Slavné národní shromáždění, takový je obrázek, taková je situace ve státech severoantlantického souručenství, ve zmarshallisovaných zemích, které jsou zavázány k šílenému zbrojení smlouvou, a aby mohly být armádě severoantlantického souručenství dodány Amerikou nařízená děla, tanky a letadla, budou vbrzku obyvatelé těchto zemí donuceni zříci se nejen másla, ale i mnoha jiných, k životu nevyhnutelně potřebných věcí. To na připomínku těm, kteří ještě tu a tam kují pikle proti republice pracujícího lidu a kteří čekají od Hlasu Ameriky zázrak. (Potlesk.) U nás není nezaměstnaných, není otrhaných ani hladových a nemusí být ani nespokojených! (Potlesk.)

Zatím co Sovětský svaz a státy lidové demokracie zvyšují rok od roku procenta rozpočtových výdajů na budovatelské, sociální a kulturní výdaje a proto stoupá v těchto zemích životní a kulturní úroveň pracujících - tak provedli na př. v Sovětském svazu od konce druhé světové války už po čtvrté snížení cen, které ušetří obyvatelstvu ročně 34,5 miliardy rublů a národní důchod překročil úroveň roku 1940 o 64% - zatím co se český a slovenský pracující lid těší z budovatelských úspěchů, z nových továren, z vyšších výnosů v zemědělství, je výsledkem všeobecné tendence politiky vlád zemí válečných štváčů inflační olupování mas, vyšroubování daní, kruté snižování životní úrovně pracujících, snižování všech sociálních výdajů a likvidace zbytků demokratických svobod a zesílení policejního teroru. Naproti tomu stoupají závratně zisky zbrojařských monopolů. Tak na př. zisky amerických korporací, účastněných na zbrojení, dosáhly za 3 měsíce po americkém vpádu na Koreji dvojnásobné výše vrcholku válečné konjunktury druhé světové války.

Takový je výsledek miliard rozpočtů vydřených na záchranu zkomírajícího kapitalismu: zbrojařům ráj a pracujícím peklo. Tak přinášejí rozpočty válečných štváčů válku a hlad. Naproti tomu rozpočty států tábora míru - stejně jako náš státní rozpočet - pomáhají plnit smělé plány hospodářské výstavby, zvyšovat hmotnou a kulturní úroveň pracujících a zajišťují spokojenost a mír. Dokazují to čísla, fakta, skutečnost, dokazuje to vzestup sociálních důchodů, růst mezd a platů, růst příjmů v zemědělství, zvětšení spotřeby zboží všech druhů.

Tak mohl oznámit president republiky Klement Gottwald ve svém novoročním poselství i na zasedání ÚV KSČ radostné výsledky našeho budovatelského úsilí, kde na př. náš průmysl překonal už v druhém roce pětiletky o 50% nejvyšší průmyslovou výrobu za kapitalismu. S. ministr dr. Jaromír Dolanský potvrdil, že bychom mohli splnit původní pětiletku už za tři a půl roku, a proto jsme si mohli postavit nové úkoly urychlené výstavby socialismu, jejichž splnění znamená proti roku 1948 zvýšení průmyslové výroby na dvojnásobek, při čemž spotřeba obyvatelstva vzroste o 49%. Děje se tak zásluhou budovatelské iniciativy pracujících, vděčíme za to našemu věrnému spojenci SSSR (Potlesk.), jehož pomoc a smluvní závazky nás nezavazují připravovat válku, ale stavět krásnější a radostnější život pracujícím a upevňovat mír. (Potlesk.)

Varšavský kongres i pražský sjezd obránců míru, daleko přes půl miliardy podpisů na stockholmské resoluci, první zasedání Světové rady míru v Berlíně - to všecko ukázalo, že existuje také jiný svět než svět válek, než svět vykořisťování, nezaměstnanosti a bídy. Obrovský ohlas všech těchto akcí na zachování míru ukázal světu sílu mírového tábora, kde vládne pracující lid, milující nade vše svobodu a mír, a který je ochoten přinésti pro uhájení těchto nejvyšších hodnot člověka i sebevětší oběti.

Gigantické stavby lidu stalinské epochy, překonávající vše, co dosud poznal svět, radostné budovatelské úspěchy lidu v zemích lidové demokracie, v Německé demokratické republice a v lidové Číně, nevyčerpatelné hospodářské a morální možnosti zemí světového tábora míru, v nichž bylo odstraněno vykořisťování, v nichž pracují lidé podle svých nejlepších možností, protože pracují pro sebe, pro mír, morálně-politická jednota stamilionů - v tom všem jsou základní zdroje síly tábora míru, zdroje optimismu, klidu a budovatelského sebevědomí. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

Obrovské miliardy zbrojení imperialistických rozpočtů nemohou zastavit mocný a vytrvalý nástup a postup lidových mas. Stamiliony pracujících na celém světě si přejí mír, pevný a trvaly mír, aby mohli žít jako lidé, svobodně, bez strachu z nezaměstnanosti, bídy a války. Proto osud imperialistů už není jenom v jejich rukou, nerozhodují o něm jejich vlády a totální diplomaté na těch různých podivných konferencích s jejich hlasovací mašinou. Proti jedné newyorské ulici amerických miliardářů stojí dělnická třída v čele pracujících na celém světě a o osudu míru či války rozhodnou tyto stamiliony, znamenající soustředěnou a neporazitelnou sílu, do jejíž fronty se statečně postavily desetitisíce pracujících Barcelony a celého Katalánska Francova Španělska mohutnými bouřemi stávek proti fašismu, proti vykořisťování, bídě a válce.

Stalin má pravdu, že mír bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou a bude-li ji hájit do konce.

Pracující lid celého světa už dobře poznal kontrasty ceny míru a války. Ve světě socialismu a lidových demokracií se platí cena míru budovatelským úsilím, jehož všechny výsledky se vracejí pracujícím, kteří je tvoří. Ve světě kapitalismu se platí cena války zbídačením národů ve prospěch úzké vrstvy monopolistických vykořisťovatelů, neboť všechny problémy se tam řeší na úkor pracujících. Odhodlání budovat a stavět krásnou budoucnost pro všechny - to je cena míru. Dravé pustošení, mrhání surovinami a zbožím, plýtvání pracovní energií za účelem ničení a maření lidských životů a statků - to je cena války. Proto se rozhodl lid Československa pro rozpočet budování - rozhodl se pro rozpočet míru.

Z miliard našeho mírového státního rozpočtu, prokrvených nevyčerpatelnou pracovní iniciativou a energií socialistického nadšení a soutěžení, zdvihají dělnické ruce, zdvihá 400.000 úderníků v čele pracujících mohutné stavby nových továren, aby se staly životními prostorami socialistické práce, aby dávaly stále více a lepších strojů, aby rozšiřovaly socialistickou industrialisaci u nás i v ostatních lidově demokratických zemích.

Imperialistický tábor zdůrazňuje při každé příležitosti miliardy, které věnuje na zbrojení, a chce tak nahánět pracujícímu lidu strach. Tak jako když byl Hitler se svou cháskou ve sklepě hlavního stanu už napolo zasypán a přesto doufal ještě pomocí zázračných zbraní v uskutečnění svých plánů vlády nad celým světem, tak i americký ministr zahraničí Acheson a starý válečný štváč Churchill nabádají stále k tomu, aby bylo využito převahy letectva a atomové pumy, pokud prý ještě tato převaha nad Sovětským svazem existuje. Imperialisté dobře vědí, že každá dlouho trvající válka nemůže skončit jinak než jejich porážkou, neboť vlastní lid se postaví nakonec proti nim, a proto počítají ne s lidmi, ale se zázračnými zbraněmi. Špatně však kalkulují váleční štváči s těmi svými různými zázračnými zbraněmi, které mohou snad pro okamžik dobře posloužit válečné propagandě, ale nikdy nerozhodnou o výsledku války samy. Válečná technika je důležitým a význačným činitelem moderního vedení války, ale nemůže rozhodnout sama o konečném vítězství. Je to člověk, je to lid, morálka a duch bojovníků, přesvědčených, co brání a zač bojují, které rozhodují, kdo vydrží o vteřinu déle, která strana zvítězí.

Tak tomu bylo, když 14 imperialistických států napadlo mladý sovětský stát, tak tomu bylo ve Velké vlastenecké válce, tak se o tom přesvědčili imperialističtí generálové v Číně, kde se 50.000 děl, dodaných Amerikou Čankajšekovi, stalo nakonec kořistí čínské lidové armády a přispělo k slavnému vítězství demokratické Číny, tak tomu bylo ve Vietnamu, tak tomu je na Koreji, kde krvelačný generál Mac Arthur už 9 měsíců marně bojuje proti statečnému a mírumilovnému korejskému lidu, a ačkoliv slíbil svým vojákům, že budou o vánocích 1950 jako vítězové doma, prohlásil před několika dny, že situace na frontě nedává žádné z bojujících stran vyhlídek na vítězné ukončení války.

Na adresu presidenta Spojených států Trumana, na adresu Achesona, Attleeho, Churchilla a všech těch imperialistických generálů a válečných štváčů patří vážná připomínka generalissima Stalina: ... je pochopitelné, že i nejzkušenější generálové a důstojníci mohou utrpět porážku, pokládají-li vojáci válku, která jim byla vnucena, za krajně nespravedlivou a konají-li proto své povinnosti na frontě formálně, bez víry ve spravedlnost svého poslání, bez nadšení.

Generál Eisenhower nechť si připomene, jak při jeho první verbířské návštěvě v západní Evropě zjistil naprostou propast mezi cítěním mas a jejich vládami, jak byl vítán nápisy "vrať se domů", protože pracující lid všech těchto států je přesvědčen o tom, že tak zvanou západní civilizaci není třeba bránit proti komunismu, protože komunisté jsou jeho nejlepšími přáteli a jedinými ochránci proti bezohlednému vykořisťování. (Potlesk.)

Sovětská armáda má skutečně zázračnou zbraň, kterou byl a zůstane sovětský člověk a jeho vysoká bojová morálka, živená přesvědčením, že politika sovětské vlády směřuje k vybudování šťastného života pracujících, že nikdy nepovede válku uchvatitelskou, ale bude-li napaden, bude bojovat válku spravedlivou nejen v zájmu Sovětského svazu samého, ale i v zájmu drtivé většiny všeho lidstva.

Lid tábora míru dovede nejen budovat, ale i to, co pro sebe vytvořil, bránit. Jestliže je letošní náš státní rozpočet opět důkazem toho, že nezávodíme ve zbrojení s imperialistickými válečnými štváči, tu nepodceňujeme obranu své vlasti proti jejich útočným plánům. Český a slovenský lid dobře ví, že stojí v tomto boji v těsném sousedství s ohniskem agrese imperialistických uchvatitelů, kteří obnovují vojensko-průmyslový potenciál západního Německa a staví v čelo nově se tam tvořící německé armády bývalé Hitlerovy generály. Jestliže věnujeme jenom 6,3% všech výdajů letošního státního rozpočtu naší armádě, jsme si zároveň dobře vědomi toho, že hospodářská výstavba státu, že vzestup výroby je základem vyšší životní i kulturní úrovně lidu a tím také pevným základem vyššího stupně obrany vlasti.

Mír, jak už zde bylo opětovně zdůrazněno, si na nikom nevyprosíme, za mír třeba bojovat, a musí to být - vedle ozbrojené záštity míru - práce, práce na vybudování socialismu v naší vlasti, jejíž úspěch posílí základnu mírové fronty na celém světě. Údernictvím se stáváme nejvážnějšími členy tábora obránců míru. Dělníci pracující na výstavbě socialismu, to jsou ozbrojené oddíly obrany míru. Budovatelská iniciativa pracujících, jejich radost z úspěchu vlastního díla, jejich láska k novému řádu, jejích důvěra k vedení státu, další stovky miliard na investice u nás i v ostatních státech míru, tyto miliardy určené mírové přeměně světa a výstavbě šťastnějšího zítřku, naše nová mládež, naše věrné spojenectví se Sovětským svazem, to všechno tvoří obrovskou mravní, hospodářskou a bojovou sílu světového tábora míru, která nakonec zadrží vražednou ruku válečných zločinců. (Potlesk.)

V této pevné víře věnujeme většinu výsledků společné budovatelské práce v letošním státním rozpočtu opět hospodářské výstavbě státu.

Deset a půl miliardy dává pracující lid v rozpočtu své armádě, která nemá útočných cílů, ale stojí na stráži jeho mírových budovatelských úspěchů, je pevnou oporou socialistického rozvoje. Český a slovenský lid má naprostou důvěru k své armádě, armádě zbavené mnichovského kapitulantství a naplněné silou optimismu, že je členem mohutného tábora míru, sjednoceného ne na základě falešného kosmopolitismu a pacifismu, ale na základě bojové mezinárodní proletářské solidarity. Proto se v uplynulém roce ještě více zpevnilo pouto přátelství armády s lidem, který s radostí sleduje výstavbu čs. armády podle vzoru sovětské armády, sleduje s radostí růst lidové armády, která jde cestou nových předpisů a řádů, zlepšené péče o materiální a kulturní zajištění vojáků, zdokonalené bojové a politické přípravy, jde cestou zlidovění důstojnického sboru, uvědomělé železné kázně, zvýšené bojeschopnosti, jde cestou vedena heslem: učit se od Sovětského svazu budovat socialismus, učit se od sovětského armády bránit mír, znamená učit se vítězit! (Potlesk.)

Tak je, slavné Národní shromáždění, náš letošní budovatelský a mírový státní rozpočet protestem i obranou proti osnovatelům nové války! Je přesvědčivým důkazem, že jsme pro mírovou cestu pokojného budování, avšak svou hospodářskou výstavbou posilujeme obranyschopnost naší vlasti. Za miliardami vydání našeho rozpočtu stojí člověk bojující svou prací za světový mír.

Hospodářským využitím našeho státního rozpočtu maříme činnost všech rušitelů míru. Proti válce stavíme mír - proti rozvratu a zkáze stavíme budovatelskou práci. Miliardy našeho rozpočtu, věnované hospodářské výstavbě socialismu, stavějí pevnou hráz proti plánům a činům válečných štváčů, kteří by chtěli ve své bezmezné touze vydělávat z krve chudých, chtěli by ničit a bořit celé země, vykořisťovat a zabíjet miliony!

Budovatelským a mírovým státním rozpočtem pro rok 1951 prohlašujeme, že splníme všechny úkoly hospodářské výstavby republiky, že se ještě rozhodněji a ještě pevněji přimkneme k největší záštitě míru, demokracie a svobody národů na celém světě, k našemu osvoboditeli a spojenci vedenému generalissimem tábora míru Stalinem (Potlesk.), že v čele s presidentem Klementem Gottwaldem dáme všechny své síly k vybudování socialismu v naší vlasti do boje za mír, za život a za štěstí člověka! (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je p. posl. dr. Berák.

Posl. dr. Berák: Slavná sněmovno!

Projednávajíce státní rozpočet republiky Československé na letošní rok prohlašujeme my všichni poslanci Národního shromáždění, my všichni poslanci Národní fronty pracujícího lidu Československa, že je to rozpočet míru, že je to rozpočet budování.

Poukazujeme při tom na to, jak život pracujících v kapitalistických zemích se každým dnem stává stále těžším. Zuřivé, horečné zbrojení, prováděné imperialisty USA, Anglie, Francie i jiných útočných států, přináší masám pracujícího lidu těchto zemí nesnesitelná utrpení, strádání, hlad a bídu. Zákonem kapitalistického rozvoje je neustálé obohacování hrstky kapitalistů a rostoucí ožebračování mnohamilionových pracujících mas. Postavení pracujících v kapitalistických zemích se v souvislosti s přípravou imperialistů k nové válce stává nesnesitelné.

Kapitalistické vykořisťování dělníků a rolníků, žen a dětí nabývá stále krutější, nelidské povahy. Prudce rostou daně, zvyšují se ceny potravin a zboží, katastrofálně klesá životní úroveň mas a miliony lidí jsou vystavovány hladu a bídě. Předáci kapitalistického světa, připravujíce novou světovou válku, vedou nástup proti životním právům pracujících. Magnáti kapitálu se obohacují na dodávkách zbraní, na vykořisťování pracujících, na olupování národů.

V Americe i v Anglii tak jako ve Francii - řekl generalissimus Stalin ve svém nedávném rozhovoru s dopisovatelem Pravdy - jsou agresivní síly, prahnoucí po nové válce. Potřebují válku k dosažení nadzisků, k olupování jiných zemí, jsou to miliardáři a milionáři, kteří se dívají na válku jako na zdroj úžasných nadzisků. Reakční vlády kapitalistických zemí, plníce vůli těchto magnátů kapitálu, rozdouvají válečnou hysterii, mění národní hospodářství svých zemí v hospodářství válečné a zvětšují armády. O ohromném rozsahu válečných příprav USA a jejich satelitů hovoří zejména ta skutečnost, že jen průmysl tří členů severoatlantického paktu, USA, Anglie, a Francie, je mobilizován ke stále rostoucí výrobě zbraní. O tom svědčí rostoucí válečné výdaje USA a jejích satelitů. Válečné výdaje jsou pro pracující lid těchto zemí těžkým břemenem. Stále silněji je svírá daňový lis.

Sekretariát OSN uveřejnil nedávno publikaci, nazvanou "Mezinárodní hospodářská situace v letech 1949-1950". Autoři této publikace, které nelze obviňovat z nějakého přátelství vůči lidovým demokraciím a vůči Sovětskému svazu, se zřejmě snažili přikrášlit stav hospodářství kapitalistického světa. A přece byli nuceni konstatovat, že jen v SSSR a lidově demokratických zemích se každým měsícem zlepšuje hospodářská situace. Publikace ukazuje, že léta 1949-50 byla v těchto zemích léty rychlého růstu průmyslové a zemědělské výroby, léty soustavného snižování cen potravin i zboží denní potřeby. V letech 1949-50 se v SSSR a lidově demokratických zemích neustále zvyšovala reálná mzda dělníků a zaměstnanců i příjmy pracujícího rolnictva. Sekretariát OSN charakterizuje hospodářskou situaci kapitalistického světa v těchže letech a uvádí údaje, svědčící o poklesu úrovně průmyslové výroby ve zmarshallisovaných zemích. V letech 1949-50 byl v kapitalistických zemích pozorován prudký růst nezaměstnanosti. Jen na př. v Italii jsou dva miliony úplně nezaměstnaných a 3 miliony částečně nezaměstnaných. 3¹/₂ milionu Italů je zaregistrováno v seznamu nemajetných, to znamená, že úředně byli uznáni za žebráky. Stejně značný byl růst nezaměstnanosti ve Francii, Kanadě, Dánsku, Holandsku a zvláště v Belgii. Děti zakrňují ve vzrůstu a umírají, starým lidem se daří bídně. Rodiny jsou namačkány po šesti, sedmi a osmi na půdách a ve sklepních bytech, stávají se obětmi válečné politiky, která přináší s sebou smrt.

Roste drahota. Na začátku února byly velkoobchodní ceny potravin v USA o 24,3% vyšší než v lednu loňského roku. Horečné zbrojení přináší zbrojařským králům nesmírné zisky. Jen ve třetím čtvrtletí r. 1950 zisky amerických obchodníků se smrtí vzrostly ve srovnání se stejným obdobím předešlého roku více než o 50%. Zatím důchody více než poloviny amerických rodin jsou nižší o 25-30%, než nejnutnější existenční minimum. To znamená, že desítky milionů Američanů hladoví, zadlužuje se a dostává do nejhlubší bídy. Skutečně katastrofálně hladoví pracující Anglie, která se přeměnila ve vojenskou základnu amerického imperialismu a ve zbrojnici pro uskutečňování válečných dobrodružství. Následkem horečného zbrojení se spotřeba potravin v Anglii na 1 obyvatele prudce snížila. Za vlády labouristů celkový index cen vzrostl téměř dvakráte. Na druhé straně vzrostly však v roce 1950 zisky anglických monopolů přibližně o 20% ve srovnání s rokem 1949, ve kterém stejně už tehdy byly přibližně třikráte vyšší nežli zisky před válkou světovou.