Posl. Karlovská: Paní místopředsedkyně, paní a pánové!

Projednávaný rozpočet je odrazem života naší lidově demokratické republiky, která přináší pracujícímu lidu šťastný a blahobytný život. Je nejen odrazem hluboké přestavby našeho mírového hospodářství, ale i důkazem velkého rozmachu kultury a školství. Při budování socialismu má nesmírný význam výchova nového člověka. Proto také na kulturní a školské výdaje připadá 9,5 % celkové rozpočtové částky a výchovné úkoly vystupují čím dále tím více do popředí našeho života. Že se na naši novou školu díváme jako na nástroj budování socialismu, o tom svědčí zvýšení rozpočtové částky kap. 25, MšVU o 1.917,150.000 Kčs. Vzhledem k přesunům úvěrů, které byly z jiných kapitol převedeny do kap. 25, jde ve skutečnosti o celkové zvýšení 800,000.000 Kčs. Toto rozpočtové číslo ukazuje, jaký význam se proti předmnichovské republice přikládá rozvoji školství, které má za úkol plánovitě a cílevědomě připravovat dorůstající pokolení k aktivní účasti na výstavbě socialistické společnosti.

Je to velký rozdíl proti funkci školy v předmnichovské republice, která sloužila třídním zájmům buržoasie. Základy vzdělání byly tehdy dávány převážné většině mládeže jen v takovém rozsahu, aby umožnily vykořisťování jejich pracovní síly v moderních průmyslových podnicích kapitalistů, bankéřů a monopolistů. 38% žáků vycházelo v první republice jen z obecné školy. Většina zbývajících absolvovala tehdejší měšťanské školy. Vyššího vzdělání se dostávalo jen dětem z vládnoucích tříd. Buržoasie neměla zájem na rozšíření vzdělání a poznatků pokrokové vědy, neboť ty by byly sloužily k uvědomování a zrevolucionování mas. Proto byla v první republice v podstatě zachována tatáž školská organisace, jako ve staré monarchii. Zájmy buržoasie vedly také k tomu, že ani v náplni škol nebyly provedeny hlubší změny. Rašínem vyhlášené heslo "Šetřit!" ve prospěch kapitalistických zisků bylo uplatňováno ve školství a v kultuře po všech stránkách. Ani práce učitelů za první republiky nebyla dostatečně hodnocena; snižoval se jim postupně plat proti ostatním zaměstnancům až o 30%. Jejich práce byla náležitě zhodnocena teprve v lidově demokratickém státě.

V kapitalistických státech dodnes vedou třídní zájmy buržoasie ke stále většímu úpadku školství a kultury. Kdežto rozpočet nedávno schválený Nejvyšším sovětem SSSR určil na sociální kulturní účely 26,8% všech výdajů, je ve Spojených státech severoamerických, kde celé 3/4 státního rozpočtu plynou na zbrojení, věnováno školství pouhých 0,7%.

Přípravy amerických imperialistů k rozpoutání třetí světové války a s tím souvisící zvyšování výdajů na vojenský rozpočet je doprovázeno nejen zvyšováním vykořisťování pracujícího lidu a snižováním výdajů na sociální a kulturní potřeby státu, ale i militarisací vzdělání, fašisací škol, diskriminací pokrokových učitelů, studentů atd. Brzy po vypuknutí války v Koreji byl odhlasován v kongresu návrh zákona o dalších mimořádných nákladech ve výši 17 miliard dolarů, z nichž 12 miliard je pro ozbrojení Spojených států a 5 miliard pro dodávky zbraní západoevropským satelitům Washingtonu. K nesmírné třídní diskriminaci přistupuje v USA diskriminace rasová, a to nejen proti černochům, nýbrž větší i menší měrou proti všem t. zv. "neameričanům". Černochů je v USA přibližně 10% všeho obyvatelstva. Přitom však černoši zapsaní v ústavech pro vyšší vzdělání ve školním roce 1947 činili pouhá 3,1% z celkového počtu žactva. Tato "demokratičnost" vynikne ještě jasněji, když srovnáme rozdíl mezi vzděláním a výchovou pro černé a bílé děti. Tak na př. 10 jižních států vydává ročně na jedno bílé dítě 39 dolarů, na jedno černé jen 13 dolarů, ve státě Mississippi vydává se dokonce 25 dolarů na jedno bílé dítě a pouze 5 dolarů na jedno barevné. Analysujeme-li školskou situaci, možnosti vzdělání i jeho výši, jak se jeví v přítomné době v různých státech Evropy, shledáme, že svého minima dosahuje v Italii. Ze 46 milionů obyvatel dnešní Italie neumí 8 milionů lidí číst a psát. Nejhůře jsou na tom jižní provincie, kde počet analfabetů dosahuje v některých obcích až 80%.

Ještě nesrovnatelně horší je situace ve školství v koloniálních a závislých zemích. Mládež v těchto zemích postrádá většinu základních vzdělávacích možností. Vzdělání je privilegiem vykořisťovatelů a "bílých" kolonisátorů a negramotnost domorodého obyvatelstva převyšuje 80%. Mezi 30 miliony obyvatel Nigerie je 95% negramotných a z 8 mil. dětí a mládeže ve školním věku navštěvuje školy jen 600.000. V Indii z počtu 60 mil. dětí školou povinných pouze 11 mil. chodí do školy, v Malajsku z počtu 1,696.000 maximálně 300.000. Jen tato malá ukázka a řada jiných nesčetných důkazů o poměrech v kapitalistických zemích, v koloniích a v závislých zemích je obžalobou celého kapitalistického a imperialistického světa, jehož civilisace je civilisací vražd, loupeže a tmářství.

Jak zcela jiný život je v zemích, kde vzal lid správu svých věcí do svých rukou, kde přichází do popředí rozvoj hospodářství, růst a rozvoj kultury, pokroku a vědy. Na příkladě Čínské lidové republiky vidíme veliké změny nejen na poli politickém a hospodářském, ale též na poli osvěty a výchovy. Aby 475milionový národ čínský mohl překonat hospodářskou zaostalost, zaviněnou zahraničními imperialisty, kteří se nestarali o povznesení kulturní úrovně a vzdělanosti lidových mas, nýbrž naopak viděli v každém způsobu lidové osvěty nebezpečí pro svou nadvládu, vzala si Čínská lidová republika na poli lidové osvěty a výchovy za úkol pozvednout kulturní úroveň všeho lidu, vychovat si kádry pro budovatelskou práci, odstranit ideologické přežitky feudalismu, rozvinout vědu a myšlení tak, aby sloužily lidu. K tomu slouží nejen základní, střední a vysoké školy, nýbrž všechny nově zřízené školy pro dělníky a rolníky, které zpracovávají látku za 50% normálního času. Ve večerních školách pro dělníky studovalo na konci r. 1950 789.199 dělníků. Během jednoho roku se zvýšil jejich počet v severní Číně o 300% a ve východní o 200%. Vzdělávací činnosti napomáhají kulturní střediska na vesnici a armáda, která má svůj vlastní systém masové výchovy a stává se vlastně velikou školou pro mladé dělníky a rolníky, kteří do ní vstupují. Síť biografů, rozšiřování rozhlasové sítě a vydávání knih pomáhá masovému rozvoji kultury. Ve všech zemích lidových demokracií uskutečnily vlády po skvělém příkladu SSSR hlubokou reformu výchovy a vyučování, aby sloužilo potřebám pracujícího lidu. Lidové demokracie dokázaly za několik let svého trvání tolik, kolik bývalé kapitalistické režimy nebyly schopny učinit za celá desetiletí.

U nás teprve vítězný únor r. 1948, který učinil konec reakčním tendencím ve školství a osvětě, umožnil školským zákonem sjednocení škol mateřských i škol I., II. a III. stupně a dal všemu žactvu bez rozdílu jednotnou výchovu. Škole jakožto hlavnímu činiteli výchovy nových občanů republiky byl uložen úkol, aby svedla zápas o duši mladé generace, aby ji vychovávala k lásce, k tvůrčí práci ve škole, aby se v pozdějších letech stala páteří socialistické výstavby. Směr a obsah výchovy ve školách ukázal nejlépe pan president republiky Klement Gottwald na IX. sjezdu KSČ. Řekl mimo jiné: "Naše školy, zejména střední a vyšší, musí lidově demokratické republice vychovávat lidi věrné a věci lidu a národu oddané. Pro reakci není ani na našich školách místa. Vedle prohloubení školení odborného musíme naši novou inteligenci v kursech i ve školách vychovávat v duchu nejpokrokovějšího světového názoru, v duchu dialektického a historického materialismu, v duchu marxismu-leninismu." To znamená, že naše školy musejí posílat do života nového člověka, oproštěného od pověr a předsudků, vyzbrojeného vědomostmi nejpokrokovější vědy, který prokáže věrnost své vlasti v různých pracovních odvětvích, člověka iniciativního, který je schopen pomáhat rozvoji národního hospodářství, člověka, který má vztah k práci, je bezmezně oddán věci dělnické třídy a pracujícího lidu, jehož nitro je naplněno touhou státi se bojovníkem za věc míru a socialistické výstavby. Vychovávat člověka s novými morálními vlastnostmi znamená od nejútlejšího věku spojovati jeho osobní zájem se zájmem celku. Je to úkol nemalý. Za velké pomoci a péče vedoucí složky Národní fronty, naší KSČ, a za vedení ministra Zdeňka Nejedlého se přikročilo k tomu, aby se škola stala vpravdě socialistickou.

Rozdíl v péči o školství a o dítě za kapitalistické republiky a nyní v lidově demokratické republice se nejkrásněji projevuje ve škole samé a ve změnách, které nastaly. Není již nezaměstnaných rodičů, zmizely živořící rodiny panských deputátníků a všeobecně se zvyšující sociální úroveň pracujícího lidu se odráží příznivě na školních dětech. Nenajdeme dnes ve škole děti podvyživené, hladovějící, chatrně oblečené a neobuté. Ve školách nás vítá skvělá mládež, veselá, optimistická, dobře oblečená, zvídavá, zdravě sebevědomá, zdatná a schopná.

Rychlý vnější růst našeho školství vyžaduje, aby větší měrou než dosud byla zlepšována také kvalita školní práce. Na loňské červencové konferenci zástupců veškerého učitelstva v Praze byla podrobena dosavadní práce naší školy obsáhlé kritice a sebekritice a byly určeny úkoly naší školy pro nejbližší dobu. Znamenají v podstatě prohloubení a zkvalitnění výchovné a duševní práce školy, zejména v mateřském jazyku, matematice a přírodních vědách. Vlastenecká a politická výchova musí pronikat vyučování ve všech předmětech, škola musí také mládeži přiblížit techniku a práci ve výrobě jako přípravu pro budovatelské úkoly.

Neocenitelnou pomoc při zdokonalování našeho školství znamená pro nás sovětská věda, nejpokrokovější věda na světě, založená na pevných základech marxismu-leninismu, která hledá a nalézá pravdu, věda, která slouží především společnosti, jejímu hospodářskému a kulturnímu rozvoji a rozkvětu, blahobytu a štěstí lidí v socialistickém řádu. Ve světle této vědy vymycujeme a většinou jsme už vymýtili z vyučovací náplně našich škol přežitky buržoasní pavědy, jak to ukazují nové učebnice. Věda Mičurinova, Lysenkova, Pavlovova se dostává i do našich škol.

Geniální vědecké práce soudruha Stalina o marxismu v jazykovědě se dotýkají i vnitřní práce v jazykovědě našich škol od nejnižších do nejvyšších. O práci soudruha Stalina se bezpečně opíráme při plnění prvního úkolu, který nám červencová konference dala: zlepšit vyučování mateřštině.

Bude třeba leccos zrevidovati a podstatně zlepšit v osnovách, v učebnicích a ve školní práci, aby se mateřštině na všech školách a zejména na školách národních dostalo prvního místa, které jí právem náleží a aby nebyla odsunována na vedlejší kolej. V mateřském jazyku uslyší děti o bojích, které sváděla dělnická třída s vykořisťovateli. Budou v mateřském jazyku psáti našim úderníkům, vojákům, dětem na celém světě, jaké mají šťastné dětství a jaké jsou jejich perspektivy do budoucna.

Aby škola plnila svůj odpovědný úkol a připravovala našemu svobodnému životu vyspělé budovatele, musí všichni pokrokoví učitelé věnovat zvýšenou péči prospěchu každého dítěte. Kapitalistická škola první republiky vyřaďovala děti opozdilé nebo výchovně zanedbané tím, že nad nimi lámala hůl, nechávala je propadnout. Dnešní škola se víc a víc musí snažit zlepšením úrovně školské práce bojovat proti propadání. Nové prostředky a formy výchovné a učební práce umožňují poskytovat slabým dětem individuální pomoc v doučovacích skupinách. Neprospěch jednotlivce se musí stát záležitostí celého třídního kolektivu.

Marxistická věda učí, že hlavním činitelem ve škole je učitel, který s nemenším zápalem než naši úderníci a zlepšovatelé v závodech musí pracovat tak, aby výchovně-vzdělávací práce ve třídách, které jsou mu svěřeny, byla lepší, aby soustavně kontroloval výsledky své práce a pečoval o žáky, aby byli dobře vyzbrojeni do života. Ano, učitel je to, který vyzbrojuje žáky věděním, vytváří základ jejich světového názoru, vštěpuje jim lásku k naší lidově demokratické vlasti, úctu a lásku k sovětskému lidu, bez něhož by nebylo života našich dětí ani našich škol, úctu a lásku k prvnímu učiteli celého světa generalissimu Stalinovi. Jen učitel odborně zdatný a politicky uvědomělý, který se zbavil starého idealistického pojetí a myšlení buržoasní vědy a osvojil si učení marxismu-leninismu, který nepřetržitě obohacuje svoje vědomosti a zvyšuje theoretickou úroveň vyučování, splní čestně svůj odpovědný úkol.

Úderník Machata mluvě k učitelům průkopníkům v Praze řekl mimo jiné: "Po příchodu domů včera jsem byl obvykle ťmileŤ uvítán svou manželkou, takto maminkou mých synků, žáků I. a II. třídy národní školy. Kluci mají úkoly, Zdeněk špatně čte, má na cedulce denně napsáno ťčístŤ. Jarda neumí odčítat, mne poslechnout nechtějí; táta chodí domů celý týden pozdě večer, ale hlavně, že se o tátovi píše v novinách... kluci mohou být hloupí". Mimo jiné pokračuje: "Ze závodu si také nenosím žádnou práci domů, abych ji dodělával. Jak toho dosahuji? Studiem method sovětských stachanovců, přemýšlením a tím, že vím, proč to všechno dělám. Něco podobného bych chtěl od vás, soudruzi. Vy mi jistě namítnete, že děti se nedají přirovnat ke kovu, že je každé jinak nadané a schopné. Vím, že máte pravdu, ale upozorňuji, že i k nám chodí materiál nestejné tvrdosti". V závěru řeči vyslovil důvěru, že jistě jeho dobře míněná kritika bude chápána jako soudružská rada, kde čerpat bohaté zkušenosti, jak zdokonalovat a zkvalitňovat práci. V tom jsme se s. Machatou zajedno.

Významným pomocníkem učitele je činnost Čs. svazu mládeže a pionýrských oddílů, které celou svou činnost zaměřují na pomoc výchovné a vzdělávací práci školy, aby se zvyšovala uvědomělost žáků, a rozvíjela kulturní tvořivost a iniciativa. Příslušníci Svazu i pionýři vedou své členy i všechny ostatní žáky k usilovnému studiu, organisují soutěžení, které napomáhá rozvíjení vědomostí a znalostí žáků a přispívá k úspěšnému organisování školního života. Pionýři a svazáci se stávají činorodým jádrem, kolem něhož se ve škole tvoří velký a pevný kolektiv dětí a mládeže, žijící aktivním, podnětným, politicky uvědomělým a tvůrčím životem. Závazky pionýrů a členů ČSM na školách jsou důkazem, že nepovažují svou práci za něco nepříjemného, ale za věc studentské cti.

Veliké pomoci při plnění nových úkolů se dostalo škole zavedením nového školního řádu a nového zkušebního řádu. Oba tyto řády nesou už pečeť nové doby. Předpokladem uvědomělého poměru k učení je výchova uvědomělé kázně. Školní řád upravuje základní vztahy a vzájemný poměr mládeže mezi sebou, její poměr k práci, učitelům, k veřejnosti, k rodičům, dává positivní návod, jak se má žák socialistické školy v určitých situacích chovat. Je to v kostce norma chování socialistického člověka, upravená přiměřeně věku žactva.

Vedoucí myšlenkou školního řádu jsou slova presidenta republiky Klementa Gotwalda: "Republika potřebuje lidi, kteří něco umějí. Být dobrým vlastencem, dobrým republikánem, to znamená být dobrým pracovníkem, tedy i dobrým žákem." Naše nová škola vede mládež k tomu, aby se učila z hlubokých vnitřních pohnutek, aby učení pokládala za svou vlasteneckou povinnost, aby viděla jasně perspektivy a ušlechtilé cíle socialismu a učila se ráda a uvědoměle a proto, že chce býti jednou platným spolubudovatelem nového, krásnějšího a šťastnějšího života.

Na školách všech stupňů je třeba vzhledem k úkolům 5LP pracovat tak, aby poznatky žáků byly spolehlivé. Zářný příklad, jak pracovat s mládeží, máme v sovětské škole, která vychovala a vychovává statečné budovatele a hrdinné obránce socialistické vlasti, která vychovává na všech stupních kádry, které jsou bezvýhradně oddány dílu strany Lenina a Stalina. V sovětských školách jsou vychováváni mladí lidé k úctě ke všem lidem práce, k jejich svobodě a nezávislosti. Práce, učení a život pro lid.... to jsou slova z písně sovětských pionýrů, kterou nezná jen mladý pionýr, ale žije podle ní i každý dělník, inženýr, agronom, vědec a kolchozník.

Naši učitelé přispívají i mimo školu podstatně k budování socialismu. Zvláště významným úsekem jejich práce je pomoc při výstavbě socialistické vesnice. Konferenci vesnických učitelů v prosinci minulého roku, kde promluvili ministři Nejedlý a Ďuriš, zaslal sám president republiky Klement Gottwald dopis, v němž ukázal na zvláštní odpovědné poslání, které mají dnes vesničtí učitelé v budování nové, socialistické školy.

Velký rozvoj našeho školství projevuje se na všech jeho stupních. V předmnichovské republice byl roku 1938 náklad na mateřské školy v českých zemích 15,644.195 Kčs, na Slovensku 2,176.000 Kčs. V rozpočtu na rok 1951 je na mateřské školy v českých zemích preliminováno 705,050.000 Kčs, na Slovensku 197,953.000 Kčs. Začlenění žen do výroby vyžaduje si zvýšených nákladů na mateřské školy a její přeměny na mateřské školy s celodenní péčí. Je přirozené, že nové mateřské školy mohou být zřizovány jen tam, kde jsou zaměstnány matky anebo kde se připravuje nábor žen do zaměstnání, na venkově především v obcích s JZD a s čs. stát. statky, je-li tam dostatečný počet dětí.

Abychom ještě usilovněji a směleji, jak řekl president republiky delegaci žen 8. března t. r. vytvářeli podmínky, které umožňují ženám pracovat, musí se školská správa starat o rozvoj Družin mládeže, které doplňují v době mimo vyučování ve volných dnech a o prázdninách rodinnou péči, takže se matky snáze mohou začlenit do práce. Dříve byly organisovány Družiny mládeže jen v Praze. Teprve v druhé polovici minulého roku přistoupilo se k zakládání Družin jinde, především v průmyslových místech. Koncem roku 1950 bylo v českých zemích 870 oddělení Družin, z toho v Praze 195. Družiny pečovaly celkem o 28.550 dětí. Jejich rozvoj i nutno pomoci adaptacemi vhodných místností ze zrušených hostinců a obchodů, jak je na to v plánu na rok 1951 pamatováno, a náborem nových vychovatelek. Taktéž se počítá s rozšířením stravování dětí na mateřských, národních a středních školách, které je odůvodněno sociálním a zdravotním významem školních jídelen, které odnímají i mnoho starostí zaměstnaným matkám.

Jednotnost všeobecného, povinného vzdělání na školách I. a II. stupně, musí být zlepšena, aby oba stupně na sebe lépe navazovaly a vytvořily svou náplní ucelené povinné všeobecné vzdělání, neboť je to základ, na který navazují základní odborné školy, výběrové školy, výběrové školy III. stupně a na kterém se staví celý život.

Zrychlená výstavba těžkého průmyslu a především strojírenství vyžaduje provedení nejhlubších změn v základních odborných školách, které jsou doprovodným článkem učebního poměru. Ony musí býti pomocníkem růstu plně kvalifikovaných pracovníků ve všech oborech. Dřívější činnost ZOŠ se omezovala na doškolování ve všeobecně vzdělávacích předmětech. Dnes je postaráno o kvalifikované učitelské kádry jak ze řad interních, tak i externích učitelů. Srovnáváme-li, že na r. 1939 byla rozpočtována v českých zemích částka 25,213.000 Kčs na ZOŠ a na r. 1949 209,424.000 Kčs, vidíme, že se tyto školy docela změnily. V první řadě šlo o zodbornění, řádné vybavení stroji a nástroji, dílenským zařízením, doplněním kádrů z řad novátorů našeho znárodněného průmyslu, kteří studují a zevšeobecňují zkušenosti slavných sovětských novátorů průmyslové a zemědělské výroby, Pavla Bykovova, Lydie Korabelnikovové, Ivana Šackije a j. Tito lidé jsou zárukou, že základní odborné školy pomohou vychovat kvalifikované dělníky, kteří budou na našich závodech rychle zavádět pokrokové pracovní methody, bez nichž bychom neplnili a nepřekračovali velké úkoly 5LP.