato zařízení jsou zahrnuta do rozpočtu státní správy svými zůstatky, tedy výslednými částkami pokrytí výdajů vlastními příjmy těchto zařízení. Od tohoto opatření si slibujeme zvýšení tlaku na hospodárnost - administrativně pak bude jeho důsledkem, že odstraníme zbytečné a nesprávné zbytňování rozpočtových cifer příslušných resortů. Ve snižování správních nákladů jsou před námi ještě veliké úkoly, ve kterých by se měla uplatnit především vlastní iniciativa našich veřejných zaměstnanců. Osobní náklady rovněž klesají, a to proto, že jsme v důsledku zákona o platové úpravě převedli výdaje na pense státních zaměstnanců, kromě pensí příslušníků ozbrojených sborů a t. zv. darů z milosti, do rozpočtu Ústřední národní pojišťovny.

V úvodu svého výkladu k tomuto rozpočtovému návrhu jsem řekl, že jím před sebe stavíme veliké úkoly. Krátký rozbor státních výdajů, který jsem právě podal, je toho důkazem. V našem režimu je rozpočet plánem úkolů, ne jen pouhým souhlasem k provádění výdajů do preliminované výše. Proto musíme z rozpočtu - což platí i o nejmenším místním národním výboru - vyčíst především povinnost všechny plánované úkoly skutečně splnit a splnit je účelně a hospodárně. Princip hospodárnosti znamená, že rozpočtem povolené výdaje jsou nejvyšší hranicí; plánovaných úkolů má být dosaženo s náklady co nejnižšími. Tuto pravdu nelze stále a stále nezdůrazňovat!

Návrh státního rozpočtu staví před nás veliké úkoly i na poli státních příjmů. Je nám uložen úkol, abychom opatřili na státních příjmech v tomto roce 166,5 miliardy Kčs. To znamená, že proti rozpočtu na rok 1950 se státní příjmy zvyšují okrouhle o 27,4%.

Jádrem těchto příjmů jsou příjmy daňové; mají činit v roce letošním 156,3 miliardy Kčs.

Mluvíme tu o zvýšení státních příjmů i státních výdajů více než o čtvrtinu, ale nemluvíme tu o zvyšování daňových sazeb. Nemluvíme o tom proto, že plánovaným hospodářstvím a tvůrčím rozmachem pracujícího lidu zvyšujeme hmotnou základnu státních příjmů, národní produkt, a nepotřebujeme tudíž utahovat berním šroubem příjmy obyvatelstva. Jediným podkladem zvýšení našich státních příjmů je rostoucí zvyšování produktivity práce zaváděním nových pracovních method a prováděním dalekosáhlých investic. Je to stále jediná síla, o kterou se ve všech svých plánech a tedy i v rozpočtu státních příjmů opíráme, síla hýbající světem: radostná, soustředěná a uvědomělá práce lidu, práce, se kterou i náš rozpočet stojí a padá.

Ve své "Inaugurální adrese" z roku 1864 napsal Karel Marx: "Námezdná práce je, právě tak jako práce otroků a nevolníků, jen přechodnou a nižší společenskou formou, předurčenou ustoupit práci sdružené, vládnoucí svým nástrojům rukou ochotnou, s hlavou jasnou a s radostí v srdci." - A právě proto, že k této sociální kvalitě práce spějeme, nepotřebujeme zvyšovat svoje daně, ale naopak se snažíme snížit daňové břemeno obyvatelstva. I tu je patrný zásadní rozdíl hospodářství našeho a kapitalistického. Na příklad president Spojených států severoamerických ohlásil nedávno v souvislosti se zbrojením nové daňové předlohy, které dolehnou právě zase na pracovní důchody tamního pracujícího lidu.