Lidová správa jako orgán státní
správy a moci, po únoru 1948 očištěná
od reakčních živlů, postavila se plně
za budovatelský program, za splnění osevních
plánů, za provedení sklizně, udělala
první kroky k přechodu vesnice k socialismu.
Byly chyby a nedostatky v národních výborech,
jako byly překážky, a byla jich řada
při naplňování úkolů
našeho plánu. Bylo nutno bojovat se starou buržoasní
a maloburžoasní ideologii, která zůstala
ve vědomí lidí. Bylo třeba překonat
obrovskou sílu zvyku a předsudků, vytvořit
nový poměr k zájmům a potřebám
pracujících. Byly to dětské nemoci
rodícího se krásného zítřka.
Překážky byly překonány, z chyb
se učíme a nedostatky rychle odstraňujeme.
Paní a pánové, čísla státního
závěrečného účtu za
r. 1949 mluví jasnou řečí. Nebylo
jediného úseku lidské činnosti, aby
se nám zde neprojevil. Nebylo lidských potřeb,
které by nebyly splněny úměrně
produktivitě práce. Státní závěrečný
účet dokazuje, že nebylo zapomenuto na kulturu,
vědu, umění, zdravotnitcví a sociální
péči. Jestliže státní rozpočet
za r. 1949 byl v kapitole 24 - Odpočivné a zaopatřovací
platy a v kapitole 17 - Ministerstvo vnitřního obchodu
překročen, pak toto překročení,
které nečiní ani 350 mil. Kčs, je
zdaleka vyváženo přebytkem přes 35 miliard
Kčs. I toto překročení rozpočtového
úvěru je znakem dobrým, neboť ukazuje,
že ministerstvo vnitřního obchodu věnovalo
všechnu péči, aby šatenky, jimiž
spravedlivě měla býti rozdělena výroba
textilií mezi pracující, nebylo zneužito
falšováním sabotážníky a
spekulanty, a proto věnovalo tisku šatenek větší
péči než dříve, a tím
byl také větší výdaj.
Překročení kapitoly pensí znamená
vlastně důkaz toho, jak lidově demokratická
republika se staví k těm, kteří již
nemohou pracovat, ať už je tomu z jakéhokoliv
důvodu.
Stejně jsme splnili všechny závazky, které
vyplývaly z našeho státního dluhu, ať
vnitřního, ať zahraničního, závazky,
které nám zanechalo kapitalistické hospodářství.
Splnili jsme úrok i úmor a u dluhu zahraničního
jsme nejen zaplatili běžné závazky,
ale ještě o 750 mil. Kčs více. Splnili
jsme závazky ze zahraničního dluhu a navíc
jsme zaplatili 3/4 miliardy Kčs.
Lehce se to snad řekne, ale musíme zase vidět,
že to bylo umožněno příznivým
vývojem naší výroby, která zvýšeným
vývozem vyprodukovala devisy, jimiž jsme závazky,
a to navíc, mohli zaplatit.
l když čísla státního závěrečného
účtu mluví opravdu jasnou řečí,
přece je nutno vidět a dovést ocenit za nimi
veliké snažení, velikou práci všech
obyvatel republiky. Zásluhu o to má naše dělnická
třída - pracující lid, jeho velká
tvůrčí energie a avantgarda dělnické
třídy, komunistická strana Československa.
Nechci přirovnávat naši hrdou bilanci hospodaření
za r. 1949 k bilancím západních států,
kde je ještě vláda kapitalistů. Snad
by to bylo do určité míry poučné
srovnati v procentech, kolik dáváme my na věci
a zařízení, sloužící kultuře,
spokojenosti a blahobytu lidu a kolik oni, ale byla by to urážka
našich budovatelů socialismu. Copak je vůbec
možné srovnávat naše mírové
úsilí s činností vrahů korejských
žen a dětí? Copak je vůbec možné
srovnávat náš plán výstavby socialismu
s Marshallovým plánem poroby, hospodářského
a politického znásilňování
států?
To přece nelze! Budeme se dívat na země,
které nás v budování socialismu
předhonily; je budeme dobíhat, od nich se budeme
učit. S nimi se budeme srovnávat, s nimi budeme
soutěžit.
My můžeme srovnat život pracujících
u nás, život dělníků u nás
se životem dělníků v kapitalistických
státech. Zatím co se u nás žije lépe,
viditelněji a hmatatelněji se zvětšuje
životní míra pracujících, ve
státech západních roste nezaměstnanost,
roste bída a je hlad. Zatím co se u nás přeměňuje
práce v radostnou povinnost, ve státech kapitalistických
bojují dělníci stávkami za právo
na práci, za právo na kus chleba. Musíme
ujistit dělníky západních států,
že naše vítězství na poli práce
bude i jejich vítězstvím, že nezradíme
mezinárodní proletariát a že jim v jejich
spravedlivém boji budeme pomáhat. (Předsednictví
převzal místopředseda dr. Polanský.)
Paní a pánové, státní závěrečný
účet za rok 1949 je prvým účtem,
který podle § 62 ústavy 9. května sestavovalo
ministerstvo financí a pokud jde o Slovensko, povereníctvo
financí. Podkladem byly dílčí závěrečné
účty všech poukazovacích a účtujících
úřadů a orgánů a závěrečné
účty státních podniků a fondů.
Za rok 1949 se do této práce začlenily po
prvé i všechny krajské a okresní národní
výbory. Státní závěrečný
účet za rok 1949 je tu již výsledkem
práce velkého kolektivu a s jeho dílčími
úseky je již náš lid obeznámen.
Účelem jeho je podat přesné a průhledné
účty o státním hospodářství
a zároveň v ročním i běžném
účtování hledat nové cesty
a nové formy, které by ze státního
účetnictví vybudovaly přesný
a pružný kontrolní instrument. Státní
účetnictví má úspěchy
i závady v plnění státního
rozpočtu nejen registrovat, nýbrž také
včas analysovat a dávat tak podklady pro správné
usměrnění vývoje státního
hospodářství. Státní závěrečný
účet je kritikou rozpočtu a je na nás,
abychom výsledky sebekriticky zhodnotili. Byl-li v roce
1949 úspěšný, musí a také
budou všechny ostatní úspěšnější
a lepší.
Úspěchy prvého roku Gottwaldovy pětiletky
jsou dobré. Plány a úkoly byly proměněny
ve skutek. A za to, že můžeme takto radostně
pracovat, že můžeme u nás budovat socialismus,
vděčíme velikému Sovětskému
svazu, jeho lidu, který za velkých a krvavých
obětí vybudoval na jedné šestině
světa socialismus, který za ještě větších
a krvavějších obětí ve druhé
světové válce porazil nacistické Německo,
osvobodil malé národy, mezi nimi i Československou
republiku. Jsme si vědomi, že bez Sovětského
svazu by nebylo Československé republiky, nebylo
by budovatelského nadšení u nás. Nebyli
bychom svobodni, ale byli bychom kolonií amerického
imperialismu. Máme rádi Sovětský svaz,
máme rádi jeho lid, máme rádi velikého
vůdce dělníků celého světa.
Slovy se nedá naše vděčnost vyjádřit.
Slova jsou málo. Naši lásku a vděčnost
budeme i nadále vyjadřovat prací, zvýšenou
prací pro socialismus a zvýšenou prací
pro udržení světového míru. Za
úspěchy, kterých jsme dosáhli v prvním
roce pětiletky, děkujeme naší KSČ
a zvláště jejímu předsedovi a
presidentu naší republiky K. Gottwaldovi. (Potlesk.)
Vede nás neúchylně a jistě. Je zárukou,
že nesejdeme s cesty, a on nás také dovede
ke konečnému cíli - ke komunistické
společnosti. Se soudruhem Gottwaldem v čele
se nebojíme žádných překážek.
Víme, že je překonáme a víme,
že zvítězíme!
Paní a pánové, myslím, že můžeme
být hrdi na výsledky práce našeho lidu,
a mohu jistě prohlásit, že budeme souhlasit,
aby celá částka přebytku příjmů
nad výdaji v roce 1949 byla přidělena Fondu
znárodněného hospodářství,
a že budeme rádi hlasovat pro schválení
státního závěrečného
účtu za rok 1949. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému
řečníku, p. posl. Bínovi.
Posl. Bína: Pane místopředsedo, paní
a pánové!
S historickými změnami, které nastaly u nás
po květnové revoluci a zejména po slavném
únorovém vítězství, kdy náš
lid porazil domácí reakci, bylo možno přistoupit
po obnově našeho hospodářství,
docílené ve dvouletém plánu, ke konkrétní
přestavbě a výstavbě našeho průmyslu
tak, aby to odpovídalo změněným podmínkám
a potřebám našeho lidově demokratického,
k socialismu spějícího řádu.
Generální směrnici pro přestavbu a
výstavbu našeho hospodářství
dal na IX. sjezdu KSČ president republiky s. Klement Gottwald.
Tato směrnice plně odpovídá potřebám
našeho dalšího politického i hospodářského
vývoje ve změněných podmínkách,
kdy náš průmysl a jeho závody byly dány
do rukou lidu a kdy celé naše hospodářství,
zbavené kapitalistických upírů a kořistníků,
slouží pouze zájmům lidu. V této
generální směrnici je jasně zdůvodněna
skutečnost, že skladba našeho hospodářství
a zejména průmyslu, která byla tvořena
v podmínkách kapitalistického vývoje,
nemůže vyhovovat a nevyhovuje novému společenskému
řízení, t. j. lidově demokratickému,
k socialismu spějícímu řádu.
Náš průmysl byl budován v době
panství kapitalismu, tudíž byl budován
v jeho zájmu a orientován tak, aby sloužil
jako prostředek kořistnických, egoistických
a sobeckých zájmů kapitalistických
jedinců. Náš průmysl - jako celé
hospodářství - měl tvořit a
tvořil ekonomickou základnu třídního
panství buržoasie a sloužil tudíž
jako prostředek k soustavnému absolutnímu
i relativnímu zbídačování našeho
lidu. Někteří kapitalističtí
národohospodáři v údobí prvé
republiky tvrdili, že jsme přeindustrialisovanou zemí,
protože jsme zdědili 3/4 průmyslu
rakousko-uherské monarchie a pouze 1/4
jejího obyvatelstva. Viděli totiž problém
pouze ve ztrátě trhu, který byl ztracen zánikem
Rakousko-Uherska; to znamená: viděli jej s hlediska
kapitalismu.
Vada však není v tom, že ČSR zdědila
příliš velký průmysl v celku,
nýbrž jde o to, že jsme měli průmyslové
obory, které byly předimensovány v poměru
k oborům jiným. Zastaralá je totiž nejen
územní skladba průmyslu - jak tomu nasvědčuje
industrialisace Slovenska - nýbrž i jeho vnitřní
struktura, jeho složení podle jednotlivých
výrobních oborů. Patřili jsme mezi
země, které imperialističtí dravci
přeměňovali ve své přívěsky,
a i když byla ČSR před válkou průmyslovou
zemí, byl i u nás průmyslový rozvoj
jednostranný. Odvětví převážně
lehkého a báňského průmyslu,
dávající možnost využít
nejhůře placených pracovních sil,
byla uměle zvětšována bez jakéhokoli
spojení s vnitřními potřebami, zatím
co rozvoj odvětví pro zemi životně důležitých
byl uměle zdržován.
Tento jednostranný rozvoj průmyslu znetvořoval
celé hospodářství země a činil
je závislým na angloamerickém a německém
kapitálu. Klasickou ukázkou toho je náš
textilní průmysl, kde pouze hladové a žebrácké
mzdy umožňovaly konkurenci na zahraničních
trzích. Kromě toho skutečnost, že jsme
byli schopni vyrábět ve stovkách textilních
továren miliony metrů látek a při
zničení nebo vyřazení strojů
jsme byli odkázáni na kapitalistické země,
potvrzuje záměrné úsilí kapitalistů
na západě udržet naše hospodářství
v područí a v závislosti na nich. Vedle toho
je v tom skryta i obchodní nevýhoda proto, že
jsme museli dovážet množství surovin pro
lehký průmysl a že výrobky z těchto
surovin jsou ve své hodnotě nižší
než stroje a vůbec výrobní prostředky.
Naši kapitalističtí podnikatelé a průmyslníci,
spojeni a svázáni řadou mezinárodních
úmluv a smluv, neměli ovšem zájem na
tom, aby náš průmysl sloužil zájmům
národa a společnosti, nýbrž jejich jediným
zájmem byl jejich vlastní zisk, kterémužto
molochu zaprodali zájmy národa pro své úzce
sobecké, třídní zájmy.
Základní změna našeho společenského
řádu, v němž rozvoj výrobních
sil je v úzkém vztahu k soustavnému zvyšování
životní úrovně našeho lidu, si
vyžádala nezbytně velkorysou plánovanou
přeměnu skladby celého našeho hospodářství
a zejména jeho podstatné složky, t. j. průmyslu.
Bylo nutno od základu změnit skladbu našeho
průmyslu tak, jak to narýsoval a zdůvodnil
ve svém historickém projevu na IX. sjezdu KSČ
s. Klement Gottwald.
K provedení tohoto úkolu nám slouží
bohaté zkušenosti sovětské industrialisace,
která nás učí, že podstata sovětské
industrialisace není v jakémkoli růstu průmyslu,
nýbrž v přednostním rozvoji těžkého
průmyslu a především jeho jádra
- těžkého strojírenství. Aby
byla zajištěna přestavba a rekonstrukce všech
odvětví našeho národního hospodářství
na nové, vyšší technické základně,
je nutno vytvořit a zesílit vlastní výrobu
strojů a zejména těžkých strojů.
Jádrem industrialisace a jejím základem je
rozvoj těžkého průmyslu, konec konců
výrobních prostředků, a rozvoj těžkého
strojírenství. Platí i zde poučení
a zkušenosti z SSSR, že bez výstavby těžkého
průmyslu, vyrábějícího výrobní
prostředky a tím vytvářejícího
ekonomickou základnu našeho hospodářství,
nemůže být zajištěn rozvoj ostatních
složek našeho hospodářství a nemůže
být zajištěna výstavba socialismu. To
platí tím spíše proto, že po změně
politických poměrů - po únorovém
vítězství, ve kterém naše reakce
ztratila svou legální ekonomickou základnu,
o kterou se v boji s dělnickou třídou opírala
- padla poslední naděje mezinárodní
reakce na zvrat našich poměrů.
Tato skutečnost vyvolala a vyvolává nezbytně
zesílenou politickou a hospodářskou diskriminaci
kapitalistického západu, která by čím
dál ve větší míře ohrožovala
chod našeho hospodářství a tím
spíše rozvoj našeho průmyslu v jeho dosavadní
skladbě. A v tom právě spočívá
historický význam usnesení IX. sjezdu KSČ
o přestavbě a výstavbě našeho
průmyslu s orientací na průmysl těžký,
protože jen prvovýroba a těžký
průmysl vytvářejí základnu
dalšího rozvoje všech úseků našeho
hospodářství.
Výstavba a přestavba našeho průmyslu
směrem k rozšiřování podílu
těžkého strojírenství tvoří
základnu pro budování socialismu na vesnici,
zvyšuje obranyschopnost naší země a zmenšuje
naší závislost na kapitalistických zemích.
Dalším důvodem pro rozvoj těžkého
průmyslu je skutečnost, že pro tento rozvoj
potřebujeme nejmenší množství surovin
z kapitalistického západu; tím také
vymaňujeme naše hospodářství
z područí kapitalistického vlivu a zajišťujeme
naše hospodářství před zhoubným
vlivem kapitalistických hospodářských
krisí se všemi jejich neblahými průvodními
zjevy a důsledky.
Myslím, že je i samozřejmé, že
rozvoj a výstavba těžkého průmyslu
má mimořádný význam pro obranyschopnost
naší republiky, zejména v nynější
napjaté mezinárodní situaci, kdy se anglo-američtí
imperialisté pokoušejí o rozpoutání
nové světové války. Jistě by
rozvoj našeho průmyslu v tehdejší jeho
skladbě k obranyschopnosti republiky nepřispíval.
Jednou ze základních otázek socialistické
industrialisace je otázka tempa rozvoje výrobních
sil, zejména v průmyslu a v prvé řadě
v těžkém průmyslu. Proto na zasedání
ÚV KSČ v únoru 1950 byla dána další
směrnice pro urychlení přestavby a výstavby
našeho průmyslu, pro zvýšení tempa
jeho rozvoje a zesílení orientace na těžký
průmysl a jeho hlavní článek - těžké
strojírenství.
Jaké máme výsledky na tomto nejdůležitějším
úseku našeho hospodářství?
V souvislosti se shora uvedenou směrnicí byl plán
jmenovitých úkolů těžkého
průmyslu zvýšen v r. 1950 proti r. 1949 o 15,6%.
Z toho v průmyslu báňském o 5%, energetickém
o 10%, hutním o 8,5%, těžkém strojírenství
o 26,6%, automobilovém a leteckém o 11,6%, chemie
o 5,3%, přesné strojírenství o 20,2%,
stavební hmoty o 8,4%.