Vývoj v r. 1950 šel u nás podobně jako v r. 1949. Než přejdu k rozboru, dovolte, abych se dotkl některých problémů roku 1950. Chci se především zmínit o všeobecné dani. Ta není pro nás jen nástrojem socialistické akumulace, nýbrž má být také regulátorem trhu. Sazbami této daně upravujeme ceny. Úpravu máme dělat tak, aby nevznikly škody našemu hospodářství, aby byla regulována - a to rozumně regulována - spotřeba. Neuvádím všechna hlediska, jen hlavní. Když budeme těchto hledisek vždy dbát, zabezpečíme i státu dobrý výnos daně. To vše předpokládá úplnou znalost poměrů v oboru a znamená to neztrácet perspektivy o poslání daně s celostátního hlediska.

Jsme si vědomi, že náš boj za uskutečnění nového, socialistického řádu uskutečňujeme v období zostřeného třídního boje. Víme, že podobné nebo jiné těžkosti, se kterými se setkáváme, jsou produktem tohoto třídního boje. Proto má být naší snahou zužovat pole, na kterém nám může reakce škodit. Jedním z těch míst je také pořádek v administrativě, v účetnictví a v účtárnách. Již loni a znovu i letos tomu věnoval pozornost ministr financí soudr. Kabeš. Myslím, že je již nejvyšší čas, aby odpovědní činitelé obrátili pozornost ke zjednodušení a sjednocení účetních soustav u nás užívaných. A užíváme jich u nás 35 až 39! Mnohé z nich se od sebe téměř ničím neliší než názvem. Organisační skupina Svitu zaváděla soustavu socialistického podnikového hospodářství (SPH). U státních statků mají socialistické statkové hospodářství (SSH), což není v celku nic jiného než SPH. Myslím, že vývoj už předehnal i tuto nebo i jiné soustavy; proto je třeba účetnické soustavy sjednotit a zredukovat. Je to jistě úkol těžký, ale ne tak těžký, aby nemohl být uskutečněn, aby i zde byl zaveden pořádek.

Odpovědně projednávat rozpočet, to znamená - jak správně bylo řečeno v rozpočtovém výboru - projednávat jej ve spojitosti se skutečným životem se všech možných hledisek.

Na loňském únorovém zasedání ÚV KSČ postavil před nás president republiky soudr. Klement Gottwald úkol nad jiné významný: Vykročit rychleji a směleji vpřed k socialismu. Konkrétní směrnice byla: Rozvíjet náš těžký průmysl, zejména naše strojírenství, odkrývat reservy v těchto odvětvích a především investovat do těchto odvětví. Podíl těžkého průmyslu na zvýšeném objemu výroby r. 1950 činil 15,6%, zatím co celkové zvýšení průmyslové výroby činilo 15,3%. Zase podle slov presidenta republiky jsou to jen prvé, počáteční kroky, za kterými musí přijít rozhodující obrat ve prospěch výroby těžkého průmyslu.

Rozvoj těžkého průmyslu je jedině správnou cestou k rozvíjení všech dalších odvětví průmyslové výroby, jak to také ukazují výsledky r. 1950. Výroba lehkého průmyslu stoupla proti r. 1948 o 10,8%, výroba potravinářského průmyslu dokonce o 24,9%. Tato čísla sama o sobě dokazují neustálé stoupání životní úrovně pracujících mas, neboť při vědomě a plánovitě omezeném vývozu produktů lehkého a potravinářského průmyslu to znamená stále víc a více výrobků pro náš vnitřní trh.

Vcelku byl náš plán na rok 1950 již podstatně zvýšen proti plánu původnímu a tento zvýšený plán byl splněn na 101,8%, což prakticky znamenalo, že naše průmyslová výroba byla zhruba o 50% vyšší než v nejlepším roce existence kapitalistické Československé republiky. Proč mohlo být těchto úspěchů dosaženo? Proto, že dělnická třída vzala plán za svůj plán, že se stal majetkem mas a tedy plánem živým. Byl poopraven, a to stále víc a víc se rozvíjející iniciativou dělnické třídy. Počet soutěžících úderníků vzrůstal. Jen v českých krajích bylo Ústřední radou odborů vydáno více než 400.000 údernických knížek. A soutěžení bylo postaveno na nové, zdravé základy. Soutěžilo se o nejlepší závod, nejlepší dílnu, nejlepšího pracovníka svého oboru.

Proto již i dnes můžeme říci, že rozpočtové příjmy na rok 1950 budou v celku překročeny. Správně bylo v rozpočtovém výboru konstatováno, že ještě nikdy nebyl návrh státního rozpočtu projednáván za tak dobrých předpokladů a za takových radostných perspektiv rozvoje jako letos.

Tyto radostné perspektivy rozvoje nám dalo historické zasedání Ústředního výboru KSČ konané v únoru t. r. Dobré výsledky dvou roků Gottwaldovy pětiletky umožňují předčasně splnit původní pětiletý plán. Pan president řekl, že můžeme splnit původní pětiletý plán v těžbě uhlí již koncem roku 1951, v přesném strojírenství do poloviny roku 1951, v lehkém kovoprůmyslu do konce roku 1951 a v řadě jiných základních průmyslových odvětví do konce roku 1952. Proto je třetí rok pětiletky rokem rozhodujícím.

Proto mohl ministr-předseda SÚP s. dr. Dolanský vytyčit takové grandiosní, smělé cíle: do konce roku 1953 vzroste celková průmyslová výroba proti roku 1948 skoro o dvojnásobek, přesně o 98%. Nejrychlejší tempo růstu výroby bude v těžkém strojírenství a výroba automobilového průmyslu bude proti roku 1950 na dvojnásobku výroby. V přesném strojírenství dosáhne výroba obráběcích strojů v roce 1953 trojnásobku proti výrobě v prvé kapitalistické republice. V roce 1951 až 1953 se zvýší výroba oceli o 42%. Tak co do množství výroby oceli zaujme náš stát 6. místo na světě. Výstavbou hydroelektráren stoupne výroba elektrické energie tak, že bude 3krát vyšší než v kapitalistickém Československu. Jen samo Slovensko vyrobí v roce 1955 tolik elektřiny, jako celé Československo v roce 1937. Poroste výroba chemická, investice stavební i nestavební. Ještě rychlejší tempo bude nasazeno v industrialisaci Slovenska, než tomu bylo až dosud.

To vše, převedeno do prosté mluvy, znamená stále větší a větší množství výrobků pro náš trh. To znamená skončení s povídačkami o chudobě našich zemí na nerostná bohatství. Obnovíme slávu našich zemí, kterou slynuly ve středověku pro bohatství svých dolů. Nebude to jen zemský ráj na pohled, nýbrž, když se o to přičiníme, bude to zemský ráj ve skutečnosti.

Postavme nyní naše vývojové perspektivy proti perspektivám třeba Spojených států amerických. Až dosud jsou nejbohatší kapitalistickou zemí. Hodně lidí na světě se až dosud klaní "všemocnému dolaru". A tato nejbohatší země si ústy svého presidenta Trumana dala tyto cíle - poslyšte, co president Truman požaduje:

1. Oprávnění k vypůjčení a vydání v celkové částce 140 miliard dolarů pro běžný a příští fiskální rok.

2. Zvýšení daní na mnohem větší částku než 8 miliard, t. j. úhrn posledních 2 daňových vzestupů. Na jiném místě o tom Truman říká, že bude nutné zvýšit daně z běžných příjmů, t. j. z příjmů lidových, o 15 až 20 miliard dolarů.

3. Truman požaduje snížení americké spotřeby k podpoře válečného úsilí. Za tím účelem se má upustit od zlepšování zařizování hospodářských usedlostí, obchodů i domácností.

A ještě něco potřebuje pan Truman. Je to zvýšení branných sil, téměř o milion mužů a žen, dále zvýšení pracovních sil v průmyslu zbrojní výroby. A protože velmi rád mával a vyhrožoval atomovou pumou, zvyšuje výdaje na atomové bádání z 18 milionů dolarů na jednu miliardu 277 mil. dolarů.

Ve svém rozpočtovém poselství ke kongresu loňského roku ještě pokrytecky mluvil o nedostatečném bydlení asi 20 milionů amerických občanů. Mluvil o tom, že přes 6 milionů amerických dětí nemůže používat dobrodiní chodit do škol. Letos již o těchto "maličkostech" nemluví, ale požaduje další snížení americké spotřeby. Válečné výdaje, procházející různými rozpočtovými položkami amerického rozpočtu, tvořily přes 70% rozpočtu. Nyní Truman navrhuje snížení neválečných rozpočtových položek o další jednu miliardu dolarů. Naproti tomu doporučuje pro příští fiskální rok zvýšení válečných výdajů o 90%. Kromě toho navrhuje prodloužení "pomoci" podle Marshallova plánu, ale ne tím způsobem, že by se pomohly řešit hospodářské problémy, nýbrž tak, že by se dávala podpora na vojenskou výstavbu těchto zemí. Tak se tedy nezaměstnaní v Anglii, Francii, Belgii, západním Německu atd. mají na co těšit. Podle přání Trumana a zrádných satelitních vlád bude jim i nadále kručet v břiše, ale navíc k tomu dostanou americké kanóny a tanky, aby to kručení nebylo slyšet. Ostatně v samé Americe na tom nebudou o mnoho lépe. Truman požaduje zvýšení rozpočtových výdajů o 78% proti roku 1950.

A že jde o rozpočet schodkový, nemusím ani zdůrazňovat. Tak ožebračuje šílená, nesmyslná a neodůvodněná válečná politika nejen lid Ameriky, ale především dělnickou třídu všech států, jejichž vlády jsou satelity. Ameriky. Šílené závody ve zbrojení, které provádějí kapitalističtí nadlidé, aby lépe mohli olupovat a vykořisťovat nejen dělníky, ale i drobné rolnictvo a živnostníky, se obráží i v berním šroubu. Tak stouply daně v USA v posledních letech osmkrát, v Anglii čtyřikrát, ve Francii dokonce třicetkrát.

Myslím, že nemusím uvádět žádné další příklady, žádná další čísla dokazující válečnou politiku kapitalistických válečných štváčů. Příklad agrese v Koreji, propouštění válečných zločinců, remilitarisace Německa a Japonska mluví jasnou řečí.

Máme to štěstí, že náš státní rozpočet projednáváme několik dnů po tom, co v Sovětském svazu Nejvyšší sovět schválil státní rozpočet. Sovětský svaz, vedoucí země socialismu, má rozpočet mírové výstavby. Při tom tam národní důchod stoupl proti roku 1950 o 21%. Je to rozpočet vyrovnaný, neboť příjem převyšuje výdaje o 6 miliard 489 milionů rublů. Nejvyšší část výdajů rozpočtu tvoří výdaje na financování národního hospodářství a na sociálně kulturní zařízení. Výdaje na obranu Sovětského svazu činí jen 21,13% rozpočtu, zatím co v r. 1942 tvořily 32,5%. V zemi, kde se přetváří příroda, kde se atomová energie používá pro mírové účely, kde se obracejí toky řek a z neúrodných pouští se dělají zahrady, není místa na válečné výdaje anebo na válečnou hysterii. Jsme šťastni, že s takovou zemí nás pojí bratrské spojenecké svazky a že se můžeme ze zkušeností jejího lidu učit a o ně opírat. (Potlesk.) Tyto zkušenosti se obrážejí ve skladbě našeho státního rozpočtu. Rozpočtem zabezpečujeme splnění našich hospodářských plánů a úkolů. Jsme proto v prvé řadě povinni zkoumat, zda rozpočet zabezpečuje ony velké a radostné perspektivy, o kterých jsem již mluvil.

Na tuto otázku dalo jednání všech věcně příslušných parlamentních výborů jasnou odpověď. Výborům byly podle věcné příslušnosti přiděleny jednotlivé rozpočtové kapitoly, aby tak bylo zabezpečeno skutečně kvalitní projednání. Páni poslanci jako zástupci lidu přinášeli v diskusních příspěvcích to, s čím se dole mezi svými voliči seznámili. Nebáli se ukázat na nedostatky nebo chyby, se kterými se setkali. 5 dnů pilné práce, provedené ve výborech, tak mohlo osvětlit mnohé problémy dalšího rozvoje naší k socialismu kráčející společnosti. A je jen přirozené, že některé problémy se diskutovaly v několika výborech po každé s jiného hlediska. Pokusím se proto shrnout v závěru podněty nebo usnesení, která jednotlivé výbory učinily.

Rozpočet kap. 1, president republiky a jeho kancelář, byl přijat v příslušném výboru manifestačně. Bylo zdůrazněno, že úloha presidenta je dnes jiná, než byla dříve.

Projevy presidenta republiky jsou pro náš lid směrnicemi v jeho práci a určují cestu našeho vývoje. To není president horních deseti tisíc, to je president dělnické třídy, všeho pracujícího lidu! Zná život lidu a proto ve svých projevech se životem pracujících zabývá a řeší jeho problémy. Ať jsou to otázky výstavby státního aparátu nebo otázky průmyslové výstavby, kulturní život národa nebo otázky zásobovací, vždy je vidět, s jakou pečlivostí a připraveností k řešení těchto otázek přistupuje. Proto se poslanci na projevech i na zapadlých vesnicích setkávají s tím, že je lid žádá, aby panu presidentovi poděkovali za jeho práci ve prospěch lidu. Láska k lidu je lidem odměňována opět láskou. (Potlesk.) Autorita presidenta a láska k presidentovi nebyla nikdy taková, jaká je dnes. To bylo shodně konstatováno v několika výborech.

Projednávání rozpočtové kapitoly Národního shromáždění, Slovenské národní rady, předsednictva vlády a Sboru povereníků přineslo podobné poznatky. Lid zná svého předsedu vlády, svou vládu i poslance, zná jejich život a jejich práci. I práce těchto orgánů ukazuje na to, že to jsou nové orgány, a to skutečné orgány lidu. Zákony a vládní nařízení nemají protilidový charakter jako za prvé republiky. A kdyby se ministr nebo poslanec zpronevěřil svému poslání, svému národu, stihl by ho zasloužený trest jako kteréhokoliv jiného zrádce nebo rozvratníka. Zákony, které vycházejí z našeho parlamentu, mají jiný charakter než zákony z doby kapitalistické republiky. Slouží výstavbě našeho hospodářství a naší nové socialistické společnosti. Slouží k zabezpečení míru, jak dokazuje nejen zákon na ochranu míru, ale i Národním shromážděním ratifikované spojenecké smlouvy se zeměmi lidových demokracií. Pracovní úsilí našeho lidu zavazuje i naše poslance, kteří musí být služebníky lidu.

Při kapitole Sboru povereníků bylo také zdůrazněno, jak se v boji za novou koncepci soužití dvou bratrských národů rozvíjely slovenské národní orgány vůbec a jakou úlohu jim v nedávné minulosti přisoudila reakce. Těmto slovenským národním orgánům určil směr vývoje Košický vládní program, a jeho tvůrce, dnešní president s. Klement Gottwald, 5. dubna 1945 prohlásil: Jestliže v nové republice bude vládnout vůle českého a slovenského lidu, nic a nikdo nebude moci znemožnit anebo narušit skutečné bratrské soužití mezi Čechy a Slováky.

Tuto pravdu potvrzují poslední události. Slovenský lid odsoudil nejen zrádce Clementise, ale i buržoasně-nacionalistické úchylkáře Husáka a Novomeského, jako předtím rozbil a odsoudil slovenskou reakci v demokratické straně. Sbor pověřenců, očištěný od rozkladných elementů, nehraje tu úlohu rozbíječe, jakou mu přisoudila reakce, ale ve spolupráci s vládou, opřen o tvořivé síly slovenského lidu, řídí a organisuje gigantickou industrialisaci Slovenska, která změní nejen tvářnost země a jejího lidu, ale změní i její význam v boji za udržení světového míru.

Živá denní práce národních výborů, všech jejich členů, zajišťování cesty socialismu, to vše vyniklo při projednávání rozpočtové kapitoly ministerstva vnitra. Národní výbory jsou jednou z nejdůležitějších součástí našeho lidově demokratického státního aparátu. Není žádného úkolu politického, hospodářsko-organisačního, kulturního a pod., který by mohl být splněn bez účasti národních výborů. Sama struktura a náplň rozpočtu je toho pádným důkazem. Národní výbory všech stupňů budou v rozpočtu obhospodařovat celkem 47.752,171.000 Kčs, t. j. 41,72% rozpočtového úhrnu.

Reorganisace národních výborů sice splnila politický úkol, ale neodstranila ještě všechny chyby a nedostatky. Národní výbory stále málo systematicky rozvíjejí tvůrčí iniciativu mas a málo se při provádění své práce opírají o masy. Musíme se stále víc a více přibližovat našemu vzoru demokracie, Sovětskému svazu. Všichni členové národních výborů se musí v plné šíři seznámit se svými úkoly. Musí se naučit chápat věc třídně a mobilisačně, hlavně vzhledem k rozšíření trestní agendy národních výborů. V novém trestním právu se musí výrazněji projevit některé výchovné prvky, které musí převážit nad prvky trestními.

Národní výbory se také musí naučit lépe, rovnoměrně čerpat z rozpočtových položek. Až dosud tomu tak není. Musí se také více oprostit od prvku lokálního patriotismu. Někde ještě existují fondy, které nebyly zrušeny a odvedeny a ze kterých se financují neplánované výdaje. Kladem byla značná účast občanů při projednávání rozpočtů MNV a závazky občanů při této příležitosti přijímané ve prospěch té které obce nebo města.

Zvláštní pozornost byla věnována otázkám hospodaření komunálních podniků. Mají-li splnit své poslání, musí i u nich být uskutečněn výrobní plán. Musí řešit otázky zabezpečení údržbářských prací. Musí být provedena delimitace jejich činnosti, ale hlavně musí národní podniky přistupovat k delimitaci s hledisky celostátními a ne sobeckými.

Úkoly soudnictví v období zostřeného třídního boje byly prodiskutovány při rozboru rozpočtové kapitoly ministerstva spravedlnosti. Justice oživila svůj aparát pracovníky z řad dělníků a malorolníků. Tito občané nepůsobí jen ve funkci lidových soudců, ale také jako prokurátoři a soudci z povolání.

Justice nebyla nikdy nadtřídní; byli odsuzováni a zavíráni demonstranti, kteří demonstrovali za právo na práci. Byli zavíráni demonstranti, kteří volali slávu Sovětskému svazu, kteří bojovali proti válce. Dnes musí justice postihovat vesnického boháče, který škodí JZD, který jim zapaluje stodoly. Musí trestat a trestá všechny rozvratníky a škůdce našeho nového společenského řádu. Nové trestní právo a nový občanský zákon nám to zabezpečují. Odmítáme takové pojetí t. zv. nestranné spravedlnosti, jak je praktikují Američané, když propouštějí válečné zločince a když drží ochrannou ruku nad takovou bestií v lidské podobě, jako je Ilsa Kochová.

Církevní procesy nám nad jiné jasněji dokázaly hloubku zrady naší vysoké církevní hierarchie. Dokázaly, že popud ke zradě a její dirigování vycházely přímo z Vatikánu. Vatikánu nevadila spolupráce s takovým zločincem, jako byl Hitler. Vatikán nevznesl protest proti existenci koncentračních táborů a proti zvěrstvům tam páchaným. A nyní posílá své papežské požehnání jednomu z největších katanů lidstva, netvorovi, který stavěl krematoria a plynové komory.

Souvislost naší zrádné církevní hierarchie s Vatikánem nebyla naší vládě na překážku, aby se snažila vyřešit poměr církve a státu. Náboženské svobody, dané ústavou, zůstaly zachovány. Duchovní jsou existenčně zabezpečeni a mohou řádně vykonávat své církevní a náboženské úkony. Prostřednictvím Státního úřadu církevního se stát stará také o udržování a zabezpečení církevních památek. Nová úprava byla nutná, a stále víc a více drobných kněží-vlastenců jde pevně s lidem, ze kterého vzešli. Ani zde se reakci nepodařilo postavit kněze proti lidově demokratickému zřízení. Velká část kněží spolupracuje v různých institucích a organisacích Národní fronty a též i v národních výborech, těchto orgánech státní moci. To bylo konstatování ústavně-právního výboru při projednávání rozpočtové kapitoly Státního úřadu církevního.