Pokud se týká ovoce a zeleniny, není také ještě vše docela v pořádku, i když se už tolik změnilo. Bude potřebí se řádně podívat na dosavadní konservárny, na využití jejich kapacity i na jejich připravenost na nové úkoly. Všechna plánovaná opatření uvedená v praxi zajistí opět plnění a překročování plánu a navíc svou lepší službou a jakostí pomohou dodávat elán a sílu pracujícím v rozhodujících úsecích průmyslu.

Splnění tohoto posledního úkolu - být jedním z motorů těžké výroby - souvisí těsně s naším vnitřním obchodem, a jedině v dobrém doplnění obou úseků bude zajištěn úspěch. Jestliže naše ženy posuzují zásobování, posuzují je s hlediska jeho konečné fáze - možnosti nákupu. K tomu je třeba dvou činitelů: předně peněz a za druhé distribučních orgánů. Náš president s. Gottwald ukázal na zasedání ÚV KSČ na příkladech rychlý růst mezd u nás, neboť v průmyslu stouply mzdy v minulém roce v průměru o 27,4%. Dělníci a pracující si tedy dobře vydělávají a mohou nakupovat. Naše distribuce již mnoho učinila pro to, aby byla pracujícím dána možnost nákupu.

Jsou však ještě některé nedostatky, které třeba řešit. Tak soudružky v národním podniku Mosilana i jinde žádají, aby mohly nakupovat, když jdou ve 2 hodiny z továrny. Jistě vnitřní obchod, i národní výbory budou muset přihlížet k tomu, že do práce přicházejí stále více i ženy, a to i na směny, a budou jim muset umožnit, aby si mohly opatřit nákupy. Dříve, v kapitalistické republice, znamenala změna zavíracích hodin boj, protože zaměstnancům byla prodlužována pracovní doba a nic za to nedostávali. Bylo to vždy činěno s hlediska notných zisků pánů obchodníků. Ale dnes, když je třeba posloužit změnou zavíracích hodin, jde o dělníka a dělnici, jde o těžký průmysl, o naši budoucnost, a nikoli o prodloužení pracovní doby.

Do distribuce zavál nový vítr příchodem žen z domácností, zvláště dělnických žen. Mnoho se změnilo v postoji zaměstnanců v distribuci, mnoho jich prošlo školou socialistického soutěžení a pochopili, jaký vlastenecký úkol máme v období budování těžkého strojírenství. Ještě se však někdy vyskytnou případy protekcionářství a neochoty k dělníkům. Tento pozůstatek kapitalistických manýrů musí naprosto zmizet z obchodu, anebo musejí zmizet jeho nositelé.

Pod dobrým zásobováním rozumíme též jiné spotřební statky, nikoli jen potravinářské. V tomto směru mohou naši zaměstnanci v obchodě i v ministerstvu vnitřního obchodu ve spolupráci s výrobou hospodařit lépe s ohledem na dnešní naše možnosti a hlavně na pracovní dobu spotřebitelů. Lepší kontrolou musí být zajištěno, aby se do rukou spotřebitelů nedostávalo špatné zboží. Stále si musíme být vědomi, že co sami nechceme, nemůžeme činit jinému, tedy ani v distribuci ne.

Nedostatky jsou ještě také v rozmístění distribučních článků i na vesnici. Bude třeba řešit tuto otázku individuálně s hlediska JZD i velikých průmyslových center, zvláště těžkého průmyslu, aby tak distribuce měla co největší podíl na rozvíjení socialistických sektorů.

Pro plnění úkolů jsou zde největší předpoklady, neboť 88% zaměstnanců je již v socialistickém obchodě a jen 12% v obchodě soukromém. To je veliký úspěch. Tím větší je však také odpovědnost. Je třeba, aby distribuce pomohla řešit i ostatní politické úkoly, které má, zvláště s hlediska pomoci těžkému průmyslu. Oba úseky - zásobovací i distribuční - musí více než dosud samy vidět, kde by mohly pomoci. Potravinářský sektor má opravdu nízké procento zaměstnaných žen proti těžkému strojírenství, a i ve vnitřním obchodě se dnes mnohé musí podařit.

Druhou, a to ne malou pomocí bude, učinit vše pro službu zaměstnaným ženám, aby mohly plnit své mateřské, hospodyňské i politické a veřejné úkoly. Právem jsme slyšeli od sovětské delegátky, jak málo jsme učinili pro politické vyzdvižení žen. Jednou z podmínek však je, aby nebyla po zaměstnání tak uvázána ke shánění a k vaření, jako je tomu dosud. Nechť si potravináři spolu s distribucí vymyslí jídla polohotová, nechť najdou způsob více se přiblížiti závodům a JZD.

Značné nedostatky po této stránce se jeví na Slovensku, jak v zásobování chlebem, tak moukou a také ve službě distribuční. Slovensko má velké budovatelské úkoly v našem budovatelském plánu a bude nutno stejně jako v českých zemích umožnit ženám, aby se na jejich plnění podílely.

V závěru bych chtěla říci, že je radostno při všech úspěších našeho budování, jestliže si též říkáme, co kde vrže a co je potřebí spraviti. Máme předpoklady, jak to dokázat. Víme, že naše budovatelské úsilí je podílem na boj i za mír na všech úsecích. Plní-li je tyto dva úseky - zásobování a distribuce - vidíme, že to vše jde; a vidíme, jak hluboký odraz to má v celém našem hospodářství.

Paní a pánové, máme-li schváliti rozpočtové položky ministerstva potravinářského průmyslu a vnitřního obchodu, musíme hodnotit, jaký díl z úspěchů našeho budování připadá potravinářskému průmyslu a vnitřnímu obchodu. Je potřebí podívat se do rodin milionů pracujícího lidu, do dětských stravoven, do výkladních skříní plných nejrůznějších pochoutek, masných i ostatních potravinářských výrobků, oživiti si nebývalou frekvenci v prodejnách cukrářských výrobků, viděti malou dcerku a synka úderníků Svobody, Doutnáče, Toncara a tisíců dalších pracujících s tlustě namazaným krajícem a se šlehačkou v kávě, svačinu úderníků Boučka, Misky, Růžičky a ostatních dělníků, kteří si dnes chutnají na cikánské pečeni, slanině a dobré plzeňské dvanáctce.

Je také potřebí slyšet naše kuchařky, jak jsou spokojeny s výběrem potravinářských výrobků. Rozmanitost potravinářských pochoutek není dnes přístupna již jen vyvoleným boháčům, ale všem pracujícím lidem a více těm, kteří pracují v rozhodujících úsecích výstavby socialismu.

Potravinářský průmysl zpracovává vše, co potřebuje náš lid k výživě, a vnitřní obchod to distribuuje. Svou nutnou službou pracujícímu lidu a celému národu jsou oba sektory velmi vážným článkem, který souvisí se spokojeností lidu. Pracující lid sleduje projednávání obou těchto kapitol státního rozpočtu a je pro to, abychom tento mírový rozpočet schválili. (Potlesk.)

Místopředseda David: Dále má slovo p. posl. Sláva.

Posl. Sláva: Paní a pánové! V letošním státním rozpočtu, který je nejlepším dokladem budovatelských úspěchů našich národů na jejich cestě k socialismu, vystupuje nejzřetelněji, zvláště v jeho části věnované zdravotnictví, jeho socialistická výstavba a náš boj za světový mír. Posuzujeme-li pak náš letošní státní rozpočet s hlediska zdravotnické politiky, můžeme být skutečně spokojeni, neboť letošní rozpočet v kapitole věnované zdravotnictví jasně dokazuje, že zdravotnictví zaujímá přední místo v našem socialistickém hospodářství a že dobudování dokonalé zdravotní péče o pracujícího člověka patří k předním úkolům našeho lidově demokratického státu. Vysoká kvóta, určená ve státním rozpočtu na zdravotnictví, je pak nejen důkazem naší politické vyspělosti, ale i toho, že správně chápeme, že zdraví lidu je nejen základem každého štěstí a blahobytu, ale i nezbytným předpokladem veškeré lidské práce a tedy i všeho plánování a budování do budoucna. Důležitost funkce zdravotnictví naší k socialismu spějící společnosti je dána hlavně skutečností, že zdravotnictví je nedělitelnou součástí veškeré hospodářské a kulturní činnosti v našem státě. Zdravotnický plán je také součástí celkového plánu hospodářského. Náš statní rozpočet je také důkazem, že i ve zdravotnictví správně chápeme socialistický vývoj, který do středu své politiky, svého snažení, své budovatelské práce, zvyšování životní úrovně a kulturního života staví pracujícího člověka.

Hlavním motivem zdravotnického rozpočtu je péče o zdraví pracujících, která nejlépe vytvoří předpoklady k zvyšování pracovní produktivity, k zvyšování výroby a také k urychlené vývojové přeměně celého našeho společenského řádu. Ve vývoji našeho zdravotnictví jako v celém našem národním životě bylo mezníkem únorového vítězství pracujícího lidu, které nám umožnilo řadou legislativních úprav v duchu naší Ústavy 9. května zajistit pevný podklad pro další úspěšný vývoj našeho zdravotnictví. Vše pak, co se v našem zdravotnictví děje a co se do budoucna připravuje, je jen součástí velké sociální revoluce, která i ve zdravotnictví nejen boří zastaralé a špatné zvyklosti, ale hned staví nové základy a buduje nový řád, který je zárukou lepší budoucnosti. Náš státní rozpočet nám také umožní, abychom co nejdříve dosáhli ve zdravotnictví svého cíle, kterým jest: vytvořit v našem státě socialistické sjednocené zdravotnictví podle sovětského vzoru a splnit do důsledku vše, co nám přikazuje naše ústava. Cenným podkladem při tom budou nám zkušenosti sovětské, které nám nedávno tlumočili sovětští lékaři, kteří nám ukázali na nutnost změn v koncepci a methodě vědecké práce, dané vědomím o jednotě člověka a prostředí. Sovětští delegáti nám také ukázali, jak je třeba, aby lékařská věda byla těsně spojena s prací; podtrhli nutnost kolektivní práce ve zdravotnických zařízeních a ukázali správnost zásady účasti širokých lidových vrstev na plnění zdravotnických úkolů, zásady, která je naprosto cizí kapitalistickému zdravotnictví, ale která je plně rozvinuta v SSSR. Tyto zkušenosti budou nám vodítkem při naší další práci. Jsem přesvědčen, že se všichni naši zdravotničtí pracovníci přičiní o to, aby co nejdříve bylo u nás zdravotnictví zdokonaleno podle sovětského vzoru.

Při budování socialistického zdravotnictví v naší republice dostali jsme se za minulý rok opět kus dopředu. Tak byly během minulého roku odstraněny soukromopodnikatelské prvky z oblasti distribuce léčiv, a lékárny, které vplynuly prakticky již všechny do národního podniku Medika, nabyly charakteru opravdových zdravotnických zařízení a také jejich síť byla přizpůsobena potřebám pracujících. Novými stavbami a organisačními opatřeními vzrostl počet nemocničních lůžek a vzrostl také počet ošetřovaných v nemocničních, takže po zvýšení lůžkové kapacity je možno léčiti v nemocnicích i takové případy, které byly dříve odkázány na domácí ošetření. Silně vzrostl též počet osob ambulantně ošetřených. Přitom se celkový zdravotní stav našeho obyvatelstva zlepšuje. Zvýšený nápor na ústavní léčebnou péči a na lékařské ošetření není dokladem snad špatné zdravotní situace, nýbrž jednak dokladem zvýšené životní úrovně našeho lidu a oprávněných vyšších nároků, jednak důsledkem vzrůstajícího počtu osob používajících dobrodiní národního pojištění. O zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva svědčí pak nejenom křivka kojenecké úmrtnosti, která v minulém roce klesla za celou dobu, pokud máme evidenci, nejhlouběji, ale svědčí o tom i zvyšování populačního přebytku v našem obyvatelstvu a skutečnost, že na př. TBC, která za kapitalismu figurovala na prvém místě mezi příčinami smrti, byla nyní odsunuta až na čtvrté místo. Podobně jako v naší republice, tak i v druhých lidově demokratických státech je zvýšená pozornost věnována zdravotnictví, které je jednou z hlavních součástí budovatelského úsilí a mírové výstavby těchto spřátelených států. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Úplně jinak tomu však je v imperialistickém táboře, kde všechno je zaměřeno na šílené zbrojení, kde se neustále zvyšují rozpočty na válečné účely a snižují rozpočty na účely sociální a zdravotní. Následkem toho v kapitalistických státech klesá neustále životní úroveň, stoupá počet nezaměstnaných a stoupá také nemocnost obyvatelstva. Kapitalistické státy poskytují zdravotní péči obyvatelstvu velmi skromně; je to minimální péče a projevuje se hlavně tím, že je poskytována jen nejnezbytnější pomoc pracujícím k obnovení pracovní schopnosti. Na pracující se pak dívají pouze jako na výrobní sílu, a jakmile je pracovní schopnost jednotlivce vážně podlomena, dávají přednost získání náhrady z řad nezaměstnaných, což je pro ně levnější. Neplánovanost hospodářského života v kapitalistických státech i ve zdravotnictví, které je postaveno výhradně na soukromokapitalistické basi, se projevuje hlavně tím, že se na jedné straně budují s použitím všech poznatků moderní vědy luxusní soukromá sanatoria a ordinace pro bohaté, a na druhé straně jsou k disposici pro pracující lid, který představuje většinu národa, namnoze jen nevyhovující zdravotnická zařízení.

Uvedu vám několik případů, jak vypadá zdravotní a sociální situace v jednotlivých kapitalistických státech.

Tak na př. ve Spojených státech severoamerických, v nejbohatší jejich části Kalifornii, hladoví dnes 200.000 selských rodin a v jednom roce tam zemřelo 28 dětí hlady. Zatím co 200.000 rodin v New-Yorku nemá vůbec přístřeší nad hlavou, předstihují vojenská vydání amerických imperialistů více než 20krát vojenský rozpočet z doby před druhou světovou válkou. Trumanova vláda již před útokem na Koreu vydávala na zbrojení za 2 týdny tolik, kolik vydala za celý rok na veřejné vyučování a na ochranu zdraví. - U nás činí rozpočtová kvota na zdravotnictví 7,26%, v americkém rozpočtu však méně než 1% celkové rozpočtové sumy, naproti tomu válečné přípravy však pohlcují plných 72,3% rozpočtu.

Vedle stále stoupajícího počtu zločinů ve Spojených státech jsou to hlavně duševní choroby, které podle dr Menningera, jednoho ze slavných světových psychiatrů, jsou prvořadou otázkou s hlediska veřejného zdraví ve Spojených státech. Svědčí o tom nejlépe skutečnost, že polovina všech lůžek v nemocnicích je zabrána pro duševně choré. Podle statistiky má pak každá desátá rodina někoho na léčení v nemocnici. Velikým problémem v Americe je také alkoholismus. Prof. Almach to přiznal ve svém článku, uveřejněném v newyorském časopise, kde mimo jiné uvedl, že polovina vysokoškoláků v Americe propadla alkoholismu a že alkoholismus se stává velikým problémem i 13-14leté mládeže.

Američtí imperialisté, připravující válku, zneužívají také lékařské vědy ke strašlivým zločinům proti lidstvu. Japonští a němečtí fašističtí bakteriologové byli dopraveni přes oceán a pracují v amerických laboratořích. Americké vědecké časopisy vedou spory o to, čím je lépe ničiti lidi, zdali jedy, jako botulin nebo bakteriemi moru. Johnson, ministr války USA, přiznal oficielně, že USA pokračují ve zkoumání a rozvíjení prostředků pro bakteriologickou válku. O tom, jak USA zneužívají vědy k přípravě třetí světové války, svědčí také skutečnost, že 80% všech výdajů na vědu a výzkum je věnováno vědecko-vojenským přípravám války. Americké časopisy uveřejňují pak nejen studie o ničení lidí biologickou zbraní, nýbrž i zvrácenosti nově vyhrabaných theorií malthusianistických. Nejhrůznějším dokladem je snad americký malthusianec Bothard, který je krajně znepokojen tím, že v naší době je vraždění v útočné válce poměrně drahé; za dob Césarových stálo prý zabití jednoho člověka ve válce 75 centů, za Napoleona 3000 dolarů a dnes již 50.000 dolarů! Z těchto několika příkladů vidíme, kam až může vést válečná hysterie, která porušila celkovou rovnováhu amerického hospodářského života a která má za následek bídu a nezaměstnanost amerických pracujících, jakož i neustále se zhoršující zdravotní poměry, kterým vládní kruhy americké věnují jen minimální pozornost.

Podobně jako ve Spojených státech zhoršuje se neustále zdravotní stav v druhých kapitalistických státech. Tak na př. v Anglii, která byla dříve tak pyšná na svoje zdravotnictví, umírá každý týden na tuberkulosu 400 lidí, většinou mládež. Jak vypadají životní podmínky a péče o zdraví v imperialistických koloniích, ukazuje několik dat francouzského novináře Wurmsera v časopise Ce Soir, kde uvádí, že na př. na Madagaskaru převaha úmrtí nad porody dosáhla čísla 100.000 a mezi podvyživeným obyvatelstvem řádí plicní a jiné choroby. Také v Titově Jugoslávii, která pod zrádným vedením Titovým přešla úplně do imperialistického tábora a zaměřila se úplně, jak o tom svědčí její rozpočet na rok 1951, na válečnou přípravu, je situace po stránce zdravotní neutěšená. Nedostatečná výživa a naprostý nedostatek lékařů způsobuje mezi obyvatelstvem vzrůst nemocí, zvláště TBC. Otázka zdravotní je pak tak palčivá, že se o ní zmiňuje i jugoslávský tisk. Tato situace se na př. projevuje tím, že podle oficielních údajů víc než 60% žáků a studentů trpí tuberkulosou. Také ve Francově Španělsku, které je v zoufalé hospodářské situaci, stávají se denně tisíce lidí obětí podvýživy a tuberkulosy. A stejný obraz vidíme i v monarchofašistickém Řecku, kde nedostatek potravin má za následek neustále stoupající nemocnost obyvatelstva. Také v Itálii a ve Francii se neustále zhoršuje zdravotní stav obyvatelstva následkem klesající životní úrovně. Při tom jsou stále snižovány rozpočtové kvoty na veřejné zdravotnictví. Tak na př. ve Francii je mu věnováno pouze 1,2% z celkového státního rozpočtu na r. 1951, ačkoliv roku 1950 činila kvota ještě 1,4% státního rozpočtu. Velmi špatná je i situace v Japonsku, jehož remilitarisace je důležitým bodem v plánu podněcovatelů třetí světové války. Ke konci minulého roku zahynul v Japonsku velký počet lidí otravami masem a několik set žáků na tokijských školách zahynulo otravou, kterou zavinila mouka, dodaná do Japonska ze Spojených států. Toť jenom několik příkladů, které potvrzují, jak vlivem válečného zbrojení neustále klesá zdravotní a životní úroveň v západních kapitalistických státech. Zatím co se v socialistickém zdravotnictví v pravém slova smyslu rveme o každý život, aby nebyl zbytečně ztracen, na druhé straně, v kapitalistických státech, neslouží věda zdravotnictví a blahu lidstva, nýbrž jen prospěchu několika jedinců k potlačení a vykořisťování druhých a k přípravě nové světové války. V kapitalistických státech se snaží věda v rukou fanatických jedinců vynalézt prostředky, zaměřené k masovému zabíjení atomovou pumou a bakteriologickou válkou, na základě chorobných kapitalistických ideí o nutnosti snížit počet obyvatel na naší zeměkouli. Naproti tomu socialistická věda neustále zvětšuje péči o pracujícího člověka a sovětští vědci již nesčíslněkrát dokázali, že naše zeměkoule může poskytnout velmi dobře obživu i třikrát většímu počtu obyvatelů, než je jich nyní na zemi. To je také jedno z mnohých přirovnání, z kterých je vidět, jak nepřekonatelná je propast mezi zdravotnictvím socialistickým a kapitalistickým.

Náš státní rozpočet na r. 1951 je svou náplní v prvé řadě rozpočtem mírovým a budovatelským. Proto musí i na poli zdravotnickém splnit úkol, který nám ukládá socialistické budování, t. j. zabránit válce a posílit mír. Jsem přesvědčen, že i všichni naši zdravotničtí pracovníci si to náležitě uvědomují a že svou budovatelskou prací přispějí nejen ke splnění všech budovatelských úkolů ve zdravotnictví, ale i k posílení ohromné, stamilionové světové fronty obránců míru, do které nás vede náš milovaný president Klement Gottwald a v jejímž čele stojí hrdinný sovětský lid a největší muž soudobých dějin, generalissimus Stalin. (Potlesk.)