A proto má tak velký význam výchovná práce. Význam tím větší, že musí bojovat proti starým zvykům a přežitkům, proti nánosu staré buržoasní ideologie, která leckdy jako krunýř brání lidem v cestě vpřed. Základním úkolem naší výchovné práce stále zůstává překonávat staré přežitky a zbavovat myšlení lidí starých, nesprávných názorů. Když zkoumáme příčiny nějakého nezdaru na závodě nebo na vesnici, zjistíme, že obvykle je základní příčinou nezdaru to staré, co ještě trčí v lidech a nezřídka i v odpovědných vedoucích.

Avšak nejde jen o nějaký starý názor a zvyk. Jde o pronikání cizí ideologie, neboť nežijeme ve vzduchoprázdném prostoru. Za naší západní hranicí je ještě starý kapitalistický svět a u nás jsou ještě kapitalistické živly, které se brání svému zániku a pokoušejí se všemi prostředky zachránit svou kůži. Zostřující se třídní boj se projevuje i v oblasti ideologie, na úseku výchovy, a je pravidlem tohoto boje, že každé vážnější ochabnutí s naší strany vede nepřítele k zesílení jeho činnosti právě na místě, které bylo oslabeno. My však máme v tomto boji silnou a nepřemožitelnou zbraň, zbraň vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu. Když před více než 20 lety po prvé na parlamentní tribuně vystoupil náš president soudr. Gottwald, pokřikovali na něho různí buržoasní politikové, kteří tehdy měli moc, měli šiky policie, četnictva, měli soudy, ovládali tisk a umlčovali hlas revoluční dělnické třídy. A přece přes jejich moc zvítězila naše pravda, pravda našeho presidenta soudr. Gottwalda, pravda učení marxismu-leninismu. Je proto správné, aby učení, které pomohlo našemu lidu svrhnout kapitalisty, učení Leninovo a Stalinovo, které dovedlo první socialistický stát k vítězství socialismu a září na cestu ke komunismu, aby se toto učení stalo základem celé výchovy a převýchovy nejširších mas našeho lidu.

Poslání naší výchovné práce tkví v tom, aby všichni pracující lidé rozuměli politice vlády a aby se ze všech sil snažili o její uskutečňování. Vychovávat nového člověka znamená přitáhnout ho k aktivní práci, k tomu, aby se podílel na veřejném životě, aby se uměl řídit ideami socialismu při své práci.

Naše výchovná práce musí vést lidi k lásce k vlasti, pěstovat a rozvíjet nové socialistické vlastenectví, což konkrétně znamená míti rád svou zemi, svůj socialistický stát, své továrny a závody, svá družstevní pole, své školy. Jaké překrásné perspektivy otevřel před našim lidem ústřední výbor komunistické strany Československa na svém zasedání! Tyto perspektivy a smělé plány přímo mobilisují náš lid k vybudování silné a krásné socialistické vlasti.

Socialistické vlastenectví je těsně spjato se zásadami mezinárodní solidarity. Spravedlivá věc pracujícího lidu druhých zemí je také věcí našeho lidu. Mezinárodní solidarita bojovníků za mír je mocnou zbraní proti válečným paličům a musí prostoupit celou naši výchovnou práci.

Naše vlastní historie nám ukazuje, která je to myšlenka, v jejímž znamení byl zachráněn náš národ. Nebyl to nacionalismus buržoasie, která v r. 1938 hanebně zradila a prodala zemi, nebyly to buržoasní západní vlády, které roztrhaly všechny spojenecké závazky; byla to myšlenka mezinárodní solidarity dělnické třídy a pracujícího lidu, která nás posilovala v r. 1938 a po celou dobu okupace. S námi tehdy stál, za nás bojoval a za cenu nesmírných obětí nás osvobodil Sovětský svaz, země, kde vládne dělnická třída, pracující lid. S námi se solidarisovala dělnická třída, její revoluční strany všech zemí. Také dnes svoboda a nezávislost naší země spočívá na pevných základech mezinárodní solidarity. V dnešním světě není možno uhájit svobodu ani velkého národa, tím méně malého národa, jestliže se neopřeme o pracující lid a pokrokové síly v ostatních zemích, jestliže nespojíme s nimi svoje zájmy a cíle.

Základem této solidarity je náš vztah k Sovětskému svazu. Ještě více a ještě hlouběji musí prostoupit celou naší výchovnou práci láska a vděčnost k Sovětskému svazu a k velikému Stalinovi. Na všech úsecích naší činnosti učíme se ze zkušeností sovětského lidu. Osvětová péče, náš tisk a rozhlas, naše filmovnictví má veliký a vděčný úkol přenášet tyto zkušenosti a přibližovat veliké vzory sovětských lidí - budovatelů komunismu. V daleko větší míře než dosud je třeba v našich klubech organisovat přednášky a přenášet zkušenosti sovětských stachanovců a novátorů do výroby. V osvětových besedách, které působí zvláště na venkově, je třeba pořádat besedy o socialistickém zemědělství v SSSR, pečovat, aby naše technická inteligence se daleko více seznamovala se sovětskými zkušenostmi. Je třeba dále pokračovat v úspěšně započatém díle lidových kursů ruštiny, které umožňují, aby další a další desetitisíce našich lidí mohly přímo číst sovětský tisk a knihy a čerpat bezprostředně a rychle nová poučení. Základní význam pro výchovnou práci má poznání historické úlohy Sovětského svazu jako opory míru. Boj za mír, v jehož cele je Sovětský svaz a ve kterém se dnes už spojuje veliká část lidstva všech kontinentů, toť úkol všech úkolů také pro celou oblast naší osvětové kulturní a umělecké práce.

V popředí tohoto boje je důležitá otázka odhalování amerických imperialistů jako zběsilých podněcovatelů války a úhlavních nepřátel naší vlasti. Projednávání našeho státního rozpočtu přímo vybízí ke srovnání s rozpočtem amerických imperialistů, který je dokladem jejich válečných příprav zcela podle slov amerického generála Eisenhowera, který řekl, že mnohem lépe je dopouštět se risika války a možná vyhubení, než se chytat míru. Proto, jak bylo už zde zdůrazněno, celé 3/4 amerického rozpočtu pohlcují výdaje na válku. Představitel amerického imperialismu, předseda amerických průmyslníků Putman prohlásil, že zastavení válečných akcí a odvolání amerických vojsk z Koreje by mělo zhoubný vliv na průmyslovou činnost ve Spojených státech. Proto imperialističtí hrdlořezi řádí v Koreji hůře než nacisté, aby miliardáři a kapitalisté mohli dosáhnout ještě závratnějších zisků. Není proto divu, že se v jejich rozpočtu objevují výdaje na jejich t. zv. kulturu a osvětu jen nepatrným zlomkem procenta.

Zcela podle vzoru svých imperialistických chlebodárců si počíná také titovská banda v Jugoslávii. Fašistický diktátor Tito nadutě prohlásil: "Musíme zbrojit a ne snít o lepším životě." Proto také v jejich rozpočtu, který je rozpočtem války a hladu pro pracující lid, se počítá s 73% výdajů na válku a vůbec už se ani neuvádějí výdaje na kulturní a jiné potřeby pracujících. Titovští fašisté chtějí zakázat jugoslávskému lidu, aby snil o lepším životě, protože se bojí lidu, který uvrhli do bídy a imperialistického otroctví.

Krvavé zbrojařské zisky válečných dobrodruhů, hlad a bída pracujících lidí, úpadek kultury, to je obraz smutně proslulého amerického způsobu života, který se američtí imperialisté pokoušejí vnutit zmarshallisovaným zemím. Jeden z imperialistických lidojedů, který je t. zv. profesorem na kolumbijské t. zv. universitě, jménem Rosebury, ve své knize "Mír nebo mor" vyjádřil to slovy, že "biologická zbraň (mor, tyfus, cholera) má tu přednost, že jí může být použito k ničení lidí bez poškozování majetku". O majetek jim jde. Cynismus dolarových dravců vskutku předčí zběsilost hitlerovských fašistů. Je třeba odhalovat pravou tvář amerických imperialistů a jejich trabantů a roztrhat předivo lží, kterými se pokoušejí oklamat lidové masy. Spolehlivým kompasem ve velikém zápase za mír jsou historická slova velikého Stalina, který jasně a přesvědčivě ukázal všem poctivým lidem, jak bojovat za mír.

Konkrétní úkoly v tomto boji, týkající se zvláště naší země v souvislosti s remilitarisací záp. Německa a mírovým řešením německé otázky, nám dal president naší republiky na únorovém zasedání ÚV KSČ. President republiky, vycházeje ze slov generalissima Stalina o tom, že mír bude zachován, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou a bude-li ji hájit do konce, pravil: "I my musíme a budeme bojovat za mír, především pokud je ohrožován v našem nejbližším sousedství. I my musíme a budeme usilovat o to, abychom každého občana přesvědčili, že všichni, kdož připravují válku, strojí současně úklady proti existenci Československé republiky. I my musíme a budeme vést každého občana k tomu, aby poctivou prací posiloval svou vlast a tím i mír." Tato závažná slova jsou hlavní směrnicí pro pracovníky na poli výchovy, kultury a umění, kteří musí dát všechny své síly, aby splnili tyto úkoly.

Naše výchovná práce, dík péči vlády a komunistické strany, má rozsáhlé prostředky a možnosti, aby mohla uskutečňovat své významné úkoly. Mezi nejpřednější z nich patří tisk a rozhlas. Pracovníci tisku a rozhlasu mají veliké a odpovědné poslání. Oni mluví k milionovým masám našeho lidu. Není snad u nás člověka, ke kterému byl nedošel tisk nebo slovo rozhlasu. V našem tisku i v rozhlasu byla provedena řada opatření směřujících ke zlepšení jejich práce. Avšak také úkoly vzrostly. Náš tisk a rozhlas musí nyní nejen lépe plnit své informátorské a mobilisační poslání, avšak daleko větší pozornost soustředit na vysvětlování a objasňování závažných problémů; pracovat tak, aby uveřejněné materiály byly mnohem přesvědčivější, a zejména prohlubovat výchovnou práci na stranách novin.

Dík péči ministerstva informací a osvěty v posledním roce podstatně postoupila kupředu kulturně osvětová práce. Máme dnes již velký počet Osvětových besed, které se stávají středisky kulturně osvětové práce zejména na vesnici. Kulturně osvětové kádry byly doplněny novými pracovníky z řad pracujících. Kulturně osvětová péče, odstraňujíc krunýř starého osvětářství, stává se postupně stále hybnějším nástrojem masové politické práce. O tom svědčí řada úspěšných akcí a kampaní. Nesporně k tomu přispěla reorganisace státní péče osvětové, která byla provedena tak, že dosavadní samostatné osvětové rady byly proměněny v osvětové komise národních výborů. Do oblasti kulturně osvětové práce jsou začleněny lidové obecní knihovny, jejichž práce se zejména v politickém směru podstatně zlepšila. Významné pokroky byly také učiněny v oboru lidové tvořivosti. Kulturně osvětová práce, čerpajíc z bohatých zkušeností sovětských, by se však měla ještě v daleko větší míře věnovat popularisaci vědy, seznamovat náš lid s velkými úspěchy sovětské vědy a zejména na vesnici popularisovat výsledky mičurinsko - lysenkovské agrobiologie. Významný úkol čeká naši osvětu, aby svedla boj s některými pozůstatky tmářství a idealistickými bludy, popularisujíc vědecké poznatky o vzniku země, o vzniku života, o vesmíru atd.

Oporou kulturně osvětové činnosti je publikační činnost, která se v posledních dvou letech zvláště úspěšně rozvíjí. Bylo už definitivně skoncováno s vydáváním literárního braku. Stále roste počet překladů sovětských knih, které jsou milovány našim lidem a zvláště naší mládeží. Velikého úspěchu dosáhly zejména dvě knihy slavných sovětských autorů: Fadějevova "Mladá garda" a Ažajevův román "Daleko od Moskvy". Nikdy nevídané jsou náklady knih klasiků marxismu-leninismu, spisů Leninových a Stalinových. S velikým zájmem a nadšením bylo přijato vydávání spisů presidenta republiky soudr. Klementa Gottwalda. Stále nestačí náklady děl klasiků naší literatury, Jiráska, Nerudy atd. O růstu naší publikační činnosti svědčí skutečnost, že kromě Sovětského svazu je u nás nejvyšší počet vydaných publikací na hlavu na celém světě.

Nakonec několik slov o výchovném poslání našeho umění. Při výchově lidu, při vytváření nového socialistického člověka a při odstraňování pozůstatků starého kapitalistického světa v myšlení lidí náleží jedno z předních míst literatuře, filmu a ostatním druhům umění.

Předsednictvo ÚV KSČ před rokem ve svém usnesení o tvůrčích otázkách filmu zdůraznilo, že film musí především plnit výchovné poslání a má být podle vzoru sovětského filmu školou socialistického uvědomování. Tento nejvýš čestný úkol platí nejen pro film, ale pro všechny umělecké obory. Přehlížíme-li uměleckou zeň minulého roku, můžeme říci, že bylo dosaženo určitých úspěchů a že rozhodně vývoj směřuje k vytváření uměleckých děl v duchu socialistického realismu. Naše literatura dosáhla největších úspěchů především v poesii. Je to zejména veliká poema Vítězslava Nezvala "Zpěv míru", vyznamenaná čs. cenou míru. Příznačným zjevem je, že v posledním roce se objevila řada nových literárních talentů z řad pracujících, kteří většinou nikdy nepsali a kteří se rozezpívali teprve dnes, vprostřed nového socialistického života.

Naše divadelní umění především čerpá z bohaté studnice sovětské dramatiky. Uvedení divadelních her sovětských i děl ruských klasiků otevírá nové obzory našemu diváku a pomáhá i růstu našich divadelních pracovníků. Z české dramatiky slaví největší úspěchy Zápotockého "Vstanou noví bojovníci" a Cachův "Duchcovský viadukt", uvedený v Paloušově režii v Realistickém divadle.

Také náš film dík pomoci předsednictva ÚV KSČ zaznamenává obrat ve své práci. Zvláštní místo zaujímá film "Zocelení", líčící boj dělnické třídy v době krise a nezaměstnanosti za předmnichovské republiky. S velikým úspěchem přijal náš divák film "Vstanou noví bojovníci", který během 14 dnů promítání navštívilo skoro 350.000 diváků. V tyto dny byl definitivně dohotoven barevný film "Temno", kterým vstupuje čs. státní film do Jiráskova roku. Vedle těchto vynikajících filmů byla vytvořena celá řada dalších filmů - mezi nimi několik veseloher - ve kterých se filmoví tvůrčí pracovníci vcelku úspěšně pokusili splnit velké výchovné poslání, které jim uložilo předsednictvo ÚV KSČ. Zvláštní kapitoly by si zasloužil sovětský film, který velkolepým způsobem nám pomáhá při výchovné práci, který přináší radost a povzbuzení, ukazuje cestu našim pracujícím lidem. Za všechny sovětské filmy nechť mluví slavný "Pád Berlína", který během prvních osmi neděl dosáhl dosud u nás nevídané návštěvy téměř 2,500.000 nadšených diváků, a taktéž film "Tajné poslání", který se také setkal s neobyčejně živým ohlasem.

Kupředu vykročila i naše hudba, především dík dílům Dobiáše, Cikkera, Seidla, Suchoně i dalších. Ve výtvarném umění nastal určitý zlom v thematice. Naši malíři začali zobrazovat nového člověka, avšak zatím ještě s menším uměleckým zdarem.

Aby naše umění mohlo splnit velké výchovné poslání, které mu v socialistickém státě přísluší, musí definitivně skoncovat s vlivy buržoasního umění, musí plně vybojovat bitvu s buržoasně nacionalistickými a kosmopolitickými tendencemi.

Paní a pánové, široké je pole výchovné práce a veliké jsou úkoly výchovy. Osvětoví, kulturní a umělečtí pracovníci mohou dobře pracovat, neboť mají ve svém čele přední bojovníky za novou socialistickou kulturu, soudruhy Kopeckého a Nejedlého (Bouřlivý potlesk.) Závažný projev presidenta republiky, s. Klementa Gottwalda, na zasedání ÚV KSČ se musí stát vodítkem jejich výchovné práce. Tak nejlépe přispějí osvětoví, kulturní a umělečtí pracovníci k tomu, aby rychle rostla naše velkolepá stavba socialismu a spolu s ní noví krásní lidé socialistické epochy. (Hlučný potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Prerušujem schôdzu na 15 minút.

(Schůze byla přerušena v 16 hod. 51 min. - opět zahájena v 17 hod. 16 min.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Sděluji, že ministerstvo vnitra oznámilo přípisem ze dne 20. března 1951, zn. 027-20/3-1951-I/2, že povolává na poslanecky mandát, uprázdněný resignací posl. Kleina, poslance MUDr Jaromíra Dlouhého (č. j. 112-20/3-1951-S).

Pan poslanec dr Dlouhý dostavil se do dnešní schůze.

Protože předtím podle § 89 jedn. řádu podepsal v kanceláři Národního shromáždění prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu podle § 42 ústavy a § 90 jedn. řádu Národního shromáždění tím způsobem, že bude přečtena ústavou předepsaná formule slibovací, p. posl. dr Dlouhý ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji". Žádám o přečtení slibovací formule a posl. dr Dlouhého žádám, aby ke mně přistoupil vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Gen. taj. NS Kováčik (čte): "Slibuji, že budu věren republice Československé a jejímu lidově demokratickému zřízení, že budu zachovávat zákony a svůj mandát vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí k prospěchu lidu a státu."

Posl. dr Dlouhý (podávaje místopředsedovi Fialovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Místopředseda Fiala: Budeme pokračovat v rozpravě.

Ke slovu je přihlášen posl. Martanovič. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Martanovič: Slávne Národné shromaždenie!

Finančné hospodárenie národných výborov v rámci štátneho rozpočtu znamenalo priamo revolučnú premenu. Likvidovaný bol starý spôsob hospodárenia - teda samosprávne hospodárenie - a národné výbory ako orgány ľudovej moci, moci robotníckej triedy, a cez nich celý náš ľud stal sa priamym účastníkom finančného plánovania. Národné výbory staly sa skutočnými spoluhospodármi s národným majetkom a dôchodkom.

Touto zmenou bola politická i hospodársko-organizátorská funkcia ľudovej správy prehĺbená aj v oblasti finančného hospodárenia, ktoré bolo donedávna vykonávané zväčša byrokratickým aparátom. Nateraz finančné hospodárenie národných podnikov opiera sa už o nevyčerpateľnú tvorivú iniciatívu pracujúceho ľudu.