Pokiaľ ide o pomoc JRD, štátne strojné stanice začínaly už pri vzniku JRD v prvom rade zameriavať svoju činnosť na pomoc JRD a začínaly sa zameriavať na tohto partnera ako na partnera trvalého. Keď sledujeme výkony štátnych strojných staníc pre JRD na jar roku 1950, vidíme, že štátne strojné stanice z celkového výkonu v poľných prácach previedly 20% pre JRD, v lete 26,83 % celého výkonu a na jeseň 69,23%, takže priemer výkonu štátnych strojných staníc na Slovensku v roku 1950 bol 45,74% pre JRD.

Úlohy štátnych strojných staníc v súlade s líniou strany, tlmočenou našimi vládnymi činiteľmi, a stanovené päťročným plánom stále viac rastú a plán na rok 1951 ukladá štátnym strojným staniciam úlohy v jarných prácach o 365% vyššie, ako bol plán v r. 1950. V žatevných prácach predpokladá plán o 169% viac ako v r. 1950 a o 57% viac, ako bolo plnenie plánu v roku 1950. Menší vzrast prác v žatve je zapríčinený nedostatkom samoviazačov.

Na jeseň tohto roku majú štátne strojné stanice previesť o 70 viac, ako bol plán na r. 1950, a o 126% viac, ako bol splnený plán v r. 1950. V jeseni roku 1950 začaly strojné stanice sústavnejšie pracovať v brigádach. Toto umožnil rozsah agrotechnických úprav a scelenie pozemkov v našich JRD. Systém brigád štátnych strojných staníc sa dobudováva a štátne strojné stanice zriaďujú brigádne strediská v sídlach JRD, aby sa ušetrilo zbytočné prechádzanie traktorov. S výstavbou brigádnych stredísk a dôslednou organizáciou práce v brigádach sa ešte zvýšia výkony štátnych strojných staníc. Je isté, že s výstavbou brigádnych stredísk sa zvýši i potreba investícií na adaptáciu stredísk a na ich vnútorné zariadenie, ako aj potreba pracovných síl. Avšak toto zariadenie zvýši produktivitu práce.

Na zvýšenie produktivity práce je treba pamätať u štátnych strojných staníc, aby si JRD nechaly vyškoliť svojich vlastných traktoristov - čo má byť predovšetkým povinnosťou štátnych strojných staníc - aby tým znížily náklady na spojené s vyplácaním diet. Niektoré JRD sú už plne saturované traktoristami z radov vlastných členov, čo umožňuje zvýšenie kvality práce traktoristov a takisto i dodržanie pracovného času. Bude preto potrebné, aby štátne strojné stanice venovaly prvoradú pozornosť výchove kádrov traktoristov z radov členov JRD, čím sa znížia náklady na udržovanie brigádnych stredísk. Skúsenosti, ktoré sme získali v jeseni roku 1950, kedy začaly brigády systematicky pracovať, sú dôkazom toho, že všetky nedorozumenia, týkajúce sa kvality práce, nedodržania pracovného času, stravovania, boly následkom toho, že traktoristi neboli členmi JRD a boli pridelení do brigády mnohokrát z obcí vzdialených 10-15 km. Jednotné roľnícke družstvá, ktoré ešte nemaly možnosť či už družstevnej kuchyne alebo nemaly vlastných traktoristov, dochádzaly často do rozporov, čím sa hodne znižovaly výkony brigád, ako i jednotlivých traktoristov a zračilo sa to v tom, že štátne strojné stanice nesplnily plán na jeseň r. 1950. Táto poučka z jesene r. 1950 je názorným poučením tak správcom strojných staníc, ako i oblastnému riaditeľstvu štátnych strojných staníc. Štátne strojné stanice sa chcú vyhnúť týmto nedostatkom a preto zabezpečujú jarné práce na rok 1951 nielen zmluvami, ale i mobilizujú do traktorových kurzov JRD, aby sa neopakovaly ťažkosti z r. 1950.

Štátne strojné stanice ako nástroj budovania socializmu na dedine i pri nedostatkoch, ktoré vyplývaly z toho, že sa začínalo, ako sa hovorí, priamo od piky, vykonaly veľký kus práce pri budovaní a presvedčovaní našej dediny na ceste k socializmu. Je potrebné, aby štátne strojné stanice čím skôr odstránily chyby, ktorých sa dopustily, a môžu ich odstrániť takisto len spoluprácou s tými, s ktorými majú slúžiť, t. j. s našimi JRD.

A tu chceme zase spomenúť jeden príklad, ktorý názorne ukazuje pomoc štátnej strojnej stanice JRD v tom, že JRD, ktoré obhospodaruje polovicu výmery chotára obce, pracuje pomocou mechanizácie štátnej strojnej stanice i pri špecializácii s 92 pracovnými silami, z toho s 42 stálymi a 50 sezónnými, kým druhá polovica v obci s tou istou výmerou, hospodáriaca na 242 roľníckych usadlostiach, zamestnáva na tej istej výmere 484 pracovných síl. Jednotné roľnícke družstvo má 14 konských poťahov a 1 volský poťah, kým v individuálnom hospodárení je 113 koní a 36 volských záprahov. Z toho je vidno - a dnes je to jasné každému roľníkovi v príslušnej obci - čo znamená zmechanizovanie poľnohospodárstva a organizovaná spolupráca v poľnohospodárstve. Takéto príklady sú názornou školou našich roľníkov, aby sa zbavili driny, aby zvýšili produktivitu svojej práce, aby čím skôr spoločnou prácou zvýšili svoje príjmy a tým odstránili rozdiel medzi dedinou a mestom. Verím, že naše štátne strojné stanice po odstránení nedostatkov a chýb, ktorých sa dopustily, splnia svoje úlohy a spolu so sektorom štátnych majetkov pomôžu vybudovať socializmus na našej dedine. Preto i rozpočet na rok 1951 pomôže splniť úlohy tak štátnym majetkom, ako i štátnym strojným staniciam.

Pri plnení úloh budovania socializmu na dedine okrem štátnych majetkov a štátnych strojných staníc pomáhajú plniť socializáciu dediny i iné socialistické sektory v rámci pomoci patronátnych závodov. Pri tejto príležitosti chcem spomenúť, že i činnosť patronátnych závodov je veľmi účinná a mnohé patronátne závody dosiahly veľmi pekných výsledkov. Mnohé patronátne závody, ktoré svoju činnosť skutočne zameraly na pomoc JRD, dosiahly takých výsledkov, že by sme mohli povedať, že vybudovanie JRD bolo ich zásluhou. Chcem tiež spomenúť konferenciu patronátnych závodov a JRD v Bratislave, kde sa ukázalo, že patronátne závody na niektorých JRD boly hybnou pákou činnosti JRD. Spomeniem len Bratislavské elektrické závody, trnavský Kovosmalt, Závody Viliama Širokého a Merinu, Trenčín, Slovenské vinohradnícke družstvo v Pezinku, ktoré ostanú navždy zapísané v dejinách budovania našich JRD. A preto pri tak veľkej pomoci našej vlády, vlády robotníckej triedy a Komunistickej strany Československa, úlohy, ktoré nám vytýčil súdruh prezident Gottwald, obrátiť sa tvárou k dedine, splníme i zásluhou rozpočtu na rok 1951, ktorý umožňuje všetky budovateľské úlohy splniť. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Prerušujem schôdzu na 15 minút.

(Schůze přerušena v 10 hod. 40 min. - opět zahájena v 10 hod. 58 min.)

Místopředseda David (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Borůvka. Dávám mu slovo.

Posl. Borůvka: Vážené soudružky a soudruzi, paní a pánové!

President republiky soudr. Gottwald na zasedání ÚV KSČ 22. února t. r. řekl na adresu všech, kteří nemohou ještě pochopit, co znamená socialisticky řízené národní hospodářství, tato slova: "Někteří t. zv. mudrci ze zahraničního rozhlasu někdy utrousí, že prý my vlastně žijeme z podstaty, z toho, co jsme zdědili po kapitalistech. Ve skutečnosti je předem jasno, že je to pohádka pro malé děti. Ve skutečnosti bychom na starém kapitalistickém předmnichovském a pookupačním koni daleko nedojeli."

Právě projednávaný závěrečný účet a rozpočet jsou toho číselným dokladem. Před námi stojí úkol obeznámit nejširší naši pracující veřejnost s hlavními a nejzávažnějšími položkami rozpočtu. Rozbít na padrť všechny pomluvy a pochybnosti, kterými mají být zmenšeny den ze dne rostoucí úspěchy uvolněné tvůrčí iniciativy všeho poctivě pracujícího lidu v naší republice. Škodlivým zjevem a rysem povahy lidí je sama skutečnost, že současné úspěchy a zlepšení a stoupající životní úroveň berou jako samozřejmou nutnost, že brzy a rádi zapomínají na nepříjemné chvilky minulosti.

Dovolte mi proto, abych porovnal rozpočtované částky nákladů staré předmnichovské republiky na kapitolu ministerstva zemědělství, které tehdy spravovala agrární strana. Je nanejvýš zajímavé a poučné srovnání jednak nákladů na zvelebování zemědělství, věnované za předmnichovské republiky, a neméně důležitá je debata, která - zachována ve sněmovním archivu - je pro dnešní dobu nadmíru zajímavá jednak proto, že tehdejší kapitalistický společenský řád první republiky je dodnes formou a hospodářským systémem západních států Evropy a Ameriky, jednak proto, že názory na původ, vznik, trvání krise a návrhy na její odstraňování, hlavně v zemědělství, jsou v kapitalistických státech totožné se zmatenými názory, zachycenými ve stenografických protokolech o jednání kolem státních rozpočtů minulé republiky.

Mnohý z těch mudrců a lékařů hospodářských potíží předmnichovské republiky, dnes ve službách angloamerického rozhlasu, má nebývalou a až dojemnou starost o osud a hospodářský rozvoj našeho státu. O nich řekl právem president soudr. Gottwald: "Tato starost a horlivost by nás mohla zajímat, když jsme se jí dovolávali v Mnichově, a potom 15. března 1939. Ale tehdy tito pánové, jak se říká, s námi vyrazili dveře, aby se mohli nerušeně objímat s Hitlerem. Proto nechť se nám dnes nevnucují se svou starostí, kterou my dnes nejméně potřebujeme. Postarali jsme se o sebe jinak a bezpečně."

Srovnávat dnes, co tehdy bylo řečeno ministry a poslanci tehdejší rudozelené koalice, ale současně si připomenout ostrou kritiku komunistických poslanců s předpovědí zániku shnilého, zkorumpovaného kapitalistického řádu; srovnávat, jaká péče, podložená finančním zajištěním rozpočtu, byla věnována našemu zemědělství, je důležité proto, že tím ostřeji vyniknou nebetyčné rozdíly mezi tehdejšími slovy a dnešními činy.

V jakých podmínkách žil tehdy drobný a střední rolník, ukazuje nejlépe úryvek z projevu agrárního posl. Kočandrle z 24. února 1930 v debatě k rozpočtu ministerstva zemědělství, kde tento praví: "Zvěděl jsem při nedávné návštěvě v okresu Plánice, a bylo to i z jiných krajů konstatováno, že tam večer už svítí při louči, ani na petrolej není." - A to nebyl komunista, nýbrž příslušník vládnoucí agrární strany. A poslanec téže strany Dubický 2. února 1933 k témuž rozpočtu ministerstva zemědělství říká: "Zadlužení zemědělců střízlivě odhadujeme na 30 miliard. Daňových nedoplatků je podle dnešního stavu celkem 7 miliard."

A jaká byla tehdy péče o přestárlé a práce neschopné zemědělské dělníky a deputátníky, ukázal ve svém projevu v únoru 1930 komunistický poslanec soudr. Štětka. Štětka říká: "Jako cynický výsměch je ve státním rozpočtu položka na podporování přestárlých. Nejlepším dokladem toho, jak provádíte podporování přestárlých, je vyřizování žádostí o starobní podporu. Je zjištěno, že v Československu přichází v úvahu 98.000 přestárlých, práce neschopných a v bídě žijících dělníků. Tak na př. 72 roky starý dělník - pokračuje soudr. Štětka - který celý život pracoval u sedláka a utrpěl úraz, byl odkázán, aby se živil foukacím nástrojem, se kterým chodil dům od domu. Žádost o podporu byla zamítnuta proto, že prý nemá stálého bydliště a že je tulákem. 76leté stařeně Kubíkové z Hranic na Moravě, která je naprosto neschopná ku práci, byla rovněž žádost z těchto důvodů zamítnuta, protože se živí žebrotou! A tak bych mohl uvádět do nekonečna - pokračoval s. Štětka - a dále praví: "Pro staré sedřené dělníky po velkých útrapách a usilovném domáhání dostane se tu a tam v jednotlivých případech od státu 1 Kč 17 hal. denně, ale rakouští generálové, důstojníci a jejich rodiny dostávají ze státních prostředků, jak je to vidět v rozpočtu ministerstva financí, 220 mil. Kč. Tolik se dává na vojenské pensisty a jejich rodiny v počtu kolem 13.800 - a mnozí z nich jsou ještě práce schopní - ale pro 98.000 sedřených dělníků dává se sice do rozpočtu 42 mil., které však nebudou ani zdaleka vyčerpány."

Ve stenografickém záznamu se dále dočteme z řeči soudr. Hodinové, že nedaleko Hronova byli nalezeni ve stohu slámy 2 lidé zmrzlí. Pitvou bylo zjištěno, že tito nezaměstnaní dělníci několik dní téměř nejedli. - Tuto skutečnost je nutno připomenout zejména mladým lidem - a nebude na škodu ani těm, kteří ony doby pamatují - protože rádi zapomínají. Vždyť mladí a zejména naše děti se už ptají: "Tatínku, prosím tě, copak je to žebrák?" - Tak, jak to krásně a výstižně říká ona mládežnická budovatelská píseň: "Již rozvil čas a voní nadějemi, svobody slunko září z oblaků. Hle, soudruzi, zaslíbenou zemi, kde už není pánů ani žebráků!"

Krise, která tehdy zachvátila celé hospodářství a která se nevyhnula ani zemědělské výrobě a odbytu, byla odůvodňována mnoha a mnoha slovy se strany ministrů a poslanců koalice. Tak ministerský předseda Malypetr v r. 1933 uvádí: Proč agrární krise zachvátila zemědělskou výrobu v Československu? Důvod spočívá ve světové válce - praví ministerský předseda. Světová válka je příčinou hospodářské krise a krise agrární, neboť ona změnila tvářnost Evropy a měla tak vliv na změněné možnosti odbytu zemědělských výrobků. - Zřejmě zde pan ministerský předseda mezi řádky pláče a lamentuje nad rozpadem starého Rakousko-Uherska. A dále prý způsobil agrární krisi poválečný, racionalisační a technický rozvoj.

Jaký byl zmatek a nesmyslné představy o příčinách krise v hlavách poslanců, dosvědčuje projev sociálně-demokratického poslance Biňovce k rozpočtu na r. 1933, kde tento poslanec dokonce tvrdil, že příčina zemědělské krise u nás spočívá v tom, že naši zemědělci jsou pilní a přičinliví; proto prý bude stále přebytek zemědělských výrobků a proto prý se musí vláda postarat o jejich vývoz, chce-li krisi vyřešit.

Na druhé straně stojí za to dnes opakovat několik vět ze stenografického záznamu poslance komunistické strany soudruha Svobody k témuž rozpočtu a ke kapitole ministerstva zemědělství. Soudruh Svoboda praví: "Pánové nevidí a nechtějí vidět skutečné příčiny agrární krise. Nechtějí vidět, že příčina spočívá v tom, že tato krise se stává krisí celého kapitalistického systému. Podle našeho názoru spočívá základní příčina agrární krise v rostoucím rozporu mezi rozvojem výroby na jedné straně, t. j. racionalisace a technika, která byla zejména po válce do zemědělské výroby na velkostatcích zaváděna, a na druhé straně v zužování konsumu širokých pracujících vrstev, tedy ve zbídačování pracující třídy, dělníků a rolníků. Zhroucení cen zemědělských výrobků je jenom důsledkem vyhazování a vyřazování dělníků z výroby, je jenom důsledkem této všeobecné kapitalistické krise. Kapitalistický způsob výroby na velkostatcích přivodil jenom rychlejší diferenciaci na vesnici, posílení silného konkurenta, velkostatkáře a ztrátu konkurenční schopností drobných zemědělských výrobců. Tento proces zbídačování a hluboké zemědělské krise urychlila i pozemková renta, která nesmírně zatěžuje zemědělskou výrobu." Potud soudruh Svoboda. - Nepochopili a nechtěli pochopit! Poslanec dr Novák, který platil za autoritu v národním hospodářství a který byl poslancem ještě do února 1948, ve svém projevu dne 4. prosince 1933 ke kapitole ministerstva zemědělství pravil mezi jiným: "Nedávno bylo v jednom denním časopise ukazováno na zjev, který skoro otřásá. Bylo tam líčeno, jak zkoušejí - v Anglii nebo Americe, už ani nevím - továrnu, ve které bude pouze jeden dělník nebo dozorce, který bude zapínat určité přístroje a ty budou dělat všechno, co dříve dělali lidé. Vím, že to byla spíše novinářská zpráva, jenže racionalisační proces se tomu velice přiblížil." A závěrem říká: "Zdá se mi, že tu narážíme na určitý proces mravní. Měli bychom si živě uvědomit slova Písma svatého, že člověk musí v potu tváře vykonávat svou práci a dobývat si svůj chléb." Dále hovoří o nadvýrobě v zemědělství: "U našeho zemědělství se projevila tendence silně zvyšovat výrobu, která nutně musila našemu zemědělství přinést veliké škody. A mám zde několik cifer, které to ukáží. Srovnám výtěžky sklizně. Pšenice se sklidilo v pětiletí 1923 až 1927 průměrně 99.900 vagonů, letošního roku, t. j. roku 1933, 178.900 vagonů, čili to je možná o 80%, možná i přes 80% více než v době dřívější. U žita je to 120.000 vagonů dříve a 190.000 vagonů letos. Chci upozornit, že takový rychlý vzestup osevu a výtěžku nemůže nadále - to už říká závěrem tento učený národohospodář dr Novák - zůstati bez těžkých poruch v otázkách cenových."

Dovolte mi, paní a pánové, k těmto zkazkám minulosti dvě srovnání: Spočítáme-li celkovou sklizeň v r. 1933 u pšenice a žita, dojdeme k množství asi 268.000 vagonů chlebového obilí. Tato sklizeň se rovnala sklizni r. 1950. Připočtěme však k naší loňské sklizni ještě přes 60.000 vagonů obilí z SSSR - v minulém týdnu oznámil soudruh dr Gregor dalších 15.500 vagonů chlebového obilí, dodaného Sovětským svazem - počítejme dále ještě s úbytkem téměř 3 mil. obyvatelstva v naší republice proti stavu v r. 1933 - a příčiny našich přechodných obtíží jsou na bíledni. Jsou toho druhu, jak řekl na schůzi akčního výboru obrozené Národní fronty ke třetímu výročí únorových událostí ministerský předseda soudruh Zápotocký: "Naše přechodné zásobovací obtíže vyplývají ze silné kupní síly našeho pracujícího lidu. Kdyby byla krise a nezaměstnanost, nebylo by zásobovacích obtíží." (Potlesk.)

Paní a pánové! Obilí se tehdy ničilo a barvilo a nejen obilí, nýbrž i cukr se míchal s mourem. Nemáme starostí s přebytkem cukru. To je nutno si dnes připomenout, kdy spotřeba cukru stoupla z předválečných 20 kg na osobu na 27 kg v r. 1950. A druhou a neposlední příčinou našich přechodných obtíží v zásobování je záměrná škůdcovská činnost křečků - vesnických boháčů. Uvedu jen jeden z mnoha případů. Minulý týden díky bdělosti nejen orgánů státní bezpečnosti, ale především bdělosti a ostražitosti malých rolníků byla odhalena skrýš 40hektarového boháče Najmana z Velichovek, okres Jaroměř. V tomto pestrém skladišti bylo nalezeno všechno možné zboží včetně 4 q sešrotovaného žita, 30 q mouky, bečky již zkaženého sádla, různé stroje, napáječky, spojovací ventil k vodovodu, elektrický sporák, desítky lahví likéru a celé demižony žitné kořalky. Charakteristickým doplňkem bylo i nové sedlo s chromovanou uzdou a diplomem čestného vyznamenání za účast na známých závodech v Nechanicích, kterýžto dokument tento významný selský jezdec s velkou péči opatroval.

Další srovnání se týká varovných slov vzpomenutého řečníka dr Nováka, že rychlý vzestup osevu a výtěžku nemůže nadále zůstati bez těžkých poruch a škod pro naše zemědělství. Dnes po zasedání ÚV KSČ a při projednávání rozpočtu na r. 1951 vidíme, že opak je pravdou. Vidíme, jak s rostoucí výrobou a s rostoucí produktivitou práce v průmyslu rostou i požadavky pracujících, jak před naší zemědělskou výrobou se otevřely možnosti vzestupu výroby a dobře zaplaceného odbytu, jakých dosud nikdy v československém zemědělství nebylo.