Sama skutečnost, že plán v několika odvětvích těžkého průmyslu stanovil poměrně vysoké mobilisační úkoly, a konečně zvýšení úkolů na r. 1950 podle směrnic únorového zasedání ÚV KSČ byly hlavními příčinami urychleného vzrůstu. Splnění těchto zvýšených úkolů v r. 1950 je celkem známo. Chtěl bych proto ukázat na tempo růstu v těžkém průmyslu ve srovnání s prvním rokem 5 LP, t. j. 1949.

Vezmeme-li plnění plánu v I. pololetí 1949 za 100, růst průmyslové výroby v I. pololetí 1950 se rovná: v těžkém průmyslu celkem 113,4%, v průmyslu báňském 105%, v energetice 110%, v hutním průmyslu 107%, v těžkém strojírenství 121%, auto-letadla 104%, přesné strojírenství 126%, chemie 102%, stavební hmoty 107%.

Z toho vyplývá, že těžký průmysl vzrostl ve IV. čtvrtletí 1950 proti témuž období v r. 1949 vcelku o 19%. Za tyto krásné a potěšitelné výsledky v rozvoji nejdůležitějšího článku v našem hospodářství vděčíme v prvé řadě dělnické třídě, našim dělníkům i technikům, kteří pochopili podstatu budování socialismu a kteří pochopili, že vše záleží na tom, jak rychle vybudujeme náš těžký průmysl.

Dosažené výsledky dávají oprávnění k vytyčení dalších smělých úkolů ve výstavbě našeho hospodářství. Splněním a překročením plánovaných úkolů v těžkém průmyslu bude umožněno provedení smělých staveb socialismu, o kterých sice kapitalističtí teoretikové snili, na které dovedli udělat plány, ale které uskutečnit nemohli. Jednou z hlavních příčin je omezená a nedostatečná základna těžkého průmyslu. Teprve naše plánované hospodářství je schopno a uskuteční veliké stavby socialismu, jako je už nyní prováděná celá řada vodních děl. Provedeme stavbu odersko-dunajského kanálu, na který jsou plány již 50 let hotovy, přemostění nuselského údolí, a jasně to dokumentuje výstavba Ostravska, nakonec pak velkolepá industrialisace Slovenska; zahajujeme a provádíme také počátek výstavby nové, krásné a socialistické Prahy. Pro uskutečnění těchto gigantických úkolů je nezbytné vytvořit širokou základnu těžkého průmyslu.

Přímo názorným příkladem významu těžkého průmyslu je industrialisace Slovenska, které za předmnichovské republiky bylo polokolonií českých kapitalistů a agrárních velmožů. Česká buržoasie záměrně chtěla zastavit Slovensko na úrovni zaostalé agrární země a přímo plánovitě udržovala slovenské hospodářství v nejzaostalejším stavu. Sama skutečnost, že za prvé republiky se zvýšil počet osob zaměstnaných v průmyslu pouze o 10.000, dokazuje, v jakých poměrech se vyvíjelo slovenské hospodářství za kapitalismu. Bezohlední kapitalističtí dravci bezohledně ubíjeli železářský průmysl v Krompaších a v Podbrezové a proti odporu slovenského lidu, který se bránil zavírání průmyslových závodů, měli kapitalisté pohotově salvy četnických karabin.

Za 20 let předmnichovské republiky se ze Slovenska vystěhovalo více než 180.000 pracujících, většinou do západních kapitalistických států. Ovšem i těm, kteří zůstávali doma, poskytoval kapitalistický společenský řád smutné a nejčernější perspektivy. Celkem 300.000 lidí živořilo na půdě ve výměře do 2 ha, 140.000 zemědělských dělníků žilo v nepředstavitelné bídě, desetitisíce nezaměstnaných a desetitisíce jen příležitostně zaměstnaných dřely v sezóně na statcích českých agrárních velmožů.

Této politiky vůči Slovensku, prováděné českými i slovenskými kapitalisty, využívali zejména čeští agrárníci, kteří za pomoci levněji najímaných slovenských dělníků stlačovali mzdy zemědělského dělnictva v Čechách.

Máme za sebou pouze několik roků plánované industrialisace Slovenska. Je možno říci, že jsme teprve v začátcích socialistické výstavby naší republiky, a už nyní je možné prohlásit, že tvář Slovenska se změnila od základu. Naše nynější Slovensko je k nepoznání. Rozvoj národního hospodářství republiky zajistil slovenskému lidu nevídaný materiální vzestup. Jen za minulý rok vzrostl objem průmyslové výroby Slovenska o 21,6%, v těžkém průmyslu o 25,7%. V jediném minulém roce přibylo v průmyslu více než 38.000 nových pracovníků, ve stavebnictví více než 43.000. Tento jediný pohled a srovnání s desetitisíci, které přibyly během 20letého trvání předmnichovské republiky, jasně prokazují nadřazenost našeho socialistického společenského zřízení. Jasně prokazuje, že cílem a úmyslem naší lidově demokratické vlády se stává co nejrychleji vyrovnat disparitu a rozdíly mezi zeměmi českými a Slovenskem. Konečným pak cílem industrialisace Slovenska a zejména výstavby těžkého průmyslu zůstává vyrovnat materiální i kulturní úroveň slovenského lidu na úroveň bratrského českého národa. Náš slovenský lid si může právě na rozvoji těžkého průmyslu každodenně ověřovat správnost naší politiky a soustavným zvyšováním své životní úrovně se přesvědčuje, že pouze ve svazku s pracujícím lidem v historických zemích spočívá jeho cesta k radostné a šťastné budoucnosti.

Jediným základním cílem naší k socialismu spějící společnosti je stále zvyšovat životní úroveň našeho lidu. To je ovšem úzce spjato se zvýšením národního důchodu. Můžeme a budeme zvyšovat národní důchod a tím i životní úroveň našeho lidu daleko rychleji a úspěšněji právě rozvojem těžkého průmyslu. Jsou směšné a nesmyslné záměrné theorie našich nepřátel o tom, že prý se železa nenajíme a do strojů se neoblečeme. Zkušenosti SSSR a základní zákony ekonomického vývoje potvrzují, že i otázka zvýšení národ ního důchodu a tím urychlené zvýšení životní úrovně jsou závislé a těsně spjaty s rychlejším rozvojem těžkého průmyslu.

Mohutnou vlnou socialistického soutěžení odpovídali naši pracující na usnesení IX. sjezdu KSČ a únorového zasedání ÚV KSČ v r. 1950. Statisíce socialistických závazků k narozeninám presidenta republiky s. Gottwalda a generalissima Stalina zajistily v mnohých sektorech splnění a překročení plánovaných úkolů. Dobře připravená kampaň vstřícných plánů a prověřování a zaručování výkonových norem odkryly mohutné reservy na našich závodech a umožnily zvýšení výrobnosti, produktivity práce, úsporu pracovních sil a zhospodárnění naší výroby.

Děkujeme za tyto výsledky v řadě neposlední průkopníkům nových pracovních forem a method, vpravdě našim hrdinům práce, jako jsou soudruzi Svoboda, Miska, Bartoš, Říha, Tondr i ostatní, kterých dnes čítáme ne na stovky, ale na tisíce. Jsou to dále statisíce zlepšovacích návrhů a námětů našich pracujících, zaměřených na lepší využití kapacity našich závodů, na lepší organisaci pracovního a výrobního prostředí a postupu, na úsporu materiálu, surovin, nářadí a energie, které přinesly našemu hospodářství stamilionové úspory. Pouze v jednom pražském kraji činí tyto úspory za minulý rok bezmála 1 miliardu Kčs.

Zvláště úspěšně se v našem průmyslu ujala methoda sovětské stachanovky soudr. Korabelnikové, zaměřená na úsporu materiálu a surovin, zvláště dovážených. Při rozhovoru s našimi nejlepšími pracovníky Svobodou a ostatními se potvrzuje tolikrát opakovaná skutečnost, že vodítkem pro jejich zvýšené výkony jim bylo studium pracovních method a způsobů sovětských stachanovců ing. Kovaljeva, Boriskina, Michajlova a ostatních a hlavně jejich přemýšlení, čímž je potvrzena směrnice soudr. Gottwalda "Učit se z bohaté sovětské zkušenosti a účinněji a s důvtipem pracovat na každém pracovním úseku". Na nedávném únorovém zasedání ÚV KSČ bylo usneseno nově zvýšit náš hospodářský plán. Ve svém referátě na shora jmenovaném zasedání uvedl s. ministr Dolanský tato čísla zvýšeného plánu v těžkém průmyslu:

Vcelku stoupne výroba těžkého průmyslu v r. 1953 proti r. 1948 2,3krát místo 1,7krát podle původního plánu, a to: těžba rud 2,7krát, těžba uhlí o 20%. Výroba elektrické energie v r. 1953 bude 3krát větší než v kapitalistickém Československu, výroba oceli stoupne o 42% v r. 1953 ve srovnání s r. 1950. Chemická výroba bude urychlena tak, že v r. 1953 bude o 30% vyšší než stanovil původní plán. (Předsednictví převzal místopředseda Fiala.)

Důležitým činitelem tu bude také urychlená industrialisace Slovenska, jak o tom hovořil ministr s. Dolanský. Reálnost tohoto usnesení se opírá o několik důležitých činitelů, které dávají záruku, že i takto zvýšený plán bude splněn a překročen.

Jaké jsou reálné podklady pro tyto smělé perspektivní úkoly a jaké jsou záruky, že i tyto úkoly budou splněny? Prvou takovou zárukou je skutečnost, že na základě dlouhodobé smlouvy se Sovětským svazem nám Sovětský svaz dodá důležité suroviny pro náš základní průmysl, jako je železná ruda a rudy barevných kovů. Dále takové důležité stroje, jako různá zařízení k mechanizaci dolů, hutí a vůbec těžkého průmyslu. Kromě toho nám Sovětský svaz poskytne rozsáhlou pomoc technickou při výstavbě celé řady důležitých závodů, které bychom jinak urychleně postavit nemohli, a poskytne nám pomoc při zavádění nových výrob i při zdokonalování a zlepšování výrob dosavadních. Za druhé je to lepší využití vlastních surovinových zdrojů, zejména v těžbě a úpravě železných rud, abychom podstatnou část zvýšené potřeby kryli z vlastních zdrojů a tím uspokojili zvýšené požadavky našich hutí v důsledku zvýšených úkolů všeho průmyslu a zejména těžkého strojírenství. Za třetí je to ta skutečnost, o které hovoří s. Stalin, že totiž vědomí, že dělníci pracují nikoli pro kapitalisty, nýbrž pro svůj vlastní stát, pro svou vlastní třídu, že toto vědomí je ohromnou hybnou silou pro rozvoj a zdokonalení našeho průmyslu. Zkušenosti minulých roků nás opravňují tvrdit, že to platí v plné míře i pro nás. Tyto zkušenosti také potvrzují, že tvůrčí iniciativa pracujících je nevyčerpatelná. Díky této iniciativě našich dělníků a techniků se nám podařilo odhalit velké reservy, spočívající zejména v nevyužití výrobní kapacity našeho výrobního zařízení, které je vcelku využito cca na 50%. Značné reservy spočívají v nízkém počtu směn v našem průmyslu, poněvadž značná část našich závodů pracuje pouze v jedné směně.

Dalším politickým uvědomováním našich dělníků a zejména techniků a zvyšování jejich odborné kvalifikace, jakož i soustavnou péči o jejich denní potřeby vytvoříme podmínky pro daleko širší rozvoj socialistického soutěžení, jeho zkvalitnění a převádění do vyšších forem po vzoru sovětských stachanovců. Usilovně budeme přenášeti zkušenosti našich nejlepších pracovníků na nejširší masy našich pracujících. Zevšeobecněním jejich pracovních method a způsobů docílíme toho, že i tyto zvýšené úkoly budou splněny a mnohde překročeny. Splníme usnesení posledního historického zasedání ÚV KSČ, budeme se řídit moudrými radami, danými nám na tomto zasedání presidentem republiky soudr. Gottwaldem, a tím přispějeme nejlépe k zvýšené obranyschopnosti naší vlasti, ke zvýšení životní úrovně našeho lidu, k výstavbě socialismu v naší zemi a k udržení a upevnění světového míru. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dále je přihlášen ke slovu p. posl. Šnobl. Dávám mu slovo.

Posl. Šnobl: Pane předsedo, paní a pánové!

Iniciativa, nadšení, tvůrčí síla dělníků a pracujících je onou silou, o kterou se opírá naše republika a její vláda při provádění plánu a která je hlavním pilířem výstavby socialismu. Těmito slovy uváděl s. ministr dr. Dolanský rozpočet na rok 1949. Výsledek této iniciativy a nadšení znamenal zvýšení rozpočtového přebytku za rok 1949 z předpokládaných 42 mil. na 35 miliard Kčs.

V r. 1949 soutěžilo v průmyslu - bez průmyslu stavebního, výživy a tisku - 415.000 pracujících. V roce 1950 to bylo již 847.000 pracujících. O takové skutečnosti, radostné skutečnosti, radostné skutečnosti, se opírá náš mírový rozpočet na r. 1951. Budujeme svoji zemi radostnou svobodnou prací, vytváříme podle vzoru sovětského lidu veliké budovatelské dílo, dílo míru. Naše práce, naše úkoly a plány, které chceme nejen splnit, ale i přeplnit, to je těch 166,2 miliardy Kčs našeho rozpočtu na rok 1951. Přebytek, se kterým je počítáno, bude daleko, daleko vyšší. Bude vyšší proto, že den ze dne se stupňuje iniciativa našich pracujících, den ze dne nastupujeme novými methodami a formami ke své práci. Jak budeme budovat svoji vlast, to ukazuje nejlépe imposantní číslo 77,2 miliardy Kčs, které věnujeme naší výstavbě; 37.000 rodin dostane v r. 1951 nové byty; 43,4 miliardy Kčs zajišťujeme urychlenou výstavbu našeho těžkého průmyslu, abychom si vytvořili spolehlivou základnu pro budování socialismu a zlepšení životní úrovně obyvatel naší republiky, jak nás k tomu vede náš president s. Gottwald. Vcelku náš rozpočet míru dává našemu národnímu hospodářství 52,1%, sociální a zdravotní péči 19,2%, na výdaje kulturní 9,5%, na ostatní správu 9,8%, na vnější bezpečnost 6,3% a na vnitřní bezpečnost 3,1%. To je rozpočet vlády pracujícího lidu pro pracující lid. Země socialismu, země míru, Sovětský svaz, dává téměř ²/₃ všech prostředků státního rozpočtu na hospodářské a kulturní investice. Tak je tomu i v ostatních lidově demokratických zemích, tak je tomu i v Číně. Všechny národy tohoto velikého tábora míru mají svůj vzor při budování svých zemí ve stavbách komunismu, které na Volze a Donu z iniciativy velkého Stalina staví sovětský lid. Jak jinak je tomu v zemích západu, v zemích t. zv. klasické demokracie v zemích, kde několik silných jedinců, monopoly a trusty vyvolávají válečnou hysterii, aby mohli ve svých rozpočtech dávat na vojenské výdaje ³/₄ všech výdajů vůbec, zatím co na sociální péči a zdravotnictví lidu dávají jen 3,7%, na školství a všeobecný výzkum pak jen 0,7%. Tento rozpočet dává lidu Spojených států den ze dne vyšší cenovou hladinu, zvyšující se počet nezaměstnaných, prostě bídu a utrpení. Ale na druhé straně zaručuje miliardové zisky společnostem, které vyrábějí zbraně pro připravovanou válku.

My však víme, že válka nebude. Víme a věříme tomu proto, že to řekl generalissimus Stalin, a proto také stamiliony lidí vzaly věc míru do svých rukou a budou ji hájit až do konce. Válka nebude také proto, že na straně míru stojí nepřemožitelný Sovětský svaz a že všechny země, které jsou v táboře míru, pracují k tomu, aby byly hospodářsky silné a aby tak nedávaly příležitost imperialistům k snadnému úspěchu. Je známo, že imperialisté jsou vždy ochotni bojovat se slabším.

V lidově demokratickém Československu rostou denně řady těch, kteří chtějí, aby naše vlast byla silná a byla velikou oporou těm, kteří bojují za mír. Jak se rozmáhá iniciativa pracujících, o tom svědčí, že ve druhém pololetí r. 1950 bylo v našem průmyslu socialistických závazků, jednotlivců i kolektivů, 2,070.612. V té době bylo splněno 1,586.048 závazků. Ve velké akci zpevňování norem bylo zpevněno výkonových norem 657.226 a bylo docíleno roční úspory 83,652.537 hodin. Znamená to vcelku snížení výrobních nákladů o 1.826,790.360 Kčs. Tato čísla nejlépe ukazují, jak naši pracující chápou svoje povinnosti a jak se stávají hospodáři na svých pracovištích. I to, že ve druhém pololetí r. 1950 mělo údernické knížky 902.347 pracovníků našeho průmyslu, ukazuje na vysokou pracovní úroveň.

Kolik zanícení, dovednosti, pracovního nadšení a lásky k práci, k svobodné práci, je v našich pracujících, to ukazuje zlepšovatelské hnutí v r. 1950. Bylo podáno celkem 80.925 zlepšovacích námětů. Z toho plných 64,7% bylo přijato. Bylo docíleno 1.912,095.104 Kčs ročních úspor. Je jistě pozoruhodné a dává nám to dobré perspektivy do budoucnosti pro výstavbu a přestavbu našeho těžkého strojírenství, že právě v tomto sektoru bylo docíleno největších úspor v důsledku podaných zlepšovacích námětů, a to 184,259.463 Kčs. Na odměnách za zlepšovací náměty bylo v r. 1950 vyplaceno 87,200.192 Kčs. Tyto odměny jsou radostnými odměnami za předávané zkušenosti a uplatňování velikých praktických zkušeností, které náš pracující člověk rád dává svému znárodněnému průmyslu, ale které odmítal dávat kapitalistickým vykořisťovatelům.

Jak se tyto snahy posilují a rok od roku rostou, je nejlépe vidět z toho, že vyplacené odměny v r. 1950 jsou 9krát větší, než byly odměny v r. 1948. Jistě je potěšitelné a pro naši cestu k socialismu významné, že socialistické soutěžení probíhá i na vesnici, jak v zemědělství, tak i v lesnictví. V prosinci soutěžilo z celkového počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru asi 40%. Pěkných úspěchů bylo docíleno v soutěži ve výkrmnách prasat, kde celkem 62% z celkového počtu prasat bylo ošetřováno soutěžícími krmiči. I tady dosažené výsledky jsou pro naše hospodářství velmi poučné.

V našem průmyslu máme řadu vynikajících jednotlivců a v poslední době i kolektivů. V našem strojírenství je dnes známo jméno mládežníka novátora Václava Svobody (Potlesk.), a známo tak, jak nikdy ještě žádné jiné jméno známo nebylo. Dnes se stává ze Svobodova hnutí hnutí svobodovců, masové hnutí, které i přes - v mnoha případech - neporozumění bouřlivě roste. I soudruh Svoboda se učil od sovětských stachanovců. Čeho bylo Svobodovým hnutím hlavně dosaženo, je to, že soudruh Svoboda zboural starý způsob práce, pomocí nových method překonal staré normy a ukázal, kolik reserv ještě máme v našich strojích, v našich pracovních postupech, v našich upínacích způsobech, kolik tu je ještě nevyčerpaných reserv.

Je to důležité také proto, že jeho methoda se dá použíti v celém širokém odvětví těžkého strojírenství, na kterýžto obor musíme hlavně zaměřiti svoje úsilí. Stejnou cestou šel i Karel Doutnáč, Václav Mudra a desítky dalších. Radostné je, že se tu našli i technici, jako inž. Jan Říha, nejlepší konstruktér těžkého strojírenství pražského kraje. Inž. Říha ukazuje cestu všem konstruktérům, říká jim, jak je potřebí se odpoutati od starého způsobu konstruování a jíti cestou, která znamená sníženou spotřebu materiálu, zkrácení času na výrobu, a přitom přece jen dosahovat delší životnosti stroje, větší účinnosti a minimální spotřeby energie na jednotku výkonu. Do této veliké práce musí konstruktéři umět zapojit všechny svoje nejbližší spolupracovníky, úderníky, mistry i novátory z pracovišť, prostě najíti způsob, jak zhospodárnit výrobu. I na této cestě byly již provedeny zdařilé kroky.

V závodě ČKD Stalingrad provedli prověrku důležitého výrobku za účasti úderníků, dělníků, mistrů, konstruktérů, ale i profesorů a studentů z vysokých škol. Bylo docíleno zlepšení způsoby celkem obecně známými. A to je, myslím, na věci důležité, protože to ukazuje, že není nutno vždy prováděti nějaké převratné změny. Docílili úspory ve výrobních časech plných 34%, úspory ve výrobních nákladech plných 25%. Při prověrce přišli na to, že používají dováženého materiálu, ačkoliv stroj může býti vyráběn z tuzemského materiálu, aniž by byla snížena nebo ohrožena jeho pevnost, a bez obav před korosí, kterými hlavně bylo omlouváno použití vysoce legovaného materiálu.