Nutnost urychlit a zkvalitnit výchovu kvalifikovaných dělníků a středních i vyšších technických kádrů, zvláště pak potřeby těžkého průmyslu vyžadují na výběrových odborných školách, aby se otevřel větší počet poboček při prvních ročnících průmyslových škol pro obor těžkého průmyslu, dále rozšířit, po př. zřídit některé odborné školy, umožnit návštěvu průmyslových škol při současném zaměstnání našim úderníkům a zlepšovatelům - t. zv. večerní průmyslové školy, zavést externí studium na některých odborných školách, zřídit jednoroční abiturientské kursy, v nichž se část abiturientů gymnasií přeškolí pro určité specialisované obory.

Pro zvýšení kvalifikace zaměstnanců v průmyslu, jakož i pro zaškolení nových pracovních sil do těžkého průmyslu budou při odborných školách ve větším počtu než dosud zřizovány večerní kursy pro pracující. Průmyslové školy musejí vychovávat střední a vyšší kádry techniků, kteří pomohou rozvoji naší průmyslové výroby, budou iniciátory snižování výrobních nákladů, úspory materiálu, surovin. Po příkladu novátora Svobody a ostatních rozmnoží řady těch, kteří dobře využijí nové techniky pro mírové budování, budou bojovat za vysokou produktivitu výroby a budou pracovat rádi a nadšeně pro to, aby naše vlast byla bohatší a krásnější.

Na gymnasiích musí být větší měrou než dosud podporována příprava žactva pro vysokoškolské studium technického směru. Nově zřízená pedagogická gymnasia se podle dosavadních zkušeností dobře osvědčují. Také státní kursy pro přípravu pracujících na vysoké školy vychovávají zdatné kádry dělnického původu, které přispívají ke zvýšení celkového počtu vysokoškolských studentů z dělnických a malorolnických rodin a které pomáhají svým studijním elánem k celkovému zlepšení stylu práce vysokoškolských studentů.

Také naše vysoké školy prošly od historického února významným vývojem. Dříve byly služebníky a nástrojem buržoasie pro výchovu inteligence, jež v hospodářském, politickém a kulturním životě obsahovala důležité posice a sloužila vykořisťovatelským zájmům vládnoucí třídy. Nyní se stávají skutečnými pomocníky v budování a slouží nikoliv vykořisťovatelům, nýbrž milionům pracujících. Připadlo jim významné místo, neboť přestavba a výstavba našeho průmyslu, industrialisace Slovenska, přeměna zemědělské výroby, nová politika sociální a zdravotní, výstavba lidově demokratického státního aparátu i rozvoj našeho kulturního, uměleckého a vědeckého života - to všechno potřebuje velkého množství nových, vysoce kvalifikovaných pracovníků. Význam jejich vzrostl tím, že se stávají jedním z hlavních míst rozvíjení vědy a výzkumu.

Hlavním úkolem, který je třeba důsledně plnit pro urychlenou přeměnu vysokých škol, je ideologická přestavba vědy a umění na základě dialektického a historického materialismu. Ke zkvalitnění a změně obsahu vysokoškolského studia pomáhá spojení se sovětskou vědou a nesmírné zkušenosti sovětských vysokých škol. Nedávná pomoc vynikajících sovětských vědeckých pracovníků Konakova, Fominy, Turbina a Stěgara poskytla vysokým školám správnou orientaci pro další práci. Sovětští vědci nejen že si získali stálý okruh posluchačů, nýbrž značně přispěli ke zlepšení práce studentů i učitelů. Síla sovětské vědy spočívá v tom, že tvoří s praxí jeden celek. V tom je také mohutná síla sovětského lidu při budování, protože se opírá o výsledky nejpokrokovější země. Sovětští vědci to jsou, kteří ukazují celému světu, jak má věda pomáhat člověku při mírové výstavbě. V letošním roce máme opět zajištěno, že nám přijdou pomoci přímo vysokoškolští učitelé ze Sovětského svazu.

Historické usnesení ÚV KSČ z února t. r. znamená opět novou etapu v hospodářském životě i v ideologické práci. První velkou věcí, která bude letos uvedena v život na našich školách, budou závěrečné zkoušky na školách II. stupně, které budou spojeny s výběrem na školy III. stupně a které budou velkou pomocí při plánovitém umísťování 15letého dorostu. Při těchto zkouškách na středních školách bude doporučena řada talentovaných chlapců a děvčat z dělnických a rolnických rodin k dalšímu studiu. Na našich výběrových školách budou tedy v příštích letech studovat jen ti, kteří mají předpoklady a schopnosti ke studiu a jsou bezmezně oddáni naší lidově demokratické vlasti. Je za námi doba, kdy místa na vyšších a vysokých školách byla zaplňována posluchači nerozumem bohatými, ale dětmi buržoasními, které vzhledem na majetek, původ rodičů nebo na příbuzenské vztahy nesly na sobě už od první třídy pečeť, že patří do třídy horních desetitisíc. Z vyšších škol musí dnes už vycházet nová inteligence, taková, která je třídně a ideologicky spjata s dělnickou třídou, která dá všechny své schopnosti a síly pracujícímu lidu pro výstavbu socialistické společnosti. Závěrečnými zkouškami budou také zjištěny zájmy žáků a po rozhovoru s rodiči budou u mnoha pánů odstraněny předsudky o různých povoláních a mnohde i o studiu. Také naše děvčata v daleko větší míře zaplní učebná místa v oboru průmyslové výroby a zdravotnictví. Rozmisťování našeho dorostu bude se řídit potřebami našeho plánovaného hospodářství a jeho správné provedení je předním politickým úkolem našich škol i učitelů. Naše mladá generace dobře chápe, že poctivá práce ať v hutích, dolech nebo ve vědeckých ústavech jsou u nás stejně věcí cti, hrdinství a slávy, že je cestou k její šťastné budoucnosti. Pro celou školu budou závěrečné zkoušky obdobím, v němž žáci i učitelé za pozornosti všeho občanstva složí účty ze své práce, prokáží, čemu se naučili a zda jsou připraveni být uvědomělými občany lidově demokratické vlasti. Bude to velký svátek našich škol za nejširší účasti veřejnosti. Na školách všech stupňů vyniká do popředí otázka, aby je nepředbíhal život, aby bez výhrad byla zlepšována výchovná a vzdělávací práce na vědeckém základě marxismu-leninismu, aby sama práce byla plodnější a její výsledky účinnější. Jen mládež takto vychovaná bude zdárně pokračovat v díle, které jsme započali. Zbaví se zbytků všech pověr a bludů, zbaví se všech zbytků buržoasního nacionalismu, pochopí životodárnou myšlenku mezinárodního bratrství dělnické třídy a pracujícího lidu. Nesmírné obzory jsou otevřeny před naší mladou generací. Vědoma si správnosti námi nastoupené cesty, vděčna naší dělnické třídě za velkou péči o ni, pevněji než před tím se přimkne k mírovému táboru, vedenému velkým Sovětským svazem, neboť jen a jen tato cesta zajišťuje štěstí našim národům a mír světu. (Hlučný potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je p. místopředseda Žiak. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Žiak: Slávne Národné shromaždenie!

V rozpočte o štátnom rozpočte na rok 1951 je vhodná príležitosť hovoriť o kultúrnom napredovaní a snažení Slovenska, o dosiahnutých výsledkoch na poli školstva a osvety, ako aj o plánoch a nových úlohách na poli výchovy a socialistickej prevýchovy nášho ľudu.

Povaha ľudovodemokratického, k socializmu spejúceho štátu líši sa od povahy štátu kapitalistického nielen podstatne v novom, hospodársky a sociálne spravodlivom poriadku, ale rovnako i v kultúrnom a mravnom obsahu. O čom som ako mladý dedinský učiteľ v škole a na poli osvety túžil a sníval, dnes sa stáva radostným skutkom. Našej mládeži v povinnej 9ročnej školskej dochádzke otvorené sú brány národných a stredných škôl. Predškolská výchova mládeže v dôsledku širokej starostlivosti nášho ľudovodemokratického zriadenia rozrastá sa očividne do šírky i do hĺbky. Naše vyššie stredné školy a školy vysoké sú miestami vzdelania predovšetkým pre robotnícku a roľnícku mládež, pre chudobu voľakedy zaznávanú a podceňovanú. Zo škôl nám vychádza nový, budovateľským, socialistickým duchom naplnený dorast i nová inteligencia, ktorá vcelku má úprimný vzťah k pracujúcemu ľudu a k práci ako jedinej podmienke blahobytu a šťastia národa. Kultúrny život v mestách i na dedinách -- voľakedy rozcapartený, neorganizovaný, dnes plánovite usmerňovaný - denodenne rastie, kultúrna úroveň ľudu na všetkých úsekoch slovenského života sa radostne dvíha.

To sú tak v zkratke nanesené skutočnosti, ktoré výrazne vyjadrujú rozdiel medzi tým, čo bolo a čo sa nesmie vrátiť a tým, čo je v kultúrnom živote dnes. Je potrebné, aby sme si vo vlastnej duši i pred národom, ktorého sa zmeny týkajú, zodpovedali otázky, prečo je dnešná výchova podstatne iná, nášmu dieťaťu priaznivejšia, ako bolo v minulosti za kapitalistického poriadku, prečo sa náš kultúrny život oveľa mohutnejšie rozvíja ako za kapitalistickej Republiky alebo v časoch t. zv. Slovenského štátu? Pravda vedeckého socializmu, že kultúrny život ako časť spoločenskej nadstavby je podmienený hospodárskym životom, dá sa zvlášť dobre dokázať na slovenskom kultúrnom živote.

Kultúrny život na Slovensku v minulosti bol hatený nielen buržoáznou maďarizáciou, ale celým kapitalistickým zriadením. Široké masy pracujúceho ľudu slovenského, utláčané kapitalistickým vykorisťovaním, nemali ani prostriedkov, ani času, a preto ani vôľu a chuť na kultúrny život.

Kapitalistický režim nemal záujem na pozdvihnutí pracujúceho robotníctva a roľníctva. Triedne záujmy mu diktovaly držať robotného človeka v područí, lebo politicky, odborne a mravne vyspelý človek nedá sa tak ľahko vykorisťovať a ovládať ako človek na nižšej kultúrnej úrovni. Politicky, odborne a mravne vyspelý pracujúci človek bol vždy nebezpečenstvom pre vykorisťovateľské snahy vládnucej triedy. Kapitalistický režim na poli školstva nevenoval patričnú pozornosť pracujúcemu ľudu a tak prevažná časť detí robotníkov a roľníkov mala zarúbanú cestu na strednú a vysokú školu. Deti z chudobného prostredia väčšinou sa musely uspokojiť s ľudovými, najviac ak s meštianskými školami.

Kultúrny život v širokých masách pracujúcich bol viazaný, nerozvíjal sa. Kultúra šírená knihou, časopisom, filmom, ochotníckym divadlom, koncertom alebo výstavou bola predovšetkým otázkou finančného úspechu. Ľudu sa nedával pokrok v dobrej knihe, v dobrom časopise, ale často brak, lacná zábava, limonádové čítanie, proste omrvinky s kapitalistického stola kultúry. Dvíhanie kultúrnej úrovne sa neusmerňovalo plánovite, ostávalo vecou schopných, alebo neschopných, ochotných alebo neochotných, v značnej časti na seba odkázaných kultúrnych pracovníkov a priekopníkov.

Základnú zmenu na poli slovenského kultúrneho života vidíme po roku 1945, ale menovite po februárovom víťazstve v roku 1948. Vláda pracujúceho ľudu vo svojej starostlivosti o pracujúceho robotníka a roľníka venuje veľkú pozornosť aj kultúrnym potrebám pracujúcich a výchove našej mládeže. Táto starostlivosť sa prejavuje nielen v odbornom vedení a politickom snažení našich učiteľov, osvetových pracovníkov, kultúrnych dejateľov, ale aj v hmotných nákladoch na kultúru. Pri rokovaní o štátnom rozpočte na rok 1941 máme znova príležitosť opakovať a potvrdiť slová nášho dobrého prezidenta Gottwalda, že sme hrdí na to, keď náš ľudovodemokratický štát vydáva na svoje školstvo a osvetu také veľké sumy ako máloktorý iný štát. Pravda, pri tomto zdôraznení uvedeného výroku je na mieste pripomenúť si aj požiadavku, ktorú kladieme našim školám, aby za štátne a ľudové prostriedky vychovávaly našej ľudovodemokratickej Republike verných, veci pracujúceho ľudu oddaných ľudí. Z našich škôl sme v záujme šťastnej budúcnosti v socialistickom štáte povinní vytrhať aj posledné zbytky koreňov politickej, meštiackej a klerikálnej reakcie.

Na začiatku svojej reči som sa zmienil o ohromnom vzraste škôl všetkých stupňov v našej ľudovej demokracii. Tento vzrast škôl na Slovensku je pomerne väčší ako v českých krajinách. To súvisí s ohromným hospodárskym vzrastom Slovenska na poli industrializácie, s uvedomelosťou a láskou k Republike u našich robotníkov v továrňach a pokrokových roľníkov v poľnohospodárstve.

Pri tomto vzraste slovenského školstva objavujú sa však značné nedostatky, pokiaľ ide o ľudovodemokratickú a socialistickú náplň nášho školstva. Rok 1950 bol prelomovým rokom, kedy sa chyby vedenia školskej správy na Slovensku a tak aj chyby a nedostatky v školách podrobily vecnej a ráznej kritike. Táto kritika slovenského školstva a učiteľstva, ako ju na IX. sjazde KSS povedal predseda Viliam Široký, bola adresovaná nielen delegátom sjazdu, ale celej slovenskej verejnosti, všetkým rodičom, žiakom a učiteľom, komunistom rovnako ako i nekomunistom. A pri dôkladnej úvahe každý verný občan nášho ľudovodemokratického štátu uznáva, že na našej ceste k socializmu nemôžeme vo výchove našej mládeže trpieť malomeštiacku polovičatosť alebo vyloženú reakciu proti nášmu socialistickému snaženiu, aká sa prýštila z buržoázneho nacionalizmu vedúcich činiteľov v slovenskom školstve alebo v radoch učiteľstva.

Vecná kritika pána predsedu KSS Širokého stretla sa s najživším porozumením a súhlasom nášho pracujúceho ľudu, so súhlasom u rodičov a žiakov rovnako ako aj u učiteľstva. Keď sme presvedčení, že naše deti, naša mládež bude žiť v socializme, želáme si, aby škola mládež pre socializmus vychovávala.

Slovenské učiteľstvo kriticky a sebakriticky hľadí na túto podstatnú vec a v prevážnej väčšine je rozhodnuté odstrániť všetky chyby a nedostatky, ktoré prekážajú socialistickej náplni vo výchove na našich školách.

Pamätná konferencia slovenského učiteľstva v Bratislave v septembri 1950 veľmi dkladne riešila podstatnú otázku, ako postaviť naše školy do služby budovania socializmu, aby vychovávaly nielen odborne zdatných, ale aj politicky uvedomelých, veci socializmu a robotníckej triede úplne oddaných a verných ľudí.

Ohromný socializačný prerod, ktorý prežívame v hospodárskom, sociálnom a politickom živote, nemôže a nesmie sa zastaviť pred bránami našich škôl. Dali sme sa na cestu socializmu, pustili sme sa do prestavby našej spoločnosti, aby ona nebola postavená na osobných výhodách, na osobných záujmoch, ziskoch a výsadách, ale na sociálnej rovnosti, bezpečnosti, kolektívnej spolupráci zástupcov pracujúcich. Tu nie je možné nechať školu stranou, mimo nášho skutočného života. Škola v tomto revolučnom prerode nesmie zaostávať. Keď hovoríme o škole, myslíme predovšetkým na učiteľa, ktorý donáša do školy ducha. Je prirodzené, že učiteľ zaťažený národným šovinizmom, klerikalizmom a meštiactvom socialistického ducha do školy nedonesie. Učiteľ, ktorý nevie alebo nechce pochopiť nástup nového socialistického života, nástup robotníckej triedy k moci, ktorý si nevie získať dôveru pracujúceho ľudu a nevie sa dostať do aktívnej, harmonickej spolupráce pri budovaní novej veľkej epochy ľudstva, v našej škole obstáť nemôže. Učiteľ, ktorý necíti priateľstvo, bratstvo a lásku k sovietskemu ľudu, k prvému socialistickému štátu na svete, ktorý nemá kladný vzťah k Veľkej októbrovej revolúcii a jej veľkým vodcom, nepochopil nový život a pre nový život nemže, lebo proste nevie vychovávať nové socialistické pokolenie.

Je potešujúce, že slovenské učiteľstvo vo svojom celku prítomný dejinný prerod správne chápe. Chápe, že škola v našom socialistickom budovateľskom úsilí nemôže zostať školou starou, školou buržoázneho typu, zdanlivo apolitickou. Chápe, že keď moc v štáte prevzal pracujúci ľud, škola je povolaná a povinná oboznamovať deti pracujúceho ľudu s budovateľským úsilím na prestavbu nášho života, oboznamovať mládež s problémami, ktoré sa na ceste k socializmu vyskytujú.

Vo svojej politickej práci na dedinách a mestečkách často sa stretávam so žiakmi nižších a vyšších stupňov škôl, ktorí pod vedením učiteľov presvedčivo ukazujú, ako z nich škola vychováva mladých budovateľov socializmu. Sledujem to pri práci svojich troch detí, žiakov strednej a vyššej strednej školy a teší ma, keď vidím, ako škola budí ich záujem o tvorivú prácu, i ochotu do pracovných brigád, srdečný vzťah k vlasti a k prezidentovi republiky, úctu k pracujúcim ľudom, obdiv a lásku k Sovietskemu sväzu a Stalinovi. Na dedinách často pozorujem kontrasty. Kým dospelí ľudia, zaťažení malomeštiackou výchovou, s nechuťou k socializácii prejavujú svoje zpiatočnícke náhľady, z detí, synov a dcér týchto ľudí, vanie zdravý duch nového života. Možno povedať, že v mnohých prípadoch škola cez deti, prostredníctvom svojich žiakov, vnáša do rodín nového ducha a prevychováva prežitkami a predsudkami zaťažených rodičov.

Slovenská škola prechádza teda od minulého roku cez dôkladný očistný a hlboký obrodný proces, ktorý jej a tak i mládeži a Republike slúži na prospech. Naše budovateľské úsilie má veľký cieľ: zabezpečiť krajší a radostnejší život našim deťom. Z toho vyplýva, že naše školy, naši učitelia a vychovávatelia majú krajšie úlohy ako kedykoľvek v minulosti: starať sa o mládež, vynaložiť najvyšie úsilie, aby sa mohla všestranne rozvíjať, vychovávať z mládeže schopnú a vzdelanú generáciu charakterných ľudí, uvedomelých vlastencov a budovateľov socializmu.

Pri pohľade na jednotlivé stupne našich škôl všade sa nám javí organizačný rozvoj a organizačné dobudovávanie školskej siete. S budovaním socializmu úzko súvisí zriaďovanie materských škôl a celodenná starostlivosť o dietky na materských školách. Organizačné budovanie týchto škôl a rozširovanie celodennej starostlivosti o deti úzko súvisí so začleňovaním žien do výrobného procesu tak v priemyselných strediskách, ako aj v obciach, kde sú jednotné roľnícke družstvá vyššieho typu. V tomto smere javí sa potreba zriadiť materské školy ešte v 730 obciach a rozšíriť škôlky jestvujúce v 131 mestách, nakoľko nateraz tam jestvujúce škôlky nie sú v stave pojať všetky deti zamestnaných matiek. Žiadúci rozvoj materských škôl hatí nedostatok ubikácií, potrebný pre ich umiestenie.

Národné školy sú podľa línie školského zákona v celku vybudované. Počet škôl proti stavu z konca školského roku 1949/1950 sa zvýšil o viac ako 300 samostatných škôl s maďarským vyučovacím jazykom.

Vývoj stredných škôl je v stálom vzraste. Máme bohužiaľ ešte vyše 200 neúplných stredných škôl, ktoré pokladáme za prechodné a náhradné typy strednej školy. Ich premena na normálnu strednú školu závisí od získania učebného priestoru. Značné nedostatky cítime v sieti škôl pre mládež, vyžadujúcu osobitnú starostlivosť. Je to mládež úchylná a duševne nevyspelá, imbecilní atď. Ale i počet týchto škôl oproti roku 1945 sa strojnásobil.